Zelená smršť z Bruselu dělá těžkou hlavu českému průmyslu

„Vypouštění oxidu uhličitého do ovzduší musí mít svoji cenu,“ uvedl balíček změn místopředseda komise Frans Timmermans. Cílem zveřejněného plánu je snížit emise oxidu uhličitého do roku 2030 o 55 procent v porovnání s rokem 1990. Loni v prosinci se na tom dohodly členské státy, původní plány počítaly se 40 procenty. Teď je tedy jasnější, jak toho chce Evropa dosáhnout.

Očekávaný balíček prvních třinácti legislativních návrhů má nasměrovat státy EU k takzvané uhlíkové neutralitě – tedy stavu, kdy evropské země budou vypouštět do ovzduší jen tolik emisí skleníkových plynů, kolik budou schopny zachytit – v roce 2050. A dramaticky by tak chtěly pomoci k omezení globálního oteplování.

I když někdy s výhradami, obecně evropskou iniciativu vítají pozitivně hlavně ekologické organizace a zelení. „Balíček Fit for 55 je pro Česko obrovskou příležitostí k modernizaci ekonomiky. Spolu s legislativními změnami totiž budeme mít k dispozici přibližně jeden bilion korun v průběhu příštích deseti let na investice do dekarbonizace. Česká vláda se toho musí zodpovědně chopit a zajistit, že ve snižování emisí nezůstaneme pozadu. Je klíčové investovat dostupné prostředky strategicky, efektivně a transparentně. Jen tak si můžeme zajistit konkurenceschopnost na další desetiletí,“ říká například Kateřina Davidová z Centra pro dopravu a energetiku.

Skeptičtější je tuzemský průmysl, kterého se opatření nejvíce dotknou. „Evropská komise bohužel nepředložila studii dopadů přísnějších cílů pro skleníkové emise na jednotlivé země a sektory, která by měla být základem pro rozhodování,“ řekl Bohuslav Čížek, ředitel sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy. „Obecně jsme přesvědčeni, že opatření k plnění evropského cíle snížení emisí o 55 procent a dalších navazujících cílů nesmí poškodit či zhoršit konkurenceschopnost evropského a českého průmyslu. To bude jeden z klíčových aspektů při našem hodnocení,“ dodává s tím, že pro bližší posouzení dopadů na jednotlivé sektory bude nutné připravovaná řešení do hloubky analyzovat.

Podle Jana Brázdy, partnera PwC a experta na udržitelnost, nebude pro Česko vůbec jednoduché přísná pravidla splnit. „Česko je všeobecně pozadu za západními státy se strategickým rozvojem směrem k nízkouhlíkové ekonomice a je také silně průmyslovou zemí, která se stále spoléhá na těžbu uhlí,“ uvedl.

Největší dopady pocítí automobilový průmysl, který už nyní musí plnit stále přísnější emisní limity a mohutně investuje do elektromobility. Tento tlak se nyní ještě zvýší, protože Evropská komise navrhuje, aby se po roce 2035 v EU úplně přestaly prodávat nové vozy se spalovacími motory.

To bude vážný problém pro výrobce motorů, převodovek nebo výfuků. „Mrzí nás, že EU nezohledňuje technologickou neutralitu. Ohrožuje to vývoj nových ekologičtějších paliv,“ komentoval návrhy podporující elektromobilitu Pavel Novák, ředitel společnosti Koyo Bearing, která v Olomouci vyrábí ložiska a evropské klimatické plány se jí rovněž dotknou.

Stanovení limitu pro spalovací motory odmítá i třetí největší tuzemská automobilka TPCA v Kolíně. „Ochraně klimatu to nijak nepomůže, protože si lidé zakoupí ve větší míře vozidla se spalovacím motorem před tímto datem nebo budou svá starší vozidla používat déle,“ říká Robert Kiml, generální ředitel Toyota Motor Manufacturing Czech Republic a viceprezident Sdružení automobilového průmyslu.

Elektromobilitu hodlá EU dále podpořit vybudováním dobíjecích stanic a plniček vodíku. V příštím desetiletí počítá s vytvořením tří milionů dobíjecích míst.

Po automobilovém průmyslu bude mít nový plán nejdramatičtější dopady v oblasti energetiky. Hlavní roli bude hrát navýšení podílu obnovitelných zdrojů – hlavně slunce a větru – z 32 na 40 procent na výrobě elektřiny. Návrhy zatím nijak neřeší budoucí roli plynu v nahrazování uhelných elektráren. Ten je sice ekologičtější než uhlí, ale je to stále fosilní palivo. Proto mnozí ekologové žádají, aby ho EU nepovažovala za obnovitelný zdroj energie, a neuznávají ani jeho význam jako přechodného zdroje. Podobné spory probíhají i kolem jaderné energie.

Komentář K. Davidové

Ano, bude to drahé, zelené ekonomice se ale nevyhneme a váhání nás jen stojí peníze

15. 7. 2021 ▪ 4 min. čtení

„Dopad na energetiku bude obrovský. Jde o návrh, který určuje její směřování na dalších deset let. Dále posiluje pozici obnovitelných zdrojů a ještě více zhoršuje pozici uhlí. Zvýšení podílu energií z obnovitelných zdrojů znamená, že klimatické plány budou členské státy včetně Česka muset zrevidovat, a to samozřejmě směrem výše. Navržený cíl 40 procent pro rok 2030 je ještě vyšší, než se očekávalo,“ komentuje plány Pavel Řežábek, hlavní ekonom státem ovládaného ČEZ.

Evropskou unii čekají také změny v systému obchodování s emisními povolenkami známém pod zkratkou ETS. Povolenky si v Evropě dodnes musely kupovat hlavně velké energetické a průmyslové firmy za každou tunu CO₂ vypuštěnou do ovzduší.

Tento systém bude nově významně rozšířen o nová odvětví ekonomiky, konkrétně letectví, námořní dopravu a také o výrobce paliv a sektor budov. Počítá se také s rychlejším snižováním skleníkových plynů v zemědělství. „Zavedení paralelního ETS pro budovy a dopravu je férové pro velké teplárny, protože se srovnají podmínky. Dosud malé zdroje neplatily nic, takže nebyl tak velký tlak je ekologizovat, to se v budoucnu změní,“ říká Řežábek.

Návrh Evropské komise ale počítá i se zavedením uhlíkového cla. To by tak od roku 2026 museli platit mimoevropští exportéři, kteří nedodržují přísné ekologické limity a jejich výrobky jsou pak v EU levnější. Jde především o ocel a hliník, které jsou klíčovou surovinou pro evropský průmysl. Otázkou ale je, jak se tato cla podaří spojit s členstvím ve Světové obchodní organizaci (WTO).

Zavedení uhlíkového cla vítá generální ředitel Vítkovice Steel Dmitrij Ščuka. „Je tam ale hodně otazníků, a proto zatím převládají obavy, zda a jak bude nový systém v praxi fungovat,“ řekl. Klíčové je podle něj to, aby mechanismus zahrnoval celý výrobní řetězec – od těžby železné rudy, uhlí a dalších surovin až po finální výrobek včetně veškeré přepravy. „Jinak by to nedávalo smysl,“ dodal.

Oslovení experti zatím nechtěli příliš komentovat, jaké dopady budou mít návrhy EU na cenu povolenky. „Již samotná diskuse k záměrům nového balíčku nicméně zvyšovala ceny povolenek a tím i náklady některým firmám,“ říká Čížek ze Svazu průmyslu. Naráží tak na extrémně drahé povolenky z posledních let. Spekulanti v očekávání rozhodnutí vyhnali jejich ceny do astronomických výšek – minulý týden stály téměř 58 eur (nyní okolo 54 eur), což je oproti loňsku více než dvojnásobek. A za pět let vyskočila jejich cena desetkrát.

Povolenky tak začínají plnit svůj původní účel, protože při ceně pět eur nikoho k ekologizaci výroby a odchodu od uhlí nemotivovaly. Na druhé straně firmy tvrdí, že nynější růst je na ně příliš rychlý a je téměř likvidační. S cenou povolenky navíc rostou i ceny elektřiny. Ta se nyní na burze prodává zhruba za 75 eur za megawatthodinu. Takhle drahá byla naposled v roce 2008, před pár lety stála třetinu. Postupně tak českým firmám i domácnostem začínají kvůli klimatickým cílům EU růst částky na fakturách. Zatím hlásí zdražování o desítky procent.

Dopady vyšších cen má řešit nově zřízený unijní fond, který by měl podpořit chudší rodiny v zemích EU, které svítí a topí hlavně uhlím a nemohou si dovolit platit ekologičtější zdroj energie. V tomto fondu by měly být desítky miliard eur. Národní vlády by z tohoto fondu mohly platit příspěvek na energie vytipovaným obyvatelům – ať už například formou dotace na nákup nových kotlů, nebo jako sociální dávky na energie. Česko by v prvních pěti letech existence nového fondu, do roku 2030, mohlo dosáhnout na 1,74 miliardy eur, v přepočtu tedy zhruba 44 miliard korun.