Rusko v české jaderné energetice je pro Američany stejná hrozba jako Čína, varuje velvyslanec Kmoníček

HN: S obrannými výdaji však Česko lavíruje. Opakovaně zpochybňuje termín i podmínky, kdy a jak splní závazek dvou procent HDP. Máte už od nové vlády signály, jak moc na to chtějí tlačit?

Žádný konkrétní plán jsem v tomto smyslu nezaslechl. Americká strana věří, že sami vnímáme důležitost výdajů pro naši vlastní obranu. Bere náš plán zvyšování výdajů jako věrohodný, i když ví, že se v čase roztáhl.

Dvě věci jsou mezi Trumpem a Bidenem jiné. Jednak přišla pandemie koronaviru se všemi těžkostmi a finančními potížemi, jednak je tam výrazná změna stylu. Americký zájem, abychom plnili své závazky, zůstává stejně silný. Rétorika je ale podstatně diplomatičtější.

HN: Někteří lidé z nové Bidenovy administrativy dříve navrhovali, aby se do výdajů na obranu počítaly i peníze na zlepšení infrastruktury a logistiky. Na železnice a silnice k rychlejší přepravě vojenské techniky nebo na kybernetickou bezpečnost. Nejen na vojenský „hardware“. Je reálné, že Biden tuhle možnost otevře?

Ano, mluví se o tom. V pozadí je hlavní spor, který byl ohledně dvou procent, spor americko-německý. Právě Německo hodně tlačilo, aby se do zbrojení započítávaly i „soft“ položky. Pak by německé výdaje vypadaly podstatně jinak, než jaké Trump kritizoval. Zároveň je jasné, že problém logistiky je pro Američany důležitý. Rozhodně to je k jednání. Možná to bude cesta příštího kompromisu. Navíc všichni budeme muset upravovat svá očekávání vzhledem k tomu, jak bude z finančního hlediska vypadat postcovidový svět a jak postcovidové ekonomiky.

HN: Pokud jde o českou jadernou energetiku, vadila by americké straně účast Ruska stejně jako Číny, nebo v tom nějak rozlišují?

Řekl bych, že to je pro ně shodně problematická věc. Bude to české rozhodnutí, které musí v prvé řadě odrážet naše vlastní potřeby a možnosti. Ale samozřejmě se bude přihlížet k bezpečnostním prioritám, jež máme jako stát NATO sladěné s tím, co se od západního státu očekává.

Obecně je to mnohem širší geopolitická hra, než je úloha Česka a její energetiky. Americké zájmy se v rámci geopolitiky tolik nemění, nevidím tam teď ani přísnější, ani mírnější pohled. Amerika má v této věci zájmy jasně dané, neliší se s příchodem jedné či druhé administrativy.

Zajímavý vývoj bude ve chvíli, kdy by v tendru začala vznikat různá konsorcia, která mohou být mnohonárodnostní. To pak bude k dalšímu jednání. V globalizovaném světě je často dost obtížné určit jednoznačnou nacionalitu výrobku, který dnes vzniká v několika zemích.

HN: Jak Američanům vysvětlujete aktivity prezidenta Miloše Zemana, který je dlouhodobě zastáncem ruské účasti v české jaderné energetice?

Říkám, že ze zákona je to jasně stanovené. Exekutivním orgánem je v Česku vláda a směrem do zahraničí jednáme prostřednictvím ministerstva zahraničí. Je to normální způsob jako u každého jiného západoevropského demokratického státu

HN: V Česku teď ale máme jakýsi poloprezidentský systém. Nejsou tím Američané znejistěni?

Já myslím, že měli dost času, aby pochopili jemné zvláštnosti českého politického systému. Každý nový americký velvyslanec, který odjíždí do Prahy, si ode mě vyslechne, že se tam nebude nudit. Že na desetimilionovou zemi máme velmi zajímavý a bohatý politický život. Takže mu slíbím, že bude mít do ústředí ve Washingtonu o čem psát. Zatím jsem se nikdy nemýlil.

HN: Za Trumpa jsme těžili z toho, že viděl Visegrád jako protiváhu k Německu a Francii. Nehrozí s Bidenem ztráta zájmu o náš region?

My se snažíme v prvních kontaktech s novou administrativou zdůrazňovat, že jediná věc, kterou bychom opravdu nechtěli, je odchod Spojených států z naší části Evropy. To jsme sledovali za Trumpova předchůdce, prezidenta Baracka Obamy. Je to téma, které se ve Washingtonu silně vnímá. Oni vědí, že se tehdy stala chyba. Uvědomují si, že vzduchoprázdno v zahraniční politice neexistuje. Když se o někoho přestanete zajímat, začne se o něj zajímat někdo jiný. Oni se tím dostali do situace, které dnes čelí – s novými výzvami nových hráčů v našem prostoru.

Veškerá ujištění, kterých se nám od nové administrativy dostává, jsou zaměřena na to, že tuto chybu nechtějí opakovat. Že to nebude období Obama 2.0, ale že to bude Biden 1.0. Vyhnou se věcem, které z dnešního pohledu už sami vidí jako problematické.

HN: Maďarsko a jeho premiér Viktor Orbán, který to měl u Trumpa hodně dobré, musí ale počítat se změnou k horšímu, ne?

Ve Washingtonu bylo Maďarsko velmi viditelné. Teď to budou demokraté vnímat tak, že Budapešť měla příliš blízko k republikánům. A tam, kde bylo výhodné se v Trumpově světě přidat k Maďarsku, v Bidenově světě to výhodné nebude. V případě Maďarska je navíc i zájem ministra Tonyho Blinkena. Jeho otec byl americkým velvyslancem v Budapešti, Blinken tu zemi velmi dobře zná a Maďaři se teď pro americkou diplomacii stali nejen zemí, ale tak trochu i koníčkem.

HN: A co Polsko, nedoplatí na svoji náklonnost k Trumpovi?

Polsko je ve vztahu k USA ve zcela jiném postavení. Je čtyřikrát větší než Česko. Z geopolitického pohledu, který dnes převažuje, je to v rámci Visegrádu, v celém našem regionu, největší a nejvýznamnější americký trh a významný strategický spojenec. Poláci, přestože se určitě ne vždy s Bidenovou administrativou shodnou, nejsou na rozdíl od Maďarska v situaci, kdy by je Američané vnímali primárně jako spojence republikánů.

HN: Pokud jde o projekt Trojmoří, pro Trumpa byl zajímavý jako možné rozšíření odbytiště amerického plynu. Neztratí teď podporu USA?

Tuhle otázku jsme si kladli také. Byl to jeden z lakmusových papírků toho, co přejde ze staré administrativy do nové. Musím říct, že Trojmoří zůstává velmi významnou aktivitou amerického zájmu. Rozdíl je spíše v akcentu, ze strany Trumpovy vlády to byl hlavně zájem obchodní. I Bidenova administrativa má zájem o přítomnost na zdejším energetickém trhu. Mnohem více to však bere jako infrastrukturu. Jako záměr k propojení severu a jihu Evropy. Tak, abychom vedle věčného západo-východního spojení měli v Evropě 21. století také propojení severo-jižní.

HN: Ve vztahu k Rusku avizoval Biden tvrdší kurz. Okamžitě ale prodloužil smlouvu Nový START o kontrole jaderných zbraní na dalších pět let. Jakou to má logiku? Není to tak, že pokud nebude Rusko ještě více „zlobit“, Biden nechá věci být, jak jsou?

Já jsem prodloužením smlouvy Nový START překvapen nebyl. Překvapeni byli někteří místní analytici. Předpokládali, že americká strana se bude snažit to za něco vyměnit, dostat za to nějakou cenu. Když se na to podívám pohledem amerického politika, není to něco, co rozhodne v příštím roce americké kongresové volby. Tam bude klíčová domácí situace. Biden se teď nechce zabývat obrannými smlouvami s Ruskem, které jsou velmi složitou a časově náročnou otázkou. Na kterou navíc Biden není úplný specialista.

Z jeho pohledu to bylo odložení problému, který by mu jinak zabral spoustu času. A čas bude potřebovat na věci, jež jsou pro něho prvořadé. Řešení rovnice vztahu s Ruskem uvidíme za rok, rok a půl. V této chvíli jsme v USA stále uvnitř pandemie, hlavní úkoly jsou domácí, zahraniční politika je jen taková výšivka na politickém těle Spojených států.

HN: Jak v USA berou aktuální epidemickou situaci v Česku? Kdy jsme se stali ze země „best in covid“ bezmála „worst in covid“?

To je pod rozlišovací hranicí běžného Američana. Ministerstvo zahraničí to samozřejmě vnímá. Dostane se to do podkladových materiálů, které zpracovávají pro jednotlivé země příslušní referenti. Ale žádný praktický dopad tahle věc nemá. 

HN: Jaké bude rozuzlení plynovodu Nord Stream 2? Dokončení stavby vedoucí plyn z Ruska do Evropy už Biden nezabrání. Mohl by si ale vymínit například omezení kapacity plynovodu?

Opět je příliš brzy na to říct, jakým způsobem to bude chtít ve výsledku americká strana zahrát. Ano, i jí musí být jasné, že Nord Stream 2 postaven bude, že veškeré bezpečnostní námitky, které jsou vznášeny z více stran, německou stranou nijak nepohnou. Ale to, jakým způsobem se do toho nakonec zakomponuje, jak říkáte, záchrana tváře, to bych nechal na Američanech.

HN: Ve vztahu k NATO a Evropské unii Biden avizuje, že chce obnovit poškozenou transatlantickou vazbu. Uvědomuje si, že důvěryhodnost USA se v Evropě těžce otřásla a pohled Evropanů je nyní mnohem opatrnější?

Biden i ministr Blinken to chápou velmi dobře. Je to také jedno z velkých témat washingtonských think-tanků. Tady si uvědomují, jak Evropa vidí americkou situaci. Například to, že republikáni se mohou už v příštím roce v kongresových volbách vrátit k ovládnutí Kongresu. Nebo to, že při své druhé volbě dostal Trump, i když prohrál, o sedm milionů hlasů více než v roce 2016.

Evropa opakovaně vidí, že v USA se vymění administrativa, přijde nový prezident a začne bojovat s částí své vlastní strany v Kongresu. Následně pak i s celým Kongresem, který se mu při prvních volbách změní pod rukama a stane se opozicí vůči Bílému domu. Stalo se to Obamovi, Trumpovi, může se to stát i Bidenovi. Vede to k tomu, že Ameriku řídí exekutivní výnosy prezidenta, které další prezident obratem změní. Zatímco zásadní zákonné věci, jež musí projít Kongresem, se v posledních dvou či třech administrativách do značné míry neřešily.

Krásně se to ukázalo na prvních 17 výnosech, které Biden podepsal hned první den v Bílém domě. Kromě jiného zrušil některá opatření, jež Trump přijal těsně před koncem mandátu. Ale víte, o jak „klíčové“ věci šlo? Například o rychlost pásů v drůbežárnách nebo o velikost chráněných oblastí pro sovy v severní pacifické oblasti.

HN: Byla evropská skepse jedním z důvodů, proč EU nepočkala do ledna na novou Bidenovu administrativu a na konci prosince uzavřela obchodní dohodu s Čínou? Byl to vzkaz, že se raději zařídíme podle svého?

Nevím, zda to byl vědomý vzkaz z evropského pohledu, ale vím, že to tak Bidenova administrativa brala. Analytici to tady hodnotí jako důkaz, že si Evropa uvědomuje, že všichni v Americe nevypadají jako Donald Trump ani jako Joe Biden. Jinými slovy, že se Amerika výrazným způsobem demograficky, politicky i ekonomicky mění. Na evropské straně budeme muset počkat, jaký bude výsledek, a mezitím řešit věci sami za sebe, samostatněji.

Při předpovědích vztahu USA a Číny obvykle počítáme s tím, že americká politika bude stejná jako dnes a že Čína bude stejná jako dnes. Obě se však vyvíjejí. Američané, kteří se budou stále více zabývat pacifickým prostorem, nejen obchodně, ale i geopoliticky, budou muset dojít k nějakému statu quo s Čínou. A Čína bude muset pravděpodobně pochopit, že její asertivní strategie z posledních let byla kontraproduktivní. Nepřinesla žádné hmatatelné výsledky. V této chvíli je to z pohledu čínsko-amerických vztahů prohra na obou stranách. Američané by chtěli něco nového, ale není jasné co. A Číňané by chtěli možná všechno, ale není jim jasné, co je to všechno.

HN: Nakonec osobnější dotaz. Jste znám jako sběratel exotických suvenýrů ze zemí, kde jste jako diplomat působil. Už máte nějaké ze Spojených států?

Dostal jsem se do věku, kdy sbírám spíše zážitky než suvenýry. Na to jsem se zaměřil právě v USA, protože extrém vždy vypovídá i o normálu. Zažil jsem například americkou soutěž krásy kuřat v Ohiu. Nebo návštěvu vězeňského rodea, kdy se vězni snaží rodeo přežít, ale zároveň se nechat tak zranit, aby se dostali z vězení do nemocnice. A před týdnem jsem byl na návštěvě u jednoho velmi vlivného republikána, který měl dříve v kanceláři Trumpovy portréty v nadživotní velikosti. Zajímalo mě, koho tam má teď. Na stěnách nebyl Biden, místo něj si tam dal Obamu. To mi přijde taky dost exotické.