S ohledem na to, jak vypadal loňský rok, tak ten letošní, kdy už existuje vakcína na covid-19, nemůže být horší. Přesto se najde dost předpovědí, které i pro rok 2021 věští zkázu. A nemusí jít zrovna o Nostradama, z jehož veršů překladatelé vyčetli zombie apokalypsu, případně nástup neomarxismu či jakékoliv jiné neoteorie, které nesnášíme a jimiž opovrhujeme. A také hladomor, déšť meteoritů či zemětřesení.

Astrologové pak varují před nebezpečným postavením planet (vždycky se někde nějaké divné postavení najde). Ekonomové pak s oblibou věští zkázu tam, kde se může nějaká vyskytnout. A protože rok 2020 položil slušné základy i pro budoucí ekonomické apokalypsy, podívejme se po těch, které se objevují nejčastěji.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Digitální je lepší

A začněme rovnou digitálními měnami a bitcoinem, který potěšil investory neuvěřitelným růstem ceny, jež se vyšplhala přes 35 tisíc dolarů za kus. Možná až na jednoho − John McAfee (zakladatel antivirového softwaru McAfee a kontroverzní podnikatel) v roce 2017 oznámil, že pokud bitcoin nedosáhne do 31. prosince 2020 ceny jeden milion dolarů, sní svůj penis v přímém přenose. Nakonec svoje genitálie nesnědl. Přestože má bitcoin k milionu daleko, zásadní růst ceny kryptoměně nikdo neodpáře a mnozí analytici mu věští další a skoro nekonečný růst. Ani hranice milion dolarů tak vlastně vůbec nemusí být poslední.

Důvody jsou jednoduché: přechod na kryptoměnu se v současném nejistém světě může stát záchranou stejně účinnou jako vakcína proti koronaviru. A jsou země, které skutečně přechod na digitální měnu berou vážně. Dlouho se spekulovalo, že první země, která bude mít svoji digitální měnu, bude Čína. Ta má ale zřejmě dost problémů s netopýry, inspekcí WHO a neposlušnými řediteli státních podniků, takže ji předběhla Venezuela. Její prezident Nicolás Maduro v prosincovém televizním projevu nejprve osočil všechny ostatní země světa, že útočí na venezuelskou měnu (jeden dolar v prosinci stál milion venezuelských bolívarů), a že země proto co nejdříve přejde na digitální měnu. Výsledkem měla být naprostá absence hotovosti. U země, kde za poslední tři roky ztratila měna na hodnotě 99,99 procenta a kde v hotovosti probíhá 3,4 procenta transakcí, je šance, že se doopravdy stane tou první s digitálním měnovým režimem, vysoká.

Druhou zemí, která má našlápnuto k digitální ekonomice, je Argentina. Obyvatelé země, jež v průběhu posledních sta let dokázala devětkrát zbankrotovat, se nákupem digitálních měn snaží vyhnout tamním tvůrcům měnové i rozpočtové politiky a hledají cokoliv, co vypadá stabilněji než oficiální měna. Tamní inflace sice prudce klesá, nicméně fakt, že oproti lednu 2020, kdy místní ceny stouply meziročně o 53 procent, koncem roku poskočily "jen" o 35 procent, příliš velkou důvěru nebudí. Počet obyvatel, kteří nakupují digitální měnu, stoupl za rok 2020 trojnásobně.

Každopádně digitálním měnám se viditelně daří tam, kde selhávají banky a vlády. Postupný růst jejich hodnoty naznačuje, že měnová politika nízké inflace a neuvěřitelně rostoucích cen aktiv (nemovitosti, akcie…) ztrácí důvěru. A tam, kde není důvěra, nastupuje bitcoin a jeho kryptobratranci.

Čas beztrestných dluhů

Růst bitcoinu je jedním z důsledků nové měnové a fiskální politiky, která se jednoduše jmenuje "utrať, co můžeš, časem to někdo zaplatí". Přestože praxe ukazuje, že důvěryhodnost této politiky prudce klesá v čase, vlády i centrální bankéři se jí ani letos nehodlají vzdát.

Centrální banky se proto i v roce 2021 budou pouštět do velkých měnových dobrodružství. Někteří analytici je podezírají, že se centrální bankéři pustili do tzv. moderní měnové politiky, jejíž podstata spočívá v tom, že si vláda se souhlasem centrálních bank může natisknout libovolné množství peněz, ze kterých zaplatí všechno, co potřebuje, a nic se nestane. Žádný bankrot, nic. Nic takového zatím samozřejmě nikdo nedělá. Nebo se k tomu aspoň nepřizná.

V praxi pouze prudce roste zadlužení států. Podle odhadů Mezinárodního měnového fondu v průměru v době boje proti pandemii covidu-19 stoupl celosvětově dluh o 11 procent. Průměrné zadlužení vyspělých zemí se má letos vyšplhat na 125 procent hrubého domácího produktu.

Kdo si vzpomíná na poslední finanční krizi, případně na základy ekonomie, musí se při těchto údajích zhrozit. Byly doby, a maastrichtská kritéria, jež kdysi určovala podmínky pro zapojení do euroskupiny to potvrzují, že existoval nějaký limit dluhu, který se považoval za rozumný. Právě Maastricht kdysi určil, že aby země mohla přijmout jednotnou měnu, veřejný dluh by neměl překročit 60 procent HDP. Tento limit se bral jako udržitelný. Tedy aspoň kdysi, když se předpokládalo, že by země měly svoje dluhy někdy splatit.

Bráno z dnešního pohledu, jde vlastně o nesmysl. Dluhy nikdo platit nebude (a kvůli jejich velikosti ani nemůže) a jejich udržitelný limit neexistuje. "Vždy záleží na konkrétní situaci země a zároveň i mezinárodním srovnání. To, co by ještě před pár lety bylo nepřijatelné pro finanční trhy, dnes může projít bez povšimnutí a naopak," potvrzuje ekonom Komerční banky František Táborský. Podle něj obecně platí, že tolerance finančních trhů postupně roste, a to obzvlášť v kritických dobách. Navíc tyto těžké časy jsou typické tím, že se víc a víc zadlužují všechny země. A finanční trhy tedy nemají příliš prostoru si vybírat.

Podle Pavla Sobíška z UniCredit Bank záleží na tom, kdo dluhy zemí vlastní. "Veřejný dluh Japonska dosahuje asi 260 procent HDP, a přesto nepanují velké pochybnosti o schopnosti tamní vlády dluhy splácet. Dokud jsou dluhy financované domácími investory, má vláda možnost přeplatit soukromé dlužníky, takže je výsledkem nanejvýš vytěsňování soukromých úvěrů z ekonomiky," říká Sobíšek. Takže pokud země nedluží zahraničním investorům, nic se neděje. "Bankroty vlád se ve všech případech, které pamatuji, odvíjely od ztráty schopnosti platit závazky vůči zahraničním investorům. Schválně jsem použil tuto formulaci místo 'závazky v zahraničních měnách', protože jsem si uvědomil případ Řecka roku 2012, které bylo od bankrotu jen pár kroků, a to s dluhy ve své vlastní měně," dodal analytik UniCredit Bank.

V tomto kontextu má Česko se státním dluhem ve výši necelých 37 procent značné rezervy.

Centrální banky také netisknou peníze neomezeně, stále existuje alespoň nějaký limit. Podle odhadů analytiků Morgan Stanley centrální banky zemí klubu G10 letos pustí do oběhu 2,8 bilionu dolarů, které použijí na odkup dluhů vlastních vlád. Což je zhruba dvakrát tolik, co loni. Další blíže neurčené množství peněz pak použijí na záchranu ekonomiky.

Čekat se nedá ani návrat kladných úroků. Podle průzkumu agentury Bloomberg žádná z hlavních centrálních bank, jež zahrnují 90 procent světové ekonomiky, nemá v plánu zvyšování sazeb. A třeba dánská centrální banka, která od roku 2012 udržuje záporné sazby, nabízí fixní dvacetiletý nulový úrok na půjčky na bydlení.

Hra na schovávanou s inflací

Stejně jako v minulých letech i dnes si centrální banky gratulují, že dokážou udržet svět, aniž by se přitom hroutily ceny. S výjimkou Venezuely a několika zemí především v Africe přece není růst cen nic, s čím by se měli spotřebitelé nějak zaobírat. Aspoň do té doby, než si chtějí pořídit něco jiného než jídlo, kosmetiku či lehce obstarožní elektroniku. Protože ve skutečnosti se svět rozdělil na dvě části: Svět, kde ceny ostřížím zrakem hlídají centrální banky a pak slavnostně vyhlašují, že se jim jejich strategie daří.

A pak existuje druhý svět, kde ceny pádí a kde se inflace měří na desítky procent. Akciové trhy, nemovitosti, zlato a další suroviny… to vše bude i letos při velmi uvolněné měnové politice a dluhovému fiskálu útočit na rekordy. Ne proto, že by šlo o bezpečná aktiva, tak jak se slovo bezpečný definovalo v minulosti. To ani omylem − jestliže kdysi rostla aktiva spolu s růstem ekonomiky, loňský rok, kdy světové hospodářství kolabovalo pod tíhou opatření proti koronaviru, dokázal pravý opak. I když nic takového jako bezpečná investice ve skutečnosti neexistuje, cena všeho, co neovlivňuje napřímo stát či centrální banka, roste.

Krabička poslední záchrany, takzvaná kápézetka, kdysi obsahovala provázek, nůž, tužku, svíčku, zápalky a třeba pár náplastí. Investor, aby přežil rok 2021, musí diverzifikovat kapku víc. Do svého portfolia musí zařadit nemovitosti, kryptoměny, akcie a možná i pár kilo zlata. Naopak by se měl vyhnout státním dluhopisům a přenechat je centrálním bankám. Protože nikdo jiný neumí tak skvěle vysvětlit to, co se ve skutečnosti neděje, jako centrální bankéři, kteří v zápase o záchranu světa a nízké ceny vytvářejí skvělé podhoubí pro další krizi.