Tváří v tvář stupňujícím se inflačním tlakům zřejmě ve středu zvedne Česká národní banka svou základní úrokovou sazbu o čtvrt procentního bodu na 0,5 %. To pomůže zmírnit zdražování, ale efekt bude spíše symbolický: podle 67 výzkumných studií je průměrný dopad takového opatření na ceny jen 0,225 %, a to navíc se zpožděním 29 měsíců. Ještě příští rok tedy efekt středečního zvýšení sazeb nepocítíme.

Inflaci může srazit silnější koruna

V kratším období má ČNB dvě možnosti, jak krotit inflaci, a obě spoléhají na měnový kurz. Zaprvé, může naznačit, že v budoucnu plánuje úroky zvedat rychleji, než předpokládá trh. Koruna posílí, neboť investoři dostanou chuť na budoucí výnosy z korunových vkladů. Silnější koruna sníží inflaci docela rychle díky nižším cenám dováženého zboží. Nicméně pro hmatatelný dopad na ceny by posílení muselo být prudké a exportéři by radost neměli.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Zadruhé, ČNB může začít prodávat devizové rezervy. To je technicky možné, ale prakticky nevídané. Devizové rezervy jsme nevyužili k obraně koruny ani ve dvou největších krizích za posledních 30 let, finanční a covidové. V obou případech zažila koruna volný pád. V porovnání s tím je současné přestřelení inflačního cíle „drobnost“, kvůli které ČNB intervenovat nebude.

Zvýšení úroků jako signál

Změny úrokových sazeb mají přímočaré dopady na produkci, protože rychle ovlivňují reálné úroky u investic firem a hypoték domácností. Ale jemně s nimi ladit inflaci je přetěžké: jak konstatoval Milton Friedman, zpoždění těchto dopadů jsou dlouhá a proměnlivá. Už před čtvrttisíciletím si David Hume povšiml, že dopad změn nabídky peněz se mnohem rychleji projeví v produkci než v cenách.

Pokud tedy na podzim inflace vystoupí třeba k 5 % a neodezní sama (což se stát může), budeme s takovým tempem zdražování muset žít roky. Podle výše zmíněných empirických odhadů by pak sazby musely vzrůst o 3,33 procentního bodu, abychom inflaci snížili na 2 % alespoň za 2,5 roku. V praxi by ale ČNB sazby zvedala postupně, takže výsledný efekt by se dostavil ještě později.

Zvýšení sazeb o 0,25 procentního bodu tedy slouží hlavně jako znamení, že centrální banka inflační tlaky vnímá. Že je v případě nutnosti ochotna prodávat miliardy eur a nakupovat korunu nebo zvyšovat sazby skokově o jednotky procentních bodů. Přitom se ale modlí, že na nic takového nedojde, protože by tím mohla způsobit další recesi.

S inflací hýbou očekávání

Mnohem víc než posuny úroků totiž inflaci ovlivňují očekávání firem a domácností. Věří-li lidé, že koruna bude skutečným uchovatelem hodnoty, že si udrží kupní sílu, pak inflaci neuvidíme ani s mírnými sazbami kolem „normální“ úrovně 3 %. Pokud budou lidé očekávat zdražování, můžeme mít trvale 5% inflaci i s úroky nad 5 %.

Klíčová je tedy důvěryhodnost, jíž ČNB naštěstí disponuje. I tak ale bude nadmíru obtížné krotit inflaci, pakliže se dostane na hodnoty kolem 5 %. Pokud se potom centrální banka neodhodlá k bolestivým a nepopulárním opatřením na obranu cenové stability, může o svou důvěryhodnost rychle přijít. Stane-li se tak, budou nutné ještě bolestivější kroky, podobně jako při krocení dvouciferné inflace v USA na začátku 80. let.

Potřebujeme skutečnou cenovou stabilitu

Důvěryhodnosti centrální banky prospívá, když veřejnost rozumí tomu, co a proč banka dělá. Tomu by pomohlo, kdyby ČNB vykládala ústavu podobně jako běžný čtenář a snažila se o skutečnou cenovou stabilitu, nikoli o kladnou inflaci. Vedle lepší pochopitelnosti a souladu s ústavou by takové opatření odpovídalo moderní výzkumné literatuře, která naznačuje, že optimální je dlouhodobě nulová inflace.

Inflace strašlivě komplikuje dlouhodobé finanční plánování nám všem. Jak máme spořit na důchod nebo na studia pro děti, když v režimu cílování inflace nemáme žádnou představu, co si za tisíc korun koupíme v roce 2040? Bude-li totiž letošní inflace nakonec 5%, nebude ČNB příští rok usilovat o snížení cen, aby odchylku od cíle vyrovnala, ale zase o 2% inflaci. Takhle funguje inflační cílování, které nám zajišťuje nejistotu ohledně budoucího vývoje cen. Pojďme se té nejistoty zbavit a snažme se o skutečnou cenovou stabilitu.