Vláda nám dlouho tvrdila, že jediným důvodem rekordní sekery zaťaté do hospodaření státu je epidemie covidu-19. Teď se ale ukázalo, že to není pravda. Nejvyšší kontrolní úřad konstatoval, že téměř za polovinou nárůstu loňských výdajů nestála protiepidemická opatření, ale růst výdajů na provoz státu: tedy mimo jiné na nové úředníky a sociální výdaje, například jednorázový příspěvek důchodcům. Ministerstvo financí samozřejmě tvrdí, že i tyto výdaje měly za cíl stabilizovat ekonomiku, jenže je to zoufalá obhajoba. Zhruba jako kdyby někdo tvrdil, že výstavba přepychového sídla pro premiéra je v podstatě podporou cestovního ruchu.

Ve skutečnosti je to hrozná zpráva o zneužití epidemie státní mocí. Vláda začala pod záminkou boje s covidem rozhazovat peníze, látat díry, se kterými si jinak nevěděla rady, a rozsáhle uplácet svoje klíčové voličské skupiny. Ukazuje to, jak příšerně funguje současná administrativa. Primární pro ni není starost o to, aby stát řádně, tedy mimo jiné rozpočtově odpovědně a dlouhodobě udržitelně fungoval. Ale jak se udržet co nejdéle u kormidla, z čehož pro ni plynou hezké benefity. Neformální heslo kabinetu zní: Užijme si to, až dojde na placení, už tu nebudeme.

Tento článek patří do placené sekce.

Pro vás jej odemknul někdo, kdo má předplatné.


Pokud budete předplatitelem, budete moci stejným způsobem odemykat placené články i pro své přátele.
A získáte i řadu dalších výhod.

U toho ale není možné skončit. Epidemie covidu-19 nasvítila i komplexnější problém, který souvisí nejen s chováním současné vlády. Celý český stát stojí jaksi nakřivo. Vše, co bezprostředně nenese hlasy ve volbách nebo se na tom nedá něco trhnout, je dlouhodobě opomíjeno a zakrňuje. Nikoho například moc nezajímaly strategické zásoby státu, což vedlo k tomu, že jsme do poslední chvíle nebyli připraveni na pandemii. Nikdo léta neřešil obsazení a výbavu hygienických stanic, které tak zůstaly technologicky a myšlením někde v osmdesátých letech minulého století a v krizové situaci nestíhaly. O kvalitní digitální infrastruktuře se toho namluvilo hodně, ale skutek utek, a tak selhával jeden systém za druhým a ty, které fungovaly, nebyly vzájemně kompatibilní. Podfinancované školství nebylo na krizi připraveno, takže z výuky fakticky vypadly desetitisíce dětí. Základní funkce státu, který má sloužit hlavně jako forma kolektivní obrany před nebezpečím, jsou vážně narušené.

Naproti tomu se ukázalo, že se stát dlouhodobě věnoval produkci nových, často zbytečných a obtěžujících norem či systémů, které jen zdržují a komplikují lidem život. Ukázkou je někdejší vlajková loď vlády ANO a ČSSD: elektronická evidence tržeb, která šla v době covidu okamžitě ke dnu. Český stát se zkrátka v testu pandemií projevil jako obludný mechanismus, který obsluhuje stále víc a víc lidí, leje se do něj stále víc peněz, spotřebovává stále víc energie, ale vypadávají z něj až na výjimky zmetky, zbytečnosti nebo zbytečné zmetky.

Covid zpřítomnil i další tragickou záležitost: většina Čechů má problém brát stát za svůj. Když se řekne „stát“, tak se většině vybaví nikoli ochránce, ale spíš buzerující nepřítel. Pravicově naladění voliči stát nesnášejí proto, že z jejich pohledu komplikuje podnikání a živí darmožrouty. Levicoví voliči zase proto, že v jejich očích chrání zájmy privilegovaných, a když má konkrétně pomoci potřebným, například samoživitelkám, je to na dlouhé lokty. Nezávisle na politické orientaci a sociálním postavení jsou pak lidé naštvaní, že instituce často nefungují jako služba nebo kontrolní mechanismus, ale jako převodová páka zájmů vládnoucí elity. Zkuste schválně nyní v Česku říci: „Mám rád svůj stát.“ Každý se vám vysměje.

Epidemie nám ukázala nejen to, že současná vláda tragicky selhala, má horší výsledky než všechny vlády předešlé a pokouší se za cenu zadlužení budoucnosti nakoupit setrvání u moci. Ale i to, že jsme po třiceti letech od revoluce společnými silami „vybudovali“ stát, který nefunguje. Až odejde epidemie a s ní současná vláda, bylo by dobré se konečně podívat na stát nikoli jako na zdroj benefitů pro ty, již jsou zrovna u moci, ale jako na službu občanům – jako svého druhu vzájemnou pojišťovnu. Tedy udělat inventuru nejen krizového řízení, ale komplexně státních služeb a institucí. Pokud varování, které nám dal covid skrze tisíce zbytečně zemřelých, zbytečně poničenou ekonomiku a trestuhodné zadlužení budoucích generací, nepochopíme, může Česko po další podobné události skončit opravdu v rozvalinách.

Související

Líbil se vám článek? Chcete víc takových článků?

Kupte si předplatné a můžete si je číst všechny. Navíc bez reklam a s možností odemykat placené články pro přátele.

Vyzkoušejte předplatné HN+

Komentáře ke článku

Jan Beránek 07.04.2021 09:55
Tato forma demokracie, kdy se rozhoduje podle zájmů nekvalifikované většiny, je špatná. To řekl již před více než 2000 lety Sokrates. A dnes je to spíše horší než lepší. Bylo by dobré kombinovat prvky demokracie s učením Konfucia. Stát by měly vést nikoli strany, které zemi jen rozdělují, ale ti nejvzdělanější a nejschopnější, jejichž snahou by byl prospěch celé země a ne pouze určitých skupin voličů.
Honza 07.04.2021 08:14
Na dlohé lokte je ustálené slovní spojení. Spojení na dlouhé lokty nezní ani trochu hezky a možná je i gramaticky nesprávné.
Alan P. 06.04.2021 23:26
Nahlédneme-li na stát jako na součet jeho (aktivního) elektorátu, pak není dané zjištění příliš překvapivé. Změna jistě nebude snadná, zde je jakákoli smysluplná pomoc - i sdělovacích prostředků - vítána.
Jan Doubal 06.04.2021 21:41
Jop je to tak.
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily v Hospodářských novinách. Těšit se můžete na texty Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem příjmu newsletteru. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru