Opravdu lichváře v ČR nechceme? Pak rozvažme bankám ruce a dejme chudým lidem v nouzi zákon, který jim pomůže

Jak ale vlastně takový byznys založený na okrádání lidí o nemovitosti funguje? Na stole mám pět spisů podobných skupin šmejdů z různých koutů republiky. Jejich metody se vždy trochu liší, jedno je však shodné – výběr oběti. Tou je člověk s nemovitostí, který má menší exekuci. Pokud má i malé příjmy nebo je v důchodu, je to ideální cíl. A venkov je takových lidí s chalupou plný.

Takový člověk je v pasti. Ačkoliv má dům s pozemkem v hodnotě pět milionů a exekuci má se vším všudy jen za pět set tisíc, tak její postupné splácení bez většího příjmu je zdlouhavé. Proto se exekutor bude snažit nemovitost zpeněžit. Jaké má takový dlužník možnosti? Ideální je refinancování. Má dům za pět milionů, proč by mu v bance půl milionu nepůjčili? Jenže tam narazí: „Máte exekuci? Nejste úvěruschopný. Na shledanou.“ A právě snaha banky dodržet nejasný zákon je to, co nakonec vžene člověka do spárů lichvářů.

Ti své oběti sami aktivně vyhledávají a nabízí jim pomoc. K tomu jim stačí sledovat exekutorské nástěnky či katastr nemovitostí, aby věděli, na jakou adresu se vydat. Zjeví se jako zachránci, často se ohánějí pojmy jako „investor“. Nabízejí přefinancování a splácení po malých splátkách a mnohdy i s velmi nízkým úrokem, nebo dokonce bezúročně. Chyták je totiž většinou jinde než ve vysokém úroku. Tak se lichvařilo v minulém století. Stačí do smlouvy schovat pár povinností sankcionovaných pokutami a zesplatněním úvěru.

Mnohdy to jsou povinnosti, které ani nelze v daném čase a za dané situace reálně splnit. Ať jde o povinnost sjednat vinkulaci ve prospěch nového věřitele, životní pojištění či pojištění proti neschopnosti splácet. Nebo krásný trik, jako je složení splátek tak, že se platí prvních jedenáct měsíců jen tisícovka a dvanáctý měsíc sto tisíc najednou, které si dlužník pochopitelně za rok nenašetří. Věřitel dlužníka do porušení povinnosti často i vmanipuluje. Například dlužníkovi řekne, že není problém platit splátky o týden později, než je přesný termín ve smlouvě. Jenže po čase se ukáže, že si dlužník jen naběhl na porušení smlouvy.

A pak to lítá. Série jednorázových pokut, pokuta 0,25 % denně z dlužné částky jako standard a úroky z prodlení. A tady jsme u toho, proč se cílilo na člověka s nemovitostí. Vykouzlit z půjčky třicet tisíc exekuci na půl milionu, to umí každý. Ale to jsou pořád jen virtuální peníze. Věřitel je potřebuje reálně na účtu. Proto se stal obětí člověk s nemovitostí, kterou lze reálně zpeněžit. Věřitel pak vše protahuje, nechá běžet čas a pokuty, a jakmile dosáhnou hodnoty ceny nemovitosti, nechává ji prodat. Pochopitelně by to mohl udělat mnohem dřív a dlužník by ještě dostal nějaké peníze z prodeje, ale proč by to věřitel dělal, když může nechávat své peníze „zhodnocovat“ běžící pokutou a úrokem z prodlení o sto procent ročně? Takhle se dnes vydělávají miliony.

Případ advokáta Vondráčka: Psychicky nemocná žena přišla kvůli nefér půjčce v exekuci o dům, v léčebně zemřela

16. 6. 2021 ▪ 10 min. čtení

Pokud si takový chudák najde advokáta, kterému většinou nemůže platit a ten tak pracuje zdarma, a má fakt štěstí na soudce a hodně se modlí, tak nakonec lze i takovou exekuci zvrátit, zachránit chalupu a zneplatnit všechny pokuty. Ale pak nastává co?

I nepoctivý věřitel má právo na to, aby se mu vrátilo, co reálně poskytl. Ale najít v kapse najednou opět půl milionu, kterým byla vyplacena původní exekuce, je problém. Opět tak hrozí exekuce a prodej střechy nad hlavou, opět následuje cesta do banky a opět lze slyšet: „Měl jste exekuci. Nejste úvěruschopný. Na shledanou.“ Kruh se uzavírá.

Banka nemůže půjčit. Co na tom, že splátku pět tisíc měsíčně by takový klient zvládl a může dát do zástavy dům s pozemkem v hodnotě pět milionů? Ten půl milion mu prostě nepůjčí. Banka se bojí, aby neporušila zákon a nedostala pokutu.

Kdy člověk je a není úvěruschopný a co vše banka musí ověřovat? To není nikde přesně dáno. A tak v tom banky a úvěrové společnosti plavou. Soudní judikatura a praxe České národní banky mantinely jistě nakonec časem vymezí. Ale to se bavíme v řádech desetiletí. Nejasnost a neurčitost do té doby zavřou dveře k úvěru celé řadě lidí, kteří by jej byli schopni splácet. A to je nakonec přivede k věřitelům, kteří nebudou mít tak čisté úmysly, jako mají třeba banky.

Jako advokát umím zatočit s nemravnými věřiteli, pomoci lidem ve finanční tísni právně. Ale aby se nakonec mohli definitivně dostat z dluhové pasti a spárů lichvářů, musí přijít rozumné refinancování. To bohužel nejde, pokud chudí lidé s exekucí či záznamy v registrech dlužníků budou pro poctivé věřitele ze strachu před zákonem zapovězenými klienty. Zákon, který neumožňuje pomáhat chudým lidem v nouzi, není dobrý.

Když dáme poctivým věřitelům jasnější pravidla k posuzování úvěruschopnosti a trochu více svobody, protože ti nepoctiví se regulací stejně netrápí, otevřeme spoustě lidem v nouzi možnost vyřešit své dluhy efektivně, za výhodnějších podmínek. Vezmeme klientelu nepoctivým věřitelům, lichvářům a podvodníkům.

Takové řešení dluhů je pro dlužníka i mnohem důstojnější než skončit v insolvenci. Nakonec i věřitelé by měli mít zájem na tom, ať lidé nekončí v insolvenci, kde ze svých pohledávek uvidí jen zlomek, ale ať se najde obchodní řešení, na jehož konci dostanou všichni to, co jim po právu náleží.

Umím lidem pomoci a vypráskat predátorské věřitele a hyeny, ale bez zapojení bank nedokážu pomoc lidem dotáhnout do konce. K tomu ale banky potřebují novelu zákona, která jim aspoň trochu uvolní svázané ruce.