Americký prezident Joe Biden navrhuje největší změny v danění velkých nadnárodních firem za mnoho desítek let. Pokud by začaly platit, nejspíš by ukončily existenci daňových rájů. Díky první části návrhů by Česko mohlo vybrat víc od obřích digitálních firem, jako jsou Google nebo Facebook, které v tuzemsku stejně jako téměř ve všech dalších státech platí jen minimální daně. S tím Česko souhlasí. Druhý zásadní pilíř Bidenových plánů, stanovení minimální globální firemní daně, ovšem odmítá.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

„Považujeme za klíčové, aby systém mezinárodního zdaňování příjmů zvýšil podíl na dani pro ty státy, ve kterých digitální společnosti přímo působí a vytvářejí v nich zisky,“ sdělilo HN české ministerstvo financí. To by americký návrh zajistil – zhruba 100 největších globálních firem by skutečně mělo platit daně zvlášť v každé jednotlivé zemi podle toho, jak vysoké v ní mají příjmy. To se dnes neděje – firmy odvádějí daně tam, kde jsou fyzicky přítomny. To ale digitální společnosti z podstaty svého podnikání nepotřebují zdaleka v každé zemi, v níž jsou aktivní. Google tak v Česku v roce 2019 zaplatil na dani z příjmů 9,6 milionu korun, jeho tuzemský konkurent Seznam přitom odvedl 251 milionů. A to přesto, že obě firmy mají zhruba stejný podíl na trhu.

Pokud by návrh začal platit, podle zdrojů HN by to Česku přineslo do rozpočtu při nejoptimističtějším odhadu jednotky miliard korun ročně navíc. Jde tedy o stejnou částku, jakou měla vynést zvláštní daň, kterou chtělo na digitální giganty Česko uvalit samo. Američané mu kvůli tomu loni pohrozili zavedením odvetných cel na české výrobky vyvážené do USA. Česko opakovaně prohlásilo, že v případě mezinárodní dohody na zdanění internetových firem žádnou vlastní digitální daň nezavede.

O zdanění digitálních firem podle toho, kde vytvářejí příjmy, se na mezinárodní scéně mluví už dlouho. Nynější americký návrh je nový v tom, že se má týkat nejen velkých internetových společností, ale všech nadnárodních firem, jejichž roční výnosy převyšují 20 miliard dolarů, tedy přibližně 430 miliard korun. Jedná se zhruba o stovku společností – vedle těch digitálních jde například o Volkswagen, Shell či LVMH, největšího prodejce luxusního zboží na světě.

Americké návrhy však mají ještě druhou část – stanovení minimální globální firemní daně, a to ve výši 21 procent. Nejde o to, že by měly mít všechny státy alespoň takovou sazbu korporátní daně. Návrh spočívá v tom, že pokud by například dceřiná společnost americké firmy sídlící v jiném státě ze svých zisků odváděla menší procenta než domluvené minimum, doplácela by tento rozdíl americké vládě. To by zabránilo praxi, kdy nadnárodní firmy své příjmy uměle přelévají z jedné země do druhé, často do daňového ráje, kde se běžně daní jen zcela minimálními sazbami. 

Podle zdroje HN blízkého jednáním je návrh na sazbu ve výši 21 procent z americké strany záměrně „přestřelený“. Reálné je, že by se státy mohly domluvit zhruba na 15 procentech. V Česku firmy platí daň ve výši 19 procent. Kromě různých daňových rájů, jako jsou třeba Kajmanské ostrovy, by návrh v EU zasáhl Irsko či Maďarsko, které mají sazby kolem 10 procent.

Minimální daň ve výši 15 procent by mohla Česku přinést do rozpočtu přes šest miliard korun ročně, což je skoro pět procent ročního výnosu korporátní daně. Tedy pokud by výsledná pravidla fungovala stejně jako starší návrhy vypracované v rámci Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD), jež jsou podobné těm americkým. Data o tom zveřejnil docent Petr Jánský z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. 

České ministerstvo financí ale žádnou minimální sazbu nechce. „Znamená to riziko omezení suverenity zemí v oblasti zdaňování příjmů,“ uvedl úřad ministryně Aleny Schillerové (za ANO) pro HN. Česko většinu návrhů na úpravu mezinárodního daňového systému tradičně posuzuje právě z hlediska jejich dopadů na suverenitu.

Podle Jánského je však iluzorní si myslet, že Česko si může v oblasti, kterou americký návrh řeší, suverenitu udržet. „Když se svět na nějaké reformě domluví, Česko s tím nic neudělá,“ řekl Jánský HN. Česko by v praxi nemělo možnost nabízet nadnárodním firmám výhodnější podmínky, než jaké by stanovovala mezinárodní dohoda, protože domovský stát takové společnosti by její transakce jdoucí přes Česko mohl tak jako tak dodanit minimální globální sazbou.

Menší země, jako je Česko, často argumentují tím, že musí zahraničním investorům nabídnout co nejnižší daně, protože je nemohou nalákat na jiné výhody, například na velikost svého trhu. Podle Jánského ale nejsou daně při rozhodování firem o tom, kde budou investovat, zdaleka tím nejdůležitějším kritériem. „Větší roli pro ně má, jestli je daná země členem jednotného trhu EU nebo jak kvalitní je její pracovní síla,“ tvrdí Jánský.

To potvrzuje výzkum společnosti Deloitte z rolu 2019, který za jednu z hlavních slabin Česka označil zanedbané školství. „Pokud zahraniční investor hledá vysoce kvalifikovanou pracovní sílu, tak si nevybere Česko, protože tu vhodnou pracovní sílu bude hledat velmi těžko,“ řekl David Marek, hlavní ekonom společnosti Deloitte.

O amerických návrzích státy začínají jednat v rámci OECD. Cílem je, aby se dohodly do konce června.