Úřad nedal podnikateli včas razítko, stát mu musel zaplatit milionové odškodné. Průlomový verdikt, říkají právníci

„Stejné povolení jsem potřeboval ve všech krajích. Zatímco všude jinde mi ho hned dali, ve středních Čechách to trvalo osm měsíců,“ popisuje Vokurka. Ten tak přišel o část zakázek, jiné musel vozit ke zpracování jinam, což se mu prodražilo. Navíc musel se ztrátou prodat část nově zakoupených strojů, aby měl na výplaty.

Jeho případ může být nyní postrachem pro liknavé úředníky v Česku. Vokurka totiž úřady kvůli tomu, že nerozhodly v zákonné lhůtě, zažaloval. A uspěl. Ministerstvo životního prostředí mu muselo loni na jaře uhradit 2,4 milionu korun jako náhradu za způsobenou škodu. Je to přitom průlomový verdikt. Soudy sice již celkem běžně přiznávají náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení. To, že lidé za nedodržení třicetidenní správní lhůty vymohou i náhradu způsobené škody, je ale výjimkou. „Tento případ je specifický v tom, že se podařilo prokázat, že tím, že úřad nerozhodl v zákonné lhůtě, vznikla reálná materiální škoda,“ potvrzuje Vokurkův advokát Pavel Černý.

To, že je případ pana Vokurky precedentní, potvrzují i oslovení právníci. „Běžně řešíme nepřiměřenou délku řízení. Ale pokud jde o způsobenou škodu, tak nevím o případu, že by někdo se žalobou uspěl,“ říká advokát David Záhumenský.

„Advokáti do takových sporů nedoporučí zpravidla jít, protože to vyčíslení škod musí být opravdu velmi konkrétní,“ říká Vítězslav Dohnal z Tábora. Mnohem častější jsou žádosti za nemajetkovou újmu kvůli délce soudního řízení. V nich se judikatura ustálila zhruba na 15 tisících korun odškodného za jeden rok průtahů.

Naopak žaloby za průtahy ve správních řízeních nejsou tak obvyklé. „Lidé o tom, že i zde mohou žádat odškodné, moc nevědí. Pokud by ale takové odškodnění chtěli, tak to bude výraznější bič, aby úředníci ty lhůty dodržovali,“ říká Dohnal. Podle něj se ale úředníci mohou i vyvinit. „Například že vinou špatného managementu či shodou okolností, které nemohli ovlivnit, měli tolik případů, že to fyzicky nemohli zvládnout,“ vysvětluje Dohnal.

V případě pana Vokurky by ministerstvo životního prostřední nyní mělo alespoň část způsobené škody vymáhat po konkrétním viníkovi. „A to až do čtyřapůlnásobku jeho platu,“ poukazuje právnička Petra Eliášová, která se zabývá zodpovědností úředníků.

Samo ministerstvo ale otázky na vymáhání odmítá jako předčasné. „Soudní řízení nebylo dosud ukončeno,“ odpověděla mluvčí úřadu Dominika Pospíšilová. V tom ale nemá pravdu. Verdikt o způsobené škodě je pravomocný a ministerstvo ani nepodalo dovolání. Pokud přitom úřad včas nezačne škodu po zodpovědném úředníkovi vymáhat, hrozí její promlčení. „Nesdílíme obavu o případném promlčení náhrady. Běh promlčecí lhůty sledujeme,“ dodala Pospíšilová.

Eliášová přiznává, že se v praxi setkává jen málokdy s tím, že by úřady zaplacené odškodné vymáhaly po konkrétním viníkovi. „Přitom úřad se má chovat s péčí řádného hospodáře, a měl by proto tuto náhradu vymáhat,“ uvedla s tím, že v případě, že ji nechají promlčet, by mohli být hnáni k zodpovědnosti a náhradě zodpovědní vedoucí úřadu, kteří na vymáhání odškodného – takzvaného regresu – rezignovali.

To, že se to často neděje, ukazuje i případ ministerstva financí, které muselo zaplatit odškodné 76 tisíc korun Luďkovi Maděrovi ze Zlína za to, že Kancelář prezidenta republiky nezákonně tajila platy svých úředníků. Od vymáhání regresu ministerstvo ustoupilo, protože mu Hrad odmítal sdělit jméno konkrétního úředníka, který za nezákonná rozhodnutí mohl. Přitom bylo jasné, kdo dané rozhodnutí podepsal a schválil.

Správní řízení v případě podnikatele Vokurky měla ve Středočeském kraji na starosti referentka odboru životního prostředí a zemědělství Jana Vlková. Ta se o tom, proč nerozhodla v zákonné lhůtě, nechtěla bavit a odkázala na tiskovou mluvčí Martinu Kemrovou. Podle té však není případ tak jednoznačný. Nový zákon totiž požadoval po vybraných znečišťovatelích ovzduší, mezi něž patří i pan Vokurka, nové povolení. A podstatná část těchto znečišťovatelů o ně požádala až těsně na konci nebo i po určené lhůtě. Mezi nimi i pan Vokurka.

„Nebylo tak možné dodržet standardní lhůty dané správním řádem,“ poukázala Kemrová s tím, že úřad vyřizoval žádosti v pořadí, v jakém je obdržel. „Až na tuto mimořádnou situaci úředníci vydávají rozhodnutí ve standardních lhůtách dle správního řádu,“ dodala.

Úředník ignoroval soudy a nechal za Prahou vyrůst obří skládku. Za milionové škody dostal podmínku

3. 6. 2020 ▪ 4 min. čtení