České veřejné finance jsou ve zvláštním stavu. Loni jsme viděli deficit přesahující šest procent HDP. Dosavadní rekord v tomto nevzhledném směru bylo pouhých 5,5 procenta v dramatickém roce 2009. Letos to zatím vypadá na podobně hrozivý výsledek. Mnozí komentátoři proto používají děsivé termíny jako „katastrofa“ nebo „rozval“.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Nová čísla ministerstva financí ohledně podílu nerezidentů na celkové držbě českých státních dluhopisů ale nebudí dojem, že by rostla snaha se jich zbavovat. Na konci května činil podíl nerezidentů lehce přes 30 procent a na této hladině kolísá už rok.

Že nevidíme útěk od českých státních dluhopisů, může být dáno i postojem ratingových agentur, které – jakkoliv během světové finanční krize přišly o nějakou tu kytičku ­– jsou i nadále pro mnohé investory významným vodítkem. Ani tyto agentury zatím v českém fiskálním vývoji nevidí důvod k panice, tedy aspoň v horizontu několika málo let, kterým se obvykle zabývají.

Nejnovějším příkladem tohoto optimistického pohledu je čerstvý report agentury Fitch, podle níž se ve střednědobém horizontu dá očekávat snaha budoucích vlád tlačit české veřejné zadlužení dolů. Agentura tak potvrdila stávající velmi slušný rating Česka (na úrovni Belgie nebo Velké Británie), a navíc naznačila, že prozatím ani neuvažuje o jeho zhoršení.

Jak to tedy je? Z mého pohledu situaci dobře vyjádří paralela s autobusem. Dosavadní řidiči to za volantem českého autobusu moc neuměli (stát nefungoval moc efektivně), ale to investorům nevadilo, protože autobus jel pomalu (zadlužení bylo nízké). Aktuální řidič ale začal podivně trhat volantem na stranu (schvalují se opatření, která prohlubují deficity, a přitom nedávají makroekonomický smysl). Jestli to trhání řidiče nepřejde, autobus může ze silnice sjet.

Vynořila se tedy hrozba, ale zatím ještě nenabyla akutních rozměrů.