Pokud jde o novou Radu České televize, nedočkáte se od generálního ředitele Petra Dvořáka diplomatických vyjádření. Někteří členové přišli podle něj České televizi škodit a mají jasné politické zadání: zbavit se ředitele a proměnit celé médium podle představ Hradu a některých politických stran. "Věřím, že si diváci televizi, které věří, vzít nenechají," říká ředitel, který má i přes politický tlak velké plány s rozvojem zpravodajství. Chce například stavět novou moderní budovu zpravodajství za půl miliardy.

Tento článek patří do placené sekce.

Pro vás jej odemknul někdo, kdo má předplatné.


Pokud budete předplatitelem, budete moci stejným způsobem odemykat placené články i pro své přátele.
A získáte i řadu dalších výhod.

HN: Minulý rok na začátku koronavirové krize se zdálo, že kritika České televize ustala, ale teď už je zase zpátky. Miloš Zeman opět tvrdí, že ČT je součástí opozice, kritické poznámky trousí premiér. Vnímáte tu novou vlnu kritiky?

Vnímám. Je to dané jak vnější situací, tak i situací, která panuje u nás v České televizi. Máme novou radu a způsob, kterým jedná, naše kritiky povzbuzuje. A jsou tady samozřejmě politické síly, které si kritiku ČT berou jako politický program, prostě proto, že to vůči jejich cílovým skupinám funguje. Hlavním oponentem, či spíše nepřítelem ČT je Hrad. A pak menší formace − SPD a Trikolóra. Věcně jsou jejich výhrady nesmyslné. Měříme si pečlivě vyváženost i objektivitu a nestává se nám, že bychom měli nějaké výkyvy na stranu opozice nebo vlády. Mimochodem, v Událostech dostal minulý týden Tomio Okamura skoro pětiminutový prostor ve chvíli, kdy před televizí sedělo víc než milion diváků. Ty řeči o neobjektivitě jsou nesmysl.

HN: Předmětem kritiky není jen vysílání, ale také vystupování známých redaktorů na sociálních sítích. Hrad si třeba stěžoval na moderátora Jakuba Železného.

Je to nafouknutá bublina. S některými vyjádřeními na sociálních sítích mohu nesouhlasit, ale není to v rozsahu, aby to bylo k řešení. S Jakubem jsem o tom mluvil, doporučil jsem mu střídmost ve vyjadřování a myslím si, že to pochopil, stejně jako to chápe řada našich dalších lidí. To, že jsou aktivní na sítích, by mělo splňovat základní parametr: co píšou na sociální sítě, by neměli mít problém zopakovat do našeho vysílání.

Petr Dvořák (56)

◼ Vystudoval technickou kybernetiku na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze.
◼ Spoluzaložil PR agenturu B.I.G., už od roku 1993 ale začal spolupracovat s finanční skupinou PPF Petra Kellnera.
◼ Na starosti měl rozvoj Expandia banky, později eBanky. Přes PPF byl i ve vedení fotbalové Slavie.
◼ Když Kellnerova skupina ovládla v roce 2002 televizi Nova, stal se jednatelem firmy CET 21, která držela vysílací licenci.
◼ O rok později byl jmenován jejím generálním ředitelem. V křesle zůstal i poté, co ji převzala skupina CME, a to až do listopadu 2010. V CME na čas zastával post viceprezidenta a podle médií z něj odešel s odstupným ve výši přes 14 milionů korun.
◼ Zhruba po roce na volné noze, kdy pomáhal zařizovat manželce pražskou fotografickou Leica Gallery, zvítězil v tendru na nového šéfa ČT. Ve druhém kole hlasování porazil Hynka Chudárka z hudební TV Óčko. "Zaimponovalo mi i to, že hovořil devět minut a 55 sekund. To je manažerský přístup, který legitimuje tohoto pána k vedení ČT," řekl tehdejší šéf Rady ČT Milan Uhde k Dvořákově desetiminutové prezentaci.
◼ Jeho první funkční období v křesle ředitele ČT skončilo v roce 2017, opět ale zvítězil v tendru na nového ředitele. Druhé funkční období mu tak skončí 30. září 2023.
◼ Mezi jeho záliby patří kromě fotografování sport a hudba.
◼ Je podruhé ženatý, má čtyři dcery.

HN: Dáte za všechny ruku do ohně?

Ruku do ohně nedám ani sám za sebe. Ale ve většině případů to tak je, a kdyby to tak nebylo, budeme to rychle řešit. Naši lidé si uvědomují, že práce v ČT s sebou nese i určitou míru ztráty svobody vyjadřování názorů. Protože ve chvíli, kdy stejně jako já zrovna nepracují, nejsou čistě privátními osobami. Jsou sedm dní v týdnu 24 hodin denně tvářemi ČT.

HN: V téhle souvislosti vám moc nepřidalo, že jste se dal vidět na VIP tribuně na zápase Slavia−Leicester, zatímco normální fanoušek musí sedět doma u televize.

Protože ČT zápas vysílala, dostal jsem pozvánku od UEFA. Šel jsem na testy, vzal si respirátor a navštívil akci, která byla legální. Chápu to jako součást své práce, stejně jako třeba účast na chystaném předávání Českých lvů nebo na akci Národ sobě − kultura tobě, kterou budeme vysílat pro podporu české kultury. Jestli je to vnímáno jako morální selhání, omlouvám se. Doposud jsem na to tak nenahlížel.

HN: To vás opravdu nenapadlo, že to bude vyhlížet jako projev papalášství, tedy že privilegovaní mohou to, co jiní ne, a bude to lidi demotivovat ohledně dodržování proticovidových opatření?

Věděl jsem před zápasem jen to, že se jedná o experiment, který měl prověřit, zda je možné zajistit za bezpečných podmínek účast diváků na sportovních a kulturních akcích. Nevnímal jsem to jako papalášskou akci a ani jsem nevěděl, kolik lidí bude nakonec na stadion vpuštěno. Zajímalo mě, jak se to dá vůbec uskutečnit. Myslím, že každý by přivítal, kdyby se ukázalo, že to nějak jde.

HN: Jak se vám funguje s novou televizní radou, kde získali většinu kritici ČT? Je to spíš spolupráce, nebo boj?

Je to komplikovaný vztah. Současná rada v řadě oblastí posouvá hranice možného a jedná na hraně dosavadní interpretace zákona. Nejen zákona o České televizi, ale i dalších zákonů, kterými se musíme řídit, třeba zákona o veřejných zakázkách. Mrzí mě, že ve chvíli, kdy je ČT ve hvězdné kondici, musím poslouchat na radě kritiku jednotlivostí a věci, které naši instituci nikam neposouvají.

HN: To je docela závažné obvinění, že se Rada ČT dostává na hranu zákona. Můžete to nějak doložit?

Při výkladu zákona o ČT, který, přiznejme, není formulačně jednoznačný, se rada dostává zcela mimo úzus. Třeba tam slyším, že rada má automaticky nárok na každý dokument z ČT. Zcela tak pomíjí roli své dozorčí komise. Slyším tam názory, že rada má právo mluvit do jednotlivých pořadů či hodnotit jednotlivé reportáže, což nakonec i reálně dělá. Kontrolní pravomoci, které má, často zaměňuje za řídicí. Největší problém ale je, že se zabývá jednotlivostmi místo dlouhodobých strategií. S tím se těžko srovnávám, ale učím se s tím žít.

HN: Členové rady, třeba Hana Lipovská, tvrdí, že jim jde jen o zlepšení hospodaření ČT. Zveřejňují pochybnosti o smlouvách, které jsou začerněné, třeba naposledy to byla smlouva na rekreaci. Nemá Lipovská pravdu, že s transparentností máte trochu problém?

Žádný zákon nepostihne všechny situace, které v reálném životě nastávají. A pak jde o to, jak se k nim přistupuje. Buď negativně, nebo pozitivně. Mně vadí, že v rámci jednání rady jednoznačně převládá vůči ČT negativismus. A vypadá programově. Jestliže radní Lipovská byla zvolena jako ekonomický expert, který má dlouhodobě hodnotit hospodaření, tak bych očekával, že se bude věnovat velkým věcem typu rozpočtu, a ne že bude vytahovat z registru smlouvy na dětské tábory, které pořádáme už dlouhé roky pro naše zaměstnance. A co se týče transparentnosti: dlouhodobě opakovaná nepravda je, že začerňujeme údaje, protože něco chceme skrýt. To je nesmysl. Začerňujeme jen to, co zákon dovoluje. Je potřeba si uvědomit, že ČT funguje na standardním trhu a v rámci toho, co vyrábí, si konkuruje s komerčními subjekty. Některé citlivé informace proto musíme skrývat. Rada se ovšem může dostat prostřednictvím své dozorčí komise k jakémukoliv dokumentu, který ČT má.

HN: Dotklo se vás, že vám rada osekala odměny?

Neříkám, že se mě to nedotklo. Nejde ale o peníze. Jde o to, že bonus se má vypočítávat podle stanovených kritérií a rada k nim vůbec nepřihlédla a udělala to na základě pocitů. Společně s místopředsedou rady Pavlem Kysilkou jsme nyní dali dohromady systém, jak kritéria nastavit ještě exaktněji. Uvidíme, jak se k tomu rada postaví. Pokud bude chtít dál rozhodovat podle pocitů, bude to jen důkaz, jak chce ve skutečnosti fungovat. Ale já to přežiju i bez bonusů.

HN: Jaké jsou vlastně vaše vztahy s jednotlivými členy rady?

Moje vztahy s nimi jsou velmi rezervované. Přátelské nejsou, to ani nejde, v každém případě se snažím nechovat se arogantně. Jsem připraven a otevřen se kdykoliv setkat s kýmkoliv z rady, kdo se mnou chce vést diskusi. Stačilo by mi, kdybych mluvil s lidmi, kteří se aspoň snaží pochopit, jak složitý mechanismus Česká televize je, jak komplexní zadání máme a jakým způsobem se snažíme poskytovat veřejnou službu. U některých z nich zájem cítím, u jiných je bohužel jasné, že mají dopředu udělaný názor a že ho prostě nebudou měnit.

HN: O koho jde?

Třeba o pana Veselého, který je na zasedáních rady němý muž, neřeší vůbec nic kromě hlasování, kdy se přidává vždy k většině. A potom rozjede komentáře na sociálních sítích a ve svém vlastním médiu, které ukazují, jak jednoznačně negativním způsobem o ČT přemýšlí.

HN: O co podle vás těmto členům rady jde?

Tak jako dříve byla ČT ostřelována politicky přes neschvalování výročních zpráv a kritiku zpravodajství, tak teď cesta jde přes Radu ČT. A jestli se ptáte, zda tato rada má za úkol mě odvolat, tak možná ne celá, ale někteří z radních to určitě mají v zadání.

HN: Od koho?

Zeptejte se jich. Je důležité, kdo je do rady vyslal. U některých je zázemí velmi čitelné. Zrovna třeba paní Hana Lipovská patří mezi ty, u kterých bych přívlastek "nezávislá" či "nestranná" opravdu nepoužil. Prokazuje, že má širokou a cílenou politickou agendu, kterou přenáší do rady i do svých dalších veřejných vystupování. Je zástupcem politického institutu, který má spolu s Janou Bobošíkovou (jde o Institut svobody a demokracie založený v roce 2019, Bobošíková je navíc poradkyní radní Lipovské − pozn. red.). Je spoluautorkou videí, která teď kolují po internetu a zase kritizují ČT. Já myslím, že její politická agenda je jednoznačná.

HN: A kdo to podle vás iniciuje a podporuje? Hrad?

Prezident Zeman rozhodně není členem fanklubu ČT ani mě samotného. Pořád vyzývá radu, že by mě měla odvolat. A neformálně slýchám, že lidé z okolí prezidenta už obchází trh a nabízí různým lidem moje místo. Tak odtud vítr vane. Plus od některých stran ze sněmovny.

HN: Komu to nabízejí?

Tak to si musíte zjistit sami. Ale nejsou to lidé, kteří by byli úplně nevýznamní na mediálním trhu.

HN: Teď se začnou vybírat další čtyři členové rady ČT. Co to z vašeho pohledu může přinést?

Volba přinese kandidáty, kteří budou kontrolovat ČT dalších šest let. To je mandát přes dvoje volby. Pokud volba členů rady bude probíhat tak, jak probíhala v minulém roce, tedy že sněmovní koalice ANO, SPD a KSČM protlačí své kandidáty, tak se dá očekávat, že se kritika ČT ještě zvýší.

HN: Jste připraven na to, že vás budou chtít odvolat?

Jako manažer jsem připraven vždycky. Nejsem ale připraven na to, že se zvolí postup na hraně nebo za hranou zákona. A jak mi napovídá zkušenost z poslední doby, tak k řadě zákonných postupů se přistupuje velmi kreativně. Moje židle je jen začátek. Cílem není, aby se vyměnila jedna osoba v čele, ale změna celé České televize, jejího chování a fungování. Jde o to, že se mohou pokusit personálně ovládnout celou televizi. Instituce se bude sice tvářit formálně jako nezávislá, ale ve skutečnosti bude poplatná jejich zájmům. Přesně jako se to stalo v Polsku. Důležitým signálem bude, jaké neformální otázky budou dostávat kandidáti do rady. A pokud první otázka bude: jste připraven zvednout ruku pro odvolání generálního ředitele, tak bude jasné, o co jde. Chci se objednat na schůzku k předsedům všech sněmovních klubů a požádat je, aby volili tak, jak říká zákon. Tedy zvolili lidi, kteří budou nezávislí, kompetentní a kteří budou mít společenský respekt. A kteří nebudou přicházet do ČT proto, aby jí škodili.

HN: Co budete dělat, když se to začne dít?

Budu se snažit chránit instituci před jakýmkoliv vnějším politickým vlivem. A buď to zvládnu, nebo to nezvládnu. Pokud to nezvládnu a bude to mimo rámec zákona, tak se budu bránit. Ale věřím, že si koncesionáři nenechají televizi ukrást. Myslím, že lidé cítí, co jsme pro ně udělali, a vrací nám to v zájmu a důvěře. Celý rok se nám dařilo nejen z hlediska sledovanosti a kvality. Za úplně nejdůležitější parametr považuji to, že důvěryhodnost České televize narostla o čtyři procentní body − na 72 procent. Což odráží to, jak naši lidé byli schopni fungovat v rámci pandemie, kdy jsme spoustu věcí zahájili ze dne na den, spouštěli jsme nové projekty, které měly pozitivní ohlas ve veřejném prostoru, a teď nám to diváci důvěrou vrací. A věřím, že pokud jsou politici jejich volenými zástupci, tak že jim budou aspoň trochu naslouchat.

Související

HN: Televizní poplatky se nezvyšovaly už třináct let. Dá se za téhle situace udržet dlouhodobě kvalita a rozsah vysílání?

Nedá. Říkám to už léta, ale nikdo na to neslyší. Naší chybou možná je, že se nám povedlo spoustu peněz ušetřit, udělat spoustu věcí efektivně. Takže i v situaci objektivně se snižujících příjmů jsme dokázali přinést víc kvality a větší rozsah než v době, kdy jsem nastupoval. Pokud se nic nezmění, povede to v horizontu roku až dvou let k tomu, že budeme muset veřejnou službu začít omezovat. Krátkodobě by řešením bylo, kdyby nám stát povolil ještě tři roky odečítat DPH tak, jak to máme povoleno do roku 2021. Šetříme tak 400 milionů korun ročně. To by se rozsah a kvalita služby daly zachovat. Mluvil jsem o tom s premiérem i ministryní financí, oba tohle téma považují za důležité. A doufám, že to vyjde.

HN: A co pak?

Do roku 2024 by se přetransformovaly zákony o České televizi a Českém rozhlase tak, aby reflektovaly změny mediální krajiny a zároveň by se vyřešilo financování. Mohli bychom se bavit o tom, jestli současný systém poplatků je nejlepší, jestli ho neupravit. Ale hlavně by se mělo dosáhnout dohody, která umožní, aby veřejnoprávní instituce mohly dlouhodobě fungovat. Naše výrobní lhůty jsou několikaleté: dramatický seriál vzniká dva až tři roky, teď na podzim budeme rozhodovat o tom, jestli koupíme práva na olympiádu v roce 2026. Potřebujeme zkrátka vědět, že budeme mít stabilní financování.

HN: Vy tvrdíte, že možnost vnitřních úspor je nula?

My můžeme spořit už jen tak, že budeme omezovat program. Třeba tak, že pořady, které vyrábíme, budeme kupovat v rámci akvizic. Je potom otázka, jestli veřejnou službu, kterou poskytujeme třeba tím, že vyrábíme seriál o Přemyslovcích, můžeme nahradit tak, že koupíme od BBC za desetinu ceny seriál o Tudorovcích. Jsem přesvědčen, že základním úkolem ČT je spíš to první než to druhé. Navíc ČT nefunguje jen jako výrobce sám o sobě, ale je jedním z největších pilířů českého audiovizuálního průmyslu. To, že zadáváme práci nejen našim zaměstnancům, ale i externím produkcím, způsobuje, že naše audiovize má pořád ještě ve světě nějaký zvuk. A že zahraniční produkce jsou k nám připraveny jezdit a utrácet peníze.

HN: Jak by se musely zvednout poplatky, aby bylo fungování veřejné služby v Česku dlouhodobě udržitelné?

Je to zvýšení o 15 korun pro ČT. Bylo by to 150 korun měsíčně za domácnost, což je pět korun na den, to není zásadní výdaj. Ale chápu, že nyní je jakékoliv zvedání poplatků kvůli pandemii těžké. Důležitější ale je, aby se číslo zvyšovalo podle toho, jak se bude vyvíjet ekonomika. A je jedno, jestli to bude inflační koeficient, nebo jestli jednou za pět let si stát sedne a řekne: Tohle je rozsah veřejné služby, který od vás chceme, a jsme připraveni ho financovat. Takto to funguje v Británii nebo obdobně v Rakousku.

HN: Co říkáte nápadu současného předsedy Rady ČT Pavla Matochy, že by si televize měla uspořádat crowdfunding po vzoru DVTV na vybrané projekty?

Když tohle pan předseda řekl, šlo mu − podle mě − o to, aby zpochybnil, že diváci opravdu ČT důvěřují. On v podstatě řekl toto: Jestli si je ČT tolik jistá důvěrou svých diváků, tak může pořádat crowdfunding, a uvidíme. Věcně vzato je to nesmysl. To je koncept, který nemůže fungovat. Jak bychom se rozhodovali, na co vypíšeme crowdfunding − jestli na dramatický seriál, nebo na zahraničního zpravodaje v Indii? Budeme se ptát diváků, jestli chtějí radši dokument o rybnících v jižních Čechách, nebo o krásách Jeseníků? To přece nejde. A hlavně my přece nepotřebujeme zafinancovat nějaké momentální nápady, ale zajistit dlouhodobé stabilní financování. Když budu diplomatický, tak řeknu, že to pan předseda poněkud nedomyslel.

HN: Ale jeho požadavek na další zahraniční zpravodaje smysl dává, ne?

Když budeme chtít dnes někde něco nového, tak jinde musíme ušetřit. Můžeme si říci, že rozšíříme počet zpravodajů, ale potom třeba nenatočíme seriál o Boženě Němcové nebo nekoupíme práva na přenosy ze sjezdového lyžování s Ester Ledeckou. Zpravodajství samozřejmě považuji za jeden z hlavních pilířů veřejné služby. Ale kdybych měl nové peníze pro zpravodajství, tak dřív než bych rozšiřoval počet zahraničních zpravodajů, postavil bych raději novou budovu pro zpravodajství. Naši zpravodajové odvádějí skvělou práci v příšerných podmínkách, což lze dělat jen po určitou dobu. Všechny velké mediální instituce − Český rozhlas, Nova, Prima − mají mnohem modernější podmínky pro zpravodajství než my. To je něco, co bych chtěl ještě v tomto svém volebním období vyřešit.

HN: Už máte projekt?

Máme ideový záměr, jak by to mohlo vypadat. Pokud by se povedlo prosadit odpočet DPH, tak bych se nad tím zásadně zamýšlel. Budovu bychom vybudovali na pozemcích ČT na Kavčích horách. A měla by stát přibližně stejně jako výstavba studia v Brně. Tedy stavba 250 až 300 milionů a vnitřní vybavení dalších 150 milionů. Hotová by mohla být za tři roky.

HN: Kdybyste ale nakonec peníze nedostali a museli škrtat program, kde by to bylo?

To bych musel nejdřív probrat s našimi lidmi, pak udělat průzkum, kde by se to nejméně dotklo našich diváků, a musel bych to diskutovat s radou. Vzdávat se jakékoliv věci, kterou dnes ČT dělá, je pro mě "Sofiina volba". Máme skvělé zpravodajství, na evropské úrovni je náš sportovní kanál, máme výborné dětské pořady, podporujeme dokumentaristy, loni jsme rozjeli program ČT3 pro seniory, který má vedle ČT art nejvyšší diváckou spokojenost… Nechci, aby to znělo samožersky, ale kombinace, jak jsme poskládali ČT, je skoro dokonalá. Nejde říci, že se něčeho zbavím ochotněji. Ovšem jestli se něco nestane s financováním, tak k redukci bohužel do dvou let stoprocentně dojde.

HN: Funkční období vám končí v září 2023. Když vás současná rada neodvolá, budete chtít pokračovat?

Vnitřně jsem si řekl, že rozhodnutí udělám na konci příštího roku. Protože budu vidět, jestli se mi povedlo splnit, co jsem slíbil v projektu v roce 2017. Teď jsem zhruba na dvou třetinách. Věřím, že to dotáhnu kompletně. Pak si budu muset říci, jestli jsem schopen přijít s nějakou další vizí. A nezastírám, že už budu mít nějaký věk a budu si muset říci, jestli budu mít energii na to, abych televizí žil jako dnes sedm dní v týdnu 24 hodin denně. A na závěr se zeptám ženy, co tomu říká.

Související

Líbil se vám článek? Chcete víc takových článků?

Kupte si předplatné a můžete si je číst všechny. Navíc bez reklam a s možností odemykat placené články pro přátele.

Vyzkoušejte předplatné HN+