Jak nejmladší generaci prodáváme budoucnost ve slevě a divíme se, že se na nás zlobí

Je to pár týdnů, co investiční banka Credit Suisse vydala pravidelný investiční report. V celé zprávě jsou nejzajímavější informace na stránkách dvacet šest a dvacet sedm. Je to krátké shrnutí analýzy o výnosnosti akciových a dluhopisových investic napříč generacemi. Poválečná generace zažívala reálné roční výnosy na akciových trzích kolem sedmi procent, následující generace necelých šest procent a mileniálové vstoupili do světa pětiprocentních výnosů. Generace Z, narozená po roce 1997, vstupuje do světa tříprocentních výnosů. Navíc zatímco předchozí generace zažívaly slušné výnosy z dluhopisů, ta současná vstupuje do světa výnosů záporných.

Když se vezme tradiční rozložení portfolia, kdy sedmdesát procent investujete do akcií a třicet procent do dluhopisů, pak roční procentuální výnos nejmladší generace bude podle projekce ekonomů z Credit Suisse oproti předchozím generacím třetinový.

Jen pro představu, co to znamená: když si v tomto poměru nainvestuje současná nejmladší generace sto tisíc korun, tak její výnos za deset let bude dvacet tisíc korun. Když to udělala některá z předchozích generací, měla za deset let navíc osmdesát tisíc korun, tedy čtyřikrát tolik. A to je pro mladé problém.

Analýza

Jak se připravit na příchod inflace? Podívejte se do portfolií miliardářů a nakupte akcie levněji než oni

12. 3. 2021 ▪ 12 min. čtení

Pokud bude chtít mladý člověk spořit na penzi a mít na konci stejně jako jeho rodiče, bude muset spořit víc. Když bude muset víc spořit, sníží se jeho prostředky na jiné věci, třeba na koupi nemovitosti nebo založení rodiny. Bude se muset uskromnit, a tak třeba rodinu jednoduše nezaloží. Jeho rozpočet navíc v budoucnu nejspíš napnou vyšší daně. Akumulované dluhy nejen z doby pandemie, ale i dluhy z dob jeho rodičů a prarodičů bude muset zaplatit. A také bude muset zaplatit penze početné generaci seniorů a bude je možná platit i déle, neboť délka dožití se zvyšuje.

Z čísel Evropského statistického úřadu lze dopočítat, že poměr počtu penzistů na produktivním obyvatelstvu se do roku 2050 zvýší o desítky procent. V případě Slovenska nebo Španělska jde dokonce na základě současných demografických projekcí o sto procent. Česko může počítat s nárůstem o šedesát procent. Takové Finsko nebo Švédsko se naopak drží na třiceti-, respektive dvacetiprocentním nárůstu. Demografie je daná na desítky let dopředu. Nejde o žádné strašení, už před pandemií bylo konkrétně Česko v případě absence důchodové reformy na trajektorii neudržitelných veřejných financí. Teď se to jen zhoršilo.

To jsou důsledky demografické krize, která je předpokladem budoucí dluhové krize (tu teď podstatně přiblížila pandemická krize). Pumpováním peněz ve velkém se to snaží oddálit či zažehnat centrální banky a vlády jednotlivých zemí. Důsledek je ale takový, že budoucí generaci zůstanou dluhy, ke kterým nutně přibudou další. To znamená, že stát nesmí dovolit růst úroků z těchto dluhů, a proto budou nízko i výnosy z investic.

Nejmladší generace tak vstupuje do světa, kde má kupu dluhů, které bude muset splácet, a nelehké podmínky pro vlastní zajištění do budoucna. V jádru této situace stojí fakt, že lidé nejsou schopní dohlédnout do vzdálené budoucnosti.

Nástrahy diskontování

Názorně to lze ukázat na přístupu k životnímu prostředí. Klimatická krize je důsledkem lidské činnosti, kdy člověk nebyl schopen do důsledku odhadnout vliv této činnosti na přírodu. Když se rozhoduje o investici, sahá se k takzvanému diskontování, které odráží časovou preferenci člověka. Lidé zpravidla upřednostňují přítomnost před budoucností jednoduše proto, že za pět let už nemusí být třeba na světě.

Klasickým příkladem diskontování je úkol spočítat, jestli je lepší vzít 10 tisíc korun dnes, nebo investovat a mít 10,5 tisíce za rok. Počítá se s diskontní mírou třeba tři procenta, která reflektuje u investic výnosnost alternativních projektů v ekonomice. Diskontuje se tak, že se částka 10 500 korun vydělí diskontní mírou, ke které se předtím přičte jednička, a umocní se na prvou. Tím se získá takzvaná přítomná hodnota, která činí 10 194 korun. Tato hodnota se porovná s 10 000 korunami a vzhledem k tomu, že je vyšší, je lepší varianta nechat si vyplatit 10 500 korun za rok. Když se diskontuje přes dva roky, umocňuje se na druhou, když přes tři, tak na třetí.

Celé to vede k tomu, že výsledná částka je s dalšími roky nižší a nižší a pokles je to exponenciální. Tedy čím vzdálenější budoucnost, tím nižší má daná částka hodnotu, a to výrazně. Počítá se s tím, že ekonomika roste, a to dlouhodobě také exponenciálně. Dnešní investice znamenají větší bohatství v budoucnu, užitek z jednoho automobilu dnes je vyšší než za deset let, protože tou dobou budou lidé bohatí natolik, že si budou běžně kupovat třeba dva.

Problém je, že toto diskontování nepočítá s přírodou, využíváním jejích zdrojů a jejím znečišťováním. Předpoklad budoucího růstu a většího bohatství budoucích generací vede k masivnějšímu využití přírodních zdrojů a znečišťování. Z environmentálního pohledu tak na tom budoucí generace může být nakonec ještě hůř. V přírodě totiž fungují silné zpětné vazby. Jakmile se oteplování utrhne ze řetězu, kvůli zpětné vazbě ho už jen tak nelze zastavit, respektive bude to stát mnohem víc úsilí, než kdyby lidé v minulosti brali na přírodu ohled.

Vymlouvat se na to, že o tom lidé nevěděli, nelze. Vědci bijí na poplach už hodně dlouho. Podobně už velmi dlouho lidé vědí, jaká je demografická situace a co bude znamenat pro veřejné rozpočty. Špatná situace na trhu bydlení je sice proti předchozím problémům relativně čerstvá, ale její řešení také není na dohled. Všechno jsou to přitom v principu zatím řešitelné věci.

Konkrétně Česku už ale tikají hodiny. Udržitelná penzijní reforma není, i přes pandemii se dělají zbytečné sekyry do rozpočtu skrz snižování daní nebo vyplácení peněz skupině obyvatel, kterou pandemie prakticky finančně nezasáhla. A z pohledu klimatu příklad za všechny: Česko má jedny z nejnižších zásob sladké vody na obyvatele v Evropské unii, protože voda z našeho území odtéká. Nezadržuje se. A nic moc se s tím pořád nedělá.

Nejmladší generace má proto důvod být rozzlobená, když vidí, jak se její budoucnost prodává ve slevě.

Nakonec přidáváme tři glosy, kde se autoři měli zamyslet nad tím, jakou vidí budoucnost nejmladší generace v kontextu hlavních myšlenek zmíněných v předchozím textu.

Jak si kdo ustele, tak si také lehne. Dilema zůstává, kulisy se mění. Generace Z je nejchytřejší, nejvzdělanější a nejlépe připravená na budoucnost. Nečeká ji hladomor, válka, revoluce. Čeká ji fantastická budoucnost. Má to ale jeden háček. I když celosvětově a i u nás se nám daří zvedat spodní hranici životních standardů, ta horní hranice roste dramaticky rychleji. Tedy dnešní chudí jsou bohatší než včerejší chudí, ale dnešní bohatí jsou o hodně bohatší než včerejší bohatí. Tohle bohužel technologie dále strašně urychlí a zvýrazní. Takže hlavní výzvou pro léta za rokem 2050 bude, jak se poprat s neuvěřitelnou mírou nerovnosti, která je v budoucnosti naprogramována už dnes. Ty země a ty společnosti, které tohle inteligentně zvládnou, budou zeměmi zaslíbenými. Čili otázka nebude, jak udržet růst blahobytu, ale jak jej rozdělit. Socialismus to nezvládl vůbec, ale globalizovaný kapitalismus v tomto směru také úplně nepomáhá. 

Radovan Vávra, finančník a bývalý ředitel Komerční banky

Nemyslím si, že dnešní mladá generace bude pod nějakým mimořádným tlakem těžkých krizí. Nebezpečí do budoucna tu byla vždy, stejně jako nadějné vyhlídky a přísliby. Klima, dluhy i pandemie se řeší a jsou řešitelné. Trochu horší je to s demografií a s ní spojenými změnami v důsledku migrace a různých nerovnováh, ze kterých může vzejít nová nebezpečná ideologie, podobná poválečnému komunistickému nadšení. Na druhé straně zde máme spoustu zajímavých „megatrendů“, které mají potenciál změnit svět, zvláště ve spojitosti s technologickou revolucí.

Mezi nejvýznamnější obory v tomto smyslu patří například ty spojené se změnami v energetice (obnovitelná energie, skladování energie), zdravotnictví (zdravotnické technologie, biotechnologie, genetika), dále automatizace a robotika nebo nakládání s odpady a jejich využití. I mnoha tradičními obory prostupují technologie jako nositel konkurenční výhody, jejich implementaci pandemie ještě urychlila. Dále tedy poroste využití e-commerce, datových technologií, vzdálených propojení, fintechů. Od využití mnohých trendů, a to nejen výše uvedených, si lze slibovat větší efektivitu v ekonomikách, což ve mně také mírní obavy z nějakého obzvláště neduživého vývoje výnosnosti finančních investic.

Prostě a jednoduše si myslím, že výzvy a hrozby, které na mladou generaci čekají, se nijak výrazně neliší od minulých období, možná jsou dokonce vyhlídky mladých pozitivnější.

Aleš Prandstetter, výkonný ředitel eFrank.cz

Bude mnohem větší tlak na odpovědnost každého člověka za své finanční zajištění – a z toho plynoucí potřeba začít řešit své finance od mladého věku, která, doufejme, povede ke zlepšování výuky finanční gramotnosti i ve školách. Stále méně bude možné spoléhat se na „jistoty“ a podpory ze strany státu nebo institucí. 

Určitě je riziko, že mnoho mladých prožije „chudší“ život než jejich rodiče. Mladá generace je více zaměřená na momentální spotřebu a užívá si více života, není tolik „budovatelská“, jako to bylo u té porevoluční generace. Obecně tak mladí lidé ušetří méně peněz, nevytvoří si tak velkou rezervu na horší časy nebo důchodový věk, než by bylo záhodno. Nedostanou se nutně do finančních nesnází, ale budou muset své výdaje hlídat a uskromnit se jak v oblasti zbytné spotřeby, tak třeba bydlení.

Stejně tak finančně vyčerpávající bude i klimatická politika. Lidé zaplatí za možnost dýchat čerstvý vzduch a pít čistější vodu relativně vysokou daň v penězích i v podobě omezení vlastního pohodlí, luxusu a možností. Cestovat letadlem už nebude moci každý a auto (elektrické) už nebude součástí každé rodiny. Je pravděpodobné, že si s těmito změnami mladá generace poradí po svém – začne ve velké míře využívat sdílenou ekonomiku, sdílené bydlení, turistika i setkávání budou on-line a ve 3D apod.

Lidé pod 25 let věku jsou technologickou generací v tom smyslu, že na počítačích a mobilech tráví většinu času. To může být jejich velká výhoda. Mají přístup k informacím, a pokud dokážou odfiltrovat dezinformace, může to ovlivnit pozitivně i jejich finanční přemýšlení. V následujících letech technologie zcela ovládnou také finanční sektor a mladá generace bude s penězi zacházet mnohem efektivněji, než se tomu děje v průměru dnes. Na běžných účtech nyní leží obrovské množství volných peněz, které se nijak nezhodnocují. Mladá generace toto změní a volných peněz postupně rapidně ubude.

Samozřejmě lidstvo jako takové bude čelit novým výzvám a černým labutím, které mohou negativně ovlivnit blahobyt. Ale to je přirozený proces, který v konečném důsledku posouvá lidstvo dále. Koneckonců i aktuální pandemie má mimo jiné vliv na efektivnější finanční chování lidí. Například objem obchodů retailových klientů na burzách výrazně vzrostl, stejně jako příliv peněz do investičních nástrojů. Naší investiční platformě Portu vzrostl objem investovaných prostředků za poslední měsíce o více než 100 procent, přičemž většina investorů je z řad mladé generace.

Radim Krejčí, šéf investiční platformy Portu