Vláda jedná chaoticky, politici se rozhodují na základě pocitů a dojmů a dodnes nevíme, která opatření doopravdy fungují a která ne.

Odborníci z České statistické společnosti upozorňují, že dlouhodobě nemáme správná data, podle kterých by se vláda mohla rozhodovat. A také že modely, které politici i odborníci používají pro obhajobu a zavádění dalších a dalších restrikcí, jsou často zavádějící. A v důsledku mohou ospravedlnit jakékoliv nařízení. Ondřej Vencálek (OV), předseda České statistické společnosti, a Tomáš Fürst (TF), spoluzakladatel Centra pro bayesovskou inferenci 4BIN, pro HN vysvětlují, že statistika není pouze o číslech, ale spíš o hledání souvislostí.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

HN: V současné době politici i někteří odborníci včetně bývalých a současného ministra zdravotnictví rádi tvrdí, že opatření nefungují, protože je část obyvatel nerespektuje. Z jakých údajů toto tvrzení vyplývá? Lze to nějak ověřit?

OV: V současnosti v České republice nejsou žádná data, ze kterých by šlo efekt jednotlivých opatření vyhodnotit. Tedy ani netušíme, jak by opatření fungovala, kdyby je lidé respektovali. Proto nemůžeme ani vědět, jak se projeví to, že je lidé nerespektují. Bohužel jsou poměrně drastická opatření zaváděna bez toho, aby vláda jakkoliv doložila jejich účinnost a potřebnost.

TF: Pokud vláda přichází s tak drastickým opatřením, jako je například uzavření škol či obchodů, je její povinností doložit, že tato opatření jsou účinná. V současné době je například většina škol uzavřena již mnoho týdnů, ale stále nejsou žádná data, která by efekt tohoto opatření jakkoliv měřila.

Česká statistická společnost

Vznikla v roce 1990. Sdružuje desítky statistiků všech zaměření. Jejím cílem je vytvářet předpoklady pro rozvoj statistiky v České republice a poskytovat svým členům odborné informace o nových poznatcích v této oblasti. Spolupracuje s Českým statistickým úřadem, Akademií věd ČR, Českou demografickou společností a řadou vysokých škol.

OV: Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) již několikrát udělal to, že prezentoval predikci dalšího vývoje, a když selhala, dával to ředitel ÚZIS do souvislosti s efektivitou vládních nařízení. Místo toho, aby se na ÚZIS zamysleli, jestli náhodou není problém v jejich predikcích.

HN: Dlouhodobě upozorňujete na nedostatek dat a na to, že pokud nějaké údaje máme, tak jsou špatné. Co přesně a jinak bychom měli měřit?

TF: Data, která ÚZIS prezentuje, mají jen omezenou vypovídací hodnotu. My kritizujeme to, jak se s nimi dále pracuje. ÚZIS například prezentuje počty a výsledky PCR testů a antigenních testů. Problém ale je, že neznáme spolehlivost těchto testů, tedy nevíme, kolik lidí je označeno za pozitivní, ačkoliv virus nemají, a naopak u kolika lidí test virus přehlédne. To nám například dosti ztěžuje racionální debatu o reinfekcích, protože neumíme odlišit chybu jednoho z testů od skutečné reinfekce.

OV: Státní zdravotní ústav se jen jednou pokusil o nějaké srovnání laboratoří, které PCR testování provádějí. Výsledek byl zajímavý − čtyři z 80 testovaných laboratoří našly virus i v kontrolním vzorku, kde žádný nebyl. Tento okružní test se ale nikdy nezopakoval, takže systematické údaje nemáme.

TF: Dále nám scházejí informace o tom, kolik lidí v populaci už má proti viru protilátky. To je nesmírně důležité, protože pokud má v této chvíli již většina lidí protilátky, budeme se na epidemii dívat úplně jinak, než pokud je tohle číslo třeba jen 15 procent a většina populace je tedy stále ohrožená. Jak je možné, že tohle důležité číslo neznáme?

OV: Výskyt protilátek se český stát pokusil zjistit na jaře v rámci celostátní studie PREVAL. Dopadlo to ale žalostně. Ve studii se použily testy, které nebyly dostatečně citlivé, a ve výsledku jsme našli jen 107 lidí s protilátkami mezi 26 tisíci testovanými. To je zjevně nesmyslný výsledek, protože při výrobcem deklarované spolehlivosti testů bychom museli dostat aspoň tisíc falešně pozitivních výsledků, i kdyby žádný virus neexistoval. To, že jsme našli o řád méně pozitivních, nám o promořenosti populace na jaře neřeklo vůbec nic. Zato nám to dosti přesně řeklo, že použité testy nefungují.

TF: Mimochodem, dodnes nikdo z autorů studie PREVAL tuto chybu neuznal a nadále se tváří, že výsledek je validní.

HN: Kde vidíte největší slabiny dostupných údajů?

TF: Mně určitě nejvíc chybí systematické sledování přítomnosti protilátek a systematická kontrola spolehlivosti PCR testů a antigenních testů.

OV: Já bych rád viděl data, která dávají do souvislosti detailní výsledky testů (jak přítomnosti viru, tak přítomnosti protilátek) s výskytem symptomů onemocnění. Je třeba si uvědomit, že pozitivní výsledek PCR testu neznamená, že je člověk nemocný. Dokonce to ani nutně neznamená, že může někoho dalšího nakazit.

ÚZIS sice publikuje datovou sadu, ve které je základní informace, zda testovaný je symptomatický, jsou i data o pacientech v nemocnicích a na JIP, ale k pořádné analýze to nestačí. Vágní data mohou poskytovat pouze vágní obraz situace.

Málo dat a navíc často špatná. Ondřej Vencálek působí na katedře matematické analýzy a aplikací matematiky Přírodovědecké fakulta Univerzity Palackého v Olomouci.
Málo dat a navíc často špatná. Ondřej Vencálek působí na katedře matematické analýzy a aplikací matematiky Přírodovědecké fakulta Univerzity Palackého v Olomouci.
Foto: Archiv Ondřeje Vencálka

HN: Mají politici i odborná veřejnost dost informací, nakolik fungují vládní opatření?

OV: Dle našeho názoru nemají informace žádné. V naší zemi mi není známá ani jedna studie, která by efekt jednotlivých opatření zkoumala. V zahraničí podobných studií několik je, problém ale je, že docházejí k dosti protichůdným závěrům. Například studie, pod kterou je podepsán i spoluautor systému PES Jan Kulveit, dochází k závěru, že všechna zkoumaná vládní opatření fungují. Naproti tomu slavný statistik John Ioannidis ze Stanfordovy univerzity dospěl k jinému závěru. Rozdělil opatření proti šíření nemoci na mírná a přísnější a zjistil, že ta přísnější nepřinášejí žádný další pozitivní efekt, pokud již platí ta mírná. Takže je to tak, že každý politik si z dostupné literatury vybere to, co se mu hodí.

TF: Dle našeho názoru obsahuje studie z Kulveitovy dílny závažnou metodickou chybu. Předpokládá totiž, že jediné, co může změnit dynamiku šíření nemoci, jsou právě vládní opatření. Zcela pomíjí fakt, že šíření epidemie podstatně závisí například na ročním období − respirační onemocnění mají rády chladno a vlhko, v létě se jim nedaří. To ale model neobsahuje a prostě předpokládá, že útlum epidemie v létě byl výsledkem vládních opatření. To je dle mého názoru na hraně manipulace. Podrobněji tento problém vysvětlujeme na stránkách České statistické společnosti.

HN: Probíhá podle vás průběžné vyhodnocení každého vládního opatření a toho, jak a zda vůbec pomohlo v boji proti šíření covidu-19? Pokud ne, jakým způsobem by mělo probíhat?

OV: Připomeňme si, jak se zkoumá například účinnost vakcíny nebo jiných léků. Provede se studie, ve které se malé skupině dobrovolníků naočkuje účinná látka a druhé části placebo − hrubě řečeno stejná věc ovšem bez účinné látky. Tím se vytvoří dva paralelní vesmíry − v jednom jsou očkovaní vakcínou a ve druhém očkovaní nejsou. Stačí oba vesmíry sledovat a za pár týdnů či měsíců je jasno. Podobně se dá zkoumat i účinnost jednotlivých opatření.

TF: Vždyť to vlastně skoro už děláme − prvňáčky jsme nechali chodit do školy a ostatním jsme to zakázali. Podíval se někdo, jaký to mělo vliv na šíření nemoci v jejich rodinách? Já o tom nevím a přijde mi to trestuhodné. Udělali jsme z dětí nedobrovolně pokusné králíky, a stejně se ani nedíváme, co v těch klecích dělají.

HN: Někteří odborníci volají po dalším zpřísňování opatření. Lze z dostupných českých dat určit, které z dosud zavedených opatření pomohlo nejvíc?

OV: Z dostupných dat nikoliv. Obávám se, že jediné, co můžeme dělat, je argumentovat selským rozumem. Když se omezí kontakty mezi lidmi, omezí se riziko přenosu. To je poměrně jasné a na této úrovni to asi není třeba dokládat daty. Jestli se ale riziko přenosu více omezí uzavřením obchodů nebo škol, nemáme tušení. Vzhledem k tomu, že ale jde o dosti drastická opatření, jejich intuitivní zdůvodnění nestačí.

TF: Ono to může být ještě horší. Je totiž možné, že některá opatření jsou dokonce škodlivá. Kdo ví, jestli například uzavření základních škol nevede k růstu intenzity kontaktů mezi dětmi a prarodiči? Taky si vzpomínám, jak jsem se před Vánoci v Olomouci na náměstí tlačil v davu u jediného otevřeného okýnka se svařákem. Určitě by nebylo lepší, aby zůstaly stánky otevřené? Opět nevíme. Nikdo systematicky nesbírá data, která by byla k vyhodnocení účinnosti opatření potřebná.

HN: Jak si vysvětlujete velmi rozdílná vyjádření kolegů z akademické sféry? Podle jakých kritérií by se měl laik v rozdílných názorech orientovat?

OV: Tohle je problém, který nás dosti trápí. Někteří naši kolegové přicházejí s různými predikcemi, které jsou buďto zjevně nesmyslné, například predikce dlouhodobého růstu počtu nakažených pomocí exponenciály, nebo nejsou podloženy žádnými daty. To je dosti nezodpovědné, protože veřejnost i politici mají tendenci takovým predikcím přikládat váhu jen proto, že je vyslovuje známý odborník. Když potom predikce nevyjdou, najde se nějaké ex post vysvětlení, jako že třeba lidé nedodržují opatření. Tímto přístupem riskujeme, že veřejnost ztratí důvěru ve vědeckou obec.

TF: Je třeba se vždy ptát, jestli má dané vyjádření nějakou oporu v datech, nebo jestli je to jen názor. Taky je dobré se podívat, jak úspěšný byl dotyčný ve svých předpovědích v minulosti. Obávám se, že dle těchto kritérií by mnozí naši akademičtí kolegové příliš dobře nedopadli. Dobře by ale nedopadl ani ÚZIS, který své predikce prezentuje vládním činitelům i široké veřejnosti.