Drobná podnikatelka Lejla se před pár lety touto dobou obvykle rozhodovala, jestli na novoroční svátky pojede lyžovat do Rakouska, nebo na nákupy do Dubaje.

Jenže tučné roky jsou pryč, ekonomiku tvrdě zasáhl propad cen ropy. Lejla tak letos pojede jen k rodičům na venkov.

Příběh bývalé majitelky obchodu s osvětlením je pro dnešní Ázerbájdžán typický. "Před pěti lety jsem dodávala hlavně luxusní lustry, také od vás z Česka. Jenže to najednou skončilo v roce 2014 a obchod jsem musela zavřít, protože najednou nebyli zákazníci," říká Lejla. Její manžel, který pracoval v jedné právnické firmě, dnes jezdí s taxíkem.

V loňském roce klesl ázerbájdžánský HDP o 3,6 procenta. Inflace vyskočila téměř na 16 procent a vklady v bankách klesly o čtvrtinu.

Světová banka předpokládá, že negativní vývoj ekonomiky bude pokračovat i letos.

1,9 miliardy

dolarů loni utratil Ázerbájdžán za vojenské výdaje.

Kvůli zdražování chleba propuklo i několik spontánních demonstrací v regionech.

Policie ale protesty rychle potlačila. Autoritářský režim prezidenta Ilhama Alijeva totiž prakticky zlikvidoval opozici. I to je důvod, proč Lejla nechce říct své příjmení.

Rozpočtové škrty se dotkly i výdajů na armádu, ta byla přitom dlouhá léta nedotknutelná. Od roku 2011 na ozbrojené síly šlo podle údajů švédské nevládní organizace SIPRI pravidelně kolem 2,7 miliardy dolarů, vrcholem byl rok 2015, kdy Ázerbájdžán vydal na svou armádu přes tři miliardy dolarů. O rok později to bylo již "jen" 1,9 miliardy, což mnozí pozorovatelé označili za důkaz, že rozpočet je na tom skutečně velmi špatně. Jak ale ukázal případ dovozu houfnic a raketometů společnosti Czechoslovak Group, patřící Jaroslavu Strnadovi, na něco se peníze v rozpočtu přece jen najdou.

Zbraně pro Baku

◼ I přes nezávazné embargo na vývoz zbraní do Ázerbájdžánu ze strany států EU nechtěli evropští zbrojaři lukrativní trh opustit.

◼ Zákaz se netýkal nesmrticích zbraní nebo vybavení pro policisty. Německo ministerstvu vnitra prodalo třeba samopaly MP5 a britský Landrover.

◼ Dodávka samohybných houfnic Dana a raketometů Vampir, vyrobených firmami českého podnikatele Jaroslava Strnada, je tak první případ, kdy se do země dostaly těžké zbraně z členského státu EU.

◼ Jak tento týden uvedly HN, spekuluje se o tom, že se tam mohly dostat rozebrané přes Slovensko a poté Izrael, který zbraně do Ázerbájdžánu dlouhodobě
dodává.

Ázerbájdžán počátkem devadesátých let prohrál válku v Náhorním Karabachu, arménské enklávě na svém území. Od té doby Baku nekontroluje nejen území samotné bývalé autonomní oblasti, ale Arméni dobyli i okresy v sousedství, aby zvýšili schopnost se bránit.

Znovuzískání Náhorního Karabachu je tak pro Baku neustále deklarovaným cílem. Oficiálně se tvrdí, že toho lze docílit vyjednáváním, ale prezident Ilham Alijev, který převzal úřad v roce 2003 od svého otce Hejdara, neskrývá, že je ochoten zkusit i silové řešení.

Dva roky po nástupu do funkce zdvojnásobil armádní rozpočet na více než miliardu z původních 550 milionů dolarů.

Přezbrojení ázerbájdžánské armády ovšem komplikoval fakt, že státy EU se dohodly, že do celého regionu nebudou dodávat zbraně. Stejné doporučení vydala i Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.

Zatímco státy EU embargo víceméně dodržují, zbraně do Ázerbájdžánu prodává hlavně Rusko, které přitom má v Arménii vojenskou základnu a zbraně prodává i tam. Podle údajů SIPRI Moskva prodala Baku v letech 2010−2016 zbraně téměř za dvě miliardy dolarů.

Na druhém místě je Izrael hlavně s bezpilotními letouny v hodnotě 438 milionů dolarů a na třetím Bělorusko se zbraněmi za 129 milionů dolarů. Některé armádní dodávky přišly také z Turecka, Jižní Afriky nebo Ukrajiny.

Související