Bartoš je u Zemana pečený vařený. Co spojuje Piráty s prezidentem?

Odpověď může být prostá. Ivan Bartoš ví, že jeho Piráti společně se STAN mohou vyhrát volby, a snaží se přesvědčit Zemana, aby se nevzpěčoval jeho jmenování premiérem. Což zatím Zeman plánuje s bizarním argumentem, že jmenuje předsedu vítězné strany, nikoli koalice.  A tak si Bartoš chodí vyslechnout názory hradního pána na všechno možné, včetně záležitostí, do kterých by prezidentovi z pohledu ústavy nemělo vůbec nic být. Například na konání předčasných voleb v případě, že se sněmovna sto dvaceti hlasy dohodne na rozpuštění, což bylo tématem potlachu včera. Šéf Pirátů zřejmě vychází z toho, že s Milošem Zemanem se to má stejně jako s po zuby ozbrojeným teroristou. Vždycky je lepší s ním jednat než nejednat, protože když skončí jednání, začne se zpravidla střílet.    

Vztah Pirátů k Miloši Zemanovi je celkově zvláštní. V minulosti najdeme momenty totálního nepřátelství, jako třeba když senátor Václav Láska, zvolený s podporou Pirátů, vypracoval ústavní žalobu na prezidenta. Na druhou stranu na pirátském vězeňském autobusu z kampaně 2017 Miloš Zeman vyobrazen nebyl, přestože kauza deblokace ruského dluhu z doby Zemanova premiérování k tomu podle běžných pirátských měřítek přímo vybízela. Když mají Piráti se Zemanem společné protivníky, neváhají s ním přímo spolupracovat. Předseda pirátských poslanců Jakub Michálek například připravil v létě 2018 pro prezidenta soupis kauz Miroslava Pocheho, který měl dokládat napojení tohoto sociálního demokrata na pražské kmotry, což pak Zeman použil jako argument, proč Pocheho nejmenuje ministrem zahraničí. 

V poslední době jsou pirátsko-hradní vztahy podobně obojaké. Hrad se sice handrkuje s pirátským primátorem Zdeňkem Hřibem o čemkoli – od pomníku maršála Koněva po kácení stromů v Jelením příkopu. Ale když porovnáváme výroky opozičních představitelů vůči Miloši Zemanovi, tak ty pirátské jsou takřka vždy o stupínek mírnější. Například po projevu prezidenta k útoku ve Vrběticích, ve kterém Zeman nahrál narativům Kremlu a dezinformační scény, napsala předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová: „Bagatelizace, vnášení pochybností, pomlouvání. To vše umně zaobaleno. Tohle není prezident!“ Ivan Bartoš byl naproti tomu prakticky bez emocí: „Sněmovně i našim partnerům v EU a NATO byly předloženy důkazy. Přesto pan prezident hovoří v rovině hypotéz a zpochybňuje důvěryhodnost bezpečnostních služeb vlastní země.“ Je to sice jasné, ale bez šťávy, hyperkorektnost sama. 

Také na hradní útoky na opozici Piráti reagují na rozdíl od jiných partají pouze suše technicky. Když Zeman začal říkat, že opozice pouze „ječí a obviňuje vládu z absolutní neschopnosti“, dodali mu materiál se soupisem 46 bodů, co během koronakrize udělali. Celé to je sice možné přičítat pirátské definiční věcnosti a programové neideologičnosti, ale snaha nemít Zemana za většího nepřítele, než je nezbytně nutné, je tady taky znát.

Pomůže to Pirátům k něčemu? Těžko. Dá se odhadovat, že si do nich Zeman nakonec kopne stejně jako do kohokoli jiného. Respekt nezná, rozumí jen síle. Když to bude vypadat, že by Piráti mohli získat víc mandátů než ANO, přijde s dalšími bizarními podmínkami, jen aby mohl Bartoše držet od Strakovy akademie co nejdál. Vážně by ho vzal, jedině kdyby opozice měla 120 hlasů na to, aby mohla na Zemana podat ústavní žalobu a sesadit ho.

Ivan Bartoš jistě ví, že moc šancí přesvědčit prezidenta nemá. A asi ho nikterak netěší jízlivé poznámky opozičních kolegů, že na Hradě leští kliku. Ale na druhou stranu si po návštěvách u prezidenta bude moci říci – aspoň jsem to zkusil.