Děti z druhého stupně základek konečně zamířily do lavic. Je to dobře, ale úleva nemůže překrýt skutečnost, že se česká vláda na dětech vyřádila jako žádná jiná. Podepsala se na jejich vzdělání, na jejich tělesné kondici, na jejich duších. Pokud se někdo nadechuje, že za to nemůže vláda, ale covid, tak zase může vydechnout. České školy byly zavřené nejdéle v Evropě. Naše děti nemohly neúměrně dlouho sportovat. Naopak musely vstřebat evropsky unikátní dávku pokrytectví a chaosu. Jsou kolektivní obětí vládou nezvládnuté epidemie.
Přes všechny formální deklarace se prokázalo, že Babišově vládě na vzdělání moc nesejde. Děti byly dlouhé měsíce drženy mimo školy, což samozřejmě nejhůře odnesly ty ze znevýhodněného prostředí. Tisíce z nich „zmizely“, učitelům se je přes veškerou snahu nepodařilo kontaktovat nebo zapojit do distanční výuky. Nejedná se zdaleka jen o děti ze severočeských ghett. Mohou být odkudkoliv. Stačí, aby byli rodiče trochu chudší, trochu méně motivovaní nebo prostě bez možnosti kontrolovat, co jejich děti u počítačů (ne)dělají, a vzdělávací průšvih nastal také. Každá hodina, kterou znevýhodněné děti zameškaly, je spolehlivou zálohou na životní neúspěch. A česká vláda, jež, znovu zdůrazněme, děti držela mimo školy nejdéle v Evropě, těmito zálohami nešetřila. Ač si stát platíme mimo jiné proto, aby zmenšoval rozdíly v šancích, ten náš se choval tak, aby rozdíly co nejvíc zvětšil. Naprosto selhal.
Nedávno jste již předplatné aktivoval
Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Tento článek pro vás někdo odemknul
Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!
Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení
Využitím nabídky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Přihlaste se,
nebo si jen přečtěte odemčený článek bez přihlášení.
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.
Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma
Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.
V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.
Pokračovat na článekVláda se navíc nezamýšlela, jestli je držení dětí na distanc od škol ve všech případech nutné. Tendencí bylo naopak brzdit všechny smysluplné iniciativy. Kolega mi popsal paradoxní situaci, ke které došlo na gymnáziu, kam chodí jeho děti. Vedení se nehodlalo smířit se sekernickými plošnými zákazy a jedna třída vyjela po pečlivém PCR otestování na neformální školu v přírodě. Legální to bylo, pokud se děti účastnily lesní brigády (nekvalifikovaná práce). Ilegální to začalo být, když se po práci začaly učit. Tolik k prioritě vzdělání za této vlády. Skutečnost, že se o návratu dětí do škol začalo vážně jednat až poté, co bylo rozhodnuto o návratu fanoušků na fotbalové stadiony, to celé jen dokresluje. Děti prostě nemají ty správné lobbisty, kteří si umí plácnout se zástupci kabinetu na VIP tribuně Slavie Praha.
S přístupem Babišovy vlády ke sportování dětí je to podobné. Zatímco soutěže a tréninky dospělých profisportovců jely s krátkým přerušením kontinuálně, snaha vyjednat výjimku pro sportování dětí dlouho narážela na nepochopení. Marně řada expertů upozorňovala, že zákaz organizovaného sportování může negativně ovlivnit celou generaci, která si najde zalíbení v lenosti a v komfortní zóně u mobilů a počítačů. Nepřemýšlelo se, jak to udělat, aby děti sportovat mohly, řeklo se prostě „ne a hotovo“. Ani v tomto případě to nebylo něco, co by bylo obvyklé všude v Evropě; v řadě zemí děti sportovat mohly. No a když už se konečně povedlo přesvědčit zodpovědné, že to takhle dál nejde, přišlo bizarní pravidlo o povoleném sportování šesti dvojic ve vzdálenosti 10 metrů. Každý, kdo má se sportem co do činění, ví, že to v praxi takto nemůže fungovat. Místo toho, aby stát zavedl příčetná pravidla, zavedl alibistický nesmysl a trenéři a děti byli nuceni k jeho porušování.
Tím se dostáváme k poslední a dost možná největší škodě, kterou vláda na mladé generaci způsobila – škodě morální. Stát nastavuje normy, zákazy a příkazy, jež se míjí se životem, a pak je logicky nedokáže vymáhat a vlastně se o to ani nesnaží. Nejde jen o bizarní pravidla pro sport. Ale třeba také o povinnost nosit roušky o samotě venku, což takřka nikdo nedodržuje. O pokračující zákaz restauračních zahrádek, který je také už pouze na papíře. Nebo o tragikomické antigenní testování ve školách, kde je každému jasné, že jde jen o „branné cvičení“, aby se neřeklo. Naše děti zkrátka na každém kroku vidí, že pravidla v Česku nejsou od toho, aby se dodržovala, ale aby se obcházela. To podlamuje už v zárodku jejich důvěru ve stát, v politiku a smysluplné fungování celé společnosti. Česká vláda za poslední rok vytvořila nejen generaci poražených, ale i generaci deziluze. Což je její asi vůbec největší vina.
