Právní systém by měl být v souladu s dobou a přirozeným vnímáním spravedlnosti. V prvním případě například trestní zákoník neobsahuje tělesné tresty. V druhém staví všechny lidi na stejnou úroveň. Je zajímavé, že v případě českého prezidenta neplatí ani jedno. Jeho výsadní právní postavení je anachronické, patří někam do období feudalismu, propůjčuje mu pozici nadobčana. Je načase se zamyslet, zda jeho postavení nepřehodnotit tak, abychom se nedostávali do situací, kdy přirozený cit pro spravedlnost pláče.
Nedávno jste již předplatné aktivoval
Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Tento článek pro vás někdo odemknul
Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!
Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení
Využitím nabídky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Přihlaste se,
nebo si jen přečtěte odemčený článek bez přihlášení.
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.
Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma
Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.
V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.
Pokračovat na článekProblém lze ilustrovat například tím, jak komplikované je domoci se omluvy za prezidentovy urážky. Opět jsme to viděli skrze rozhodnutí Ústavního soudu, který konstatoval, že se Česká republika nemusí omlouvat za výroky prezidenta Miloše Zemana, který v televizním pořadu lživě tvrdil, že coby premiér vyhodil dnešního radního ČT Zdeňka Šarapatku (Šarapatka ale odešel z úřadu vlády po dohodě). Zdůvodnění je pozoruhodné: "Absenci obsahové souvislosti výroku s činností prezidenta Ústavní soud považuje za natolik zřetelnou, že převážila nad tím, že výrok byl pronesen v televizním pořadu, kam byl Miloš Zeman pozván, aby jako prezident promluvil k veřejnosti." Prezidentem zjevně podle Ústavního soudu lze současně být i nebýt.
Je samozřejmě možné, že se zdánlivé vítězství Miloše Zemana nakonec obrátí proti němu samotnému. Výrok − v rozporu s dosud sdílenou představou − naznačuje, že prezidenta lze za urážky a lži žalovat v občanskoprávním sporu. A nemusí se na to komplikovaně přes žalobu na stát, který odpovídá za "nesprávný úřední postup". Je možné, že se na Zemana nyní vyrojí spousta žalob, protože ten si, dokud měl ještě dost sil, dával záležet, aby někoho urazil pokud možno denně.
Omluva ministerstva financí nestačí. Zeman se Šarapatkovi za výroky o jeho neschopnosti musí omluvit sám
Leč uvidíme, jak se k tomu nakonec soudy postaví. Jednoduché to mít nebudou, protože interpretace prezidentské neodpovědnosti se různí. Podle současné ústavní úpravy "prezidenta republiky nelze po dobu výkonu jeho funkce zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt", což se dosud vykládalo tak, že soudy jsou na něj krátké.
Ústavní soud ale otevřel otázku: Vykonával prezident zrovna funkci, když v televizi lhal o Šarapatkovi? Vykonával funkci, když lhal na konferenci o holokaustu, že Ferdinand Peroutka napsal článek Hitler je gentleman? Podle ústavního soudu zřejmě ne, protože televizní vystoupení či účast na konferenci není nic, co by patřilo do ústavně popsaných prezidentských pravomocí. Takže podle tohoto výkladu by ho občanskoprávní cestou možné žalovat bylo.
Jenže i kdyby se tato praxe nakonec rozšířila, jsou s ní spojené další komplikované otázky. Jak se vlastně bude výkon funkce posuzovat? Nutně se dostaneme do hraničních situací, kdy nebude jasné, co do něj ještě patří a co ne. V monarchiích se to dalo vyřešit jednoduše − když měl král na hlavě korunu, kraloval. Ale prezident? Kde je hranice?
Problém výkonu nevýkonu funkce má navíc jeden vedlejší efekt. Kdybychom připustili, že jsou momenty, kdy prezident funkci nevykonává, například když jede v autě na výlet, bylo by nakonec asi možné ho i trestně stíhat, když někoho přejede, což podle současného výkladu indemnity nelze už vůbec.
Nabízím tedy radikální řešení: postavení prezidenta úplně zbavit monarchistických prvků. Prezident nemá mít nárok na výlučnou právní ochranu. Není to nadobčan, nadpolitik, je to normální aktér politické soutěže. Není důvod, aby se na něj vztahovaly jiné podmínky výkonu funkce než na ostatní ústavní činitele. Poslanci jsou chráněni imunitou, ale je možné je imunity zbavit. Členové vlády jsou v trestněprávním i občanskoprávním slova smyslu odpovědní. Nikdo nepochybuje nad tím, že lze žalovat Andreje Babiše, když například lživě tvrdí, že demonstranti proti němu byli zaplacení. Proč by to nemělo být možné u prezidenta?
Pokud bychom dali právní postavení prezidenta do souladu s dobou a republikánskými principy, mohli bychom si nakonec ušetřit i rozumování, kdy vykonává funkci a kdy ne. Prezident je prezidentem pořád. Kdyby prezidentem nebyl, sotva by ho například zvali do televizních pořadů, že ano.
