Zapadlé alpské údolí je celý svět. A první světová válka současnost. Román Dva kostely předloni zesnulého italského spisovatele Sebastiana Vassalliho zachycuje prostředí, které je nenávratně minulostí. Kniha přitom není muzejní expozicí, čtenář neprochází skanzenem horské vesnice, jak vypadala před sto lety. Nepotká zde žádné figurky či postavičky, vždy jen osobnosti, často zmatené a tápající, pokaždé však autentické a skutečné. A totéž lze říct o horských nymfách, strojích, dokonce i názorech, které v knize zaznívají.

Také do odříznuté obce se z údolí postupně šíří napětí. Společnost čeká na válku. Bojovat se musí, to je jasné, jen se ještě neví, kdo bude nepřítelem.

Konečně je to zřejmé a odvedenci se rozhodnou, že vystaví kostel. Zdaleka všichni už nejsou bezvýhradnými katolíky, ale "když máme čelit něčemu závažnému, je potřeba se kolem něčeho semknout, ať už tomu věříme, nebo ne".

Mladíci se tedy spojí, myšlenka na souručenství je má posilovat také v zákopech, a kostel vystaví. Doufají v jeho ochranu. A přece: více než polovina se jich z fronty domů nevrátí. Jiní přijdou zraněni na těle, na duši či charakteru. Z komunistů se stávají fašisté, ze zlodějíčků ochránci tradic, z podivínů šílenci. Svět přesto trvá a jako dík za své životy začnou navrátilci naproti čtyři roky starému kostelu stavět další.

Autor knihy Vassalli vypráví strhující obyčejné příběhy. Občas jako vypravěč vstupuje do děje, má pro své postavy neskrývané pochopení, i pro ten zaniklý pomalý svět. Takhle nějak se vyprávělo, když se zkazky ještě předávaly od úst přímo k uším.

Kniha

Sebastiano Vassalli
Dva kostely
2017, Nakladatelství Pistorius a Olšanská, přeložila Kateřina Vinšová, 280 stran, 299 korun

"Složitý příběh uprostřed jednoduchého příběhu války. Větší příběh, než je součet jejich dvou příběhů. Příběh lásky," komentuje Vassalli jednu svou zamilovanou dvojici.

"V dnešním světě, kdy jsou války komplikované a muži a ženy jsou inteligentní, není láska ničím. Stala se z ní rychlá láska: fast love," podotýká, aniž by se dojímal, aniž by lamentoval. On jen vypráví. Pomalu, soustředěně, vytrvale, jako by kráčel na vzdálený vrchol.

Český čtenář měl možnost přečíst si už pět předchozích Vassal­liho prací (Zlato světa, Nespočet…). Dva kostely nejsou aktuál­ní proto, že je na několika posledních stránkách autor dovede až do současnosti. Do té, kterou všichni známe, ale on nám ji přesto ukáže jako šokující jinakost. "Po dvaadevadesáti letech skončily dějiny. Vše je připravené k tomu, aby začaly nové, o nichž se zatím neví, jaké budou a kam lidi v budoucnu dovedou."

Kronika horské vesničky se uzavírá, příběhy nepokračují. Přesto trvají, stojí mimo zaniklý prostor a zapomenutý čas. Vše podstatné bylo vypovězeno, kostely už nestojí a kniha je dočtena. Byl to příběh, který končí velkou definitivní dvojtečkou.

Související