Komunisté před hlasováním o nedůvěře opustili sál Poslanecké sněmovny, vláda vydržela a skoro všem se ulevilo. Andreji Babišovi proto, že se mu povede dokončit v premiérském křesle volební období, což v Česku zdaleka není norma. Sociálním demokratům proto, že si budou moci ještě pár měsíců užít mocenských benefitů. A demokratické opozici proto, že si mohla v přímém přenosu střihnout morální cvičení na téma „tuto vládu musíme svrhnout, protože je to správné“, ale zároveň se ke slovu nedostane Miloš Zeman, který by v případě pádu vlády nezaváhal a udělal by z české politiky kůlničku na dříví. Výsledek: win-win-win.  

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Posmutnělý je jen prezident, který měl pro případ pádu vlády na Hradě jistě připravenou k odpálení lahev ruské imitace šampaňského. Poté co se mu povedlo vlákat opozici do pasti vyslovení nedůvěry vládě, už připravoval vlastní kabinet, podobně jako to udělal v roce 2013 po pádu vlády Petra Nečase. 

Je pravděpodobné, že zprvu existovala dohoda Miloše Zemana s Vojtěchem Filipem, že komunisté vládu pomohou povalit a umožní tak vznik prezidentského kabinetu, který bude hájit i jejich zájmy. Ty jsou koneckonců identické s prezidentovými: uhlazení konfliktu s Ruskem a Dukovany pro Rosatom. Plán ztroskotal na dvou faktorech. Zeman neměl lidi na ministerstva – jeho kádry přece jen řídnou. A ani Vojtěch Filip už nedrží komunistickou stranu tak pevně jako dřív. Hlasování společně s nenáviděnými partajemi ODS a TOP 09 bylo na členskou základnu už moc. Nakonec udělali komunisté úkrok stranou a odešli ze sněmovny, což je de facto to samé, jako by vládu podrželi.

 

Výsledkem je, že se pojede dál v nezměněném aranžmá: Andrej Babiš se bude dál chaoticky plácat mezi vlastními ambicemi, neschopností a strachem z Miloše Zemana, Zeman bude slídit, co by kde politicky trhnul, a opozice to všechno bude pranýřovat s (ne)výsledky úměrnými počtu mandátů ve sněmovně. Bude se čekat na říjnové volby, které jediné mohou tenhle marasmus ukončit. Bez emocí vzato, je to vlastně nejlepší výsledek ze všech špatných. 

Lekce z celého představení jsou dvě. Opozice podnikla vyvoláním hlasování o nedůvěře velmi riskantní akci. Tvrzení, že pokud by vláda padla, nemohlo by to být horší než dnes, nevěřil ve skutečnosti ani Petr Fiala. Mohlo být mnohem hůř – ne že ne. Pokud by vznikla Zemanova vláda, zvedla by se i motivace prezidenta nerespektovat výsledek říjnových voleb. Byl by v pokušení nechat svůj vlastní kabinet vládnout pod různými záminkami klidně až do konce vlastního volebního období, tedy po celý rok 2022. Ano, byl by to ústavní puč, ale když si probereme prezidentovy dosavadní protiústavní kroky a vůbec jeho rozvolněný vztah k základnímu konstitutivnímu dokumentu české demokracie, nebylo možné tento scénář vyloučit. Pokud ho hlavně ODS a TOP 09 byly ochotny riskovat, není to dobré vysvědčení ohledně jejich politické racionality. 

Tady se sluší upřesnit, že KDU byla k vyvolání hlasování o nedůvěře v rámci koalice Spolu spíš dotlačena. A Pirátům se starosty nezbylo než se připojit, i když v soukromých rozhovorech říkali, že vědí, že je to nebezpečný nesmysl, ale „nemůžou vypadat jako ti, kdo drží Babiše, protože by to voličům nevysvětlili“. To ale nic nemění na tom, že opozice jako celek vsadila na morální gesto spíš než na politickou příčetnost, což vyvolává jisté obavy do budoucna. Doufejme, že si z toho opozice nakonec vezme ponaučení: „Dávej pozor na to, co si přeješ, mohlo by se ti to splnit.“  

Druhá lekce se týká ústavních pravidel. Z toho, co se dělo a co se mohlo stát, jednoznačně plyne, že institut vyslovování nedůvěry vládě je v Česku postaven úplně špatně. Po vyslovení nedůvěry může klidně vládnout z vůle prezidenta ten samý kabinet, jako by se nic nedělo, což se s logikou a smysluplností nepotkává. A co hůř – dokonce si může pořídit vlastní vládu i prezident osobně, což je už úplná facka demokratickým pravidlům. Bylo by dobré co nejdříve zapracovat na změně tak, aby u nás vznikl institut konstruktivní nedůvěry podobný tomu, jaký funguje v Německu. Tedy aby ti, kdo nedůvěru vyslovují, přicházeli povinně s vlastní novou většinovou vládou. Tím by se odbouralo lavírovací divadlo ve sněmovně a hlavně by se odstavil z hřiště potenciálně hyperkreativní obyvatel Pražského hradu, ať už se zrovna jmenuje jakkoli.  

Prozatím si tedy můžeme všichni oddechnout, nebezpečnou hru máme za sebou. A co občan, který politiku sleduje z větší vzdálenosti a netuší, co se mohlo stát? Snahu opozice o svržení vlády zřejmě okomentuje hláškou z filmu Pelíšky: „To muselo dát práce, přitom taková blbost.“ Čímž má být řečeno, že volby se opravdu vyhrávají jinak.