Případ advokáta Vondráčka: Psychicky nemocná žena přišla kvůli nefér půjčce v exekuci o dům, v léčebně zemřela

Osud paní Laukové budí v příhraničním městě, které se pyšní známým barokním klášterem, dodnes údiv. Do Broumova se přistěhovala s bývalým manželem Marianem Laukem z Prahy a měla pověst ženy, kterou jen tak někdo neošálí. „Byla to chytrá, vzdělaná ženská,“ vzpomíná Ludmila Uzlová, která byla kolegyní Laukové na stavebním odboru radnice města. Ta prý působila i jako soudní znalkyně v oboru odhadů nemovitostí. „Vím, že naletěla nějaké nebankovní organizaci, vzala si půjčku, dostala se do těžkých potíží. Já ji varovala, ale ona namítala, že peníze potřebuje, že nemá z čeho žít, že si potřebuje přilepšit k malému důchodu. Žila ke stáru úplně sama,“ vzpomíná Uzlová.

Na internetu je dodnes možné najít inzerát, kde je bývalý dům Laukové uváděn jako penzion. „Snažila se malé byty v domě pronajímat, pak i jeden prodat, ale nedařilo se jí. Ona se navíc jen tak s někým nesnesla. Byla to trochu komplikovaná žena,“ říká bývalá kolegyně.

Nejen jako na osamocenou podivínku, ale také jako na ženu s narušeným duševním zdravím vzpomínají na Laukovou i další lidé z města. „Pracovala na úřadě v 90. letech, odbornice to byla. Ale už tehdy se o ní říkalo, že měla psychické potíže,“ uvedl Miloš Andrš, dnešní vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví z Městského úřadu Broumov.

O problémech své bývalé ženy věděl i Marian Lauko, který se s ní rozvedl v roce 2000. „V posledních letech jejího života jsme se stýkali málo, že ale měla potíže s dluhy, jsem tušil. Bylo mi také jasné, že její duševní zdraví není v pořádku. Jestli se někde léčila, nebo ne, mi neříkala,“ uvedl muž, který dnes žije v Praze.

Podobně málo ví i Roman Rozumek, ženin syn z předchozího manželství. „S matkou jsme se dlouho nestýkali, měli jsme složitý vztah. Několikrát jsem za ní zajel až do léčebny v Havlíčkově Brodě, kde nakonec zemřela, ale mnoho už jsem se od ní nedozvěděl,“ sdělil Rozumek, který žije poblíž Prahy.

Pro mnohé svéráznou stárnoucí dámu sousedé vídali, jak dlouhé hodiny vyhlíží z oken svého domu na historické náměstí. Žena, která se živila tak přesnou profesí, jako je stavebnictví, se prý navíc začala věnovat okultním vědám a věštění budoucnosti. Ke dvojici lichvářů z Kroměříže se nejspíš dostala prostřednictvím inzerátu. Oba muži jsou dnes ve vězení, jejich další oběti, které HN vypátraly, však uvedly, že se přihlásily právě na jejich oznámení v novinách.

Jasná fakta jsou k dispozici ohledně podmínek její půjčky. Z rozhodčího nálezu, usnesení o nařízení dražby jejího domu a usnesení o rozdělení výtěžku dražby, které HN získaly, plyne, že Lauková uzavřela 17. dubna 2013 se společností CK Finance vlastněnou Kolmanem a Cieslou smlouvu o půjčce 180 tisíc korun. Peníze se zavázala vrátit nejpozději za šest let a do té doby měla splácet pouze úroky ve výši 2250 korun po dobu 72 měsíců.

Splátky úroků důchodkyně zvládala, narazila ale na systém stotisícových pokut, které ji čekaly v případě, že nepředloží do 30 dnů od uzavření smlouvy doklady o životní pojistce a pojištění nemovitosti. Už v září 2013 pak po ní Jürgen Lucassen, který mezitím dluh od Kolmana a Ciesly převzal, požadoval kvůli porušení podmínek smlouvy vrácení celého dluhu, plus všechny úroky a pokuty. Včetně dalších 20 procent penále za to, že žena nezvládla sumu, která tak vzrostla na více než 600 tisíc, včas vrátit. Nakonec požadavek Lucassena, zastoupeného podle exekučních dokumentů advokátem Vondráčkem, po Laukové vzrostl během pouhých pěti měsíců na 706 tisíc korun.

Podle advokáta Petra Němce, který se případy zadlužených lidí dlouhodobě zabývá, byla smlouva a celá půjčka vůči ženě nefér. „Nebál bych se ji označit v kontextu judikatury Ústavního soudu za smlouvu, která má zjevně poškodit klienta. Využívá dva základní konstrukty, jak se predátorští věřitelé snaží dostat dlužníka do problémů,“ uvedl. Prvním je, že Lauková měla platit jen úroky, dluh se jí nesnižoval a pak měla vše zaplatit najednou. „To je pro většinu lidí past, protože ty peníze nedají dohromady,“ poznamenal Němec.

Další lstí je požadavek na vinkulaci, tedy převedení výnosů, pojistného plnění ve prospěch věřitele. „To už je velký extrém. Vinkulace dává smysl u vysokých půjčených částek a zajištění půjčky nemovitostí, což se tady ale nedělo. V součtu je zjevné, že smlouva kumuluje pokuty, a lze se domnívat, že věřitel jednal s úmyslem a vidinou, že uplatní sankce a takto dosáhne zisku, nikoliv z úroků,“ uvedl Němec.

Podnikatel s realitami Lucassen se k otázkám HN, proč převzal dluh vzniklý tak neférovou smlouvou, vyjádřil jen vyhýbavě. „Smlouvy jsem nezkoumal. Dlužníci si mají smlouvy přečíst, je to jejich chyba,“ řekl. Na otázku, jak se k pohledávce Kolmana a Ciesly dostal, odpověděl, že věc řešil s panem Opatrným. Tomáš Opatrný je advokát ve Vondráčkově kanceláři i jeho společník. Dnešní vedoucí oblastní organizace ANO na Kroměřížsku, zastupitel města a bývalý člen dozorčí a smírčí komise hnutí ANO se při dotazech HN odvolal na advokátní mlčenlivost a případ odmítl komentovat.

Podobně reagoval i Radek Vondráček, dnešní třetí nejvyšší ústavní činitel Česka. HN sdělil, že se k jednotlivým případům vzhledem k advokátní mlčenlivosti nemůže vyjadřovat. Na případ Laukové si prý navíc nepamatuje. „Ale u nás v kanceláři se rozhodně nic neetického nedělo,“ uvedl politik a odmítl, že by se jakkoli podílel na byznysu s chudobou.

Advokát lichvářů Vondráček: Nemyslím si, že bych se podílel na obchodu s chudobou

16. 6. 2021 ▪ 10 min. čtení

I při posuzování jeho angažmá z pohledu advokátské odbornosti a etiky je však podle Němce zřejmé, že měl klienta poučit, že smlouva o půjčce není v pořádku a klient nemusí být s nárokem u soudu či rozhodce úspěšný. „To je úkol advokáta a povinnost. Že je nějaký nárok vymáhán, je ale vůle a odpovědnost klienta. Advokát dělá svou práci a spravedlnost má nalézat soud či rozhodce. Pochopitelně ale každý dělá takovou práci, na jakou má žaludek a která ho naplňuje,“ poznamenal Němec. Je navíc zřejmé, že na etiku a svědomí advokáta, který je zároveň i zákonodárcem a místostarostou svého města, je možné klást ty nejvyšší nároky.

V prosinci 2013 přišla chvíle dalšího kroměřížského činovníka hnutí ANO. Rozhodčí nález budoucího městského místopředsedy Jiřího Bílka na smlouvě nenašel žádnou vadu a přiznal věřiteli veškeré nároky. Podle Němce však neměl Bílek vůbec rozhodovat. Soudy v roce 2011 konstatovaly, že rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách a úvěrech jsou protiprávní.

Od dubna 2012 navíc měly být rozhodčí smlouvy samostatné, a ne součástí úvěrové smlouvy, zatímco z Bílkova rozhodčího nálezu vyplývá, že v tomto případně tomu tak nebylo. „Navíc je tu určení rozhodce jako jednatele společnosti. To není určité, jednatelé se mohou měnit,“ míní právník. Podle něho je zřejmé, že doložka byla neplatná. „Rozhodčí poplatek 24 177 Kč byl ale asi lákavý. Dlužník navíc zjevně nebyl právně zastoupen a rozhodce se s tím moc nepáral, protože dlužník asi řádně nepředložil důkazy, ale jen tvrzení. Že rozhodce aspoň neprovedl úvahy z pohledu dobrých mravů, je zjevné,“ dodal právník.

Dům mezi vinotékou a železářstvím, který na náměstí v Broumově patřil Aleně Laukové.

Foto: HN – Martin Biben

Bílek je však přesvědčený, že konal, jak měl. „Rozhodčí nález nebyl nikdy napaden pro jeho neplatnost a byla podle něho nařízena exekuce, a to okresním soudem. Rozhodčí doložka byla platná a zcela v souladu s tehdejšími právními předpisy i judikaturou a mě byla udělena pravomoc tento spor rozhodnout,“ tvrdí. Na otázku, zda znal úvěrovou smlouvu, která byla vytvořena zjevně s cílem poškodit dlužníka, Bílek neodpověděl. Odmítl také, že by dostal na rozhodování přímou nabídku od Radka Vondráčka.

Čtyři měsíce po vydání Bílkova nálezu, v dubnu 2014, padlo rozhodnutí o ženině exekuci. Během ní se výše ženina dluhu rozrostla až na 865 tisíc korun. K tomu, zda znal pochybnou úvěrovou smlouvu a věděl o tíživé situaci dlužnice Laukové, se exekutor Chaloupka vyjádřil jen obecně. „Exekutor má k dispozici pouze exekuční titul a nepřísluší mu jej věcně posuzovat. Nezná ani osobní poměry dlužníka,“ uvedl.

Samotná dražba domu, kdy jej získal nový majitel, podnikatel Petr Štěpánek ze středočeské Chýně za 820 tisíc, pak proběhla v dubnu 2016. Štěpánek říká, že o ženině osudu netušil. „O dražbě jsem se dozvěděl na webu a o původním majiteli jsem nic nevěděl,“ uvedl Štěpánek, který prý zatím stihl opravit jeden byt v domě.

Alena Lauková se po vyhlášení dražby přestěhovala do podnájmu v blízké České Skalici. Tady však její úzkosti dosáhly vrcholu a putovala proto do psychiatrické léčebny v Havlíčkově Brodě. „Poprvé mi z kliniky dali vědět, že tam maminka pobývá, v létě roku 2016. Nebyla na tom dobře a o tom, co se jí stalo, s ní nebyla vůbec řeč,“ vzpomíná na několik návštěv její syn Roman. V prosinci téhož roku pak Lauková zemřela.

Paní Alena Lauková se synem Marianem, který je nyní už také po smrti.

Foto: archiv HN