Ekonomický pokles způsobený mnohočetnými faktory a narůstající výdaje dostávají ruskou
vládu do finanční pasti, kterou si na sebe sama nastražila. Rusko se potýká s následky
koronavirové pandemie, která způsobila pozastavení produkce a omezení služeb, a státní kasa musí zároveň řešit kompenzace podnikatelům a hradit náklady pro zdravotnictví i sociální sféru.

To vše se děje za nepříznivé situace pro těžbu a prodej surovin, které představují základ ruského hospodářství. Týká se to především ropy, jíž je Rusko významný exportér a jejíž cena za barel byla loni radikálně sražena v důsledku války o těžební limity se Saúdskou Arábií.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Rovněž intervence k udržení Alexandra Lukašenka u moci v Bělorusku nebo angažmá ve válce o Náhorní Karabach s sebou nesou nevítané výdaje. Kreml se totiž z jedné strany snaží vystupovat jako velmoc ovlivňující světové záležitosti (jak moc se mu to daří, je jiná otázka) a z druhé strany se snaží udržet domácí situaci pod kontrolou. Oba směry si žádají stále větší přísun financí a ruská pokladna není bezedná.

Ze zahraniční situace je nejviditelnějším příkladem Bělorusko. Po masových demonstracích se běloruský prezident Alexandr Lukašenko drží u moci jen díky pomoci z Ruska, respektive finančním půjčkám, o kterých jak běloruský, tak ruský prezident vědí, že jsou vlastně darem. Minulý rok v Soči se oba státníci domluvili na půjčce ve výši 1,5 miliardy dolarů. Kvůli evropským sankcím uvaleným na Bělorusko v důsledku zadržení letadla společnosti Ryanair a zatčení běloruského opozičníka nacházejícího se na jeho palubě Rusko souhlasilo s uvolněním finanční injekce ve výši 500 milionů dolarů. Ty by měly vyrovnat i ztrátu zapříčiněnou odklonem evropského letového provozu z běloruského vzdušného prostoru.

Pokud by Rusko přestalo finančně podporovat běloruský režim, velmi rychle by došly prostředky především na výplaty Lukašenkovi zatím loajálních bezpečnostních složek. Vzhledem k tomu, že se jedná o nejzásadnější pilíř běloruského režimu, znamenal by jejich pád výrazný impulz pro demonstranty a opozici. Pokud si ale něco Kreml rozhodně nepřeje, tak je to lidová revoluce v jakémkoliv ze sousedních států, která by mohla dát nový impulz k protestům v Rusku. Kreml radši bude alokovat prostředky na udržování běloruského režimu i za cenu chybějících financí doma, než aby utrpěla jeho představa o sobě samém jakožto mocenském hráči, který ovlivňuje dění v sousedních zemích.

Podíváme-li se na domácí situaci v Rusku, jen pandemie covidu-19 si vyžádala na jedné straně pokles ekonomické aktivity a na straně druhé výdaje do zdravotnictví, sociální sféry, kompenzační balíčky a zároveň finance na vývoj vakcíny Sputnik V. Právě Sputnik měl být jedním z výstavních projektů, měl Rusku zajistit mezinárodní prestiž a potvrdit tak představu o Rusku jako o jednom ze světových lídrů. Projekt skončil debaklem poté, co se ukázalo, že vakcína není taková, jak ji Rusko prezentovalo, a například nyní muselo od Slovenska odkoupit nevyužité vakcíny zpět.

Rusko v posledních letech významně přitahuje šrouby opozici. Ruské úřady navyšují tlak na jakékoliv aktivity v zemi, které se odlišují od oficiální linie, což se na příklad týká i soudních procesů za příspěvky na sociálních sítích nebo sdílení informací o demonstracích. Ačkoli se to nemusí na první pohled zdát, i tyto aktivity s sebou nesou narůstající finanční zátěž, jelikož je potřeba budovat stále lepší, a tedy i nákladnější  systém kontroly občanů, ať vyšším počtem státních zaměstnanců, nebo pořizováním nových technologií. Jako příklad lze uvést Moskvu, kde tamní úřady začaly před rokem experimentovat s kamerovým systémem, který umí rozpoznávat obličeje.

Oficiálním účelem je boj s kriminalitou, ale kamery jsou využívány také jako zbraň proti demonstrantům. Nově tedy režim nechává protesty bez zásahu, takže to vypadá, že pořádkové síly nezasahují proti protestujícím násilím, ale zato jim večer zaklepe na dveře policie. Tento systém, který jen v hlavním městě čítá na 200 tisíc kamer a je druhý největší po Číně, jistě není levnou záležitostí.

Rusko vynakládá mnoho prostředků jak na to, aby udržovalo domácí situaci pod stále přísnější kontrolou, tak na šíření představy o tom, že je světovým hegemonem. Nabízí se otázka, kam navyšování výdajů a pokoronavirová stagnující ekonomika Rusko dovedou. I oficiální představitelé jako ruský ministr financí Anton Siluanov varují, že ruská ekonomika nebude schopná pokrýt všechny své výdaje. Pokud si Kreml vybere udržení situace doma, bude to znamenat ústup ruského vlivu ve světě? Anebo udržování ruského obrazu velmoci povede k tomu, že se začne rozpadat tuhý režim, udržující obyvatelstvo ve stagnaci?