S paušální daní papírování nezmizí. Podnikatelé musí vést evidenci příjmů i pohledávek, upozorňuje daňová poradkyně

HN: Tohle ale bylo všeobecně známé.

Ano, ale je tu i druhá povinnost, o které se nemluvilo vůbec. Když podnikatel změní způsob zdaňování a bude platit paušální daň, tak je v zákoně podmínka, že musí upravit základ daně stejně, jako by ukončoval činnost.

HN: Co to znamená?

Když podnikatel například v roce 2020 uplatňoval paušální výdaje a měl ke konci roku pohledávky, tedy mu někdo nezaplatil faktury, tak je musí zdanit. Standardně se u fyzických osob zdaňují faktury, až když přijdou peníze na účet. Pokud mu ale peníze za loňskou fakturu přijdou až letos, kdy bude platit paušální daň, bude muset podat dodatečné daňové přiznání za rok 2020. Druhá možnost je vše rovnou zdanit v přiznání za rok 2020, které nyní bude dělat, byť ty peníze v roce 2020 nedostal. Navíc se to nemusí týkat jen faktur z listopadu nebo z prosince. Může jít i o historické nezaplacené faktury. O tom se prakticky nemluví.

HN: Takže kdo vstupuje do paušální daně s nezaplacenými fakturami, tak ho čeká dodatečné daňové přiznání, nebo okamžité zdanění všech nezaplacených faktur?

Přesně tak. Díky tomu přechod na placení paušální daně nemusí být tak výhodný, pokud se jedná třeba o starou nedobytnou pohledávku velké hodnoty. Tohle je podle mě zrada toho systému, je to nepříjemná povinnost, která tam prostě je.

HN: Nestačí vést jen evidenci příjmů?

Jsme zase u administrativy. Poplatník v paušálním režimu prostě musí vést evidenci příjmů, aby byl schopen nějak prokázat, že nemá příjmy přes milion. Zároveň kvůli této povinnosti musí stále vést evidenci pohledávek. A tím jsme ve skutečnosti dospěli k závěru, že podnikatel v paušálním režimu vlastně vede stejnou administrativu, jakou vedl doposud.

HN: Nic takového ale zákon neříká.

Ano, to je pravda, ale bez toho nejste schopen plnit povinnosti, které zákon ukládá. Kdybyste později vystupoval z paušálního režimu, třeba když zjistíte, že se to nevyplatí, což může být případ řemeslných živností, jako jsou kadeřnice, švadleny či hodináři, případně v některém roce nesplníte podmínky pro paušální daň, tak byste zjistil, že bez evidence příjmů a pohledávek nedáte dohromady daňové přiznání, které budete muset podat.

HN: Znamená to, že i při paušální dani zůstává povinnost evidovat nikoliv jen příjmy, ale i pohledávky neboli nezaplacené faktury?

Ono to skutečně výslovně v zákoně uvedené není. Ale jak jinak mají podnikatelé zjistit, zdali jsou s obratem stále do milionu, a jak mají zjistit, zdali nemají dodanit nezaplacené pohledávky, pokud by zase přecházeli na jiný způsob zdanění? Jedině tak, že si tu evidenci povedou. A v tom vidím problém, tak trochu zákeřnost toho systému, když se veřejně deklaruje, že s paušální daní není spojená žádná administrativa. Že je podnikatel v pohodě, že má klid na práci a nepřijde mu daňová kontrola, protože nemá co kontrolovat. Fakticky ale z podmínek, které musí lidé pro možnost placení paušální daně plnit, vyplývá, že nemohou zůstat bez nějaké evidence.

HN: Měli by podnikatelé počítat s tím, že jim přijde v průběhu roku kontrola a bude požadovat doložit, že tržby nepřesáhly milion korun?

Mluvíme o skupině podnikatelů, k nimž běžné preventivní kontroly zpravidla nechodí. Tam se nevyplatí, aby úředník strávil měsíc na kontrole a byl z toho malý doměrek daně. Podnikatelé do obratu milion se takřka vůbec nekontrolují. Ale doba je těžká a je poměrně dost udání. A úředník ho potom musí prověřit. Pokud bude například někdo deklarovat, že má příjem do milionu korun, a bude si kupovat viditelně drahé věci, tak by měl počítat s tím, že kontrola může přijít. Spoléhat se na to, že kontrola nepřijde, by nikdo neměl.

HN: Přesto tu zůstává výhoda jedné platby a žádné starosti s daněmi.

Je ale dobré si uvědomit, že pokud vstupuje poplatník do paušálního režimu, tak to neznamená, že bude platit daň jen ve výši paušální daně. Je tam řada dalších podmínek, aby platil na konci roku jen tu paušální daň.

HN: Můžeme si je uvést?

Zákon mimo jiné říká, že nesmíte mít zdanitelné příjmy z nájmů, kapitálových výnosů a ostatní příjmy za celý rok v součtu vyšší než 15 tisíc korun. Pokud tedy například někdo pronajímá byt, tak pro něj paušální daň není, protože 15 tisíc má hned. Když někdo v průběhu roku zdědí třeba pronajatý byt, tak dědictví je sice osvobozené od daně, ale nájem už není. Navíc všechny tyto vedlejší příjmy se mu pro ten roční limit sčítají. Nebo někdo může mít uložené peníze v podílových listech kvůli lepšímu výnosu, a pokud je potřebuje prodat, protože bude mít nečekané výdaje, tak jejich prodej je také zdanitelný příjem, když je nedržel dostatečně dlouho. I když někdo třeba akcie prodá se ztrátou, do limitu se počítá příjem, nikoliv zisk. Danit sice takové příjmy nebude, ale získal příjem vyšší než 15 tisíc, který není osvobozený ani zdaňovaný srážkovou daní, tak už nemůže platit paušální daň. Zároveň je potřeba vědět, že pro uplatnění paušální daně nesmí mít poplatník žádné příjmy ze závislé činnosti, u kterých by nebyla sražena konečná daň. Nemůže si tedy přivydělat třeba na dohodu o provedení práce za 12 tisíc za měsíc, u dohody do 10 tisíc za měsíc musí myslet na to, že nesmí podepsat u zaměstnavatele prohlášení k dani.

HN: Znamená to, že si každý musí hlídat i tyto příjmy, ne jen tržby?

Přesně tak, podnikatel v paušálním režimu musí být schopen vyhodnocovat všechny svoje příjmy, i tyto soukromé, a hlídat si roční limit 15 tisíc korun. Tuto agendu by běžně nevedl. Ale navíc v režimu paušální daně má další povinnost, že musí do 15 dnů nahlásit finančnímu úřadu, když zjistí, že přestal splňovat podmínky pro uplatnění paušální daně. Každý by tedy teoreticky měl on-line sledovat vedlejší příjmy, což doposud nemusel. Navíc musí poměrně sofistikovaně vyhodnocovat, zdali je jeho vedlejší příjem zdanitelný, či nikoliv, protože do limitu se nepočítají příjmy osvobozené nebo zdaněné srážkovou daní. Pokud třeba někdo drží dluhopisy a prodá je dřív než po splatnosti, čímž nenaplní dobu držby pro osvobození, tak je to zdanitelný příjem, který se do 15tisícového limitu započítá.

HN: To ale museli sledovat vždy, ne?

Ano, ale stačilo to dát na konci roku daňovému poradci, ten to projel naráz odshora dolů a bylo to. Teď pokud chceme dodržet zákon, je třeba sledovat každou položku prakticky on-line v reálném čase a neustále tyto příjmy sčítat, zda nepřesáhly 15 tisíc korun. Takže pokud se ptáte na srovnání administrativní náročnosti paušální daně s obdobím před vstupem do režimu paušální daně, tak podle mého názoru náročnost na sledování a vyhodnocování bude větší.

HN: Co čeká podnikatele, který překročí zmíněné limity?

Když překročí příjmy z podnikání milion, tak od dalšího roku zcela vypadává z paušálního režimu. Aktuální rok sice dokončí se stanovenými platbami, ale pak musí podat standardní daňové přiznání i pojistné přehledy a daň doplatit. Pokud třeba jen prodá akcie, které nedrží dost dlouho, a překročí limit 15 tisíc korun dalších příjmů, tak zůstává sice v paušálním režimu, ale také musí na konci roku podat běžné daňové přiznání a placené paušální částky se budou považovat za zálohy. Může si vybrat, buď vypočítá základ daně podle příjmů i skutečných výdajů, nebo uplatní paušální výdaje. A další rok pokračuje v režimu paušální daně. Proto je rozumné vést evidence, aby byl schopen tyto povinnosti splnit.

HN: Jak je to s dobrovolným vystoupením z paušální daně?

Nejpozději do deseti dnů po skončení období musí podnikatel nahlásit finančnímu úřadu, že už dál nechce být v paušálním režimu. V průběhu roku to ale dobrovolně nejde. Neměla bych to říkat, ale jediná praktická cesta je překročit stanovené limity.