Stačila několikaměsíční povinnost chodit se zakrytým obličejem a lidé změnili způsob vnímání řeči. Při běžné komunikaci se nepoužívá jen sluch, pomáhá i odezírání ze rtů. Čeští vědci zjistili, že mladí lidé se od sundání roušek více spoléhají právě na sluch, třicátníci a starší zase více koukají na pusu. "Výsledky v první skupině značí efektivní přizpůsobení se změně v prostředí, rychleji se učí," říká autorka výzkumu Kateřina Chládková z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

Tento článek patří do placené sekce.

Pro vás jej odemknul někdo, kdo má předplatné.


Pokud budete předplatitelem, budete moci stejným způsobem odemykat placené články i pro své přátele.
A získáte i řadu dalších výhod.

Lidé nad třicet pět let po sundání roušek zareagovali jinak − na pohyby rtů se začali naopak více soustředit. "Může to být dáno tím, že se pomaleji učí přizpůsobovat, nebo tím, že mají horší sluch a bez odezírání ze rtů mají větší problém porozumět. Proto se 'chytli' vizuální informace, kdykoliv jim byla zpřístupněna," dodává Chládková.

Experiment prováděla pražská fakulta společně s výzkumníky z Univerzity Palackého v Olomouci. K dispozici měli vzorek o 300 lidech ve věku od 16 do 55 let, přičemž ověřovali výsledky ještě na skupině vysokoškolských studentů.

Experiment podle Chládkové znovu dokazuje, že jazyk a řeč jsou i v dospělosti pořád tvárné. "V souvislosti s měrou, do které lidé čtou ze rtů, se ví, že pokud se člověku například zhorší sluch, začne více odezírat ze rtů, a pokud se mu zhorší zrak, začne věnovat více pozornosti poslechu zvukové stránky řeči," říká Chládková. Když pak bylo v polovině března vyhlášeno povinné nošení roušek, výzkumníci okamžitě zareagovali.

"Nabízela se jedinečná příležitost zjistit, jestli tahle plasticita v používání jazyka a řeči bude fungovat, i pokud se změní styl komunikace externě. Tedy ne tím, že by posluchač prošel sám nějakým poškozením zraku nebo sluchu, ale tím, že celá společnost komunikuje jinak," popisuje Chládková důvody pro vznik experimentu.

Vědci předpokládají, že až se roušky přestanou nosit, vnímání řeči se zase vrátí do původního stavu. "A naopak, pokud se roušky zase nosit budou, přizpůsobí se člověk znovu," dodává Chládková.

Podle výzkumů se každý člověk na odezírání ze rtů soustředí, někdo ale pohybům úst nepřikládá velký význam, jiný bez pohybů rtů rozumí minimu. Napříč lidmi se míra odezírání ze rtů velmi liší, ale pokud nedojde ke změně podmínek, příliš se to nemění.

Češi začali roušky nosit 19. března tohoto roku a sundali je v květnu, kdy se uvolnila opatření proti koronaviru. Roušky představovaly problém hlavně pro sluchově postižené lidi − ruší zvuky a zároveň znemožňují zmiňované odezírání ze rtů. Výzkumy ukazují, že zakrytý obličej snižuje hlasitost řeči až o padesát procent. Což je problém i pro ty, kteří mají se sluchem jen mírné problémy, natož pro statisíce sluchově postižených. Při porozumění znakovému jazyku nejsou důležité jen ruce, ale i mimika obličeje poskytuje důležité informace.

Americká studie skupiny geriatrů a vědců zaměřených na fonetiku, publikovaná letos v červnu v časopise British Medical Journal, upozornila na to, že lidé, kteří mají problémy se sluchem, měli v čase povinných roušek také obecně komplikovanější průběhy nemocí. Podle odborníků to souvisí se špatnou komunikací mezi pacientem a lékařem právě kvůli rouškám. Aby se usnadnila situace nedoslýchavým nebo neslyšícím, začaly se už vyrábět i roušky, do kterých se všívá na pusu průhledné plastové okénko, které umožňuje odezírání ze rtů.

Související

Líbil se vám článek? Chcete víc takových článků?

Kupte si předplatné a můžete si je číst všechny. Navíc bez reklam a s možností sdílet přátelům.

Vyzkoušejte předplatné HN+