Slibem nezarmoutíš. Dokonce ani své vlastní voliče. Politické strany v Česku to dobře vědí. Právě teď nám zase slibují, že naprosto zásadně zlepší podmínky pro naše životy, budeme mít spoustu peněz a samé radosti. A vůbec jim nevadí, že to slibují třeba už podruhé, potřetí, a ani se u toho nezačervenají. Zčásti proto, že se spoléhají na to, že máme krátkou paměť. A my ji bohužel krátkou máme. Zčásti proto, že už tak nějak považujeme za normální to, jak moc se nás politici snaží opít rohlíkem. A ono se to normou skutečně stalo.

Jedno staré české přísloví říká, že na slíbené se čeká tři roky. V české politice je to mnohem déle. Nestačí ani jedno celé čtyřleté volební období. Obě současné vládní strany nám toho před čtyřmi lety slíbily opravdu hodně. Něco splnily, to ano, ale přehlídka všeho, co jsme měli mít a nemáme, je o poznání delší. I když u mnohého můžeme být rádi, že zůstalo jen na papíře. Jak říká jiné české přísloví, sliby jsou jako úplněk, neplatí-li zcela, slábnou každým dnem. Tak se pojďme podívat, co všechno ze slibů vládních stran zesláblo tak moc, že to vůbec není. Namátkou:

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

- Celostátní referendum. Vláda ANO a ČSSD ho slíbila přesně před třemi lety. A ve sněmovně už dva roky čekají zaparkované tři hotové návrhy. Ani se na ně ale nesáhlo a v tomto volebním období už nesáhne.

- Nárok na školku od dvou let. „Zajistíme zákonem garantovaný nárok na péči o děti od dvou let při zohlednění možností zřizovatelů,“ stojí v programovém prohlášení vlády. A nic.

- Odpolitizování státní správy. A jak píší hlídači faktů z Demagog.cz, vláda místo toho „prosadila novelu služebního zákona, která podle kritiků i Evropské komise umožňuje další politizaci státní správy“.

- „Připravíme zákon o právu každého občana mít přístup k internetu.“ Podle Českého statistického úřadu používá internet v Česku přes 80 procent lidí. Ale například pro stovky chudých dětí z vyloučených lokalit je to stále velký problém. Ukázalo se to bohužel během měsíců domácího vyučování za loňské i letošní pandemie. Právě těmto školákům by se možná slib Andreje Babiše a Jana Hamáčka hodil. Kdyby se na něj ovšem nevykašlali.

- Zákaz předjíždění kamionů. „Fakt ho nesnáším,“ tvrdil před dvěma lety premiér Andrej Babiš svým voličům. Byl to jeho osobní slib, ale jaksi na něj zapomněl.

- Stadion pro Sáblíkovou. Ano, ten legendární stadion pro legendární českou rychlobruslařku zůstává legendou. Ani zdaleka nestojí. Premiér ovšem i dnes ujišťuje, že o něm stále „přemýšlí“. Bohužel pro Martinu Sáblíkovou se letos docela daří českým fotbalistům a konají se i letní olympijské hry, a jestli to někomu zlatě zacinká, jak se říká, možná bude chtít Babiš postavit halu i jim. Utěšit ji ale může fakt, že se stejně slibům českého premiéra nedá věřit, takže halu nebude mít nejspíš nikdo.

- Dvě procenta HDP na obranu. Česko slíbilo Severoatlantické alianci, že přesně tolik bude dávat do roku 2024. Ale nebude. Jak uvedla ministryně financí Alena Schillerová, Česko věří, že to „spojenci pochopí“.

- „Chceme dostupnost vysokorychlostního internetu všude,“ stojí v programovém prohlášení vlády Andreje Babiše a Jana Hamáčka z června roku 2018. Tak se pojďme podívat, jaký je stav ke dnešku: na internetové mapě Česka je přes sedm tisíc takzvaných bílých míst. Bez vysokorychlostního internetu je jedna třetina všech obcí a jejich částí. Nesplněno.

- Digitální identita pro každého občana. Dominovat začíná takzvaná bankovní identita, se kterou musely pomoct banky. Za prvního půl roku jejího fungování se k ní přihlásilo tři a půl milionu lidí. Digitálních identit je ale bohužel víc. Vznikají nepříliš koordinovaně a budou přibývat.

- „Vytvoříme moderní centrální portál státu, kde bude pro občany jednoduché najít informace a vyřídit tam, co potřebujeme.“ Máme Portál občana. Není moderní. Něco tam sice najdeme, ale pak musíme ještě hledat na stránkách dalších úřadů a pak dalších…

- Přehledné informování o povinnostech pro podnikatele. Najděte si nějakého podnikatele a zeptejte se ho, jak během loňské i letošní pandemie zjišťoval, co mu stát nařizuje za povinnosti. Ale buďte opatrní, není vyloučeno, že po takové otázce bude mít oslovený podnikatel velkou chuť do něčeho praštit.

Je toho spousta. Vláda hnutí ANO a ČSSD zapomněla dokonce na svůj hlavní slib: modernizace státu. Je pravda, že jí situaci zkomplikovala pandemie. Ale právě ta ukázala, jak moc Andrej Babiš s Janem Hamáčkem tenhle svůj závazek zanedbali. Vinu na covidovém neúspěchu Česka nese hned po neschopnosti politiků právě příliš analogová státní správa. Například zastaralá a nepružná síť hygienických stanic.

Je zajímavé, že letos se na to už ani jedna z vládních stran nezaměřuje. Jako by tím přiznávaly, že je modernizace státní správy nad jejich síly. Namísto toho se nám snaží znovu prodat ohřátou polívku, která už dávno vystydla. Třeba vládní ČSSD musí své voliče považovat za úplné truhlíky bez paměti. Znovu jim nabízí návnady z minulých voleb a doufá, že se někdo chytne.

Tak třeba: „U základních potravin – pečiva, mléka, mléčných výrobků, masa, ryb a čerstvého ovoce a zeleniny – snížíme DPH na druhou sníženou sazbu, tedy na 10 procent,“ stojí v programu sociálních demokratů z roku 2017.

A v tom letošním: „Snížíme DPH u základních potravin (pečivo, zelenina, ovoce, maso, ryby atd.) na nejnižší sazbu.“

Nebo dále z roku 2017: „Sociální demokracie odmítá daňové ráje pro vyvolené a daňové peklo pro ostatní. Také v této oblasti musí zavládnout řád a spravedlnost.“

A letos: „Každý rok odteče z ČR do zahraničí 300 miliard Kč. Proto zrušíme daňové výjimky pro velké korporace, které jsou využívány právě pro odliv finančních výnosů ze země.“

ČSSD v roce 2017: „Snížení zdanění práce je plně kompenzováno zvýšením daně velkých korporací a zavedením bankovní daně.“

ČSSD v roce 2021: „Zavedeme bankovní daň z aktiv s progresivními sazbami.“

Rok 2017: „Zavedeme progresivní zdanění příjmů fyzických osob a tím snížíme daně a zvýšíme příjem 98 procent zaměstnanců. Pouze dvě procenta lidí s nejvyššími příjmy se nově budou na daních podílet víc.“

Rok 2021: „Progresivní zdanění příjmů fyzických osob je nezbytné pro nápravu změn schválených ANO a ODS v roce 2020. Kvůli nim největší daňové břemeno padá na lidi ze střední třídy, zatímco ti bohatí budou mít více peněz. Uděláme to tak, aby se daně nezvedly nikomu do trojnásobku průměrné mzdy.“

Rok 2017: „Konec nekonečné pracovní doby.“

Rok 2021: „Postupně budeme zkracovat pracovní dobu.“

Rok 2017: „Rozšíříme dovolenou na 5 týdnů pro všechny pracující.“

Rok 2021: „Od ledna 2023 zavedeme pět týdnů dovolené pro všechny.“

Platí samozřejmě, že po volbách bývá situace o moc složitější, než se zdá v předvolební kampani, a strany vládních koalic se ne vždy shodnou na všem, co která původně slibovala. Na druhou stranu, politická kultura je dnes (nejen) v Česku na tak nízké úrovni, že si tu politici bezostyšně dovolují slibovat cokoliv bez ohledu na realitu. Necítí se vázáni jakoukoliv odpovědností. Minulý týden prošlo sněmovnou v prvním čtení přes poslance většiny stran jednorázové zvýšení důchodů o tři sta korun. V rozpočtu na to peníze nejsou. Ale prý to zaplatí mimo jiné takzvaná digitální daň. Ta digitální daň, ze které už měly plynout peníze do letošního rozpočtu, jak bylo slíbeno. A bude ještě asi několikrát. Kdo důchody nakonec zaplatí? Politici si z toho zase tak moc těžkou hlavu nedělají. 

Neplnění slibů není žádná legrace. Spíš to bývá drahá sranda. A chyba je na naší straně. Politici bývají sice nezbední, ale jsme to my, kdo se pravidelně nechává utáhnout na vařené nudli. Až příliš jsme si zvykli, že v politice platí hodně slibovat, málo dávat. Považujeme to za normální, nečteme důkladně programy stran, málo trestáme nedodržování slova. Naštěstí se blíží další volby a my se v tom můžeme trochu polepšit.