Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová nepůsobí dojmem, že by na ni nějak dolehla nedávná vládní krize, která se přehnala přes ČSSD a následně snížila volební preference strany pod dvoucifernou úroveň. Ačkoliv má na terase ministerstva, kde nás přijala, po ruce připravené podklady, na otázky odpovídá hned a mnohdy emotivně.

"To si snad děláte srandu," reagovala na dotaz, případně k některým svým ostřejším vyjádřením přidala: "To tam ale nedávejte."

Nic to však nemění na tom, že kdyby se nyní konaly volby do sněmovny, nejsilnější vládní strana by podle průzkumů skončila až čtvrtá. Hnutí ANO Andreje Babiše, se kterým ČSSD už čtvrtým rokem vládne, by s přehledem zvítězilo. Marksová přesto věří, že strana po změnách ve vedení náskok hnutí ANO sníží.

HN: Babišovo hnutí ANO, se kterým jste seděli ve vládě a schvalovali stejné věci, má dnes třikrát vyšší preference než ČSSD. Kladete si otázku, co jste dělali špatně?

Udělali jsme obrovské marketingové chyby. Jsme skupina lidí, která dokáže dělat věci tak, aby byly hotové věcně. Jenže jsme to nedokázali voličům prodat. My nejsme agenti s teplou vodou, jsme dělníci. Ale věřím tomu, že to bude jiné.

Myslím si, že přes všechny chyby a nedokonalosti mají lidé s ČSSD jistotu, že se politika bude ubírat v jejich prospěch. Už 140 let je konstantní.

Michaela Marksová (48)

◼ Narodila se 20. března 1969 v Praze.

Vystudovala Přírodovědeckou fakultu UK.

◼ Má dvě dcery, manžel je náměstkem vicepremiéra pro vědu a výzkum Pavla Bělobrádka.

Je neteř filozofa Julia Tomina a jeho manželky Zdeny Tominové, bývalé mluvčí Charty 77.

◼ Pracovala jako redaktorka ženského časopisu či pedagožka v Jedličkově ústavu, věnovala se otázkám rovných příležitostí.

Do roku 2006 byla ředitelkou odboru rodinné politiky na ministerstvu práce.

◼ V letech 2010 až 2012 byla radní Prahy 2, od roku 2015 je místopředsedkyní ČSSD.

HN: Jaké konkrétní marketingové chyby strana udělala?

Například vyhazov kolegy Babiše z vlády. Věcně to chápu, ale jsou dvě reality: jedna je faktická a druhá je politická, jak to vnímá veřejnost.

A my jsme věděli, že teď před volbami ho vyhazovat z vlády je prostě chyba.

HN: Kdo to je my? Kdo to věděl?

Vedení strany.

HN: Přesto jste to udělali.

Já jsem ho neodvolala.

Další věcí jsou různá marketingová doporučení.

Třeba Andrej Babiš se jimi řídí. My máme schopnost se jimi neřídit, případně udělat pravý opak.

Změny ve vedení jsou proto pro mě jedinou nadějí, jak se můžeme někam posunout. Pan ministr Zaorálek jako volební lídr je pro mě nadějí, že dokážeme zvládnout i tu prodejní stránku, sebeprezentaci.

HN: Leccos se vám ale podařilo. Zastropovali jste věkovou hranici pro odchod do důchodu na 65 letech. Ta se ale může revidovat, která generace by se opět mohla přiblížit sedmdesátce?

Neznamená to, že hranice se bude pravidelně revidovat. To bude na vládě, aby usoudila, jestli ji má někam posouvat, nebo ne. Myslím si, že reálně je pro většinu profesí 65 let. Pak jsou samozřejmě výjimky typu právníků nebo úředníků, kteří klidně mohou pracovat do sedmdesáti. Ale je to poměrně malá skupinka.

Sněmovna je skutečně "žvanírna"

◼ V jednom se ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová shodne rovněž se svým politickým konkurentem a rivalem Andrejem Babišem, šéfem hnutí ANO.

Je to ve chvíli, kdy popisuje průběh schvalování, či spíše neschvalování některých zákonů ve sněmovně.

◼ Na větu, že už Andrej Babiš označil sněmovnu za "žvanírnu", reaguje rychle.

"Ale ono to tak skutečně je. Proč chodí při schvalování zákona k pultu jeden řečník za druhým s vědomím, že bude 20 minut říkat to samé co jeho předřečník?" ptá se Marksová.

Podle ní by stačilo, kdyby nejen opozice, ale také koaliční partneři dopředu řekli, že na schválení zákona nemají zájem, a spousta zbytečné práce se mohla ušetřit.

Příkladem je zákon o sociálním bydlení, o němž je už nyní jasné, že v tomto volebním období neprojde.

"Ve sněmovně byl seminář a na něm poslankyně za ANO Radka Maxová řekla, jak je ráda, že se jí společně s ministerstvem pro místní rozvoj podařilo zákon bojkotovat," říká Marksová.

◼ Dodává, že kdyby to záleželo na ní, jednací řád sněmovny změní.

"Jenomže řada mých kolegů, kteří jsou ve sněmovně už dlouho, to nechce."

HN: A myslíte si, že skupina lidí, která by mohla pracovat déle, je k tomu dostatečně motivovaná?

Někteří lidé u nás takhle dlouho pracují.

HN: Ministr Pilný za slova o důchodcích sekajících trávu v parku sklidil velkou kritiku. Nicméně neměl by stát nabídnout seniorům takové výhody, aby je motivoval k práci, pokud se ještě cítí dostatečně silní a zdraví?

U nás je ale nemusí nikdo motivovat. My k tomu máme velmi liberální přístup. Když lidé dosáhnou důchodového věku, mohou pracovat bez omezení. V některých západních státech je to tak, že udeří důchodový věk a člověk má pak smlouvu jenom na další rok. U nás to není omezené vůbec, lidé mohou pracovat, jak chtějí. Proč bychom je ještě motivovali? Kdo je zdravý a pracovat chce, tak je motivovaný dost.

HN: Pro státní pokladnu by samozřejmě bylo nejvýhodnější, kdyby pracovalo co nejvíce seniorů.

Jasně, ať pracují. Ale nevím, jak bychom je měli motivovat.

HN: Například daňovými úlevami.

To už mi přijde moc. U nás mohou zároveň brát důchod i pracovat.

HN: Bavíme se o tom v době ekonomické prosperity. Ta ale nemusí trvat věčně. Zaznívají názory, že pokud budeme tímto způsobem pokračovat v důchodovém systému, jednoho dne se nám zhroutí.

Až se nám zhroutí důchodový systém, tak se nám zhroutí úplně všechno. Náš důchodový systém běží ze státního rozpočtu. Já si vždycky říkám, proč se novináři neptají, jestli budeme mít vždy na platy policistů a učitelů. Proč se vždycky všichni ptají zrovna na ty důchody? Vždyť je to stejné.

HN: Není to stejné, počet policistů není závislý na demografickém vývoji.

Důchodci budou mít stále větší podíl na celkové populaci. Proto se ptáme na důchody.

Já vím, ale ty jsou u nás závislé na státním rozpočtu. A základní důchod tu vždycky bude. Jinak bych řekla, že se lidé a zaměstnavatelé musí mnohem více motivovat k tomu, aby si ještě k tomu státnímu spořili vedle. Další problematikou jsou OSVČ, které si platí nejnižší odvody a pak to vypadá, jak to vypadá.

HN: Jsou tedy lidé motivovaní k tomu, aby si spořili na důchod?

Například loni OSVČ dostaly dopis, kde byly příklady, jaký mohou mít důchod, když si platí nejnižší odvody. A jak by to mohlo vypadat, kdyby si platily víc. To byla jenom informace, abychom na to ty lidi upozornili. A strhla se mediální vlna proti nám, jako bychom jim řezali nohu nebo co. Ve třetím pilíři se teď udělaly nějaké změny, aby ke spoření byli více motivováni pracovníci i zaměstnavatelé. Myslím si, že osvěta je potřeba. Ale motivace… Osvěta je snad motivací pro každého.

HN: Co tedy plánuje sociální demokracie v oblasti důchodů v příštím volebním období?

Větší propagaci třetího pilíře. Myslím, že tam jsou ještě nějaké rezervy. Důchody by také měly být mnohem více navázány na růst průměrné mzdy. Další věc, která je na cestě, ale tohle volební období se nestihne, je zohlednění náročných profesí, aby jejich pracující mohli jít do důchodu dříve. Bylo by na zaměstnavatelích, aby na předdůchody měli nějaký fond. A ne jako u horníků, kdy to celé platil stát místo toho, aby třeba OKD takový fond mělo.

HN: Na to se zaměstnavatelé asi nebudou tvářit přívětivě.

Já si myslím, že to není žádný problém. Určitě by také měli daňové zvýhodnění. Oni s tím musí být smířeni, když po lidech chtějí náročnou práci.

HN: Tak to je jen teorie. Ale například novela zákoníku práce je teď ve sněmovně zablokovaná mimo jiné i proto, že se firmám nelíbí pětitýdenní dovolená.

Objevila se řada pozměňovacích návrhů a pravicová opozice si řekla, že to zablokuje. Pokud se ty návrhy neodvolají, tak zákoník nebude. Což mě přivádí vůbec k fascinaci nad jednacím řádem sněmovny. Vůbec nevím, čeho se pravicová opozice bojí. Tak ať se hlasuje!

HN: Mluvíte o pravicové opozici, ale i ministr Pilný navrhl zamítnutí normy kvůli obavám z ekonomických škod, které by podle něj mohla přinést.

Já neříkám, že třeba ANO by při hlasování bylo jednotné. Ale ať se to projedná. Otevřeme to a hlasujme: projde − neprojde, a nazdar. To je všechno, co chci.

HN: Nejde jen o pozměňovací návrhy. Ve sněmovně byly spory i o věci, které jste přinesla v původním návrhu. Například úprava práce z domova.

To si myslím, že byla víc fikce než realita. Spousta těch věcí už v zákoníku je, námi byla jen konkretizovaná. Najednou si z toho někdo vyčetl věci, které tam nejsou. Když doma dělám pro někoho práci, tak by to asi mělo mít nějaké podmínky. My jsme nechtěli nic jiného, než aby si zaměstnavatel se zaměstnancem tyto podmínky nějak upřesnili. Já si myslím, že je to úplně normální.

HN: A necítíte nějaký dluh v komunikaci? Vedení Hospodářské komory si opakovaně stěžovalo, že firmy budou muset doma svým zaměstnancům kontrolovat rychlovarnou konvici. Přitom to takhle v návrhu nebylo, a navíc už dnes je firma zodpovědná za bezpečnost práce, ať probíhá kdekoliv.

To se spíš ptejte Hospodářské komory, proč to vykřikovala na veřejnosti. Já jsem stokrát řekla, že to tak není. Hlavně si to ale stačí přečíst.

HN: Voliči však návrhy zákonů moc nečtou.

Dobře, tak já dám deset rozhovorů, ve kterých řeknu, že to není pravda. Co jiného mám dělat?

HN: U dálnice jsou k vidění billboardy s vámi a sloganem "Bezúročné půjčky na bydlení". Má to být kompenzace za neprosazený zákon o sociálním bydlení?

To ne. To je něco jiného. To jsou věci, které by v programu byly, i kdyby prošel zákon o sociálním bydlení. Ten už určitě neprojde. Jednací řád je takový, že umožňuje o tom nehlasovat. Návrh neprošel ani prvním čtením. A já se tážu, co mají ti lidé s kým za kšefty, že jim záleží na tom, aby se ten zákon vůbec neprojednal?

HN: S hnutím ANO, hlavně s ministerstvem pro místní rozvoj, jste měli zásadní spory o tom, jak by zákon měl vypadat. Například o šíři cílové skupiny. Měl ten zákon někdy šanci projít, když nebyla ani základní shoda v koalici?

Vy ho ale ani tak nemůžete napsat. V tom případě jsme si mohli říct hned na začátku, že se na tom nikdy neshodneme, a tak se na to vykašleme.

HN: Mělo jít o přelomový zákon, o němž se tu mluví dvacet let. Neberete jako svoje osobní selhání, že se vám ho nepodařilo prosadit?

To si děláte legraci. Víte, co beru jako selhání? Já jsem měla na začátku říct, že si to má nechat ministerstvo pro místní rozvoj. To jsem měla udělat. A nebylo by tu vůbec nic. Jaké osobní selhání, když jsme první vláda, která to donesla aspoň do sněmovny? Mě to strašně štve, ale co já teď jako jedna ministryně mám udělat se sněmovnou? Jsem blbá, že jsme byli moc aktivní. Mohli jsme si ušetřit spoustu zbytečné práce a nervů a nechat to místnímu rozvoji.

HN: Podobně to vypadá s proměnou péče o děti v kojeneckých ústavech, dětských domovech a náhradních rodinách. S tím rozdílem, že v tomto případě jste možná propásli historickou příležitost, kdy jsou všechna zainteresovaná ministerstva řízena politiky z jedné strany.

Proč jste se s ministry zdravotnictví a školství nedohodli?

Mohli byste tyto otázky klást jim, a ne mně?

HN: Ptali jsme se. Ministr Ludvík nesouhlasí s vámi navrhovaným utlumením kojeneckých ústavů. Podle něj v nich děti potřebují zdravotní péči.

Tak mě už se neptejte. Já už jich mám plné zuby. My jsme se o tom opravdu hádali. Jestli je ministr Ludvík přesvědčený, že tam jsou nemocné děti a že potřebujeme ústavy v podobě, jakou má například ten v Krči, tak co s tím mám udělat? Mě to strašně mrzí. Jednou jsme se hádali i před panem premiérem a ten nám pouze řekl, že se máme dohodnout. Jenomže dohoda znamená změnu, tak jak se mám dohodnout s někým, kdo změny nechce?

jarvis_59624699498eda17bb4cc1a5.jpeg
Michaela Marksová, ministryně práce a sociálních věcí
Foto: HN - Libor Fojtík
Související