Znáte ten pocit, když držíte v ruce ještě zabalený dárek a víte přesně, co by tam mělo být, pak tu slavnostně opentlenou krabici otevřete… a následuje zklamání, které je o to hlubší, oč větší byla očekávání? Úplně přesně stejné pocity zažívali ti, kteří si něco slibovali od databáze ÚZIS. Podle původních představ měl Očkovací portál občana nabídnout možnost si stáhnout potvrzení o očkování, provedených testech, jakož i o prodělání nemoci covid-19. Měly by tam být všechny výsledky testů, které se dělaly ve zdravotnickém zařízení. A samozřejmě také z práce, pokud bylo testování zajištěno nějakým certifikovaným zařízením.

Uvedené údaje jsou nezbytné třeba pro návštěvu restaurací, fitnesscenter nebo třeba divadel. Potvrzení z databáze ÚZIS mělo zjednodušit i cestování. Prostě cílem bylo, aby měl člověk všechno na jednom místě pohromadě, vše bylo jednoduché, praktické. A také mělo jít o předskokana covid pasu, ke kterému se všechny země EU zavázaly od července. Česko mělo být jednou z pěti prvních zemí v Evropě, která pilotní projekt spustila. 

Pokud by to fungovalo, šlo by o naprosto skvělého pomocníka. Nejen pro běžný život člověka, ale také pro stát, politiky, epidemiology a vůbec všechny, kteří se v Česku snaží nějakým způsobem řídit epidemii.

Bohužel to dopadlo jako vždycky

O to větší zklamání mnohé čekalo při pohledu do databáze: v praxi zde chybí obrovská část údajů o testování, a to včetně výsledků pozitivních testů. Přitom se okamžitě vnucuje otázka, proč tyto testy nejsou v databázi, když je stát z veřejných peněz stoprocentně proplatil. Tedy z peněz nás všech daňových poplatníků.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Mnohým se bezpochyby stalo, že jim při příchodu na odběrové místo dotyčný pracovník sdělil, že aktuálně vypadl počítačový systém a jestli by nemohli vyplnit papírový formulář. Tohle se jistě může stát i v tak skvěle digitalizované ekonomice, která se pyšní názvem #CountryfortheFuture.

Nikoho ovšem při vyplňování potřebných dokumentů absolutně nemohlo napadnout, že v papírové podobě evidentně zůstanou navěky a posléze skončí buď v šanonech nemocnic, nebo v koši. A že se informace v nich napsané nikdy nedostanou dál.

Takže třeba ti, kteří byli pozitivně testováni na koronavirus a poté marně čekali na reakci z hygieny, její nezájem přičítali neschopnosti hygienických stanic trasovat kvůli zahlcenosti. Rozhodně ne tomu, že vlastně nebylo koho trasovat, když se údaje z testování do žádné společné databáze, kam by měli přístup hygienici, lékaři a k hromadným číslům i odborníci, nedostaly.

Chatrný obsah musel být ÚZIS jasný. Jinak by po dlouhé měsíce nedělal tak velké obstrukce s poskytováním údajů, na což si stěžovali všichni, kteří kdy měli tu čest vládě s pandemií nějak pomáhat. „Víme už moc dobře, že ÚZIS zůstává i po roce rozhořčených stížností akademické i novinářské veřejnosti žábou dřepící na datech,“ postěžoval si v únoru ekonom Daniel Münich z Centra pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělávání Univerzity Karlovy v Praze a Národohospodářského ústavu Akademie věd České republiky CERGE-EI. Nejen on, ale dlouhodobě i lidé z České statistické společnosti upozorňovali, že z dat, která ÚZIS poskytuje, se v podstatě nedá vyčíst nic, co by doopravdy pomáhalo v boji s pandemií. A to ještě nemuselo být až tak zřejmé jako nyní, jak je databáze ÚZIS neúplná. A že evidentně nikdo netlačí na doplňování dat ani nehlídá jejich kvalitu. Přitom i stát by měl mít zájem na tom, aby minimálně počet hlášení o testech seděl s počtem proplacených testů. To by měl být minimální požadavek, normální by pak bylo, kdyby v databázi byly i všechny výsledky testů, které si platili lidé i firmy ze svého. Pak by měla databáze smysl.

Informace znamenají peníze

Neschopnost shromažďovat relevantní data měla a má zdravotní i ekonomické dopady. A to nejen na vrcholu pandemie, kdy boj s koronavirem probíhal systémem brzda plyn a dodneška vláda i odborníci vlastně jen tuší, které z opatření funguje a které ne. Pomineme-li to, že stoprocentně funguje, když každý bude sám doma, nejlépe kompletně obalený igelitem. Tomu se ovšem v normálních společnostech neříká život.

Nedostatek dat ale také znamená, že nikdo neví ani to, kolik testovaných lidí prodělalo covid-19. Což s sebou mimo jiné nese obrovské zbytečné náklady navíc – jestliže platí, že všichni, kdo ho prodělali v posledním půlroce, se nemusí testovat a stát o jejich nemoci nemá žádný záznam, tak jsou testy povinné a státní pokladna vyhazuje za zbytečné testy desítky milionů.

Vedlejším efektem zbytečných testů jsou pak zahlcená odběrová pracoviště a naštvaní klienti, kteří teď, s nástupem letních dovolených s povinným a leckdy naprosto zbytečným PCR testem budou ještě naštvanější. Už nyní řada nejen okolních zemí uznává potvrzení nejen o očkování, PCR testu, ale i o prodělaném covidu v angličtině. QR kód v databázi UZIS, který má ověřit pravost staženého evropsky uznávaného elektronického certifikátu o provedeném očkování, provedeném testu či prodělaném onemocnění, aktuálně nefunguje a dostupná aplikace má být k dispozici v druhé polovině června. Cestující, po kterých by někdo toto ověření na mezinárodním letišti vyžadoval, přístup státu bezpochyby ocení. Stejně jako ti, kterým v databázi chybí zásadní údaje, třeba ten o prodělané nemoci.

Děravá databáze ÚZIS je dalším z kousků reality, který ukazuje, na jak chatrných základech leží tento stát. Dokonale funguje pouze ve chvíli, kdy se nic neděje, všichni jsou zdraví a ekonomika šlape. Stačí jedno klopýtnutí a výsledkem jsou rekordní počty mrtvých, rekordní propady ekonomiky, naprostá neschopnost státu obsluhovat ty, kteří pomoc skutečně potřebují. A jako bonus obrovské a leckdy nesmyslné výdaje, které všechny státní služby dál prodražují a zhoršují.

Digitalizace státní správy je v řeči politiků oblíbený pojem, kdy papírové formuláře nahradí elektronická cesta. Skutečná digitalizace ale znamená dlouhodobý sběr dat, která jsou ověřená, nejlépe zabezpečená, a existuje někdo, kdo s nimi umí pracovat a vyhodnotit je.

Odborníci často před podobnými systémy varují, protože je lze jistě zneužít, a jak historie potvrdila, „Velký bratr“ nikdy nespí. To, co předvádí dlouhodobě Česká republika, ovšem s Velkým bratrem nemá nic společného, spíš jde o přehlídku výsledků kolektivního kognitivního deficitu. Přitom by naprosto stačilo, kdyby fungovalo to, co má. A klidně na papíře.