Projekt Education.cz, který Tomáš Jízdný založil před dvěma lety, pomáhá vycestovat do zahraničí zájemcům o středoškolské i vysokoškolské studium. Zaměřuje se zejména na Velkou Británii, USA a Španělsko, v nabídce jsou ale i sousední země jako Německo nebo Rakousko. "Máme nasmlouvané vlastní rodiny a zprostředkováváme komunikaci mezi nimi a studenty ještě před tím, než do cílové země vyrazí. Když jde o blízkou zemi, dokonce umožníme lidem tam na pár dní zajet, aby si vyzkoušeli, zda se jim bude na místě líbit," popisuje osmadvacetiletý podnikatel.

Tento článek patří do placené sekce.

Pro vás jej odemknul někdo, kdo má předplatné.


Pokud budete předplatitelem, budete moci stejným způsobem odemykat placené články i pro své přátele.
A získáte i řadu dalších výhod.

Tvrdíte, že na zahraničních školách hlavně na západ od našich hranic je kvalita výuky vyšší než v Česku. Čím je to podle vás dané?

Myslím si, že třeba na středních školách jde o celkové nastavení a roli učitele, která je tam důležitější než u nás. Učitel vybírá, co se má učit a co je podstatné. Nehledí se tolik na kvanta informací nebo typicky české tabulky, které předepisují, co všechno se musí odučit a kolik učebnic se musí projít. Typickým příkladem je historie. My třeba klademe velký důraz na to, co bylo velmi dávno, přitom naopak moderní dějiny nám vesměs scházejí. A učitelé si to sami uvědomují, jenže už nemají kam to vtěsnat. Snad aktuální koronavirová situace povede i k zeštíhlení látky, kterou musí čeští studenti vstřebat.

Chápu tedy dobře, že učitel si tam výuku strukturuje sám, nemá tak přísné mantinely a je na něm, jak svou třídu povede?

Do jisté míry ano. V hodinách je dominantní a díky tomu si výuku může uchopit po svém více než u nás. Samozřejmě je to země od země, žádná není úplně stejná a každá má svůj vlastní systém. Zaměřujeme se ale převážně na anglofonní státy a tam opravdu platí, že učitel je ve výuce extrémně důležitý.

Tomáš Jízdný

investor a podnikatel

Vystudoval Provozně ekonomickou fakultu Mendelovy univerzity v Brně. Založil investorskou platformu Rozjízdný.cz, která poskytuje peníze projektům zejména ve školství. Sám přes ni rozjel Education.cz, jež pomáhá lidem vycestovat na studia do zahraničí.

S Ondřejem Kaniou rozjeli v Česku americké střední školy American Academy, v roce 2018 se ale rozešli.

Nově spustil systém EduPlan. Ten umožňuje mladým lidem vyhodnotit jejich silné a slabé stránky a naplánovat další studium.

Tomáš Jízdný
Foto: HN – Tomáš Škoda

Nabízíte studium na středních i vysokých školách. Jaký je mezi nimi poměr zájmu ze strany českých studentů?

Klientů jsme měli loni o něco méně než v roce 2019, kolik jich ale bylo, vám říci nemohu. U středních škol se jedná obvykle o službu, která vyžaduje naši práci od začátku do konce. U vysokoškoláků jsou to ale obvykle jen dílčí kroky.

Měli jste problémy s koronavirovou pandemií a restrikcemi při cestování?

Měli jsme horší očekávání, než jaká potom byla realita. Když hovoříme o cestování, tak u studentů komplikace nenastaly. Léto bylo volnější a šlo cestovat. Třeba do Velké Británie jsme stihli studenty dopravit dříve, než tamní vláda zavedla povinnou karanténu. Věděli jsme o tom totiž dopředu. Co se týče zájmu, ten je stále docela vysoký, zde jsme nepocítili velký výkyv. Nicméně je přímo úměrný rozhodovacímu procesu studentů či jejich rodičů. Když se tady všechno zavírá, jsou lidé zdrženlivější. Chápeme klienta, který neví a chce počkat, jak to bude.

Vy jste mluvil o Velké Británii, ale například USA zrušily cesty z Evropy. Jak jste to řešili?

Zrušily, ale ne pro studenty. Ti měli výjimku, takže mohli normálně vycestovat a fungovat. I tak jsme ale většině studentů doporučili, ať zatím studují z Česka on-line.

Předpokládám však, že významnou součástí studia v zahraničí není jen studium jako takové, ale i prostý fakt, že jste v cizí zemi, u rodilých mluvčích doma − zejména v případě středních škol. Jak funguje výběr rodiny, do které student přijede?

Nepředstavujte si nějaký složitý dotazník. Například ve Velké Británii už máme své rodiny, které s námi spolupracují. U většiny agentur je to jinak, protože posílají studenty do rodin zprostředkovaně. My své rodiny naopak dobře známe a víme, co od nich očekávat. Dokonce se je snažíme v předstihu propojit se studenty, aby se mohli společně domluvit ještě před příjezdem.

Lze to i v případě Spojených států?

Ne, v USA to neumožňují tamní předpisy. Tam musí být místní partner, který přebírá všechny garance, takže se vše řeší přes agentury, jež pobyt pro studenty zařizují. My i tak přímo spolupracujeme s pár vytipovanými firmami.

Stává se, že si student se svou hostitelskou rodinou takříkajíc nesedne. Už jste museli řešit konflikt, nebo dokonce změnu místa?

Ne, ještě se nám nestalo, že bychom museli měnit rodinu. A to právě hlavně díky tomu, že je rodina dopředu se studentem v kontaktu, kdy si všechno spolu vysvětlí a pak není problém. Tím odbouráváme největší stres. Představte si studenta, který se vydává někam daleko a ještě za neznámými lidmi, u kterých musí nějakou dobu bydlet. To není nic jednoduchého. I proto se například do Velké Británie snažíme odvážet studenty ve skupinkách. Na místě je pak náš agent, který studenta rodině předá, vše mu vysvětlí a zůstává dostupný až do začátku školního roku. Tím se míra stresu snižuje, jak to jen jde.

Schází se spolu čeští studenti v zahraničí, aby třeba společně řešili nějaké problémy?

To jim nedoporučujeme, dokonce se je snažíme dávat co nejdál od sebe, aby byli spíš s anglicky mluvícími spolužáky. Neumísťujeme je totiž do mezinárodních škol, ale do lokálních. V nich jsou místní žáci doplněni o pár zahraničních, tak aby to příliš nenarušovalo výuku, ale spíš ji to obohacovalo. Většinou je podíl zahraničních studentů tak 10, možná 15 procent na školu.

Co má hostitelská rodina z toho, že ubytuje zahraničního studenta?

Dostává za to samozřejmě peníze, protože má s jeho pobytem spojené náklady. Ale rozhodně to nedělá proto, aby na tom vydělala. Obvyklou motivací je třeba volný pokoj po odrostlých dětech, který takto mohou využít. Také kontakt s cizincem z jiné kultury je obohacující. Určitě to není dobrovolničení, ale na druhou stranu nejde o byznys. Nikdo nemá doma třeba šest zahraničních studentů, na nichž by vydělával.

Tomáš Jízdný, zakladatel projektu Education.cz
Tomáš Jízdný, zakladatel projektu Education.cz
Foto: HN – Tomáš Škoda

Nejde studentům vlastně jen o to být jinde, mít zážitky, ale škola a učení jsou spíš na vedlejší koleji?

Na naprosté většině škol existují vzdělávací poradci a ti jsou k dispozici i zahraničním studentům. Řeší s nimi, co jim jde, na co by se měli zaměřit, v čem by se měli zlepšit, aby si domů odvezli i znalosti. Překvapivě málo se setkávám s lidmi, kteří by do zahraničí chtěli jen tak na zkušenou. Dnes už jim jde opravdu o studium. Začínali jsme před osmi lety a za tu dobu se to hodně proměnilo. Dřív hrála velkou roli jazyková bariéra − většina studentů nedosahovala takových kvalit, aby mohla studovat v cizím jazyce. Dnes se ale cizí jazyk u mladých lidí zlepšuje, třeba i díky rozšíření internetu. Nyní je už běžné, že patnáctiletý člověk mluví anglicky.

Jak náročné je dostat se na zahraniční školu?

Zájemce musí samozřejmě splňovat určité podmínky. Existují ovšem různé úrovně předmětů i v rámci ročníků. Střední školy na Západě nejsou jako v Česku, kde třídu tvoří 30 lidí, u kterých se střídají učitelé. Naopak je to tam rozhozené do menších skupinek podle úrovně. Proto dokážeme nabídnout místo většině zájemců. Když jim něco nejde, jdou do nižší skupiny a postupně si výuku doladí, aby jim vyhovovala. Český problém je, že ze 30 lidí jich 12 ovládá látku a jede s učitelem, osm je zcela ztracených v daném předmětu a pár je zase až příliš napřed. Učitel pak má velmi těžkou roli v tom, že musí někoho brzdit, aby se věnoval většině. Západní systémy obvykle tento problém řeší právě skupinkami a úrovněmi.

Jak se potom studenti vrací zpět do zdejšího prostředí?

To je individuální a záleží to vždy na dané škole. Když jedete na delší dobu než jeden rok, je běžné, že student v zahraničí ukončí vzdělání, které si tady může nechat nostrifikovat. V září pak jde na střední školu vybranou krajským oddělením ministerstva školství a tam skládá zkoušku z češtiny. Anebo si může zopakovat ročník.

Kdy je ideální doba začít uvažovat o studiu v zahraničí?

Například v USA je standardem osm let základní školy a čtyři roky střední, do třetího ročníku tam tedy nastoupíte místo našeho druháku. Nejlepší je to začít řešit zhruba tři čtvrtě roku předem. Ideální je podat přihlášku do konce kalendářního roku. Jde ale i o dostatečný výběr škol. Zájemcům o studium v Evropě pak navíc nabízíme i možnost do dané země vycestovat. Třeba jen na pár dní, projít si tamní školu není problém. Když už do studia v zahraničí dáváte čas, úsilí a peníze, je dobré vyzkoušet si předem, zda se vám na místě bude líbit. Je fakt, že některé školy umíme zařídit i na jaře, třeba až v dubnu. Ale pak už výběr samozřejmě není tak velký.

Kolik studium v zahraničí stojí?

V případě střední školy vyjde rok zhruba na 250 tisíc korun a výš. V částce je ale zahrnuto vše, tedy ubytování, strava, škola. U vysokých je to individuální, navíc existuje možnost čerpání stipendií. A to už je složitější. Jsou školy, kde rok vyjde na půl milionu nebo i milion, u nichž ale zase stipendium může dosahovat až 60 procent ceny.

Hodláte země, ve kterých zvládnete zařídit studium, ještě rozšiřovat?

Pokud najdeme společnou řeč, můžeme zařídit studium v mnoha destinacích, které na webu neuvádíme. Aktuálně například řešíme Irsko jako zajímavou alternativu k Velké Británii. Je to naše reakce na brexit.

Článek byl publikován ve speciální příloze Hospodářských novin Investice do vzdělání.

Související

Líbil se vám článek? Chcete víc takových článků?

Kupte si předplatné a můžete si je číst všechny. Navíc bez reklam a s možností odemykat placené články pro přátele.

Vyzkoušejte předplatné HN+