Je doba slučování, konkurence se nebojím, navíc u nás může urychlit modernizaci, říká šéf Komerční banky

HN: Kde vidíte v době pocovidové pro velké české banky, jako je Komerční banka, největší byznys?

Jsem přesvědčen o tom, že světová i česká ekonomika projdou určitým přeformátováním. Lidé, firmy i regulátoři, a to nejen v bankovnictví, budou tlačit na to, aby hlavní hráči dělali byznys zodpovědněji. Podívejte se na jeden z největších zdrojů případných investic pro Česko, který vzniká na evropské půdě, fond obnovy za 750 miliard eur. Z něj Česko může získat něco okolo 180 miliard korun jenom na dotacích. Další část, asi 400 miliard, bude na úvěry a finanční produkty. Logika je: použijte tyto peníze na přerod a modernizaci vlastních ekonomik, k financování energetického mixu, postaveného na obnovitelných zdrojích, a podobně. U nás systematicky pracujeme na tom, abychom do byznysmodelu zabudovali principy udržitelnosti. Abychom společně s našimi klienty hledali cestu od byznysů, které perspektivu nemají, k těm, které ji mají. Obdivuji českého průmyslníka, který je schopen v době krizí velmi pružně a rychle reagovat a předělat svůj výrobní mix tak, aby přežil v nové realitě. Neobávám se, že se mu to tentokrát nepovede. Je ale potřeba, aby všechny tři složky − firmy, banky a vláda − fungovaly současně a svými nástroji se vzájemně doplňovaly.

HN: Co z toho vyplývá pro Komerční banku?

Naše banka se ve svých plánech zavazuje, že v roce 2025 bude mít až 500 miliard korun úvěrů v projektech, které souvisejí s tématem udržitelnosti i s výrobou elektřiny z obnovitelných zdrojů a z návazných byznysů a činností (to může být pro banku za čtyři roky téměř polovina úvěrů, v současnosti má úvěry za asi 900 miliard korun − pozn. red.). Máme také závazek mít dva miliony klientů a do roku 2026 být uhlíkově neutrální.

HN: V tuto chvíli tvoří 60 procent vašich výnosů z úvěrů retail a 40 procent firemní úvěry. Jak se díváte na tento mix po zkušenosti z pandemie? Budete ho při chystaných změnách měnit?

Je to naše silná stránka a konkurenční výhoda. Na tom nehodláme nic moc měnit. Navíc v letošním roce bude hnacím motorem růstu v Česku spotřeba domácností, která je momentálně zabrzděná omezeními přijatými vládou. Lidé kumulují na svých účtech hotovost a ta bude buď nějak investována, nebo utracena za spotřebu. Bude samozřejmě záviset na tom, jak se podaří proočkovat společnost a následně snížit nebo ukončit restrikce.

HN: A budoucnost ve firemních úvěrech?

Naši firemní klienti nás vnímají jako odpovědného a předvídatelného partnera. Ukázalo se to například i na dotačním programu Covid III, což jsou vládou garantované úvěry, poskytované a distribuované komerčními bankami. Více než polovina těchto úvěrů šla přes nás. Také jsme mezi top čtyřmi bankami, co se týče programu Covid Plus, kde se poskytují úvěry větším korporacím, garantované Exportní garanční a pojišťovací společností.

HN: Co se stane ve spotřebitelském financování, kde dlouho platilo, že má největší marže?

Marže klesají konstantně dolů, a to dlouhodobě. Není důvod si myslet, že se tento trend zastaví. Když to řeknu lapidárně: peněz na trhu je dost a bankovní i nebankovní instituce se předhánějí, aby mohly financovat spotřebu a investice domácností. My jsme například tento měsíc uvedli na trh službu poskytnutí spotřebitelského úvěru do pěti minut přes mobilní aplikaci. Tady se bude odehrávat ten hlavní souboj ve financování domácností, v uživatelském komfortu. Marže zůstávají obecně vyšší než u hypoték nebo u firemního financování, ale velmi brzy se dozvíme, kolik procent z těchto marží je opravdu realizovatelných a kolik jich banky budou schopny vykázat jako zisk. A také kolik peněz budou muset vydat na tvorbu opravných položek, protože náklady na riziko byly v roce 2020 neporovnatelně vyšší než v předchozím roce a vysoké budou i letos.

HN: Jeden z nejrychleji rostoucích produktů pro financování retailu byly v loňském roce hypotéky. Překvapilo vás, že rekord v poptávce padl zrovna v době pandemie?

Český občan loni našel svůj Wall Street v investicích do nemovitostí. Dalo se předpokládat, že chuť lidí bydlet ve svém a investovat do nemovitostí zůstane silná, ale ta dynamika je o něco větší, než jsme mysleli. Zdá se, že dochází k aktivaci úspor v kombinaci s dostupnými úvěry − peníze byly a stále jsou velmi levné.

HN: Očekáváte, že letos se zájem o hypotéky mírně utlumí?

Bude záležet na tom, jak dlouho bude ČNB držet nízké úroky. Levné peníze jsou ten faktor, který umí české rodiny přimět k rozhodnutí pořídit si nové bydlení. Další faktor bude míra nezaměstnanosti, ta se stále drží velmi nízko, a výstavba ve velkých městech, která neběží potřebným tempem. Touha lidí po vlastním bydlení pravděpodobně bude pokračovat. Držím se zpátky, abych prohlašoval, že v roce 2021 padne nový hypoteční rekord, ale myslím, že tyto úvěry budou stále vykazovat sympatický růst.

HN: Ve druhém a třetím kvartále vyskočily bance náklady na krytí rizik z úvěrů na 1,6 miliardy, respektive 1,7 miliardy korun. Ve čtvrtém čtvrtletí jste opět odložili více než miliardu. Dá se čekat, že se teď už objem takto odkládaných peněz bude zmenšovat?

Podle našeho názoru bude rok 2021 o něco pozitivnější než minulý. Náklady na riziko ale pravděpodobně zůstanou v řádu jednotek miliard korun. Výkonnost českého bankovního sektoru trpí a nejsme vůči tomu úplně imunní. Jsme ale extrémně kapitálově silní, a až přijde čas, tento kapitál můžeme využít třemi hlavními způsoby − na další úvěry pro českou ekonomiku, na dividendu, jejíž výplata je nyní pozastavena rozhodnutím ČNB, anebo na případnou akvizici. Dobrá zpráva pro Česko je, že v podobné kondici jsou všechny relevantní banky, a hrajeme tak v české ekonomice stabilizační roli. Nicméně výkonnost bank i v tomto roce bude trpět a míru tohoto utrpení bude mimo jiné určovat, jak rychle se tuzemská ekonomika rozjede na vyšší obrátky.

HN: Splácejí firmy úvěry i po skončení moratorií?

Pod zákonnými odklady splátek byly retailové i firemní úvěry asi za 450 miliard korun na celém českém trhu. Více než 40 miliard z toho bylo u Komerční banky. Na konci října moratoria skončila a nám se k individuální péči, k dalšímu odkladu či restrukturalizaci splátek, vrátilo mezi čtyřmi a šesti procenty klientů. Až 90 procent těchto žádostí o další individuální péči bylo vyřízeno kladně. Chtěl bych to zdůraznit, protože na trhu vznikají chiméry, že je to přesně naopak. Není to pravda. Situace skutečně není nijak dramatická. Určité drama se může odehrávat v těch 10 procentech zbylých případů, kterým není vyhověno, a ty musíme brát se vší vážností.

HN: To je stále relativně málo firem. Čím to je?

Zaprvé proto, že dopad na většinu české ekonomiky nebyl tak silný, jak jsme se možná všichni obávali v průběhu roku 2020. Někdo čekal až desetiprocentní propad HDP. Nakonec je pokles 5,6 procenta. Zadruhé, relativně účinně fungují fiskální opatření vlády − program na podporu zaměstnanců Antivirus nebo další podpory. Nezaměstnanost se v podstatě nehýbe. Když zajdete do jakékoliv výrobní fabriky, stále vám budou říkat to samé, co před krizí. Tedy že nemají dostatek pracovníků a je těžké je vůbec sehnat. U domácností a v průmyslu si vedeme relativně slušně. V oblastech, jako je ubytování, stravování, cestovní ruch, se ale odehrává absolutní drama. Tam bude muset státní rozpočet zapůsobit dlouhodobě, než se tyto obory podaří restartovat.

HN: Není to spíš tak, že krize je zalitá penězi a není vidět, a teprve až se tyto programy vypnou, ukáže se reálný obrázek?

Ano, je otázkou, jak dlouho tyto "steroidy", které udržují českou ekonomiku v určité nadhodnocené výkonnosti, budou účinkovat. Odpojování těchto programů bude souviset s tím, jak se podaří vyřešit pandemickou krizi ve zdravotnictví. V Komerční bance si myslíme, že se letos ekonomická aktivita jak domácností, tak firem bude zvyšovat a bude růst relativně ostře ve chvíli, kdy odpadnou vládní omezení. A přesně v té době bude možné postupně vypínat dotační programy a testovat schopnost ekonomiky nabírat zpátky zaměstnance a platit je ze své ekonomické činnosti.

HN: Takže ekonomiku zachrání nakumulovaná spotřebitelská poptávka?

Až se pandemie ve společnosti vyřeší, budou spotřebitelé jak utržení ze řetězu. Každý, kdo měl plán vyrazit ještě před pandemií někam na dovolenou, si v první řadě vybere nějakou luxusnější destinaci, než původně zamýšlel. Kdo si chtěl koupit menší auto, koupí si nakonec auto o jednu třídu vyšší. Když se podíváte zpátky do historie, tak po každé velké krizi, po každém velkém společenském stresu přichází obrovská fáze uvolnění a utrácení.

HN: Ve čtvrtém čtvrtletí loňského roku vzrostl Komerční bance podíl špatných úvěrů na 2,6 procenta. Jak se tento podíl bude vyvíjet letos?

Můj odhad je, že u nás to bude okolo 3,5 procenta a na celém trhu do pěti nebo těsně nad pět procent. Je to těžké odhadovat. Může se stát, že se vypínání státních podpor setká s novým růstem české ekonomiky. Takže na poli špatných úvěrů se asi neodehraje žádné velké drama.

HN: Pandemie na bankovním trhu urychlila slučování. Hovořilo se o něm několik let. Příkladem toho je, že Raiffeisenbank si kupuje Equa bank a PPF chce spojit své finanční firmy s Monetou. Jak se na to díváte? Bude slučování bank pokračovat?

Podívejme se, co se děje ve zbytku Evropy. Bankovní systém v Evropě je v porovnání s trhem v USA skutečně o hodně roztříštěnější. A v Evropě už probíhají nebo byly oznámeny transakce podobného ražení jako u nás. Malé banky hledají partnery, protože je nedostatek kapitálu brzdí v tom, aby rostly rychleji. Takové akvizice běží ve Španělsku, Itálii i Francii. Každou chvíli se objevují náznaky toho, že někdo někoho kupuje. Především evropské banky jsou dnes na burze obchodovány poměrně hluboko pod svojí účetní hodnotou (jde o parametr price to book value, tedy poměru tržní ceny společnosti vůči čisté hodnotě aktiv − pozn. red.). Na tuzemském trhu je to něco nad jedničkou, jsou tu jen dva subjekty kotované na burze, to jsme my a Moneta. A další věc je, že evropské − a v současné chvíli i české banky − operují na trhu, kde panují v podstatě nulové sazby. Čili jediná synergie, kterou lze dnes realizovat v případě nějaké akvizice, je na straně nákladů. Proto banky potřebují být větší, protože pak se snáze vytvářejí tyto úspory nákladů. Bráno touto logikou − není žádná z případných akvizic, které zmiňujete, vůbec překvapivá. Je to naprosto přirozený vývoj, podpořený navíc tím, že některé banky mají přebytek kapitálu a musí ho nechat pracovat.

HN: Řekl jste, že jedna z možností, jak Komerční banka může naložit s přebytečným kapitálem, je investice. Je na českém trhu něco, co by vás zajímalo? Zajímali jste se například o Equa bank?

V tomto směru máme poměrně konzistentní přístup, jsme obchodovaná firma a nemůžeme si dovolit komunikovat nějaké divoké spekulace, natož při tom používat konkrétní názvy. V žádných konkrétních rozhovorech s akcionáři Equa bank jsme nebyli. Ale je naší povinností mít vytvořený názor na hodnotu všech potenciálních cílů mezi menšími hráči, byť nemusí být v danou chvíli na prodej. V našem plánu do roku 2025 počítáme s organickým růstem. Jsme na to dostatečně silní a velcí a investujeme hodně peněz do modernizace, abychom takto rostli velmi rychle. Ničemu se ale neuzavíráme a na českém trhu se díváme na to, co se děje v oblasti případných atraktivních akvizičních příležitostí.

HN: V čem by vás taková akvizice případně měla posílit? Co vám ještě chybí?

Produktově nechybí nic, ale Komerční banka má různou míru tržního podílu v různých segmentech.

HN: A kde byste rádi touto cestou zvětšili tržní podíl?

Například ve spotřebitelském financování klademe velký důraz na to, abychom atakovali vyšší hranice tržních podílů.

HN: Je tedy na trhu v současnosti něco, co je na prodej a co by vás zajímalo?

Aktuálně na ničem aktivně nepracujeme.

HN: Komerční banka je v korporátním financování v Česku jednička nebo dvojka, ve spotřebitelském financování jste trojka. Nebojíte se, že kombinace Monety, Air Bank a Home Creditu vás časem odsune na čtvrtou příčku?

To je docela možné, že by v oblasti spotřebitelského financování dosáhly na top tři. Koncentrace nebude nad míru snesitelnosti. Navíc říkám, že naše skupina má vyvážený mix výnosů z firemních úvěrů a z retailu. A ano, v retailu nám může kombinací některých bank vzniknout silná konkurence, ale to může být pro klienty dobře. U nás v bance to může urychlit modernizační kroky.

HN: Co znamená vznik nějaké silnější skupiny v retailovém bankovnictví pro zákazníka? Zdražení?

Myslím si, že to bude právě naopak. Z těchto kroků bude hlavně retailový klient spíše profitovat. Český bankovní trh je dlouhodobě extrémně konkurenční. Když se podíváte na úrokové marže a poplatky, uvidíte, že za posledních šest nebo sedm roků je tempo snižování marží v Česku nejrychlejší v celé Evropě.

HN: Když jsme psali o vysokých poplatcích za předčasné splacení hypoték, ozvalo se nám hodně vašich klientů. Působí to dojmem, že jste ve stresu z jejich odchodů a snažíte se je vysokými poplatky držet, aby nerefinancovali u jiné banky. Je to tak?

Není to tak. Mohl bych vám ukázat, jak nám roste úvěrová kniha hypoték a jak děláme vše pro to, abychom u klientů uspěli. Téma poplatků za předčasné splacení je podle mě nafouknuté. Ve skutečnosti jde o polemiku nad tím, zda banka má, nebo nemá právo naúčtovat klientovi, který předčasně a jednostranně odchází z obchodního vztahu s bankou, náklady spojené s tímto odchodem. Není to poplatek, který by byl vytažený odněkud z černé skříňky. Jde o výklad zákona, který vyjmenovává, které náklady lze a nelze klientovi naúčtovat. Je to daleko menší dilema, než jak se to tváří, ale nebereme to na lehkou váhu. I když stavíme svoji strategii na rozvoji vztahu s klientem, na rozvoji jeho plánů a na vstřícnosti, tady se spíš dotýkáme stability a odpovědného přístupu ke správě majetku.

HN: Výklad ČNB je jasně proklientský a na trhu jsou banky, které řekly, že je to otázka konkurenčního boje, a náklady související s předčasným splacením klientům neúčtují. Došly k závěru, že toto riziko si umí ošetřit. Vy jste ovšem zvolili jinou cestu a jdete do sporu s ČNB, kvůli čemuž jste naštvali spousty vašich zákazníků.

Dialog s regulátorem je věcný a bez emocí, a navíc víme, že se jedná o technický, právní výklad jednoho paragrafu v zákoně. Náš pohled měl navíc oporu v důvodové zprávě k onomu zákonu. Jsme přesvědčeni o tom, že máme dostatek argumentů, abychom obhájili, že tento náklad se na klienta převádět má, protože je spojen se základním principem toho, jak banky fungují. Česká bankovní asociace říká, že je v této věci třeba srovnat výklad tak, aby nepoškozoval bankovní systém. Protože tu existuje riziko, že se celá tato dobromyslně se tvářící iniciativa ve výsledku obrátí proti spotřebiteli samotnému. Ochrana spotřebitele je další rovina: tato ochrana je v oblasti spotřebitelského financování velmi silná už ve stávající legislativě.

Připomínám, že jsou životní události, na které zákon o spotřebitelském financování pamatuje a kdy klient může celý úvěr splatit předčasně, aniž by banka měla nárok po něm cokoli požadovat. Současně může klient každý rok bez poplatku splatit 25 procent svého úvěru. Poplatek za předčasné splacení hypotéky je malá část, kolem které se odehrává možná až příliš mnoho emocí.

HN: Promiňte, stojí vám to za to? Nebylo by lepší usilovat o vyjasnění zákona a do té doby se držet výkladu ČNB?

Stojí nám to za to, protože si myslíme, že současný výklad onoho paragrafu jde proti principům obezřetnosti, proti principům odpovědné správy svěřeného majetku a na konci dne jde vlastně i proti principu ochrany spotřebitele.

HN: Když říkáte, že vedete "dialog", znamená to, že s Komerční bankou regulátor vede správní řízení?

To nemohu komentovat. Mohu říci jen to, že i já osobně o tom vedu živou komunikaci se členy bankovní rady a s odborem dohledu.

HN: Když už jsme u ČNB. Jan Frait v listopadu pro HN řekl, že některé banky poskytují rizikové hypotéky, které klienti možná jednou nebudou schopni splácet. A že mezi hříšníky patří i některé velké banky...

Nevím v jakém kontextu to pan Frait řekl a zdali šlo o ona čtyři doporučení, kterými ČNB reguluje hypoteční trh. My v Komerční bance nemáme evidenci o tom, že bychom se vychylovali do kategorie "hříšníků".