Celkem čtyři z deseti Čechů si pěstují na zahrádkách ovoce a zeleninu. „Ve svých domácnostech tím pokrývají 28 procent spotřeby zeleniny a stejně tak i ovoce,“ říká sociolog životního prostředí Jan Vávra z Jihočeské univerzity. Vychází z tříletého výzkumu, na kterém budějovičtí vědci pracovali s Masarykovou univerzitou. Jeho výsledky ještě nebyly publikovány, ale HN mají jejich část k dispozici.

Celkem 14 procent obyvatel, kteří ovoce ani zeleninu nyní nepěstují, zvažuje jejich pěstování v budoucnu. K tomu by mohla pomoci i větší ochrana zahrádkářských kolonií a jejich snazší budování, což má zajistit nový zákon schválený poslanci v minulém týdnu.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

V rámci projektu s názvem Prostory tiché udržitelnosti se akademici zabývali neformální produkcí a sdílením potravin. Zjistili, že sedm procent z celkové spotřeby ovoce a zeleniny v českých domácnostech pochází z darů od zahrádkářů.

Badatelé také připomínají, že zahrádkaření má pozitivní vliv na životní prostředí, třeba na snižování emisí oxidu uhličitého (CO2), které způsobují globální oteplování a jež Evropská unie hodlá do roku 2030 snížit o více než polovinu.

„Na příkladu dat o zahrádkaření z roku 2015 jsme vypočítali, že průměrný český zahrádkář ušetří díky své produkci ročně 42 až 92 kilogramů oxidu uhličitého,“ uvádí Vávra. Celkové emise na osobu a rok při započítání všech vlivů, včetně energetiky a dopravy, jsou přitom odhadovány na 12 tun.

Výjimka v kapitalismu

Zahrádkové osady vznikaly už od poloviny 19. století a hlavně začátku 20. století, kdy se lidé masivně stěhovali do měst. „V celé Evropě jim tehdy byly poskytovány zahrádky, aby si mohli přilepšit ve své chudobě a také navázat na své venkovské kořeny,“ říká sociolog životního prostředí Jan Vávra.

Podle sociálního geografa Petra Daňka se zahrádkaření v současné době vymyká kapitalismu. A to hlavně tím, že je v něm běžné sdílení vypěstovaných plodin i nezištná práce. Zároveň ale odmítá pohled na zahrádkářské kolonie jako na pozůstatky z doby socialismu, a to s ohledem na více než stoletou historii.

Mezinárodní srovnání poukazují na to, že podobně jako v Česku je zahrádkaření rozšířené i v dalších státech střední a východní Evropy. V západní Evropě roste popularita zejména komunitních zahrad v rámci trendu zdravých a čerstvých potravin, jenž proniká i k nám. Reálně se ale v západoevropských státech samozásobitelství věnuje méně lidí, i když ani tam nejde o zanedbatelné množství. 

 

Zahrádkářské zákony, jako je ten, který v Česku poslanci přijali před pár dny, jsou u sousedních států běžné.

Podle Vávry se úspora emisí zahrádkařením vůči tomu sice zdá malá, protože odpovídá necelému jednoprocentnímu snížení celkových emisí na osobu, záleží ale na tom, s čím se poměřuje. „Například snížení spotřeby masa všech obyvatel Česka o polovinu by vedlo ke snížení celkových domácích emisí CO2 o 2,6 procenta,“ říká Vávra s odkazem na data z webu Fakta o klimatu.

Podle zjištění českých vědců ale většina lidí nezahrádkaří kvůli tomu, že by mysleli na životní prostředí, byť pozitivní dopad na něj mají. „Dělají to hlavně pro ten výsledek, tedy potraviny, a to hlavně čerstvé a zdravé. Tyto argumenty tvoří více než polovinu všech důvodů k zahrádkaření,“ vysvětluje Petr Daněk, vedoucí projektu a sociální geograf z Masarykovy univerzity. Vychází hlavně ze dvou velkých sociologických průzkumů, které pro akademiky loni provedla agentura Focus.

Z průzkumů také vychází, že 73 procent lidí se zahrádkaření věnuje u svých domů. Desetina z nich pak kvůli tomu jezdí na chalupy a osm procent se mu věnuje v zahrádkářských koloniích. Naopak komunitní zahrady, kde má zpravidla každý člen svůj záhon, jsou zatím okrajovou záležitostí. Využívá je pouze jedno procento zahrádkářů.

Více než polovina (62 %) zahrádkářů v sociologickém průzkumu uvádí, že nepoužívá umělá hnojiva a 55 procent z nich nevyužívá k hubení škůdců či plísní chemické postřiky.

Byť už nyní zahrádkaří lidé různého věku, stále existuje velká skupina lidí, kteří by se chtěli pěstování začít věnovat. Vychází to z mezinárodního výzkumu vztahu k jídlu. Celkem 14 procent obyvatel, kteří nezahrádkaří, zvažuje, že by s pěstováním potravin začalo. A jedná se především o lidi mladší 35 let.

Zájem o místa v zahrádkářských koloniích a osadách potvrzuje i Stanislav Kozlík, předseda Českého zahrádkářského svazu. „Například v Praze jsou na jedno místo v kolonii vždy desítky zájemců a za postoupení zahrádky se platí i velké odstupné,“ říká. Lidé jsou za ně ochotní zaplatit statisíce korun. Co naopak klesá, je zájem lidí sdružovat se v zahrádkářském svazu či být aktivní ve vedení zahrádkářských kolonií.

Důležitost zahrádkaření ve středu stvrdili poslanci přijetím zahrádkářského zákona, který tuto aktivitu označuje za veřejně prospěšnou činnost. Zahrádkáři o tento zákon usilovali 21 let. Podle jejich svazu se díky zákonu, jenž má začít platit koncem roku, zvýší ochrana zahrádkářských kolonií před jejich rušením a zastavováním developerskými projekty. Naopak má vytvořit podmínky pro vznik nových kolonií.

Zákon například definuje zahrádkářské osady nebo podmínky pronájmu pozemků pro zahrádkáře. Podle zákona bude možné zahrádkářskému spolku pronajmout pozemky pouze na dobu určitou, a to nejméně na dva roky. Pokud bude pronajímatelem stát nebo obec, bude nejkratší možná doba pronájmu deset let. Nebude tedy možné zahrádkáře vystěhovat z roku na rok. Zákon také dává ministerstvu zemědělství povinnost zahrádkaření podporovat a zahrádkářské spolky na státní i evropské úrovni zastupovat.

Na podporu zahrádkářského zákona v minulosti vznikla petice, kterou podepsalo více než 24 tisíc lidí. Přijetí zákona ale mělo i své odpůrce, kteří jej považovali za zbytečný. Například senátor Zdeněk Nytra (ODS) upozornil, že zahrádkáři zjevně doteď dobře fungovali i bez něj. Navíc poukázal na to, že jen asi desetina zahrádkářů působí v zahrádkářských koloniích, kterých se zákon týká. Senát nakonec navrhl některé části zákona osekat.

Což však poslanci odmítli a ve sněmovně návrh podpořili politici napříč stranami vyjma ODS. Na přijetí zákona naléhal loni také premiér Andrej Babiš (ANO). Zákon je podle něj krokem k soběstačnosti Česka v pěstování ovoce a zeleniny.