Odchodem diplomatů z Prahy hrozba nekončí. V kufru vám najdou drogy nebo nabídnou peníze, líčí expert nábor ruských agentů

Bryjka se zaměřuje na techniky zástupné války, anglicky zvané proxy war. Státy ji využívají k oslabení protivníka bez toho, aby by se dostaly do přímého konfliktu. Taková byla před půl stoletím válka ve Vietnamu, kde proti sobě nepřímo stály Sovětský svaz a USA.

Na otázku, jak se projeví vyhoštění desítek pracovníků ruské ambasády z Prahy, odpovídá Bryjka jasně. „Výrazně to omezí aktivity ruských tajných služeb ve střední Evropě. Nebo jim to alespoň zkomplikuje,“ říká a upozorňuje, že v rozhovoru nezastává stanovisko univerzity, ale vlastní názory.

Kvůli neobvykle vysokému počtu diplomatů měla Praha dlouhá léta pověst shromaždiště ruských špionů. Velvyslanectví mělo před vyhoštěním 41 diplomatů a 71 dalších pracovníků. Teď má pouze sedm diplomatů a 25 pracovníků. Pro srovnání, největší český obchodní partner, Německo, má v Praze 22 diplomatů a 43 převážně českých zaměstnanců.

Zásah provedlo Česko poté, co premiér Andrej Babiš (ANO) a ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) v polovině dubna ohlásili, že podle bezpečnostních služeb stáli za výbuchy muničních skladů ve Vrběticích agenti ruské vojenské rozvědky GRU. V roce 2014 na místě explodovaly dvě budovy ostravské firmy Imex Group, dva lidé při tom zemřeli.

 Vzhledem k tomu, jak výrazně Česko zasáhlo, přesouvá se riziko jinam. „Oficiální diplomatické aktivity jsou nyní omezené, Rusko to pravděpodobně donutí zvýšit počet nelegálních prostředků v Česku,“ říká Bryjka. Na mysli má nejen ruské občany, ale i Čechy.

„Tajné služby rekrutují neoficiální agenty, aby sbírali informace, k nimž mají přístup. Jde o lidi ve státní správě i ve strategických oblastech ekonomiky,“ vysvětluje Bryjka. V knize Zástupné války, která v Polsku vyšla letos, popisuje, jak lidé začnou sloužit cizí mocnosti na úkor vlastní země. „Vždy existují čtyři důvody, kvůli nimž neváhají vynášet informace kritické pro svou zemi. Jde o peníze, ideologii, útlak či vydírání, a také o ego,“ říká.

Upozorňuje rovněž na užitečné idioty. Toto označení používají experti pro lidi, kteří pomáhají zahraničním mocnostem šířit jejich propagandu, aniž by si to uvědomovali. „Pokud například sympatizujete s Ruskem a otevřeně o tom mluvíte, dostanete se do hledáčku zpravodajců. Může přijít nabídka na spolupráci výměnou za peníze, studijní stipendium nebo například možnost cestovat do Ruska,“ říká Bryjka.

Podobně je to i s vynášením tajných informací. Lidé, kteří to dělají, nemusí být nutně příznivci ruského režimu či prezidenta Vladimira Putina. „Pokud se do zpravodajských aktivit nechcete zapojit, jsou tu i jiné nástroje. Například vydírání. Agenti mohou pořídit vaše video v choulostivé situaci a vyhrožovat zveřejněním. Často se také objevují provokace. Cestujete třeba do Ruska a na letišti najdou drogy ve vašem zavazadle. Můžete si vybrat. Buď strávíte pár let v ruském vězení, nebo se vrátíte domů s tím, že se na vás po čase někdo obrátí, abyste dluh splatili,“ popisuje expert.

Někdy stačí zaplatit. „Například si představte, že člověk zaměstnaný ve strategickém sektoru má problémy s gamblerstvím a potřebuje peníze. Jestliže o tom ví zahraniční tajná služba, využije to k naverbování. To jsou běžné nástroje, které se využívají všude na světě, netýká se to jen Ruska,“ podotýká Bryjka.

K nejohroženějším oblastem patří energetika. Bryjka odkazuje na zveřejněné zprávy polských tajných služeb. Upozorňují, že právě do energetiky se ruští agenti snaží nejvíc zasahovat. „V Česku to bude podobné. Když zvážím dostavbu jaderné elektrárny v Dukovanech, bylo by naivní si myslet, že se Rusko nesnaží rekrutovat lidi z energetiky,“ dodává.

Bryjku k výzkumu přivedly zkušenosti, které jeho země s Ruskem má. V dobách komunistického východního bloku ve 20. století Polsko přímo sousedilo se Sovětským svazem, stejně jako Československo. A na rozdíl od Česka mají Poláci společnou hranici s Ruskem i teď. Na Baltu sousedí s odloučenou ruskou enklávou kolem Kaliningradu, původně německým územím, které Berlín ztratil po druhé světové válce. Teď jsou tu početné jednotky ruské armády a základna válečného loďstva. Poláci označují Rusko za největší bezpečnostní hrozbu pro svoji zemi, polský prezident Andrzej Duda proto udržuje úzké vztahy se Spojenými státy.

Kvůli tomu je Polsko také častým terčem dezinformačních kampaní ze strany Ruska, Bryjka patří k odborníkům, kteří útoky zkoumají. „Polsko útoky mnohdy vykreslují jako vazala Spojených států, Poláci jsou podle nich národ zmanipulovaný Amerikou. Podle dezinformačního výkladu sloužíme Spojeným státům jako prostředník k tomu, aby mohly ve střední Evropě prosazovat své zájmy,“ popisuje Bryjka.

Co bylo dřív považováno za extrémní názor, je dnes běžná záležitost, říká šéf centra proti hybridním hrozbám

29. 3. 2021 ▪ 11 min. čtení

Kremelská propaganda se podle něj snaží podněcovat napětí mezi Polskem a USA, šíří na veřejnosti protiamerické informace, obě země obviňuje z agresivity proti Rusku a děsí obyvatele přítomností amerických vojsk na polském území. Polská vláda si spojenecké vojáky ze Severoatlantické aliance vyžádala v době, kdy ruská armáda začala častěji cvičit právě v oblasti Kaliningradu a v Baltském moři.

Jakou hrozbu Rusko pro země střední Evropy znamená, má Bryjka jasno. „V dnešní době se nemusíme bát tvrdé síly a konfliktů, kde se používají tradiční zbraně. Riziko vypuknutí války mezi Ruskem a státy NATO je velmi nízké. Za největší nebezpečí považuji měkké nástroje, jako jsou právě dezinformace, kybernetické útoky a další hybridní hrozby,“ říká Bryjka.

Upozorňuje, že dezinformace slouží k manipulaci státních úředníků, zpravodajských důstojníků či vojenských odborníků. „Vzhledem k technologickému rozvoji a informační revoluci, kterou zažíváme, se dezinformace mohou stát zbraní hromadného ničení. Útočník jejich prostřednictvím dokáže změnit názor, ovlivnit chování a podněcovat negativní emoce v celé společnosti. Nejde jen o to, jak přijímáme informace. Ovlivňuje to i naše schopnosti vnímat probíhající události,“ uvádí expert.

Právě tak podle něj proruští dezinformátoři využili informační chaos kolem vrbětické kauzy. Přispěla k němu nejednotná prohlášení českých politiků. Například když prezident Miloš Zeman a ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO) řekli, že existuje více vyšetřovacích verzí než ta o zapojení ruských agentů do explozí. Premiér Babiš později uvedl, že neměli aktuální informace.

„Kremelské propagandě to dodává palivo. Když se rozchází prohlášení hlavy státu a premiéra, Rusko může snadno zpochybnit výsledky vyšetřování. A může k tomu využít prohlášení nejvyšších českých představitelů. Vzniká atmosféra, že vyšetřování nebylo důvěryhodné. Veřejnost neví, čemu věřit,“ upozorňuje Bryjka.

Stejně jako řada dalších expertů vidí řešení ve vzdělání, pak budou lidé proti dezinformacím odolnější. Se skupinou polských výzkumníků Bryjka nedávno získal grant od NATO na projekt Platforma pro boj proti dezinformacím – budování společenské odolnosti. „Rozvíjíme síť partnerských univerzit a spřízněných organizací v zahraničí. Publikovali jsme studii, která popisuje, jak učit kritické myšlení a potírání dezinformací a jaké existují nástroje pro jejich odhalení. Potřebujeme je zavést do výuky ve školách,“ prohlašuje.