Recenze programu ČSSD: Frkni tam 20 deka Husáka, půl kila Marxe, zavři oči a modli se, že to sežerou

Zatímco jiným stranám má smysl vyčítat, že jejich sliby nejsou zcela realistické, protože budou narážet na rozpočtové možnosti, u sociálních demokratů je to vlastně zbytečná práce. Takovými maličkostmi, jako je realita rozpočtu, se u Hamáčků už vůbec nezabývají. Prostě slibují, že nahází lidem pytle peněz na hlavu. Vezměme si to na příkladu „podpory rodin“. Nejenže ČSSD slibuje zvednout rodičovskou o dalších 100 tisíc korun. Ale láká voliče i na milionové bezúročné novomanželské půjčky, obtížně rozeznatelné od těch, které fungovaly v 70. letech za Husákova reálného socialismu. Navíc za každé dítě se má rodinám odečíst z dluhu 100 tisíc. Počty? Ročně se v Česku narodí nějakých 110 tisíc dětí. A tak jen tohle „opatření“ přijde ročně na 22 miliard. 

K tomu si připočtěme namátkou další zvyšování důchodů. Konkrétně slibovaný speciální bonus šest tisíc ročně za každé vychované dítě pro jeden a půl milionu českých důchodkyň. Při průměrných dvou dětech na jednu důchodkyni je to pro rozpočet dalších zhruba 20 miliard ročně minus. Ve výčtu slibovaných sociálnědemokratických dárků můžeme pokračovat donekonečna. Třeba zvyšováním platů zdravotníků o 50 procent či zvýšením platů v sociálních službách na úroveň platů ve zdravotnictví a školství. Bystře se tak dostaneme nad částku 100 miliard nových výdajů.

Je to slušná raketa. Bohužel bez paliva, protože žádné nové daně, které chtějí sociální demokraté zavést (digitální, bankovní, daň ze čtvrté nemovitosti, daň pro majetky přes 100 milionů korun), to nikdy nemohou zaplatit. Už jen proto, že ČSSD chce současně snížit DPH na základní potraviny, což je na příjmech dalších 10 miliard minus.  A i kdyby to náhodou pomocí finančního přiškrcení úspěšných lidí vyšlo, vůbec to neřeší dnešní půlbilionový  schodek. Možnosti jsou vlastně jen dvě: buď ČSSD počítá s nálezem obřích ložisek ropy v Polabí, nebo jim je něco jako konsolidované hospodaření státu úplně jedno. V každém případě, jak by to formuloval Jára Cimrman, zaznamenáváme první aut v dějinách rozpočtové racionality. 

Jenže to je vlastně ten menší problém. Horší je, že sociální demokraté v zoufalství útočí na ty, kdo vytvářejí hodnoty, jež fungování státu v posledku umožnují – na zaměstnavatele. Chtějí jim výrazně zvýšit náklady. Slibují zaměstnancům pětatřicetihodinový pracovní týden s tím, že do práce by se vlastně nakonec mělo chodit jen čtyři dny v týdnu. A aby se zaměstnanci náhodou nepředřeli, měli by mít podle ČSSD v případě, že státní svátek vyjde na sobotu nebo neděli, nárok na náhradní placené volno další den. A pět týdnů dovolené pro všechny, samozřejmě. Že práci zastanou roboti, jak tvrdí experti ČSSD? Někdy možná. Ale hned? A opravdu všude? To těžko. 

ČSSD své plány, pokud to tak lze nazvat, schovává pod heslo: „Pracujeme, abychom se uživili. Nežijeme, abychom jen pracovali.“ Zní to chytlavě, ale kromě toho, že sociální demokraté zapomínají, že práce leckomu dává i jiný smysl než pouhou obživu, pokoušejí se nám vsugerovat, že za méně muziky lze inkasovat víc peněz. Což není možné zdůvodnit jinak než představou, že zaměstnavatelé nyní brutálně vykořisťují zaměstnance. Kromě Gustáva Husáka vítáme v programu ČSSD i Karla Marxe. Idea třídního boje je skrze strach sociálních demokratů z volebního průšvihu zpět.  

Ale nezoufejme. Je jasné, že krom rodinných příslušníků funkcionářů ČSSD, kteří jsou na volebním výsledku strany existenčně závislí, může tohle všechno brát vážně jen člověk, který upadl v roce 2013 do bezvědomí a zrovna se probudil. Příčetnou reakcí všech ostatních na oranžové sliby je pouze otázka: „Ok, ale proč jste tenhle socialistický ráj nezařídili za těch osm let, co tady vládnete? Proč jste celou dobu jen dělali rohožku oligarchovi a teď se tváříte, že jste vlastně byli něco jako opozice v koalici?!“    

Ono totiž i populární heslo „slibem nezarmoutíš“ platí jen do určité chvíle. A to do té, než si i  naiva řekne, že z něj děláte tak trochu kavku. Sociální demokraté jsou už dávno za tímto bodem. A pokud tomu nevěří, ať počkají do 9. října. Glejt na to dostanou ve formě volebních výsledků. I s kulatým razítkem statistického úřadu.