Marii Smékalové bylo 26 let, měla diplom z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, ale prakticky žádnou představu o tom, kam se vydat dál. "Spousta mých spolužaček odešla učit někam do škol, ale já jsem pořád nevěděla. Děsila mě představa, že se někam uvrtám a zůstanu tam napořád. Nebyla jsem si jistá, jestli státní školství je to místo, kde chci působit," vzpomíná na dobu před rokem Smékalová.

V té době si neuvědomovala, že pedagogika, kterou vystudovala, je pouze jeden z momentů v jejím životě. A jak sama zpětně říká, schopností i dovedností měla mnohem víc, jen je nevnímala.

Rozhodla se svěřit odborníkům a absolvovala kurz kariérního poradenství pod vedením Silvie Pýchové ze vzdělávací organizace EDUin. "Tyto kurzy ve vás najdou klíčové kompetence, silné stránky. Například o sobě zjistíte, že jste velmi přizpůsobiví a dokážete na místě řešit problémy. Řídíte třeba nějaký malý projekt a ukáže se, že vám jde vedení lidí, což jste do té doby vůbec netušili. Anebo naopak pochopíte, že vedení vůbec není pro vás, ale že vám naopak jde práce v týmu," popisuje Smékalová.

Během kurzu o sobě zjistila, že by mohla být úspěšná jako propagátorka projektů a myšlenek. "Vyšlo mi, že jsem ten, kdo dokáže nápady přetvořit v činy. Vždy jsem si o sobě myslela, že jsem velký chaotik a tímhle způsobem jsem se uváděla i ve škole. Ale pak jsem objevila, že zároveň potřebuji strukturu, řád v práci. Že mi dělá dobře tvořit tabulky, jet podle manuálu a pak to předávat dalším lidem," vysvětluje Smékalová. Místo učitelky je z ní teď projektová manažerka vzdělávacího centra Škola 21, jež se zaměřuje na školení a kurzy. A je ve své práci spokojená.

Nevolte si povolání jen podle známek ve škole

Kariérní poradci nabízejí pomoc lidem, kteří si nevědí rady se směrováním své profesní dráhy. Například středoškolákům, kteří se nemohou rozhodnout, jakou zvolit vysokou školu nebo jestli na ni vůbec jít.

"Je častá chyba, když si mladí lidé vybírají zaměření podle známek. Má-li někdo jedničky z matematiky, ještě to neznamená, že z něj nutně musí být technik. Je to jen jeden z mnoha faktorů, které je dobré brát v potaz," upozorňuje Helena Košťálová, lektorka a kariérní poradkyně Evropské kontaktní skupiny (EKS).

Podle ní je nutné vědět, co dělá student ve volném čase. "Třeba má doma chovné psy a připravuje je pro výstavu. Celou řadu svých silných stránek využívá k tomu, aby štěně nachystal na soutěž, a nikdo to vůbec neví. Přitom je dobré s tím pracovat. Když už má takové přednosti, mohl by je využít i v práci," naznačuje Košťálová.

Ještě před tím, než se s klientem potká, zjišťuje po e-mailu nebo po Skypu, co je jeho cílem, odkud a kam se chce posunout. Dopředu mu pošle otázky nebo náměty k zamyšlení a pak se osobně sejdou. Kromě rozhovoru může mít analýza i podobu arteterapie, kdy klient třeba kreslí nebo využívá další kreativní metody, například práci s kartičkami či symboly.

"Pracujeme také hodně s analýzou grafů, situací, s textem. Přesně definujeme, co tím člověk myslí, když říká, že má třeba komunikační schopnosti," podotýká Košťálová.

Analytik přímo nehledá v člověku jeho schopnosti, spíše klienta "naťukne". Správně položenými otázkami jej dovede k tomu, aby svoje nadání a silné stránky odhalil sám. "Bavíme se třeba o tom, co považuje za svůj úspěch, co se mu v životě povedlo. Ale probíráme i situace, které v životě příliš nezvládl a musel se s nimi poté vypořádat. Důvod, proč právě on zvolil toto řešení, něco vypovídá o jeho stránkách," vysvětluje Košťálová.

Dopřejte dětem různé koníčky a brigády

Častou chybou rodičů, kteří se snaží ovlivnit své potomky, je to, že se nedokážou oprostit od svého vlastního názoru a více se otevřít zájmům dítěte.

"Je třeba dobré mu dopřát všechny kroužky, po kterých zatouží. I když třeba řekne, že chce hrát tenis a po dvou lekcích toho nechá, je prospěšné vyhovět. A také dovolit brigády a různé další zájmy. Těžko zjistíte, co se mu líbí nebo nelíbí, když to ani nezkusíte," připomíná Košťálová.

Tlačit dítě na vysokou školu nemá smysl

Ředitelka personální poradenské společnosti Stimul Daniela Čajánková také upozorňuje, že rodiče by neměli schválit dítěti výběr studia jen podle toho, že jde o snadnou školu. "Anebo obor, který je sice zajímavý, ale pracovní uplatnění bude horší. Mám na mysli především nejrůznější genderová studia, volný čas a podobně," myslí si Čajánková.

Podle ní nemá smysl tlačit dítě na vysokou školu, když nechce. "Mým krédem je, že povinnosti rodičů končí tím, že své děti dovedou úspěšně k maturitě. Další rozhodování bych už nechala na nich samotných."

Na rodičích je spíše děti ujistit, že budou podporovat jejich rozhodnutí, ať již bude jakékoliv. "Ale rozhodně bych dětem nedovolila, aby nic nedělaly. Musí si vybrat mezi studiem a zaměstnáním," doporučuje Čajánková.

Průměrná doba jednoho poradenství se velmi liší, například ve zmíněné EKS jde o 3 až 4 hodiny osobního setkání, přičemž hodina stojí 900 korun. Klient může zvolit i skupinovou terapii, která je výrazně levnější. Platí se 300 korun za hodinu, ale je na ní menší prostor pro individuální analýzu. Více účastníků si na druhou stranu navzájem poskytuje cennou zpětnou vazbu.

Související