„Arenbergerova klikačka“ je nová „karlovarská losovačka“. Za Babiše je to s klientelismem a korupcí horší než za Palerma

Babiš sliboval, že v Česku zcela promění politickou kulturu. To splnil, ale přesně opačným směrem, než bylo zřejmě zamýšleno. Vzpomeňme si, za co se odstupovalo kdysi, za vlády zlopověstného Petra Nečase. Tak například ministr životního prostředí Pavel Drobil za ODS  odstoupil proto, že vzniklo podezření kolem rozdělování dotací na jeho ministerstvu. Ministr průmyslu Martin Kocourek, taktéž za ODS, odešel proto, že při rozvodu „odklonil“ od manželky šestnáct milionů korun. Ministr kultury Jiří Besser za TOP 09 musel odstoupit, protože si koupil byt na Floridě a neuvedl to v majetkovém přiznání. Ani jeden ze jmenovaných nebyl obžalován z trestného činu, ale z politiky navždy zmizeli.  

To dnes, v době vlády „protikorupčního hnutí“, se nad podobnými přešlapy jen mávne rukou. Anoisté sedí na svých místech až do doby, kdy je situace naprosto neudržitelná, jako v případě brněnské kauzy Stoka. Podezřelé zakázky, jako třeba na ministerstvu pro místní rozvoj, jsou ignorovány. A problematické záležitosti, jako papalášské chování a podezření z tunelování krajského rozpočtu pro soukromé účely jako v případě exhejtmanky Pokorné Jermanové, se politicky neřeší vůbec. Dotyčná je naopak odměněna prvním místem na krajské  kandidátce pro sněmovní volby. Zatímco dříve se zcela správně odlišovala politická odpovědnost od odpovědnosti trestní, dnes obojí splynulo. 

Důvod je zřejmý – jmenuje se Andrej Babiš. Pokud je v čele „protikorupčního hnutí“ trestně stíhaný člověk v gigantickém střetu zájmů, je jasné, že se mění i celková perspektiva. Vedle jeho prohřešků všechno ostatní vypadá jako drobnost, a vládnoucí politici jsou si tudíž vědomi, že jim je dovoleno daleko víc než kdykoli předtím. Formálním výrazem tohoto stavu je to, že z etického kodexu ANO mimo jiné už před časem tiše vymizel paragraf, podle kterého se člen hnutí musel vzdát mandátu, už pokud bude obviněn z trestného činu. Politická odpovědnost přestala existovat a nepotismus, šmelení, hry s veřejnými zakázkami se tak dostaly na novou, mnohem vyšší úroveň než dříve. 

Hezky to je vidět na zdravotnictví v koronavirové krizi. Těžko bychom hledali jedinou zakázku, která by nebudila pochybnosti. Předražené respirátory, nesmyslné nákupy nefungujících antigenních testů do škol a nejnověji třeba právě „Arenbergerova klikačka“. I v době Palerma by si sotvakdo dovolil rozjet hru o dotační miliardy, ve které rozhoduje rychlost ruky na klávesnici a v níž jakoby náhodou nejvíc uspěje nemocnice na Vinohradech, se kterou je spojen pan ministr, a nemocnice u Svaté Anny, ze které pro změnu pochází jeho náměstek. A pokud by někdo takovou klikačku rozjel, musel by se okamžitě z vládní funkce pakovat.     

Andreje Babiše velká část společnosti volila, protože slíbil zničit drobné přikrádání a korupci. Jenže obojí zůstalo a rozrostlo se. Přibalen jsme dostali gigantický střet zájmů, který už komplikuje celé zemi získávání evropských dotací. Z toho plyne mimo jiné lekce, že ten, kdo příliš hlasitě křičí o boji proti korupci, může být nebezpečný; před Babišem totéž dělal například Miloš Zeman, který hodlal „zavřít tisíc tunelářů“ a za jeho vlády vznikl systém mocenského kartelu s příslušnými finančními benefity pro účastníky. Racionálně bychom proto měli volit spíš ty, kdo příliš hlasitě proti korupci nekřičí, ale je u nich pravděpodobnost, že se budou chovat plus minus normálně. Pak se snad vrátíme aspoň k rozumné politické kultuře doby „Palerma“. A jako bonus, protože ono Palermo také nebylo nic moc, snad dospějeme konečně i k přirozené míře korupce obvyklé v západoevropských zemích, se kterou se už dá docela dobře žít. 

O miliardách pro nemocnice rozhodla rychlost klikání. Ty od Arenbergera i jeho náměstka ale uspěly. Poslanci svolávají mimořádnou schůzi

11. 5. 2021 ▪ 3 min. čtení