Tichošlap
Zdeněk Svěrák: Tiché šlapací království
2017, Nakladatelství Grada, 64 stran, 179 korun

Rozhlasovou pohádku o království, kde musí být pěkně tichoučko, napsal Zdeněk Svěrák v 60. letech, tedy zhruba v době, kdy spolu s kolegy z Čs. rozhlasu vymýšlel Járu Cimrmana. Pohádka byla odvysílána − a záhy smazána. Jinotaj o králi, který nechá zavřít i kluka, který hlasitě bouchl papírovým pytlíkem od svačiny, neboť něco takového by mohlo přerůst v detonace, byl až příliš zjevný. Pohádka dnes vychází v knižní podobě. Obsahuje už onen známý svěrákovský humor a hraní si se slovy. Arestovaný elektrikář Karel se i z vězení zakouká do princezny Bohunky: "Ježišmarjá, vy se mi líbíte! Vy, když se přes ty mříže usmíváte, tak je z tý naší temný temnice rázem světlá světnice."

Vypravěčem je pohádkový rozhlasový reportér. V této postavě Svěrák zjevně s chutí zparodoval vlastní práci v armádní redakci rozhlasu. Potkáváme se i s jinými odkazy na dobové reálie. Ve spojení s nadčasovým příběhem, který pochopitelně dobře dopadne, je to osvěžující kombinace − ať už si budete příběh o králi Tichošlapovi číst potichu, nebo se mu řehtat nahlas.

 

Jak jsem potkala ryby
Liba Švrčinová­-Cunnings: Takhle velká ryba a jiné příběhy z Kanady
2017, Nakladatelství Epocha, 288 stran, 299 korun

Liba Švrčinová­-Cunnings: Takhle velká ryba a jiné příběhy z KanadyTa kniha by se mohla jmenovat Jak jsem potkala ryby. Ne ale v povodí Berounky, nýbrž v jezerech a řekách severní Kanady. Česká exulantka Liba Švrčinová­-Cunnings se ovšem v knize Takhle velká ryba po Otu Pavlovi neopičí. Její poetika je mnohem praktičtější a víc zasazená do přírody. Děj jejích příběhů se přece odehrává v krajích, kde je příroda opravdovým vládcem. Tady nehrozí, že si člověk zmáčí boty, ale že se ztratí, umrzne či se stane potravou šelmám. To ale jen tehdy, pokud by dotyčný neměl potřebné dovednosti, fyzičku a dobré přátele. Česko-kanadská autorka to všechno má.

Juniorská mistryně Československa v orien­tačním běhu emigrovala po srpnu 1968. Etablovala se v kanadském Calgary a otevřel se před ní celý svět. V češtině už vyšly její zápisky z cest do Tibetu. Nyní přichází s cestopisem ze svého druhého domova, z Kanady.

Kniha je psaná svižně a bez patosu. Někdejší běžkyně neupadá do popisnosti, dovede najít způsob, jak ve čtenáři vzbudit touhu po dalekých krajích a silných zážitcích. "Ani jeden náš výlet nebyl normální," prohlásí v jedné mikropovídce Cunnings. Normální možná ne, ale ta svoboda a schopnost užít si život jsou patrné z každého jejího kroku. I slova.

 

Geniální dívka z Neapole
Elena Ferrante: Geniální přítelkyně 2 – Příběh nového jména
2017, Nakladatelství Prostor, přeložila Alice Flemrová, 424 stran, 397 korun

Elena Ferrante: Geniální přítelkyně 2 - Příběh nového jménaHumbuk okolo identity autorky (respektive autora či kolektivu autorů) románové tetralogie Geniální přítelkyně, jež vycházela v letech 2011 až 2014 v italském nakladatelství Edizioni E/O a postupně si získala čtenáře v dalších zemích včetně USA, je umná marketingová strategie. O tom nemůže být pochyb. Ti, kdo ji vymysleli, vystihli náladu lidí prahnoucích i v 21. století po silných příbězích a rodinných ságách. A když přimíchali ještě krapet tajemna, Elena Ferrante (ať už je to žena, muž, nebo více lidí) se záhy vyšvihla podle literárních kritiků "mezi největší žijící italské spisovatele", a v roce 2016 dokonce mezi 100 nejvlivnějších lidí světa, jak je tak rád vyjmenovává časopis Time.

Až potud − úchvatný příběh o síle marketingu. Toto podezření jistě pojala i řada českých čtenářů, zvláště když také první díl Geniální přítelkyně jej nedokázal vyvrátit.

Jenže teď je tu ve skvělém překladu Alice Flemrové druhý díl. Hlavní hrdinky Lenú a Lila, přítelkyně z jedné z nejchudších neapolských čtvrtí, vyzrávají a pokoušejí se − každá po svém a přitom společně − najít místo v životě i ve společnosti, přičemž i těm největším skeptikům mezi čtenáři nezbývá než kapitulovat a přiznat, že tato kniha si celosvětový aplaus zaslouží. Strhující čtení o ženském přátelství a mužské (sebe)lásce, vše na pozadí "zlatých šedesátých", kdy se Itálie přeměňuje v moderní pulzující stát, nenechá skoro vydechnout. A psala ho určitě žena!

 

Lék na stáří
Tajný deník Hendrika Groena
2017, Nakladatelství XYZ, přeložila Lucie Doležilová, 392 stran, 349 korun

Tajný deník Hendrika GroenaMísto jména autora Tajného deníku stojí na obálce knihy reklamní sdělení "mezinárodní bestseller". Jízlivá i jímavá kniha z prostředí nizozemského domova důchodců opravdu sklidila široký ohlas a své skutečné jméno její autor tají. Neví se ani, zda je mu opravdu 83 let, nebo podstatně méně. Nebo snad dokonce víc?

Úspěch titulu není založen pouze na šikovném marketingu. Hendrik po celý kalendářní rok zaznamenává drobné boje o lepší koblížky nebo vyšetřování smrti rybiček. Cítí potřebu říci pravdu a zatím ji svěřuje deníku. Na závěr roku ji ostatním přečte. To bude mazec! Co když ale do té doby zemře? To by ho musel zastoupit přítel Evert. Co když ale Evert zemře dřív než pisatel? To by od něj nebylo fér. "Na nejlepšího přítele musí být spoleh. Ještě to s ním proberu," zaznamená si do deníku autor. Následující nový rok skutečně začne pohřbem − ovšem někoho jiného. A Hendrik si jde koupit nový diář. Útěk před smrtí pomocí tužky se mu stále ještě daří.

 

Poslouchejte válku
Ralf Rothmann: Zemřít na jaře
2017, Nakladatelství Argo, přeložil Tomáš Dimter, 220 stran, 248 korun

Ralf Rothmann: Zemřít na jařeNěmecký romanopisec Ralf Rothmann vyrůstal v 50. letech, tedy v dekádě, kterou jeho velký předchůdce Heinrich Böll zalidnil svými náměty, v nichž účtuje s válečnou propagandou a s tím, jak se promítla do charakteru národa. Rothmann je přímým pokračovatelem německého hledání vlastních vin a zpochybňování radikálních postojů.

Příběh dospívajících chlapců, kteří v závěru války dostanou do ruky zbraň, má rozměry antické tragédie. Nešťastnou shodou okolností se přátelé zanedlouho ocitnou tváří v tvář proti sobě: dezertér Fiete má být popraven, zbraň má proti němu pozvednout kamarád Walter.

Klasické dilema o nadřazenosti etických principů nad dobovým právem je rámováno apokalyptickou road movie po krajině zničeného Německa v posledních dnech nejhorší války. Pokud příběhu něco chybí, tak je to humor a nadhled − na něco takového není při konci světa zjevně místo. Může být násilí zastaveno, pokud boje skončí? Nebo bude dál určovat životy přeživších a vzpomínky budou nadále poslušny nesmyslným rozkazům?

 

Šklebící se jistota
Chuck Palahniuk: Něco si vymysli
2017, Nakladatelství Odeon, přeložil Richard Podaný, 360 stran, 329 korun

Chuck Palahniuk: Něco si vymysliOd autora Klubu rváčů nelze čekat nic nového. Čtenáři uhranutí jeho depresivními příběhy se špatnými konci to ostatně ani nechtějí. Dočkat se od Palahniuka něčeho konejšivého? To by bylo opravdu na mašli.

Kultovní americký autor v knize Něco si vymysli přece jen něco nového předkládá. Nebojte se, není to obsah, je to jen forma. Po mnoha románech přichází nyní s povídkami. Třiadvacet krátkých útvarů nese ony nezaměnitelné atributy vyhledávaného autora: bizarní prostředí a všudypřítomný škleb. Sedmiletý hrdina jedné povídky se směje otcovým vtipům, ačkoliv jim ještě nerozumí. Je to pro něj způsob, jak se tátovi přiblížit, jak být akceptován svým okolím, jak dospět. Čtenář se Palahniukovým povídkám směje − či lépe řečeno šklebí − zcela zasvěceně.

Nekomplikované příběhy, jasné pointy, či spíše paradoxy a všudypřítomná jízlivost, která má zabránit tomu největšímu hříchu: slzičce dojetí. To jsou atributy, o které Palahniuk nemíní svého fanouška připravit ani na tak malé ploše.

Související