Vakcinační tuzex, chaotismus, papalášství. Plus sedm dalších metod, kterými vláda udělala z Česka covidovou velmoc

1. Papalášismus. Vládní politici nedodržují to, co chtějí po běžných lidech. Ministr zdravotnictví Roman Prymula seděl společně s Jaroslavem Faltýnkem v hospodě na Vyšehradě, kterou sám svým výnosem zavřel. Šéf Národní sportovní agentury Milan Hnilička, místopředseda rady České televize Jiří Šlégr a liberecký policejní ředitel Vladislav Husák se sešli na ilegálním narozeninovém mejdanu severočeského kmotra Petra Bendy. Někdo by mohl namítnout, že byli všichni potrestáni, tak o co jde? Ale není to tak. Faltýnek se sice vzdal postu místopředsedy ANO, ale post šéfa poslanců ANO, skrze nějž uplatňuje svůj vliv, si ponechal. Podobně Milan Hnilička se sice vzdal postu poslance, ale nechal si de facto ministerský post s platem 180 tisíc měsíčně, skrze který může šíbovat s miliardami pro sport. Oba se vzdali toho, co je jim ukradené, a nechali si to, z čeho plynou - slušně řečeno - benefity. Je to čirá vykutálenost a lidé to samozřejmě vidí.

2. Vakcinační tuzex. Vakcínu si nechala píchnout řada vlivných lidí, kteří na ni vůbec neměli nárok. Nejde jen o známý případ šéfa Státního zdravotního ústavu Pavla Březovského, který nechal naočkovat i rodinné příslušníky vlastních úředníků. Ale třeba i o šéfa VZP Zdeňka Kabátka, kterému se navíc na rozdíl od Březovského nestalo vůbec nic. Dál řídí organizaci se 140miliardovým rozpočtem. Stejně tak se nestalo nic starostovi Blanska Jiřímu Crhovi z ODS. Generické výmluvy absolventů protekčního očkování, že ještě neplatila vakcinační strategie nebo že nechtěli ohrožovat okolí, jsou trapné. Na jednu stranu je pravda, že to není přímo vina vlády, ale hlavně jednotlivců, kteří zamrzli myšlením hluboko v socialismu. Ale vláda vytvořila systém, který vakcinační podpultovky umožňuje. Výsledný dojem "mocní a jejich kamarádi mohou a my ne" je pak naprosto devastující.

3. Alibismus. Metodu "My za to nemůžeme, to oni" vypracovala vláda k dokonalosti. Andrej Babiš se snažil hodit druhou vlnu epidemie, jež zasáhla Česko nejhůř na světě, na opozici, která "chtěla rozvolňovat". Pranic mu nevadilo, že skutečný problém byl v tom, že na podzim odmítal vzdor varovně rostoucím číslům opatření zpřísnit v hrůze, že by mu to ublížilo v krajských volbách. Nepřekvapilo proto, že pak se premiér snažil vše hodit na experty. Legendárním se stalo jeho vyjádření, že "ti, kteří měli přijít, nepřišli". Nyní zase všechny nedostatky vakcinace hází na Evropskou unii, která "nezajistila dost vakcíny". A vůbec mu nevadí, že na začátku Česko nedokázalo využít ani ty vakcíny, které mělo. Proč to všechno vadí? Protože když lidé vidí alibistu v čele, proč by nakonec nepropadli alibismu sami a neřekli si: "Kašleme na vlastní odpovědnost, stejně za všechno mohou jiní"?

4. Nekonzistence. Pokud už vláda přijde s něčím, co vypadá nadějně, za chvíli to již neplatí. Příkladem je protiepidemický systém PES, který měl fungovat jako jakýsi automat. Ouha. Realita je taková, že se nejprve opatření stanovila podle stupně čtyři s prvky stupně tři, i když už byl skoro všude stupeň pět. Pochopit to dokázal snad jen ministr Jan Blatný a tolerovat jen skalní voliči hnutí ANO. Nyní jsme pro změnu už dvanáctý den podle skóre PES ve stupni čtyři a přitom stále platí nejvyšší stupeň. A nedosti na tom. PES se bude zase měnit. Jak? Nějak. Lidem je už zjevně jasné, že jde jen o to, aby PES štěkal tak, jak se to zrovna vládě hodí. Důvěra v opatření tomu odpovídá. Je asi tak velká jako v roce 1988 v cíle osmé pětiletky.

5. Podíl na dezinformacích. Vláda si stěžuje, že se množí dezinformace o covidu, ale přitom je sama šíří. Když ministr zdravotnictví Jan Blatný hledal výmluvu, proč je u nás šestý největší počet obětí na milion obyvatel na světě, prohlásil, že to ve skutečnosti není tak strašné, protože přímo na covid tady umírá jen 30 procent vykazovaných obětí. Jako oběti covidu se podle něj počítají i mrtví z autonehod. Nejdůležitější údaje, které dokazují, že u nás oproti jiným rokům zemřelo ještě o několik tisíc lidí víc, než covidové statistiky ukazují, byly Blatnému zjevně ukradené. Ministr zdravotnictví tím samozřejmě foukl do plachet konspirátorům, kteří tvrdí, že covid je maximálně horší chřipka. Na sítích už jede: "Vždyť to co my říká už i ministr!" Ochota cokoli dodržovat jde opět dolů.

6. Vyvolávání přehnaných očekávání. Vláda slibovala živnostníkům obří kompenzace za uzavřené provozovny. Konkrétně slibovala na pomoc lidem a firmám v koronakrizi až bilion korun. Ve skutečnosti k postiženým dorazil jen zlomek - na konci roku to bylo 150 miliard. Efekt? Zatímco na začátku pod vlivem slibů "skoro všechno zaplatíme" byla ochota dodržovat opatření vysoká, po zjištění, že to byl jen nakašírovaný marketing, rapidně klesla. Dnes vidíme revoltu hospodských, kteří si nevědí rady, protože jsou na pokraji krachu. Vidíme tajně otevřené hotely a penziony, jejichž majitelé na tom jsou podobně. A mohli bych pokračovat obor po oboru. Oficiální lockdown zabírá jen omezeně. Virus má radost.

7. Neprofesionalita. Tato vláda nastoupila v roce 2017 se sloganem, že všechno bude fajn, protože jediný problém země byl v tom, že nás dosud řídila nemehla. Reálně nyní každý vidí, že to není o nic lepší. Spíš že na ona "nemehla" můžeme nostalgicky vzpomínat. Symbolem fungování vlády se stal předvánoční "zákaz kafe v kelímku", ale zmatky, co se prodávat smí a nesmí, jsou vlastně nekonečné a nerozmotatelné. Motivace k odpovědnému chování je tak nulová, nebo spíš záporná. Lidé, když vidí, jak to vláda vede, se logicky snaží mezi omezeními nějak bruslit a zkoušet, co ještě projde, než aby mysleli na celek.

8. Neschopnost vnímat realitu. Vláda není ochotná připustit, že v Česku na tom je řada lidí opravdu zle. Nemohou si dovolit jít do covidové karantény, protože by přišli o podstatnou část příjmů. Minimálně dvacet procent domácností žije z ruky do úst. A další jsou jen pár tisícovek od téhle situace. Jejich zájmem je, aby je nikdo nehlásil jako covidový kontakt. Výsledek? Lidé nehlásí své příbuzné, své spolupracovníky. Trasování, tato klíčová složka boje s epidemií, je proto vlastně zbytečné. Neuvěřitelné, že vládě nedošlo, že musí lidem v karanténě dát náhradu ve výši sto procent platu. Což by sice bylo relativně drahé, ale absolutně, jak ukazují třeba výsledky z Jižní Koreje, by se to bohatě vyplatilo.

9. Komunikační zmatek. Vakcinační strategie obsahuje komunikační schéma, kterému se skoro všichni specialisté z oboru smějí. Připomíná rozměrem a bezobsažností ze všeho nejvíc kondiciogram z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje. Jinak zatím nemáme nic. Kde je nějaká kampaň, která by přesvědčila Čechy k očkování? Nebo má být kampaní to, že se někteří hlavouni dali naočkovat protekčně, takže se předpokládá, že co je nedostupné, bude poptávané a nakonec budou vakcínu chtít všichni jako před rokem 89 chtěli všichni žvýkačky z Tuzexu?

10. Personální chaos. V krizi je nezbytné, aby lidé věděli, že mají odborně zdatné, motivované a stabilní vedení. Realita je opačná. Panuje totální personální rozval. Máme už třetího ministra zdravotnictví. Janu Blatnému se navíc úplně rozpadl tým. Funkci složil koordinátor očkování Zdeněk Blahuta s všeříkajícím komentářem: "Ještě že už je to za mnou". Není divu, když jak se ukázalo, největší logistickou operaci od odsunu sovětských vojsk měl řídit na poloviční úvazek. Blatného náměstkyně Alena Šteflová byla odvolána za protekci při očkování. Špičkový expert Aleksi Šedo byl zase Blatným vyhozen, načež vypověděl, že ministr si na něj udělal čas asi na patnáct minut. Už předtím utekli experti z privátní sféry s tím, že se státem v tomto stavu spolupracovat nejde. Inu, nedá se zpochybňovat, že premiér to prostřednictvím svého ministra řídí jako firmu. Problém je v tom, že jde o firmu těsně před krachem, ke kterému ji sám přivedl…

Celkově: postavení Česka v počtu případů a obětí covidu, kde jsme na samém čele nemálo lichotivého světového žebříčku, napovídá, že výkon naší vlády je zoufalý. A že ani obětaví lékaři, sestry a dobrovolníci bohužel nestačí na to, aby její selhání vyrovnali. Ale jeden kredit musíme Andreji Babišovi dát. Usmyslel si, že dostane Česko zpět do světové špičky. Skrze covid se mu to povedlo dokonale.