Vládní strany se nedokážou dohodnout na základních věcech. Jaké mají být v Česku daně, jestli má vláda předložit daňovou reformu. Nemají ani většinovou podporu pro rozpočet. Sledujeme totální rozval vládnutí, který by byl za normálních okolností zodpovědně řešitelný jediným způsobem: předčasnými volbami. O těch se začíná také mohutně spekulovat. Budou, nebo ne?

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

První podmínka, abychom se k dřívějším volbám dostali, zní: komunisté nesmí podpořit rozpočet na příští rok. Tím také do poslední chvíle hrozí, chtějí, aby se 10 miliard korun z rozpočtu ministerstva obrany přesunulo jinam. Na to vláda může těžko přistoupit, protože nejde o nic jiného než o symbolický kopanec do spolupráce Česka v rámci NATO. Komunisté sice zatím vždy v podobných situacích couvli, ale tentokrát se to nemusí stát. Pokud chtějí dát svým zbývajícím − většinou proruským − voličům důvod, aby nevolili v dalších volbách ANO, je to dobrá cesta, jak se od Babišovy strany odlišit. Pokud rozpočet neprojde, Česko vstoupí do roku 2021 v rozpočtovém provizoriu, což se stalo jen jednou − v roce 1998 na začátku vlády Miloše Zemana. Ve stavu, kdy je nutné pracovat na řešení ekonomických důsledků koronavirové krize, by to bylo pro vládu mimořádně nekomfortní. Řeklo by se, situace pro pád vlády jako stvořená.

Jenže v tom případě by nastoupil další faktor. K vyslovení nedůvěry vládě je potřeba 101 hlasů. Pro by tedy musely být i všechny demokratické opoziční strany. Jenže v případě, že by Babišovu vládu svrhly, dostal by se ke slovu podle ústavy Miloš Zeman. Už v roce 2013 prokázal, že je schopen si bez skrupulí najmenovat vlastní vládu, která bude hájit do voleb zájmy jeho a jeho kamarádů. V tomto případě je jasné, jaké zájmy to jsou: posunout zakázku na dostavbu Jaderné elektrárny Dukovany co nejblíž k náruči ruského Rosatomu. A to je něco, z čeho musí mít demokratická opozice upřímnou hrůzu. Není tedy vůbec jisté, že by pro pád Babišovy vlády ODS, KDU-ČSL, TOP 09, Piráti a STAN hlasovali.

Jedinou cestou, jak k předčasným volbám dospět bez rizika Zemanovy kremelské eskapády, je dohoda politických stran na samorozpuštění sněmovny, podobně jako se to stalo v roce 2013. K tomu je ale potřeba 120 hlasů, neobejde se to bez dohody ANO a opozice. Musely by tudíž být splněny současně dvě podmínky. Andrej Babiš by si musel říci, že se mu dřívější volby vyplatí, protože zabrání opozici v konsolidaci koalic a představení alternativního programu. A opozice by musela dospět k závěru, že se jí vyplatí pokusit se co nejdřív kapitalizovat koronavirový chaos oslabující Andreje Babiše, protože premiérova podpora by se mohla do října vzpamatovat. Jsou to v jádru dva motivy jdoucí proti sobě.

Když k tomu připočteme, že se poslancům zpravidla moc nechce opouštět křesla předčasně, můžeme vyslovit závěr: Předčasné volby klepou na dveře, ale nikdo jim patrně neotevře.