Pět maďarských lekcí o ruském jádru aneb Proč Češi nemusí být Maďaři

Na tom, že Maďarsko potřebuje jaderné elektrárny, se tamní politické strany byly schopné v obecné rovině shodnout při hlasování v parlamentu v roce 2009, kdy ještě Viktor Orbán nebyl autoritářským vládcem země. Jeho proměna ze západního liberála s konzervativními rysy v autoritářského vládce s rysy východních despotů byla popsána mnohokrát. Její součástí bylo po volebním vítězství v roce 2010, které poskytlo Orbánovi ústavní většinu, i obrácení ekonomické pozornosti na Východ, tzv. politika východního otevření.

Složité téma pro voliče

Příliš mnoho nových ekonomických příležitostí toto otevření nepřineslo, ale jak si Orbán postupně upevňoval mocenské pozice, stále více se mu zamlouval východní model vládnutí. A čím víc nenacházel pochopení u partnerů v Bruselu, Paříži či Berlíně, tím víc ho našel v Moskvě nebo v Pekingu. Jedním z výsledků tohoto pochopení bylo v lednu 2014 překvapení v podobě oznámení dohody o stavbě jaderné elektrárny Paks 2 ruským Rosatomem. Opozice marně protestovala, marně se snažila udělat z toho téma voleb v roce 2014 i o čtyři roky později.

První lekce pro Česko by tedy měla být, že stavba jaderné elektrárny a s ní spojená dlouhodobá bezpečnostní rizika je složité a těžko uchopitelné téma nejen pro inženýry, ale také pro volební a marketingové poradce, tudíž i pro širokou voličskou veřejnost. Klíčové téma voleb z něj bude těžko, jakkoliv je osudové z hlediska politické nezávislosti země.

Orbánova vláda postupně tlačí přípravu a stavbu, která má už nyní zpoždění čtyři roky. Jistou nadějí odpůrců stavby bylo řízení u Evropské komise kvůli tomu, že zakázka neprošla tendrem (což je v Česku stále nejisté, jak opravdu dopadne). Čeští odpůrci Rosatomu by ale neměli spoléhat na to, že je zachrání Evropská unie a její orgány. Stačí se podívat, jak se ti naivnější z odpůrců Andreje Babiše dosud spoléhají, že případ Čapí hnízdo za českou policii a soudy vyřeší někdo jiný.

Viktor Orbán na rozdíl od českých politiků velmi dobře ví, jak evropské instituce fungují. Dokázal ve správný čas oslovit správné lobbisty včetně tehdejšího eurokomisaře Günthera Oettingera. Čeští politici už mnohokrát prokázali, že na rozdíl od Orbána v unijních vodách moc plavat neumějí. Ale maďarská inspirace je silná. Česká vláda si dokonce najala stejnou poradenskou firmu, jakou měl pro prosazení Paks 2 v EU Orbán – Rothschild & Co.

Důležitou součástí úsilí získat evropský souhlas bylo přidělení různých zakázek z Paks 2 velkým evropským hráčům, kteří potom neměli důvod snažit se házet projektu klacky pod nohy. Rusové a Maďaři tak v elektrárně zaháčkovali firmy z Německa, Francie či USA jako Siemens, GE nebo Bauer. Ani v případě, že zakázku na stavbu Dukovan získá Rosatom způsobem, který bude jakkoliv napadnutelný z hlediska evropského práva, se na unii jako záchrannou brzdu prostě nedá spoléhat. Orbán získal souhlas Evropské komise s projektem v roce 2017.

Doma si všechna povolení může Orbán pohlídat sám, ale i přesto maďarský regulátor OAH rozhodne o povolení ke stavbě nejdříve v září letošního roku. Nejpravděpodobnější začátek stavby je jaro roku 2022, kdy se mají v zemi také konat parlamentní volby. V Maďarsku se ale spekuluje, že vláda stavbu zdržuje, protože došla k závěru, že projekt je finančně neudržitelný, i když z Budapešti už do Moskvy odešla první, předčasná splátka půjčky na elektrárnu. OAH ve své výroční zprávě dokonce naznačil, že by se – teoreticky – mohlo uvažovat o prodloužení životnosti dosavadních bloků elektrárny Paks. Jsou to ale spíš hodně dobře schovaná zadní vrátečka než reálná možnost.

Ale všechna mračna na jaderném obzoru nejsou černá. Zásadní rozdíl je, že Česko je vývozcem elektřiny, zatímco Maďarsko jejím dovozcem. Stavba jaderné elektrárny je pouze rozhodnutím vyplývajícím z koncepce rozvoje energetiky. Nikde není psáno, že koncepci není možné změnit například ve větší budoucí prospěch obnovitelných zdrojů nebo malých modulárních reaktorů z bezpečnostně spolehlivých zemí. To druhé je cesta, o které i ve střední Evropě uvažuje čím dál více zemí (Estonsko) či firem (polský Synthos).

Zásadní také je, že Česko není na ruské energetice tak závislé jako Maďarsko. Rusové mohli na Budapešť tlačit kvůli tomu, že Maďaři v minulosti zanedbali stavbu alternativních plynovodů a ropovodů a příliš se nestarali o dlouhodobé kontrakty jejich dodávek. Současná jaderná elektrárna Paks vytváří asi polovinu maďarské spotřeby elektřiny (české jádro zhruba třetinu české spotřeby). Češi si mohou vybírat mnohem svobodněji, i když je tlačí větší závislost na uhlí než Maďary. Pro ně je zase problém závislost na (výlučně) ruském plynu.

Česko je stále funkční demokracie

A pak je tu čtvrtá zkušenost, která dělá mezi situací v Maďarsku a v Česku zásadní rozdíl ve prospěch Čechů. Maďarsko už po 10 letech vlády Viktora Orbána jen málokdo považuje za fungující liberální demokracii. I kdyby sjednocená opozice za rok vyhrála volby a Orbánovu stranu Fidesz porazila, bude mít problémy s fungováním státu, kde se rozrostla korupce spojená s nejvyššími místy. Vládní strana tam dosadila své lidi do všech institucí veřejného života. Ruské tajné služby, ruští politici a ruský byznys dostali vlastně volnou ruku používat své základní nástroje, jako jsou korupce a vydírání. Maďarští majitelé firmy Ganz EEG, která je klíčová pro projekt elektrárny Paks 2, by mohli vyprávět o sporech se svými ruskými společníky a o tom, jak je Rosatom z firmy vytlačil. Naopak oligarchové blízcí Orbánovi, jako jeho kamarád z dětství a zázračně zbohatnuvší Lőrinc Mészáros, se mohou těšit z lukrativních vládních zakázek.

Česko je stále liberální demokracií, kde se politici musí bát o znovuzvolení, kde fungují nezávislé bezpečnostní orgány, na které politici musí – nebo by měli – brát ohled při rozhodování o důležitých zakázkách, jako je stavba nového bloku Dukovan, nebo při tvoření energetických koncepcí. Jen je potřeba trochu zabojovat na domácí frontě a ukázat, že se umíme spolehnout sami na sebe. V Česku jsou různé nástroje, od legislativních přes lobbistické po mediální, které se dají použít. Jen se demokraté, kterým záleží na nezávislosti a svobodě v Česku, nesmějí bát je použít v celé jejich šíři, možná i na hraně. Druhá strana také nehraje v rukavičkách.

Češi přece nejsou Maďaři, které neschopnost proevropských stran zavedla v hloubce finanční krize do náruče Viktora Orbána a jeho ruských spojenců. Pátou maďarskou lekcí, která s jádrem souvisí jen volně, tak může být zkušenost, že pokud demokratické a prozápadní strany dávají přednost vnitrostranickým a osobním žabomyším půtkám před jasnou obranou principů a hodnot, budou vždy poraženy. Protivník je salámovou taktikou postupně oseká, rozdělí a dostane do kouta nebo kamkoliv jinam, kde je bude chtít mít. V Maďarsku je to Viktor Orbán plný síly a ovládající všechny myslitelné mocenské páky. A v Česku? V lánském zámku se ukrývá chřadnoucí hlava státu, obklopená skupinkou poradců, za kterou stojí mohutná ruská lobbistická mašinerie využívající tradiční české slabosti: korupce.

Odhoďme švejkovský pohled na Maďary (a jejich jazyk) a pokusme se jim porozumět alespoň v otázce stavby jaderné elektrárny. Ono porozumění nemusí být nutně složité a spjaté s více než 20 pády, jimiž se skloňují maďarská podstatná jména. Například původní smlouva na stavbu Paks 2 a na půjčku 10 miliard eur byla navržena a údajně i podepsána v ruštině. Teprve potom se zpracoval překlad do maďarštiny.