Vždy to bylo divadlo. Vždy šlo o politické melodrama. Ale až v páté řadě seriálu Dům z karet, kterou lze od tohoto týdne sledovat na internetové televizi Netflix, se ze všech postav staly loutky, které nevede příliš obratný loutkář.

"Je vám jedno, co udělám či neudělám, zhltnete, cokoliv činím," obrací se v jedné z posledních epizod prezident Spojených států Francis Underwood k divákům. Činil tak v celém seriálu, vystupoval z role a drsné činy na obrazovce ještě drsněji a cyničtěji komentoval. Teď má Underwood v jednom pravdu: v nové řadě už divákům začíná být trochu jedno, co manželské duo Franka a Claire Underwoodových v honbě za mocí udělá.

Od prvních dílů nové řady začíná klíčit podezření, zda tvůrcům nevzal vítr z plachet skutečný americký prezident Donald Trump. Když se hovoří o uzavření hranic a dalších věcech, které by v předchozích epizodách fungovaly jako dovádění toho nejhoršího v dnešní politice do extrému, náhle to působí jako otisk reality. Neškodné drobky toho, co si lze v plné síle přečíst v denním tisku.

Čtvrtá řada Domu z karet končila takřka apokalypticky: hrozbou vyhlášení války. V té nové se však během zhruba pěti měsíců, kdy se odehrává, takřka nic nestane. Dále se politikaří a Underwood ani jeho okolí už nepřijdou s ničím, co by diváky mohlo překvapit − jen zákulisní hry jsou snad zamotanější než dřív.

Za jednáním ústředních protagonistů byl vždy alespoň kousek něčeho lidského, aby pak v kontrastu mohla vyvstat jejich zrůdnost. Nyní už tyto "stroje na moc" zmechaničtěly příliš.

"Štěstí mě nikdy nezajímalo. Teď ani nikdy dříve," reaguje v jedné chvíli Claire Underwoodová na poznámku o tom, že byl někdo možná šťastný. Působí to jako předpřipravený a odříkaný bonmot, věta na efekt, jako by se už podobné věci v seriálu musely říkat, neboť je tvůrci neumí přesvědčivě ukázat.

Jakkoliv je na celé nové řadě, která obzvláště v závěru dává hodně prostoru Claire, vidět, že počítala se zvolením Hillary Clintonové do úřadu a že chce být částečně i kritickým komentářem ke skutečné hlavě státu Trumpovi, za nedostatečnou působivost nemůže skutečný politický vývoj.

Ve zhuštěném ději se události přelévají, aniž by na diváky emočně dopadly. Není čas se věnovat postavám, noví hrdinové nikdy nedostanou potřebný prostor. A když se v posledních epizodách začne více řešit mezinárodní politika, zejména situace v Sýrii, už je trochu pozdě.

S každou další větou typu "Odkdy je tu tak moc špíny?" nebo "Z politiky zmizela elegance, zbylo jen peklo" sílí pocit, že by bylo zajímavější ten sestup do pekelné špíny a temnoty spíše sledovat než si o něm nechat vyprávět v rádoby úderných výrocích.

To neznamená, že celá řada nenabízí někdy zábavnou nadsázku, jindy skutečně mrazivý skutek. Ale jako by to už celé bylo tak zamotané, až si divák vzpomene především na různé konspirační teorie, které v seriálu ostatně pravidelně přicházejí na přetřes. Jeden díl dokonce začíná tajnou schůzkou mocných v rudých hábitech na takzvaných Elysejských polích a posouvá optiku závěru nové řady.

Moc už neleží v oválné pracovně Bílého domu, ve sněmovně či v Senátu. Ti nejmocnější jsou ovlivňováni zvnějšku, Frank Underwood to ví a celý složitý komplot, jejž spřádá, má vést k tomu, aby obsáhl kompletní pole moci. Včetně té mimo politiku.

Že je ochoten jít i přes mrtvoly, se ví takřka od samého počátku seriálu. Ale byť na jeho dosavadním konci, v posledních minutách páté řady, padne výhrůžka, která by měla patřit k těm dosud nejděsivějším, zní spíše jako fráze.

Příště nejspíš zcela převezme otěže moci první dáma Claire, ze které se v nové řadě za dost podivných okolností stala viceprezidentka. A možná to bude potřebné osvěžení. Bez něj už Frankovy zlověstné pohledy a promluvy do kamery budou nejspíš napořád působit jako ohrané divadýlko.

Související