Na malý německý okres u hranic se po roce opět ukazovalo prstem jako na problém. Přesto může být inspirací

Významným lidem z malého, 72tisícového okresu jsem kladl výše zmíněnou otázku. Ale snažil jsem se také pátrat, čím (by) mohli být ve zvládání problémů třeba i inspirací, protože to, že je někdo v koutě, neznamená, že ho nikdo nemá poslouchat. Samozřejmě, nic není černobílé a chyby se v pandemii dějí na obou stranách hranice.

Roland Grillmeier, politik bavorské nejsilnější strany CSU, zažil ve dvou různých rolích za rok dvě situace, kdy nebylo na zážitky ani pomyšlení – snažil se, aby „do nebes“ jako místní „žebřík“ nerostly i počty nakažených. 

První problém řešil loni v březnu jako starosta Mitterteichu. Tehdy tam byl vyhlášený zákaz vycházení – první v Německu – kvůli enormnímu počtu nemocných. Dodnes se prstem ukazuje na pivní festival a připomíná se, jak pivovar lákal na “očkování skrze loky”. Dnes už se ví, že byl fest silným, ale ne jediným šiřitelem nákazy. Češi, kteří v Německu pracují, líčí, že si tehdy na české straně vyslechli své. Že jsou to spolu s lyžaři oni, kdo zavléká virus do Česka, které bylo “best in covid”. Někteří Němci si sypou popel na hlavu a připouští, že roušky tam měli zavést dřív. Jenže tehdy nebyly snadno k mání. A jak potvrzují lidé, kteří mají s tamní mentalitou zkušenost, musí platit prostá rovnice: když vzniká povinnost, měla by být pokrytá potřeba, tedy schopnost obstarat a nabídnout. Letos zkraje roku, kdy se v Německu zavedly povinně respirátory FFP2 dřív než u nás, přesně tohle podle nich platilo.

Pivo nebo návraty z dovolených, to všechno byly loni vlastně vysvětlitelné záležitosti. Ale teď? Proč zase my? ptali se Tirschenreuthští letos v únoru, když jejich okres, sousedící s Chebskem a Tachovskem, zkraje roku mimořádně zasaženými nákazou, vévodil německým statistikám nakažených – přes 300 na 100 tisíc obyvatel (na západě Čech 3–4krát tolik).

“Je to zátěž na nervy,” připouští Grillmeier, který povýšil a nyní okres Tirschenreuth vede. “Před rokem jsme ale popsali problém, máme dobrou zdravotní správu a testujeme,” tvrdí. Na úřady v Mnichově tlačil, aby měl přehled, jak je na tom Bavorsko a hlavně jeho okres, co se podílu britské mutace viru týče. “Šíří se to strašně rychle,” řekl HN koncem února a chtěl vysvětlení, proč se to děje silně právě tady v pohraničí. Více výzkumu si přejí i místní. Svalit vinu čistě na to, že za kopcem leží Česko, jak jsou s tím někteří jedna dvě vyřízeni, by bylo příliš jednoduché.

Tirschenreuth byl mezi prvními okresy, kde už po letních prázdninách ve větší míře testovali nejen veřejnost v nemocnici. Pro české pendlery, ale i německé zaměstnance (byli ovšem v menšině) tam zajišťovali mobilní týmy. Byl to servis pro firmy a hlavně zaměstnance, dobrovolné testy se prováděly zdarma. Čeští pracovníci v Německu HN popisovali, že v práci dostali rozpis, kde se v okrese bude testovací místo nacházet. Jednou to bylo na bývalém přechodu, podruhé třeba na parkovišti u větší firmy. Vymyšlené to bylo i tak, aby se testovalo na různých místech a v různých časech, aby to zvládali i lidé, kteří měli odpolední směnu. Později systém upravili – testovala dvě pevná centra v okrese. Navíc pro Čechy to začala být povinnost. Mobilní tým zase působil v lokálních ohniscích Tirschenreuthska dál od hranic.

Pro srovnání: ještě po Novém roce bylo na Tachovsku jediné testovací místo otevřené pár hodin denně. V době, kdy česká vláda zavřela trojici okresů včetně Chebu a Sokolova a pendlerům přibyla povinnost mít negativní test každé tři dny, se jasně projevila nepřipravenost. Třináctitisícový Chodov na Sokolovsku? Testovací místo tehdy žádné. Pomoci se tak podle ČT rozhodla 74letá laborantka Eva Bělohlávková, která si měsíc vyřizovala všemožná povolení a nyní pomáhá napříč regionem. Stříbro, kde je to u D5 jedna hala za druhou a řada zaměstnanců ze zahraničí? Testovacích míst donedávna nula, nejbližší 20 kilometrů daleko. Tým za pomoci armády testoval místní v kině a ve firmách (nutno dodat, že část z nich už dřív sama testovala) až koncem února, kdy bylo Tachovsko na mapě nákazy rudé.

Skulinu – a možnou příčinu nárůstu případů – vidí Grillmeier v tom, že soud v Bavorsku v listopadu tehdy povinné týdenní testování pendlerů zrušil. A než se zavedlo znovu, trvalo to. "Dokázali bychom tak předejít mnohému," poznamenává. Hraniční kontroly, které Německo v polovině února obnovilo, a vpouštění jen těch, jejichž profese jsou důležité, považuje za dobrý krok. Hned ale dodává, že bariéry nevidí rád.

“Udělalo na mě obrovský dojem, co zvládají pracovníci z Česka podstoupit. Obrovský respekt,” tvrdí s poukazem na neustálé testování, fronty na hranicích či nejistotu. V den de facto uzavření hranic řada z nich přijela ze dne na den v sobotu večer, aby ještě stihli mírnější karanténní pravidla. Zůstali pak v hotelech i týdny bez rodiny.

Bylo zajímavé sledovat, jak v ony únorové dny dokázali firmy, zaměstnanci, ale i lokální úřady obdivuhodně reagovat či vyřizovat potvrzení v řádu hodin. Navzdory nejasnostem i tomu, jak na ně náhle spadl úkol shora, z Mnichova a Berlína.

Zavřít hranice úplně by byl nesmysl a Grillmeier to ví. Přeshraniční region je ekonomicky provázaný. Kontrolované pendlování – téměř každý desátý zaměstnanec je Čech – mu dává větší smysl, než když je x lidí v jednom hotelu.

Malý okres testuje denně na 2500 lidí, nejen českých pracovníků. Mnohem víc než větší města. I to považují za jeden z důvodů vysoké incidence. Navíc na Tirschenreuthsku tvoří 40 procent hospodářství řemeslná výroba a průmysl, což je jeden z nejvyšších podílů v Bavorsku. Obsluhu vysokozdvižného vozíku těžko pošlete na home office.

Ve firmách už loni zjara vypracovali systém, jak se chránit, aby se třeba nepotkaly směny, přísná pravidla platila od míst pro svačinu po kuřárny. Oslovení pracovníci potvrzují, že se to hlídalo. Je to ryze subjektivní, ale opravdu jsem nabyl dojmu, že z českého pohledu byly tamní koncepty příkladné. Vzhledem k šíření britské mutace ale Grillmeier dodává, že jsou potřeba úpravy, a firmám to vysvětlují. Stejně tak žádá o větší testování i německých pracovníků. Kde to jde, tak i vícekrát v týdnu. Okres poskytuje testy zdarma.

Kartonážka v Liebensteinu zaměstnává na 460 lidí, z toho 40 Čechů. Hlavně kvůli jejich pohodlí – ale i pohodlí německých šoférů kamionů – pro ně před měsícem zajistila “plivací” testy. “Podnikovým lékařem jsme proškolili 10 kolegů, kteří je provádějí. Potvrzení platí i na hranicích,” říká HN Marion Forsterová z vedení firmy. Tento druh testů společnost vyjde na pět eur, platí je ze svého. “Zaplať pánbůh byli všichni (takto otestovaní Češi) negativní,” tvrdí. Plošně na rozdíl od Česka netestují, jen jakmile se objeví podezření – pak preventivně otestují všechny kolegy, kteří byli s někým potenciálně rizikovým v kontaktu či u stroje v okolí. Šéf Bernhard Schön odmítá neustálé dávání černého Petra Česku. Většinu zaměstnanců tvoří Němci, z jejich řad byl zároveň i největší počet pozitivních, uvádí list Süddeutsche Zeitung. Případy se objevily obvykle po víkendu. “Soukromé kontakty,” domnívá se Schön. Podle podnikatele Matthiase Zieglera jsou ale lidé vesměs opatrní a v okrese se testuje i hodně místních. Region obdržel nejen desetitisíce testů, míří tam i více vakcín.

V čem se tedy inspirovat? V testovacím náskoku, ve firmách, které šly příkladem, a hrdí jsou tu i na to, jak zafungovala lokální spolupráce a roky budované zázemí. Počínaje zaopatřením bydlení pro Čechy, konče testováním místním Červeným křížem, nikoliv “přespolními” týmy. “Snad bude zase líp,” doufá Ziegler, který má i podnik na západě Čech. Produkty pro lázeňství a fyzioterapeuty teď moc netáhnou, a tak začali vyrábět i jiný sortiment. Krize nasvítila nejen schopnost firem přizpůsobit se, ale i to, jak nepochopitelně drhne mezistátní komunikace. Sázka na sílu přeshraničního regionu je obří benefit, který si mnohdy politika neuvědomuje. Ale to už je jiný příběh.