Česká voda je jedna z nejlepších v unii. Pít ji lze bez obav

Česko ovšem s přijetím přísnějších pravidel pro jakost vody nebude mít problém. Voda v kohoutcích tuzemských domácností je kvalitní a bezpečná, pít se dá i dlouhodobě. Veřejné vodovody jsou pod velmi přísnou kontrolou, i proto se kvalitou pitné vody velkých vodovodních oblastí Česko řadí mezi 11 nejlepších států v EU. Vyplývá to z rozsáhlého evropského srovnání, které v roce 2017 udělalo Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR.

"Česká legislativa je nastavena historicky poměrně přísně. Řada ukazatelů má limit přísnější, než požaduje evropská směrnice, a to dokonce i ve znění z konce roku 2020," říká Vilém Žák, ředitel Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR.

Pitná voda v EU

Ročně se do systému, který spravují Státní zdravotní ústav a hygie­nické stanice, uloží přes milion vzorků vody. Z tohoto počtu pak pouze méně než 1,5 procenta nevyhoví limitům pro pitnou vodu.

S čím se ovšem česká voda potýká, jsou malé vodovody, které samostatně provozují například menší obce. Data Státního zdravotního ústavu za rok 2019 ukazují, že vodovody zásobující méně než pět tisíc obyvatel mají více než dvojnásobný počet nevyhovujících vzorků ve srovnání s těmi většími.

"Menší vodovody mají vlastní zdroje, které nemusí být vyhovující po celý rok. Bohužel často je na vině i provozovatel malého vodovodu, který nedostatkem odbornosti může přidělávat problémy namísto toho, aby je řešil," upozorňuje Žák. O menší obecní vodovod se totiž často stará pověřený pracovník, který ale řeší spíše případný nedostatek vody než její kvalitu.

V Česku existuje asi sto převážně menších vodovodů, kde je dlouhodobější problém s kvalitou vody. Tyto vodovody mají udělenu dočasnou výjimku. V praxi to často znamená, že vodu z těchto kohoutků nesmí pít malé děti a těhotné ženy.

Dále je v Česku asi 20 malých vodovodů, kde je po část roku nebo celý rok zakázáno používat vodu jako pitnou. Ovšem z celkového počtu tří tisíc provozovatelů jde o velmi malou část.

Problémy dělají hlavně havárie

Když už se v české pitné vodě najde znečištění, pak to nejčastěji bývají látky ze zemědělství. "Především chemické prostředky používané k ošetření technických plodin, jako je řepka či kukuřice. Nejvyšší nálezy pesticidů jsou na úrovni desetin, výjimečně jednotek mikrogramů. Proto zde žádné známé riziko nehrozí," uklidňuje František Kožíšek, vedoucí oddělení hygieny vody ve Státním zdravotním ústavu.

Zdraví spotřebitelů ovšem skutečně ohrožují dvě situace: zaprvé občasné mikrobiologické znečištění, ke kterému dojde vlivem havárie nebo špatně provedené opravy. Takových případů není moc, ale občas k nim dochází.

"V podstatě ve všech vyspělých zemích světa dochází čas od času k nějaké epidemii z pitné vody − největší takovou novodobou byla epidemie kryptosporidiózy v americkém Milwaukee v roce 1993, kde onemocnělo asi 400 tisíc lidí, čili asi třetina populace města," dává příklad Kožíšek. Z mediálně známých případů v Česku z posledních let to byla například epidemie v pražských Dejvicích v roce 2015, kdy onemocnělo asi 10 tisíc lidí. Na vině byly bakterie a viry, které se do vodovodního řadu dostaly údajně ze slepé přípojky nezanesené v mapách.

Druhým ohrožením jsou takzvané vedlejší produkty dezinfekce. "Když dezinfikujeme vodu chlorem nebo jiným chemickým oxidantem, nezabíjí jen bakterie a viry, ale reaguje i s přírodními organickými látkami ve vodě za vzniku směsi toxických látek, které nazýváme vedlejší produkty dezinfekce. Je to nežádoucí, ale nevyhnutelný proces při chemické dezinfekci vody. Daň, kterou platíme za to, že voda je mikrobiologicky nezávadná a lidé zde hromadně a akutně neumírají na tyfové, úplavicové či cholerové epidemie," vysvětluje Kožíšek.

Jedná se o několik desítek, možná až stovek stopových látek a liší se místo od místa. Ovšem i tak se v Česku tyto nežádoucí látky nalézají hluboko pod povoleným limitem.

Kupovat balenou vodu je zbytečné

Další látky, které se ve vodě mohou vyskytnout, jsou třeba léčiva na vysoký tlak nebo bolest. Nicméně vyskytují se v koncentracích, které jsou spolehlivě neškodné. "Například nejvyšší zjištěná hodnota ibuprofenu v povrchové vodě, ze které se vyrábí voda pitná, odpovídala jedné pilulce rozpuštěné v plaveckém bazénu. Úpravou na vodu pitnou se koncentrace těchto látek ještě sníží," přibližuje Žák.

Dodává, že kupovat balenou stolní vodu pro běžnou spotřebu v domácnosti, která je napojena na veřejný vodovod, není moudré. "Když připustím, že balená voda je stejně kvalitní jako ta kohoutková, pak kupuji vodu, která mi za zlomek ceny ve srovnání s tou balenou teče 24 hodin denně sedm dní v týdnu bez toho, abych musel někam chodit či tahat těžká balení," podotýká Žák.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Budoucnost vody a vodárenství.