Začaly prázdniny prazvláštního léta. Nemohu si pomoci od jistého déjà vu z loňského léta, kdy jsme si též mysleli, že už je to za námi a že jsme z nejhoršího venku. Stejně jako loni víme málo o tom, co se stane na podzim. Tak málo, až z toho cítím takovou temporální klaustrofobii – stísněnost našeho letního proužečku rozvolnění, který je uvězněný mezi jarem a podzimem.

Zapomínáme na to, že loni začala covidová čísla také klesat před létem, a to sama od sebe, bez vakcín, pouze vlivem počasí, a že stejně jako naší letošní nadějí je vakcína, bylo naší loňskou nadějí teplo. Bude zázrak, pokud se vše na podzim vrátí do normálu. Doufejme v něj, ale počítejme raději s tím, že nás ještě pár překvapení na podzim čeká. Svět, Evropa, naše vláda, vedení podniků, úřadů a škol – a každý jedinec – ať si připraví plány na podzim a na zimu raději dva. Kdyby náhodou, buďme aspoň mentálně a psychicky připravení – co se chci naučit, co chci dělat, čemu se chci vyhnout, kde chci být a s kým.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Místo do vzduchu raději do hlavy

Příští státní podpora by již neměla být kompenzační (peníze za nic), ale vzdělávací (nemůžete pracovat pro někoho, pracujte na sobě). To znamená, pokud budeme muset opět (nedejbože) zavádět nějaká omezující opatření, mít připravené a vyhlídnuté již existující on-line kurzy, kam se člověk může přihlásit. Pokud budeme zase muset pustit státní kase žilou, pojďme to neudělat zbůhdarma, jen do vzduchu. Jistě, v prvních vlnách se asi nedalo narychlo dělat nic moc jiného než jen kompenzovat lidem příjem, ale v těch dalších bychom se už měli chovat poučeněji. Čistě hypoteticky: kdybychom toto udělali již loňský podzim, mohli jsme z korony vyjít nejen zadlužení, ale mohli jsme se třeba za ty peníze naučit konečně pořádně anglicky. Vždyť přece to, co s námi udělala vlna televizních kuchařů (naučili jsme se hromadně výrazně lépe vařit a vychutnávat si jídlo), se může opakovat i v jiných oblastech.

Zkrátka stát by měl zjistit, zda nelze přehodit podporu v nečinnosti na malá rychlá stipendia. Člověk se anglicky za rok nenaučí, ale pokud nějaký základ má, rok pravidelných dvou hodin denně ho výrazně posune. Nebo předem vytipovat a schválit on-line kurzy našich i světových
univerzit a podporu/stipendia dávat za úspěšné absolvování daných kurzů.

Pokud se mýlím a náš boj s covidem je opravdu vyhraný, bude jen příjemným překvapením, že si užijeme standardní podzim na krásné planetě Zemi. A přestože věřím v rychlou obnovu ekonomiky (ekonomika se z externích šoků probírá rychle a často se jimi i energetizuje), je lepší tento záložní plán (konečně) mít. I když je mi jasné, že všem politikům – i vám i mně – jde teď hlavně o to, na covid a lapálie a chyby s ním spojené co možná nejrychleji zapomenout, měli bychom se přece jen z loňska trochu poučit.

Zpět do minulosti

Ovšem největší chybou by bylo vrátit se zpět do minulosti a zapomenout na impulz, který nám korona dala: tedy zejména ten k digitalizaci a solidaritě. Koronu jsem vždy považoval za (trochu přehnanou a radikální, nicméně věrnou) ochutnávku budoucnosti – tedy propojenější svět a abstraktnější ekonomiku. To – přeloženo do praktičtiny –  znamená zbavit se zbytečností, které dávaly smysl možná v dobách Marie Terezie, odlehčit státní správě a podnikům digitalizací a umožnit dítěti v Ghaně, Praze nebo Tokiu studovat z domova ty nejlepší univerzity.

Koneckonců co brání tomu, aby v normální třídě fyzicky přítomných dětí nesedělo navíc několik osamělých laptopů, skrze které třídu plnohodnotně absolvuje někdo duševně přítomnější než leckdo přítomný pro změnu jen fyzicky?

Státní úřady budou mít tendenci se vracet k týrání poddaného lidu frontami, firmy nedokončí digitální transformaci, školy zase budou chtít místo předávání ducha biflování znalostí. Státy si opět budou ulehčovat trasování tím, že budou zavírat hranice a hrát na vlastní píseček, což stejně ničemu moc nepomohlo. Nicméně přes to všechno, užijte si léto…