Zajíček v hodinkách. Majitel mosteckého autodromu vyměnil autodíly za hodinářskou firmu, kde cena začíná na 100 tisících

Sutnar s Krattnerem získali v Le Mans odměnu ve výši půl milionu francouzských franků, kterou cestou domů uložili ve švýcarské bance. Peníze si však příliš neužili. Kvůli tomu, že se do vlasti nevrátili i s odměnou, byli komunistickým režimem za vlastizradu a špionáž odsouzeni na 11 a 15 let vězení. František Sutnar po propuštění emigroval a dožil v zahraničí. Jejich vůz, který byl pod značkou Aero Minor sestaven v továrně na výrobu letadel Rudý Letov v pražských Letňanech, od té doby mnohokrát změnil majitele. Velmi zachovalý a unikátní veterán, jeden z prvních z osmi vozů Aero Minor Sport, který byl vyroben, v současnosti parkuje v depu mosteckého autodromu a připravuje se na to, že se na místo svého největšího úspěchu brzy vrátí. "Přihlásili jsme se do závodu Le Mans Classic pro auta, která zde v minulosti závodila. Kvůli koronaviru se ale loni nejel, je přeložen na červen," říká majitel mosteckého okruhu Josef Zajíček.

Osmačtyřicetiletý podnikatel z Mladé Boleslavi je jedním z pěti majitelů legendárního vozu. "Já závodit nebudu, jsem vysoký a do auta se nevejdu. Pojede Michal Froněk, je menší," jmenuje Zajíček jednoho ze zakladatelů designérského studia Olgoj Chorchoj a dalšího spolumajitele vozu.

Vedle vášně k závodním veteránům oba muže spojuje ještě jedna věc. Před dvěma lety se společně pustili do výroby luxusních hodinek pod značkou Bohematic. Svůj druhý model, jehož prodej letos rozjíždí, pojmenovala hodinářská firma z Nového Města nad Metují právě "Minor", aby odkázala na 72 let starý úspěch českého motorsportu.

Od autodílů k autodromu

Zajíčkovo jméno bylo předtím dlouhé roky spojeno především s firmou Benet Automotive, která automobilkám dodává karbonové či plastové díly. Dokázal se s ní dostat na evropský trh, tržby se pohybovaly kolem miliardy korun ročně. Před čtyřmi lety ale podnik prodal investičnímu fondu Jet 1 podnikatele Igora Faita. "Za ta léta mě už štvalo, že my tady za centy montujeme díly a německé automobilky pak slíznou smetanu. Tak jsem se rozhodl, že vybuduji českou firmu v oboru, který má tradici, a budu si o celém výrobním a prodejním řetězci rozhodovat sám," vysvětluje Zajíček motivaci zaměřit se na úplně jiný byznys.

Vůni benzinu a historická auta si Zajíček zamiloval už v dětství. Především díky otci, který pracoval v mladoboleslavské Škodovce a zároveň závodně jezdil rallye. Přidává k tomu vzpomínku na první auto, které rodina vlastnila − Škodu 1000 MB, lidově embéčko. Zajíčkův otec tehdy využil svých závodnických zkušeností a do vozu namontoval dvakrát silnější motor, než bylo tehdy běžné. "Díky tomu jsme na dálnici jezdili rychlostí 190 kilometrů za hodinu a předjížděli i papaláše v Tatře 603," směje se podnikatel.

Za volant usedl poprvé ve 12 letech a brzy otce následoval, když začal jako student chodit do Škodovky na brigády. Po listopadu 89 začal obchodovat s náhradními díly do automobilů. V Česku je levně nakoupil a v Německu podstatně dráž prodával velkoobchodům, které zásobovaly tamní autoservisy. "Blatník na Škodu Favorit u nás stál 200 korun a v Německu třeba tisícovku," tvrdí, "cenové nůžky se ale postupně zavřely."

Obchodování s náhradními autodíly tedy ukončil a pod značkou Benet se pustil do výroby různých doplňků a úprav vozů. Zákazníkům na auto přidělal spoiler, vyměnil sedačky, kola nebo výfuk. V té době se seznámil s Italem Josefem Unterholznerem, tehdy dodavatelem spoilerů do Škodovky. S vedením společnosti se ale těžko domlouval. "Vešel do naší prodejny v Mladé Boleslavi s tím, jestli někdo z nás umí německy," vzpomíná Zajíček. Při jednání s mladoboleslavskou automobilkou cizinci pomohl, a tak se zrodila spolupráce, která trvala téměř 10 let. Unterholzner vyráběl v Itálii polotovary, které Zajíček v Česku opracoval, nalakoval a dodal Škodě Auto.

Když začalo zakázek dramaticky přibývat, Zajíček pochopil, že se neobejde bez nové a větší továrny. Na takové investici se už Unterholzner nechtěl podílet, sám měl na Slovensku rozestavěno několik závodů. A tak od něj Zajíček jeho podíl odkoupil a v roce 2009 otevřel v Milovicích na Nymbursku na ploše o rozloze jednoho hektaru novou výrobní halu. Načasování nicméně kvůli hospodářské krizi nebylo ideální. "Ze stavu, kdy jsme měli od Škodovky zakázky na půl roku dopředu, jsme brzy přešli na týdenní výhledy. Pak to skončilo tak, že jsme nevěděli, co budeme vyrábět druhý den," vzpomíná.

Benet se po pár letech zaměřil i na montáž showcarů, což jsou speciálně upravené vozy vyráběné většinou pouze v jednom exempláři. Automobilky je pak prezentují na různých akcích. Zajíčkova firma montovala například model Škoda Rapid, který se objevil na hokejovém turnaji při olympiádě v Soči. Nejvíc takových zakázek bylo podle majitele v době, kdy ve Škodě Auto působil slovenský automobilový designér Jozef Kabaň.

To už se přiblížil prodej Benetu finančníkovi Faitovi. "Měl jsem toho už hodně. Nezvládal jsem to finančně ani personálně," říká Zajíček, který v oné době před čtyřmi lety už vlastnil také Automotodrom Most nebo společnost Viscuma Plastic, která pro automobilky dodává plastové díly. K tomu se přidala touha po změně a alespoň částečném odchodu z automobilového průmyslu. S Faitem se ještě při prodeji podílu domluvil, že ve vedení nějakou dobu zůstane, ale už po dvou měsících z firmy definitivně odešel. "Měli jsme hodně rozdílné pohledy na fungování firmy," naznačuje podnikatel, že vztahy s novým vlastníkem nebyly ideální.

Tatrovkou na Gardu

Láska k automobilům však Zajíčkovi zůstala dodnes. Aktuálně vlastní 12 aut. Spolu se třemi BMW na denní dojíždění má v autoparku i řadu veteránů, především značky Tatra. "Není to zase až tak vysoké číslo, ale nemám to kde parkovat, pořád z toho kape olej a nemám čas, abych s tím pořád jezdil. Takže si plánuji nechat tak tři až čtyři auta a zbytek prodám," prozrazuje aktuální postoj k věci.

V garáži má například Tatraplan z roku 1952. Poté co vůz tři roky opravoval, se před dvěma lety rozhodl, že v něm spolu s manželkou Markétou pojede na dovolenou k italskému jezeru Lago di Garda. "Po 50 kilometrech jízdy jsem ale byl zpocený a vyřízený z řazení, takže jsem výlet rychle zavrhl," směje se Zajíček. "Říkal jsem si, jak už jsme teď zhýčkaní, dříve s takovými auty lidé objeli svět." Představy dostat se veteránem k Lago di Garda se ale nevzdal. Nyní dokončil opravu Tatry 603, oproti Tatraplanu o 23 let mladšího a podstatně pohodlnějšího auta. "Tak uvidíme, kam s ním dojedu," říká.

Další jeho byznys kolem aut byl sportovního charakteru. "Pořádal jsem Škoda Octavia Cup," potvrzuje milovník jízdy autem. "To byl můj nejhorší obchod v životě, stálo mě to spoustu milionů a nervově jsem to vydržel tři roky." Nakoupil tehdy 20 sportovních Octavií, ještě je upravil a většinu z nich pronajímal automobilovým závodníkům. Poté zamluvil termíny na řadě evropských okruhů. Závodilo se v Mostě, ale také na rakouském Red Bull Ringu nebo na Hungaroringu nedaleko Budapešti.

"Jezdci sice rádi závodili, ale nechtěli nic platit," vysvětluje problémy Zajíček. "Často si vůz pronajali třeba jen na jeden závod. Peníze jsem z nich pak tahal ještě půl roku, a auto mi navíc vrátili rozbité. Pak zjistíte, že na maďarský okruh těch aut přijede jen 12. Tak voláte těm ostatním a oni odpovědí, že přijedou, ale nebudou platit startovné," popisuje Zajíček moment, kdy se rozhodl s pořádáním závodního seriálu definitivně skončit.

Sportovní kariéru svého otce Zajíček nikdy nenapodobil. "Sám jsem se těmi auty svezl, ale nezávodil jsem. Na to se mám moc rád," směje se. Jednoho ročníku se za volantem zúčastnila jeho osmadvacetiletá dcera Tereza. Má ji z prvního manželství, stejně jako šestnáctiletého Vojtěcha. Tereza vystudovala grafickou školu a pracuje v otcově agentuře Pozitif, která se zabývá tvorbou reklamních videí, pořádáním akcí nebo grafickým designem. "Ale nestarám se o ni, má vlastní nadřízenou. Ať si životem proplouvá sama," míní Zajíček, který nechce opakovat výchovné postupy, jež zažil na sobě. "Můj táta mi do života kecal, ještě dodnes se snaží, a to bylo hrozný," dodává. Proto dětem neplánuje předat ani vlastní byznys. "Oni stejně o podnikání nemají zájem," říká.

Teď už speciální závodní Octavie, stejně jako legendární vůz Aero Minor Sport, parkují na okruhu v Mostě, k němuž se Zajíček dostal poměrně náhodou. Ještě ve společnosti Benet pořádal každoročně i další automobilové závody pro několik stovek klientů. Jednou se uskutečnily na okruhu v Sosnové u České Lípy, podruhé v Motorlandu Bělá pod Bezdězem. Ani jedna z adres ho však nenadchla. "Za den zaplatíte půl milionu korun a pak tam obědváte v nějakých buňkách a sedíte na starých dřevěných židlích," říká.

Když pak zjistil, že je na prodej autodrom v Mostě, rozhodl se ho koupit. Brzy však vyšlo najevo, že i severočeský okruh bude potřebovat pořádnou investici, a nešlo jen o vybudování nové restaurace. Jako nutné se ukázalo třeba položit nový asfaltový povrch. Ovšem kvůli koronavirové krizi autodrom loni skončil ve ztrátě 50 milionů korun a investice se odkládají. Zhruba 90 procent klientů okruhu je z Německa a ti kvůli protipandemickým opatřením pořádali závody na domácích okruzích. Do Mostu nezavítalo ani německé mistrovství cestovních vozů známé pod zkratkou DTM, s jehož pořadateli už byl Zajíček domluven.

Proto v Mostě nyní nabízí hlavně doplňkové služby, lidé se například mohou projet jeho závodní Octavií RS. Firmám na nedalekém polygonu nabízí školení zaměstnanců. "Letošní rok ale bude špatný, firmy šetří," odhaduje podnikatel. Netrpělivě vyhlíží, zda se na jaře podaří odstartovat motoristické soutěže. Na mosteckém okruhu se tradičně koná třeba mistrovství Evropy tahačů. Polygon by rád více využil třeba na testování samořiditelných vozů či elektromobilů. "Volkswagen nebo Audi u nás každý rok autonomní auta testují. Je zajímavé to pozorovat, protože občas letí v plné rychlosti svodidel," netají poznatky z osobního pozorování Zajíček. K plánům, že už brzy budeme na silnicích běžně potkávat vozy bez řidiče či auta na elektrický pohon, je poměrně skeptický. "Bude to trvat ještě dlouho," myslí si.

Názor opírá třeba o to, že elektromobil je o půl tuny těžší, má jiné pneumatiky, aby byl menší odpor, a tedy i spotřeba. "Lidi musí při řízení přepnout mozek, protože pokud s ním pojedou jako s běžným autem, na jedno nabití ujedou sotva 100 kilometrů." Dojezd elektromobilů, jak ho prezentují automobilky, je podle něj výrazně nadhodnocený a v běžném provozu nedosažitelný.

Když ne Prim, tak vlastní hodinky

Setkání se nicméně nekoná někde u aut, ale v sídle jeho společnosti Bohematic. Tím se dostáváme k jeho nejaktuálnější investici. Mladoboleslavský podnikatel je v současnosti tím, kdo rozjezd firmy dotuje. Do spuštění výroby v Novém Městě nad Metují v posledních dvou letech už investoval desítky milionů. Nechybělo přitom mnoho a rozhovor by se uskutečnil zhruba dva kilometry odtud, v továrně společnosti Elton, která ve městě už od roku 1949 vyrábí hodinky Prim. Před čtyřmi lety se Zajíček několikrát sešel s tehdejším majitelem Michalem Voráčkem. Z námluv sešlo, Zajíčkovi se finanční požadavky zdály vysoké a Voráček pak většinový podíl prodal zbrojaři a průmyslníkovi Jaroslavu Strnadovi.

Společnost Bohematic pak paradoxně vznikla ve chvíli, kdy Prim v říjnu 2018 představoval při příležitosti stého výročí vzniku Československa své hodinky s názvem Republika. "Už jsem nápad na vlastní hodinářskou firmu pustil z hlavy, ale tehdy mě Michal Froněk oslovil s tím, že z Eltonu odchází několik výborných pracovníků," vrací se k důležitému momentu. Se zaměstnanci, kteří dali v Eltonu výpověď, se designér Froněk osobně znal − pracoval s nimi právě na modelu Republika. "V Josefa jsem měl důvěru a přišlo mi zajímavé ve výrobě hodinek s těmito lidmi pokračovat," říká Froněk. Přesně 28. října se všichni sešli v kavárně v centru Prahy a domluvili se na spolupráci. "Ona ta značka není o mně, ale hlavně o těch lidech, kteří vědí, jak se hodinky vyrábí," uvádí Zajíček.

První hodinky začala firma s pěti zaměstnanci nabízet loni v červnu. Zajíček původně plánoval, že Bohematic nebude mít žádnou kamennou prodejnu a luxusní hodinky, jejichž cena začíná na 100 tisících korun, bude nabízet zákazníkům při osobních setkáních. "Navštívili bychom je v kanceláři, doma nebo někde v kavárně a hodinky jim odprezentovali," říká. Plán výrazně nabourala koronavirová pandemie, v níž jsou společenské akce omezeny na minimum. V Bohematicu se už pracuje na e-shopu, který by měl pomoci prodávat české hodinky také do zahraničí. Zajíček zároveň v centru Prahy hledá vhodný prostor pro takzvanou klubovnu. "Jde o pracovní název. Bude to místo, kde se se zákazníky budeme setkávat a prezentovat jim naše hodinky." Před loňskými Vánocemi se navíc Bohematic dohodl na spolupráci s hodinářstvím Koscom, a tak lidé novou značku najdou i v pražském Florentinu.

Koronavirus také výrazně zahýbal s původním plánem prodat každoročně alespoň 200 kusů hodinek. Podle Zajíčka to není tím, že by současná krize podstatně snížila příjmy potenciálních zákazníků. Bohematic však přišel o řadu akcí, kde by se jim představil. "Problém je, že jsme zatím neznámá mladá značka a nikdo o nás neví. Pár desítek kusů jsme prodali a nové objednávky nyní pomalu přicházejí, ale s výsledky zatím nejsem spokojený, což je takový můj motor," dodává. Hned přichází s nápadem, který by mohl prodej hodinek nastartovat − řada českých firem bude letos slavit 30 let od svého založení a Bohematic už některé z nich oslovil s nabídkou limitované edice hodinek k této příležitosti. Podobně už loni vyrobil v privátní edici deset kusů hodinek pro golfový klub v Mariánských Lázních, když slavil 115 let existence.

Hodinky si může podle svého vkusu uzpůsobit každý Zajíčkův klient, od monogramu na sekundové ručičce až po vyryté věnování na zadní straně hodinek. "Upravujeme 80 procent hodinek, které prodáme," potvrzuje šéf. Zákazníkům se prý snaží maximálně vyjít vstříc, designéři z Olgoj Chorchoj je naopak často umravňují. Především pokud jde o výstřednosti, jako je růžový řemínek nebo kýčovité věnování. Jednotlivé součástky hodinek si malá firma navrhuje, konstruuje a finálně upravuje sama, jejich výrobu zadává dalším zhruba 30 podnikům. Mechanický strojek či pouzdro vzniká ve spolupráci se švýcarskými hodináři, ciferník nebo řemínek vyrábějí tuzemské společnosti.

Luxus na zápěstí. Luxusní hodinky se kompletují v Novém Městě nad Metují, kde sídlí i slavná značka Prim.

Foto: HN - Lukáš Oujeský

Luxus na zápěstí. Bohematic zatím prodává dva modely hodinek. Kromě toho zákazníkům nabízí i limitované edice – zde hodinky Graphic Sutnar Lion Brown vyrobené v počtu 12 kusů.

Foto: HN – Lukáš Oujeský