U soudu najdete rozsudek, u prostředníka i spravedlnost, říká mediátorka

"Mediaci považuji za proces přizpůsobený potřebám stran v daném konkrétním případě, který může vést k dosažení stabilní dohody. Ve stabilitě dohody se pak odráží správná očekávání všech stran," upřesňuje Diana Lokajíčková, mediátorka z kanceláře Řešenídohodou.cz.

Na počátku dojde k prvnímu setkání s mediátorem, na němž se strany dozvědí, co mediace obnáší, a souhlasí‑li, uzavřou s ním smlouvu. Na jejím základě probíhají budoucí mediační schůzky. Jejich celková délka přirozeně záleží na povaze sporu, mediační dohody jsou ale podle Lokajíčkové velmi často dosaženy zhruba po třech až čtyřech mediačních setkáních. Po každém jednotlivém mediačním setkání je shrnuto, kam se dospělo, co bylo probráno a čemu se bude věnovat při další schůzce. Výsledkem mediace pak není rozsudek, avšak kompromis, na kterém se strany společně s pomocí mediátora dohodnou.

"U soudu hledáme spravedlnost, ale většinou nacházíme jen rozsudek. V mediaci se klade důraz na spravedlnost dohody," vysvětluje Lokajíčková. Z mediace tak účastníci ideálně nevycházejí v pozici vítěze či poraženého, ale spokojenost s uzavřenou dohodou by měla existovat na obou stranách. Další výhodou je nižší finanční náročnost. Mediace sice není zadarmo, ale vynaložená částka zřídkakdy přesáhne náklady soudního řízení. Výši odměny pro mediátory si strany společně dohodnou ve smlouvě a náklady hradí strany napůl.

Důležitou postavou mediace je osoba mediátora, která do sporu vstupuje jako nestranný soudce. Napomáhá stranám předejít komunikačním bariérám a mírní emotivní konflikty. Mediace nemá zákonem závazně stanovená procesní pravidla a její průběh mediátor přizpůsobuje potřebám stran, ať už se jedná o postup v procesu, čas nebo místo konání mediace. Je tedy pravým opakem rigidního a neosobního soudního řízení.

"Výhodou mediace oproti soudnímu řízení je zejména její důvěrnost. Velmi často se strany konfliktu dohodnou na mlčenlivosti, a mediace se tak odehraje za zavřenými dveřmi," vysvětluje Lokajíčková. Neformálnost a osobní a citlivý přístup mediátora tak mnohdy dokážou znesvářeným stranám nabídnout na problém jiný úhel pohledu a posléze nalézt kýžený kompromis.

Mediace může být nařízena buď v rámci již probíhajícího soudního řízení, nebo si strany sporu vyhledají mediátora samy, aby stáním u soudu naopak předešly. Konkrétním výsledkem mediace je pak tzv. mediační dohoda. Ta sama o sobě není vymahatelná, nicméně strany sporu ji mohou předložit soudu ke schválení jako soudní smír, eventuálně ji vyhotovit ve formě notářského zápisu, čímž se vymahatelnou již stane. Mediátor není za obsah dohody odpovědný (odpovídá pouze za porušení povinností vázaných ke své roli dle zákona o mediaci), měl by však zajistit, aby sjednané řešení nebylo protiprávní a mohlo dojít k jeho naplnění.

Podle Lokajíčkové se mediace v současné době stále více využívá v sousedských, rodinných či obchodních sporech. "Zejména obchodní spory jsou stále častěji uzavírány soudním smírem," konstatuje. Podle dostupných zdrojů se navíc úspěšnost dohod uzavřených v rámci mediace pohybuje okolo 70 až 80 procent.

Ačkoliv se v Česku jedná o poměrně mladý obor, dá se očekávat, že jeho obliba vzroste v důsledku probíhající koronavirové pandemie. "Lidé se nacházejí ve větším psychickém vypětí, více konzumují alkohol v domácnostech, narůstají počty domácího násilí. Lze tak z toho usuzovat, že potenciálně naroste počet rodinných sporů. Nadto je zde i mnoho podnikatelů, kteří jsou pandemií zasaženi a musí řešit vzniklé konflikty. A to jak na pracovišti, tak v rámci svých obchodních vztahů s partnery," tvrdí Lokajíčková.

Rok trvající pandemie koronaviru měla podle ní vliv zejména na způsob vedení mediace, které tak probíhá on‑line. "Je skvělé, že dnešní moderní technologie umožňují vedení mediace on‑line a u toho zachování veškerých jejích plusů, jako je možnost odděleného jednání, kdy mediátor mluví s každou stranou zvlášť, je možné si vzájemně sdílet dokumenty, dojít tak k dohodě a tu si pak zaslat a i elektronicky podepsat," vysvětluje Lokajíčková.

Zejména v aktuální nepříznivé ekonomické situaci účastníci on‑line mediace pak ušetří peníze, protože nemusí na místo mediace cestovat, případně někde přespávat. "Můžeme vést mediace z pohodlí jejich domova, kanceláře, místa, kde jim to zrovna vyhovuje. Což může být na druhou stranu problém v tom, že nejsou na neutrální půdě," přiznává možnou nevýhodu on‑line řešení Lokajíčková. Lidé však podle ní začínají na komunikaci mezi sebou pracovat, a to i s ohledem na aktuální dění. "Pokud i přesto ke konfliktu dojde, mediace nabízí důvěrné a rychlé řešení," uvádí.