České lesy jsou v nejhorším stavu ve střední Evropě. Jako jediné už nevážou oxid uhličitý

To, že jsou české hvozdy nejpostiženější, vyplývá i z údajů o těžbě kůrovcového dřeva a rozsahu napadených území. Porosty našich sousedů − Německa, Polska, Slovenska a Rakouska − se se změnou klimatu sice potýkají také, stromy tam ale pod motorovými pilami neustupují tak rychle. Na rozdíl od Česka se tak zatím nemusí obávat, že budou muset v příštích letech vynaložit miliardy eur za dodatečný nákup emisních povolenek.

"Okolní státy mají také problémy, ale zatím se neprojevily do uhlíkové bilance tak silně jako u nás. Problém se smrkovými lesy je v Česku závažnější než v okolních zemích," uvedl Emil Cienciala z Ústavu pro výzkum lesních ekosystémů IFER, který výpočet emisí skleníkových plynů českých lesů provádí.

Kvůli lesní kalamitě se české emise CO₂ zvýšily v roce 2019 podle předběžných odhadů o celých 15 milionů tun ročně (emise státy vykazují zpětně se zpožděním dva roky). Uvádí to dokument, který loni v prosinci v Bruselu projednávali zástupci českého ministerstva zemědělství a HN ho mají k dispozici.

Celkově přitom země do roku 2018 vypouštěla skleníkových plynů 130 milionů tun za rok. Česku za to hrozí nákup emisních povolenek v rozmezí od 350 milionů do 2,1 miliardy eur (devět až 55 miliard korun). Ty jsou vlastně pokutami za nadměrné vypouštění skleníkových plynů a mají bránit změně klimatu.

V Bruselu vyjednává jen Česko

Česko je podle vysoce postaveného úředníka Evropské komise, který se zabývá životním prostředím, ale nepřál si být jmenován, jedinou zemí, která v Bruselu o odpuštění plateb vyjednává. "Lesy jsou u vás v horším stavu než jinde," uvedl.

Výjimečnost Česka potvrzují nejnovější čísla o emisích skleníkových plynů z databáze OSN. Podle posledních dat z roku 2018 české lesy vyprodukovaly 7,32 milionu tun skleníkového plynu, zatímco u údajů všech našich sousedů je opačné znaménko. Tady lesy jako celek CO₂ vázaly. Například Slováci si díky svým zdravějším hvozdům mohli odečíst od celkové bilance skoro 3,8 milionu tun skleníkového plynu, Němci dokonce 67 milionů tun.

"Vypadá to, jako by klimatická změna řádila jen u nás," zmiňuje Jan Liška z Výzkumného ústavu lesního hospodaření a myslivosti ironicky častý argument lesníků. Na hlavní příčinu kalamity, tedy sucho způsobené změnou klimatu, se podle nich nebylo možné včas připravit. Za výjimečně špatný stav stromů v Česku ale podle Lišky mohou i jiné faktory. Výmluvné je podle něho například srovnání s Bavorskými státními lesy, které spravují jen o třetinu menší plochu než největší domácí podnik Lesy České republiky. Vloni tam však kvůli kůrovci vytěžili osmkrát méně dřeva než české státní lesy. "Asi hospodaří rozumnějším způsobem, než se dělo roky u nás, když například veškeré těžby prováděly externí firmy, což je velmi nepružný model," míní Liška.

O tom, že české lesy dostaly od kůrovce zabrat nejvíce, vypovídají i další srovnání. "V roce 2019 byla opět nejsilněji zasažena Česká republika. Očekává se, že objem poškozeného dřeva dosáhne kolem 33 milionů metrů krychlových, což by bylo znovu výrazné zvýšení oproti předchozím rokům," napsal vloni v únoru v textu porovnávajícím škody ve středoevropských lesích specializovaný rakouský server Timber-online.net. Čeští lesníci nakonec kvůli kůrovci vykáceli 28 milionů kubíků. Více porazili dřevorubci pouze v mnohem větším Německu, kde předloni kalamita vrcholila, konkrétně 71,6 milionu kubíků. "Celkové napadení přepočtené na jeden hektar smrkových porostů je ale v Německu stále zhruba poloviční oproti Česku," napsal Liška ve vloni vydaném textu v časopise Lesnická práce.

Zato Rakušané ve stejném roce vytěžili celkem 19 milionů kubíků. Poničeného dřeva z toho ale byla jen zhruba čtvrtina. Kůrovec tam navíc podle Lišky začal mírně ustupovat. "Dramatická situace panovala pouze ve spolkové zemi Dolní Rakousy," píše Liška ve zmíněném článku.

Na Slovensku vykázali celkovou těžbu v roce 2019 přes devět milionů kubíků, z toho kvůli hnědému brouku dřevorubci pokáceli zhruba čtyři miliony. O mnoho menší škody než u nás způsobil lýkožrout smrkový i v Polsku, kde zasáhl skoro dvacetkrát menší objem dřeva (cca 1,4 milionu kubíků). Kalamita se tu navíc šířila převážně podél českých hranic.

Za loňský rok ještě lesníci v Česku ani v dalších zemích data nezveřejnili. Podle předpovědí však nebyla úmrtnost českých lesů, i přes vydatné deště, o nic nižší než v roce 2019. "Zato v okolních zemích se čeká spíše pokles," řekl Liška.

Důvodů, proč mají sousedé s lesy menší potíže, je podle expertů více. Důležitým je často vyšší podíl listnatých stromů. Například na Slovensku je s 33 procenty nejvíce zastoupeným stromem buk a smrk tvoří jen něco přes pětinu porostů. Přitom u nás stále tvoří smrky téměř polovinu.

Druhým důvodem je větší předvídavost a lepší hospodaření. Německé podniky využívaly ve větší míře vlastní dřevorubce a přešly v řadě polesí na přírodě blízké hospodaření už před deseti či dvaceti lety. Při něm nevznikají paseky a lesníci více využívají přirozenou schopnost lesa se obnovit.

Čeští lesníci varování vědců, kteří předvídali zkázu smrkových lesů už od devadesátých let, většinou nevyslyšeli. Roli ale hrají i odlišné přírodní podmínky, třeba Rakousko má velkou část smrků ve vysokých nadmořských výškách, kde se jim daří lépe.

Podle řady expertů však už Česko nemůže váhat a musí radikálně změnit způsob hospodaření. Les musí přestat být jen továrnou na dřevo. "Nejdůležitější je pěstovat do budoucna takové porosty, které budou odolné proti pokračujícím změnám klimatu. A když budou odolné, nebudou se rozpadat, tak jejich bilance určitě bude příznivá, budou vázat uhlík," vysvětluje Cienciala.

Část odborníků navíc kritizuje státní dotace podporující masivní kácení často uschlých stromů, ze kterých už dávno kůrovec vylétl. Subvencemi kolem pěti miliard korun podle nich stát jen podporuje těžbu už téměř bezcenného dříví. Těžba navíc zhoršuje bilanci oxidu uhličitého. "I kvůli půdě a vodě by bylo lepší ty kmeny nechat na místě," uvedl profesor Miroslav Svoboda z Lesnické a dřevařské fakulty České zemědělské univerzity v Praze.

Kácet se musí, hájí se lesníci

Mnozí čeští lesníci však mimořádné těžby i konzervativní přístup k pěstování lesa hájí. "Aktuální kalamitní situace si vyžaduje mimořádná opatření. Především ministerstvo zemědělství přistoupilo k pomoci sektoru odpovědně a podpora vlastníků lesa, směřovaná k omezení škod a umožnění co nejrychlejší obnovy lesa, byla a je namístě," píše v tiskové zprávě výkonný ředitel Asociace lesních a dřevozpracujících podniků Ivan Ševčík.

Zanechání velké části vyschlých kmenů v lese by podle něho omezilo přístup do lesů pro veřejnost a zvýšilo riziko požárů. Klasický způsob výsadby nových stromků na pasekách podle něho zajistí obnovu lesa dříve než spolehnutí se na přírodní proces. "Ponechání dřeva v lese vede v určitém nadhledu k tomu, že společnost je nucena hledat jiný zdroj materiálu pro svoji spotřebu. Jiným zdrojem je především plast," soudí Ševčík.

Lesy České republiky, které bývají zejména akademiky či ekologickými organizacemi kritizované za masové kácení, vytváření rozsáhlých pasek a nedostatečnou výsadbu listnatých stromů, se podle mluvčí Evy Jouklové o přírodě blízké hospodaření snaží.

"Dlouhodobě ho preferujeme. V praxi to znamená potlačit kalamitu, více využívat přirozené obnovy lesních dřevin, ale i umělé obnovy. Přechod je spojený s dlouhodobou systematickou činností a nelze ho provést v krátkém časovém úseku," sdělila.

Podnik má dosud 60 procent lesů jehličnatých a listnatých zbytek. I tady se podle Jouklové pracuje na změně. "Kalamita obnovu lesa pestrou škálou dřevin urychlí," dodala. Z nově vysazených stromků je podle čísel podniku už dnes v průměru většina listnatých.

Podobně jako Ševčík z Asociace lesnických a dřevozpracujících podniků však Lesy ČR nesouhlasí s kritikou plošného kácení kůrovcového dřeva. "Zpracováním těchto souší se žádné CO₂ neuvolňuje, k tomu dochází až při případném spalování dřeva. Nově zalesněné plochy naopak začnou brzy CO₂ pohlcovat," stojí si podnik prostřednictvím mluvčí za svým.

A kdy bude český les zase v kondici? Záleží na tom, jak rychle se podaří kalamitu zastavit. "K pozitivní změně může dojít už během příštího desetiletí. Třeba už od roku 2025. Může tomu pomoci zejména vyšší podíl listnatých stromů. Na tom by měla být postavena celá strategie našeho lesnictví, mít více listnatých stromů, které jsou větší zárukou odolnosti vůči rozpadu, který nyní pozorujeme," míní Emil Cienciala z Ústavu pro výzkum lesních ekosystémů IFER.