Nejsme loutky v rukách mocných elit, chtějí ukázat odmítači protipandemických opatření, kteří od vypuknutí koronavirové pandemie protestují v Česku i jinde ve světě. Mnozí jsou přesvědčeni, že nemoc covid-19 je vykonstruovaný podvod, který má přinést miliardy eur na konta farmaceutických firem.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

"Jakmile se začnete vrtat v konspiracích, je těžké dobrat se pravdy, když ničemu nevěříte. Vytváří to kruh, ze kterého se těžko uniká," prohlašuje psycholog a odborník na dezinformace Nikola Hořejš ze sociologického ústavu STEM. V rozhovoru pro HN uvádí, že při krizových událostech, jako jsou války či pandemie, se lidská mysl uchyluje k hledání zjednodušených vysvětlení. Je proto snadné naletět na dezinformační propagandu, jež jasné odpovědi nabízí.

HN: Řečníci na demonstracích proti vládním protiepidemickým opatřením zdůrazňují, že nevěří státu, mezinárodním organizacím, klinickým studiím ani médiím. Je nedůvěra v systém jejich hlavním pohonem?

Nedůvěru ve stát má u nás hodně lidí. Z loňských studií víme, že čtvrtina oslovených si myslí, že vláda reaguje na covid-19 špatně. Třicet procent lidí souhlasí, že většina českých médií záměrně manipuluje. Celková nedůvěra je velká − a nejen u nás. To samotné ale nestačí. Je potřeba více.

Nikola Hořejš (41)

Psycholog, který vede výzkum dezinformací, médií a globálních otázek v sociologickém ústavu STEM. Už od studií psychologie a politologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy se věnuje krizové komunikaci a přípravě komunikačních kampaní. Spolupracoval i na vysokoškolské učebnici k tomuto tématu. Je také spoluautorem studie o proměnách české společnosti v posledních 25 letech pro společnost KPMG.

HN: Jaké jsou další důvody?

Je to rovnice dvou stran. První tvoří charakterové rysy člověka. Ze studií v zahraničí i u nás vidíme, že tito lidé mají větší tendenci přikládat vlastním názorům velký význam. Na druhé straně je životní příběh. Když jsme tuto skupinu lidí studovali, měli většinou nějakou zkušenost, z níž vychází silný pocit bezpráví nebo negativní zážitek s úřady či soudy.

HN: Může za tím být i strach?

Hraje roli, ale neřekl bych, že je žene strach z roušek, čipů nebo vakcíny. Primární je pocit, že jejich život někdo nelogicky ovládá, že nejsou slyšet jejich obavy, že nemají vliv. Řada z nich přišla o práci a byznys, takže se k tomu připojuje strach o úroveň života.

HN: Uchylují se lidé ke konspiracím běžně v době krize?

Výzkumy ukázaly, že velké a převratné události, které se těžko chápou skrz minulou zkušenost, například revoluce, války, migrační krize nebo pandemie, urychlují sklon ke konspiracím. Fungují jako rozbuška. Problém je, že jakmile se začnete vrtat v konspiracích, je těžké se dobrat pravdy, když ničemu nevěříte. Vytváří to kruh, ze kterého se těžko uniká.

HN: Jak ten kruh funguje?

Podobně jako u drogové závislosti. Jakmile do toho spadnete, je hrozně těžké se v moři informací chytit něčeho, co vás vyvede ven. Tito lidé ale úplně nevěří ani médiím, která se považují za dezinformační, jako Sputnik nebo Aeronet. Mají pocit, že na pravdu přijdou jedině sami. Skončí u toho, že si sebepotvrzují podezření a předsudky, které mají.

HN: Je to přirozená reakce mysli?

Ano. Nazýváme to confirmation bias. Existuje známý psychologický experiment, kde lidé v náhodném seskupení teček vidí nějaký jasný vzorec, i když tam není. K hledání vzorců má náš mozek přirozené tendence.

HN: Potom hledají skupinu, která jim ten vzorec potvrdí?

Potřebují si ověřit, že jsou další lidé se stejným pohledem na svět. Žít dlouho s pocitem, že jenom já si to myslím jinak, je těžké. Člověk potřebuje sociální oporu. Kvůli pandemii lidé ztrácí sociální kontakt. Nemůžeme jít do hospody a popovídat si s přáteli, kteří nám přikyvují. Ztrácíme půdu, na které stavíme vlastní identitu.

HN: Jak se z on-line diskutéra stane demonstrant?

U většiny stojí za šířením konspirací potřeba dát životu "zase" nějaký smysl a to se dělá nejlépe v kolektivu podobně smýšlejících lidí. Tam vím, že mám pravdu, jsem "normální". Skupina se v přesvědčení utvrzuje a burcuje. Konspirace se totiž nejvíce šíří jako virus, z člověka na člověka.

HN: Chtějí jen upoutat pozornost, nebo těm teoriím opravdu věří?

Je tu úzká skupina, která to tvrdí jen pro peníze, zábavu nebo nejčastěji slávu. Většina ale konspiracím věří. Šíří je v dobré víře, že mohou lidem okolo pomoci.

HN: Mají něco společného?

Když jsme dělali studii, nejvíce je spojovala otázka, jestli se v dnešní době může běžný občan něčeho domoci. Měli pocit, že demokracie nefunguje, že jsme jen loutky v rukách mocných elit, které s námi smýkají, a že nemůžeme ve státě nic ovlivnit.

HN: Odmítači koronaviru si vliv dezinformací nepřipouští. Uvádí, že vychází ze zkušeností nebo "jim to někdo říkal". Používají lidé často neověřená prohlášení k potvrzení vlastní pravdy?

To je přímo zásadní. Většina lidí vůbec nezná primární zdroj, nezajímá je. Důležité je, že jim informaci předal známý nebo sousedka. Když mají jedno očividné svědectví, postačuje to k odmítnutí všeho. Je to logické. Když věříte, že většina médií a dat je zmanipulovaná, mohou pro vás být důkazem jen příběhy.

HN: Jakou osobnost mají vůdci dezinformátorů?

Šiřitelé nejsou úplní outsideři, spíš naopak. Často měli vliv a nechtějí o něj přijít. Velká část se také snažila vliv získat v práci, ale neuspěla. Paradoxně to jsou i učitelé, zaměstnanci bezpečnostních složek nebo manažeři. Neplatí, že by šiřitelé byli vždy v sociálně špatné situaci.

HN: Často mají názor, že pandemie je uměle vyvolaná, že jde o spiknutí elit. Jak taková teorie vzniká?

Jednoduše. Vezmete známou konspiraci, tedy například tu, že elity nám lžou a chtějí nás ovládat. Potom ji aplikujete na novou událost. Vzorce konspirací zůstávají stejné. Například víme, že Čína se pandemii snažila ututlat, ale podezřelý je stejně Západ a jeho zkorumpované elity.

HN: Jak je možné, že nepodložené teorie na lidi tak dobře fungují?

Dávají jednoduché vysvětlení na komplexní fenomén. Pandemie je v tomto ideální příklad. Je smrtelně nebezpečná, ale osobně se s ní setká málokdo. Vyžaduje to od vás velké oběti a důvěru v lékařskou vědu. Odborníci mění často názor. Přispívají tomu i autority − politické i lékařské. Když jsou například lékaři v názorech nejednotní, obyčejný člověk se snadno ztratí v záplavě informací.

HN: Proto odmítají opatření a popírají existenci koronaviru?

Také to souvisí s tím, že řízení pandemie je postaveno na výpočtu pravděpodobnosti a statistice. Pro lidskou mysl jsou to příliš abstraktní věci, nedokážeme si tedy představit hrozící riziko. Náš mozek je vybavený pro zvládání jednoduchých zákonitostí, ale v uvažování o nejasných věcech jsme přirozeně špatní. Vládní opatření se proto zdají nelogická. Lidé naštvaní na vládu potom odmítají nemoc jako celek. S rouškami vylévají i pandemii.

HN: Existuje klíč, jak se z toho kruhu absolutní nedůvěry dostat?

Není to jednoduché. Média ani autority nás nepřesvědčí, protože těm důvěřujeme ze všeho nejméně. Může pomoci nějaká osobní zkušenost. Například když si náš příbuzný covidem-19 projde. Případně když se nám stane něco, co nezapadá do světonázoru, který jsme si vytvořili.

HN: Jak obecně postupovat, když chceme konspirační teorie zastavit?

Nepomáhá lidem říkat, že jsou hloupí, a ukazovat jim čísla. Je potřeba přijmout, že jejich frustrace je skutečná. Nesnažit se věci lakovat narůžovo. Dál už je to individuální, někomu stačí, když ho přesvědčí blízky člověk či vzor. Když máte v terapii paranoidního člověka, tak doporučení je nebránit mu, aby své bludy prověřoval. Aby klidně pátral po skrytých mikrofonech v místnosti. Nikoliv mu říkat, že je blázen.

HN: Propadají konspirátoři také nějakému druhu paranoie?

V klinickém slova smyslu nejde o psychiatrickou diagnózu. Nemoc to je, až když nedokážete žít normálně. Ale je tam podobný princip. Paranoici se v pravdivosti svých bludů utvrzují velmi podobně jako lidé věřící konspiračním teoriím. Podobně by měla vypadat i komunikace směrem k nim. Pokud říkají, že jsou na tom špatně psychicky nebo ekonomicky, nemělo by se to zlehčovat.

HN: Může za šíření konspirací špatná komunikace vlády k veřejnosti?

Do jisté míry ano. V loňských průzkumech se nám ukázalo velké zmatení společnosti. Pro mnoho lidí, i když sledují zprávy, bylo pochopení situace skoro nemožné. Důvodem je nejistota a nedostatek jasných odpovědí. K budování důvěry pomáhá informovat mnohem otevřeněji, nikoliv zatajovat nevhodné informace.

HN: Je to v zahraničí lepší?

Nedávno jsme dělali srovnání mezi evropskými státy, kolik informací k očkování najdete na oficiálních stránkách jejich úřadů. Z devíti zemí, které jsme analyzovali, tam nejméně informací měly Česko a Slovensko. Teď se to změnilo, ministerstvo zdravotnictví už hodně věcí doplnilo, ale celkově to dělá pozdě.

HN: Protože lidé už si názor udělali?

Ano. V krizové komunikaci máte největší šanci uspět, když začnete ne včas, ale předčasně. Je zásadní se předem připravit, jaké budou kolovat dezinformace a fámy. Zaměřit se na daná témata v pozitivním světle. Zároveň lidi upozornit, že jsou tu dezinformátoři. Připravit veřejnost, že přijde smršť zpráv a bude obtížné se v nich vyznat.

HN: Jak se díváte na strategii ministerstva zdravotnictví, které chce zahájit informační kampaň k očkování, až bude v Česku dost vakcíny?

Záleží, čeho chceme dosáhnout. Jestli to má být jen o proočkování 60 nebo 70 procent populace, jak stanovilo ministerstvo zdravotnictví, tak to je asi zvládnutelné. Pokud ale chceme zastavit šíření konspirací, abychom neztratili těch zhruba deset procent společnosti, která jim ohledně vakcíny podléhá, tak už je pozdě.

HN: Odborníci na špatnou komunikaci vlády dlouhodobě upozorňují, ale nelepší se to. Proč?

Ze zkušeností mohu říci, že většina problémů plyne z nepřipravenosti lidí ve státní správě. Často se snaží, je ale nad jejich síly zorganizovat věci, které mají na starosti, natož se zabývat strategickou komunikací. Jde také o to, jestli to politici považují za důležité. Do nástupu pandemie si každý mohl říkat, co chtěl. Všem to vyhovovalo, protože ve změti informací nebylo jasné, kdo za co může. Teď se to mění.