Vlastně je nutno říct, že jsem poslední dobou hrdý na odkaz naší země ve světě. Naše bohémská povaha se postavila jak Rusku, tak Číně. Náměstí před ruskou ambasádou jsme přejmenovali na náměstí Borise Němcova, hlasitého ruského kritika Putinova režimu, zavražděného nájemnými vrahy v roce 2015. Sochu Koněva jsme odstavili, kam jsme chtěli. Mezitím jsme v Řeporyjích postavili malý skromný pomníček Vlasovcům, rovněž proti vůli Moskvy. A zároveň jsme nedávno razantně vyhostili podstatnou část ruské ambasády. Podobně tak proti vůli totalitní Číny navštívil předseda Senátu Vystrčil Tchaj-wan, a to přes veškeré tlaky, výhrůžky a řinčení zbraní Pekingu.

A co se stalo? Podobně jako s výhrůžkami Ruska: vlastně nic. Jak Rusko, tak Čína se snažily chovat, jako bychom se jim zodpovídali a jako bychom je měli žádat o povolení, kam s jakou sochou a kam naši ústavní činitelé mohou či nemohou jezdit. Obě velmoci se tvářily, jako by si s Českou republikou – Bohemií, mohly dělat, co se jim zlíbí. Jsme přece jejich vazaly ještě z dob Sovětů. A ač na jejich kartu vsadili oba žijící prezidenti, a ten současný zcela otevřeně z Hradu udělal jejich detašované pracoviště, veškerá jejich snaha se obrátila vniveč. Zachovali jsme se nejen jako sebevědomá a suverénní země, ale ještě jsme projevili zřídka viděnou odvahu i u větších států Západu.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Tolik výhrůžek a strachu a nakonec nic

Co to znamená? Přesně to, co tyto kvazitotalitní až totalitní země nechtějí ukázat – že nemohou skoro nic. Ani proti tak středně velké zemi plné Bohémů, ekonomicky nikterak superbohaté, zato celkem drzé. Když už jsme u té velikosti, ono to s tím Ruskem není zas tak velké – jejich ekonomika je zhruba velikosti Itálie. A ač Itálie není co do velikosti ekonomiky zanedbatelná, není v žádném případě představitelné, že by nám tady Italové říkali, jak máme tančit. A také se tím chce říci, že pro nás bude mnohem rozumnější soustředit se na země, jako je Itálie, spíše než na Rusko. Obchodovat ano, beze všeho, ale nikoli přeorientovávat se na ně.

Co se učit od totalit?

Aby mi bylo rozuměno – nemám nic proti Rusům či Číňanům. Mým svědkem na svatbě byl Číňan, můj nejlepší kamarád ze studií v Dánsku. Rusko jsem mnohokrát navštívil a měl jsem zde mnoho hlubokých debat nad knihami. Vážím si čínské kultury, vědy, filozofie, jejich rodinné hodnoty. Stejně tak je hodně věcí, které se můžeme učit od Ruska: tancem počínaje přes vědu, literaturu, pohostinnost a laskavost. Ale ne politiku, a ne ekonomiku.

Stejně tak jsme na tom my: vaříme skvělé pivo, máme neskutečný humor, děláme krásné sklo, umíme improvizovat, naše literatura je světová a tak dále – ale politiku máme poslední dekády přinejlepším průměrnou, tu ať se od nás nikdo raději moc neučí, říkal jsem si dlouho (ona ta fronta zvědavců poslední dobou beztak moc dlouhá nebyla).

Až doteď. Nyní můžeme jít příkladem i politicky – i naše Bohemia se hrdě a odvážně dokázala postavit Rusku a Číně. Svět nemá mít nic proti Rusku a Číně – ale mnoho proti komunismu brutálně ochucenému kapitalismem, útlakem, potíráním opozice, zabíjením politických rivalů a majetnickými pocity vůči jiným zemím (ať už je to Ukrajina nebo Tchaj-wan – nebo my). Náš příklad dodává naději a sílu všem dalším zemím, které chtějí jít cestou lidských práv. Jo a další dobrá zpráva – opět se díkybohu vracíme k zahraniční politice, která nám byla vlastní a která nám sluší: k odkazu zahraniční originální a jedinečné politiky Václava Havla, která lidská práva staví nad obchod. A to vše bumerangově přes roky podmílání, zesměšňování a odklánění naší zahraniční politiky od lidských práv (ať už našimi vydařenými prezidenty nebo náměstkem Petrem Drulákem).

Příkladem konce couvání před strašáky

Dlouhou dobu to totiž zde vypadalo, že couváme před totalitními zeměmi, jako jsou Čína a Rusko, a snažíme se jim vetřít do přízně, lidská práva sem nebo tam, hlavně že z toho něco kápne. Podobné chování je (ekonomicky) srozumitelné a možná i pochopitelné, ale v žádném případě obdivuhodné či úctyhodné. Mnoho velkých zemí si jistě podobné úvahy musí velice pečlivě rozmyslet, protože jejich ideály je mohou něco stát. Naše zkušenost jim může ukázat, že jejich odvaha je zase tolik stát nemusí. Historicky jsme couvali často – teď jsme ukázali, že nemusíme. A nebudeme.