Vláda to za své neúspěchy v boji s koronavirem schytává ze všech stran. V jedné oblasti nicméně její kroky zabraly. I přes klopýtání ekonomiky se podařilo zabránit nekontrolované vlně krachů firem. Nyní ale téměř všechny ochranné bariéry končí.

Poslední červen byl konečný termín, do kterého mohly firmy žádat o mimořádná moratoria, opět se také po roce a čtvrt vrací povinnost zástupců společností podávat na sebe insolvenční návrhy, pokud splňují podmínky úpadku. Experti zatím strmý růst krachů nečekají, ukáže se podle nich až za několik měsíců.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Loňský rok byl co do počtu insolvencí velmi specifický. Zkrachovalých firem nejen že nepřibylo, ale oproti roku 2019 jich v úpadku skončilo dokonce o 13 procent méně – 1053. To je nejnižší číslo od roku 2008. Čerstvá data za první pololetí ukazují mírný růst: v insolvenci skončilo 543 společností, loni to bylo 463. Oproti roku 2019 je to však stále o 10 procent méně.

„Počet insolvenčních návrhů na právnické osoby skutečně meziročně vzrostl, důvodem je ale především nízká srovnávací základna loňského roku. Jinak se ale pořád pohybujeme pod dlouhodobým průměrem,“ říká Tomáš Valášek, výkonný ředitel společnosti Insolvence 2008, s tím, že oproti roku 2019 je počet firem v úpadku stále nižší.

Faktorů, které i přes dlouhý lockdown a částečná omezení výroby tomuto trendu napomohly, bylo hned několik. Někdy se jednalo o přímou finanční pomoc, jindy zase odklad splátek, státní záruky za úvěry či snižování nájemného.

Významnou roli ale hrály také změny v insolvenčním právu. „Na právní straně myslím nejvíce pomohla ta možnost prvotního mimořádného moratoria a ochrana před insolvenčními návrhy,“ říká například insolvenční expert z kanceláře JŠK Tomáš Richter.

Věřitelé, kterým firma dlužila peníze, nesměli podávat návrh na dlužníky do konce loňského srpna. Mimořádné moratorium pak společnosti umožňuje platit jen ty faktury, které jsou nezbytně nutné pro chod podniku. Vstoupily do něj například letecké firmy ČSA a Smartwings.

Tato možnost byla prodloužena a poslední termín pro žádost o moratorium je právě 30. červen. Využilo ho hned několik firem včetně například české pobočky globální skupiny Saurer, která vyrábí stroje pro textilní průmysl.

Podle Bohumila Havla, právníka společnosti PRK Partners, který se podílel i na přípravě insolvenčního zákona nebo na tvorbě nového obchodního zákoníku, bylo velmi důležité, jak k celé věci přistoupili věřitelé. „Ti neměli tendenci insolvenční řízení zahajovat a tlačit tak na dlužníky. Většina z nich se snažila, aby o svého partnera nepřišla,“ říká. To se dá říct například i o bankách, které řadě svých klientů vycházely vstříc. „Nepřišel také řekněme ten predátorský způsob chování věřitelů, kteří by chtěli ze situace těžit a kterého jsme se obávali,“ dodává Havel.

Otázkou zůstává, co bude dál. Podle všech oslovených expertů se dá očekávat, že v následujících měsících počet krachujících společností začne růst. Otázka je jen kdy a o kolik.
„Vládní opatření zajistila, že firmy, které by jinak byly v úpadku, v něm neskončily. To vše nicméně za cenu celospolečenských nákladů a růstu státního dluhu. Otázka bude, zda se tato cena v podobě poškození veřejných financí „vyplatí“ a ve finále budou tyto společnosti zachráněny, či zda se jejich konec jen oddálil,“ říká Richter.

„Do řady obchodů i k poskytovatelům služeb mohou zákazníci přicházet po dlouhé době teprve pár týdnů, takže si osobně myslím, že většina ohrožených subjektů zkusí v čerstvě rozvolněné ekonomice ještě fungovat. Dopad do insolvencí navíc mívá vždy zpoždění. Pokud by tedy mělo dojít k většímu nárůstu počtu nových insolvenčních návrhů, očekával bych ho až na podzim,“ říká Valášek.

Pesimistický je Petr Smutný, partner skupiny PwC a jeden z největších českých expertů na restrukturalizace firem v problémech. Podle něj právě v mnoha případech všechna možná opatření pouze oddálila nevyhnutelné.

„Těch řízení bude víc, ale statisticky významné to bude až na přelomu roku. Vždy je tam jistá časová prodleva. Řada firem si navíc svoji situaci uvědomí teprve v lednu či únoru, když dávají do kupy čísla za celý rok. Navíc musíme počítat s tím, že ještě nejsme na konci té covidové cesty. Musíme si uvědomovat, že v říjnu mohou přijít další omezení,“ říká.

Svou roli u zpoždění bude hrát také již zmiňované moratorium. „Ochrana těch, kteří do něj vstoupí, potrvá až do konce září. Z mé zkušenosti ale většina firem s moratoriem stejně nakonec skončí v úpadku,“ shrnuje Smutný. Havel pak připomíná studii VŠE, podle níž ještě před koronavirem toto číslo dosahovalo až 90 procent. Velkých firem, které o moratorium požádaly, zkrachovalo hned několik: mimo jiné již zmiňované ČSA nebo známý oděvní řetězec Pietro Filipi.

Pro firmy, jež stále potřebují státní pomoc, příliš možností nezůstává. V osekané verzi pořád funguje program Antivirus, který firmám postiženým koronavirem do určité míry hradil náklady na zaměstnance. Ten vláda prodloužila do konce října, firmy ale dostanou peníze jen za pracovníky v izolaci či karanténě.

Do konce roku také fungují programy Covid, přes které stát poskytuje záruky na úvěry. Českomoravská záruční a rozvojová banka spolu s pojišťovnou EGAP takto zpracovaly projekty zhruba za 60 miliard korun.