Vrátit do Národní galerie Fajta, nebo ne? Zaorálka čeká možná nejtěžší rozhodnutí ve funkci

Rok nato je Fajt takřka rehabilitován. Ministr, který jej odvolal, padl a ten nový, Lubomír Zaorálek opět z ČSSD, se bývalému řediteli galerie omluvil jménem státu. Trestní oznámení policie odložila. Fajt podal přihlášku do nového výběrového řízení na šéfa Národní galerie a postoupil do užšího výběru, kde je zatím, před započtením hlasů ze zahraničí, na třetím místě. A Zaorálka, který se opírá o nově zřízenou Garanční radu Národní galerie vedenou architektem Josefem Pleskotem i odbornou komisi, čeká možná nejtěžší rozhodnutí ve funkci: vrátit Fajta, nebo dát přednost jeho konkurentům, bývalému řediteli Moravské galerie Markovi Pokornému či polské manažerce Alicji Knastové?

Politické vlivy

U prvních dvou do hry vstupuje politika. Fajt v prezidentských volbách roku 2013 podpořil nikoliv Miloše Zemana, nýbrž Karla Schwarzenberga. Se stávající hlavou státu se už roky soudí, neboť jej Zeman odmítá jmenovat profesorem. Že mu na věci záleží, prezident prokázal vloni, když odmítl odvolat Fajtova "popravčího", ministra kultury Staňka, a navzdory ČSSD i premiérovi jej držel ve funkci, čímž způsobil vládní krizi.

Pokud by stávající ministr Zaorálek vrátil Fajta do čela galerie, riskoval by hněv někdejšího předsedy ČSSD Zemana, který si ve straně dodnes udržuje vliv a jako hlava státu bude v klíčovém postavení po parlamentních volbách na podzim 2021. Zaorálek hodlá ředitele Národní galerie jmenovat nejpozději do první poloviny letošního října, kdy se konají krajské a senátní volby. Neúspěch v nich může situaci v ČSSD ovlivnit, stejně jako případná prezidentova nevole.

Jiří Fajt nepochybuje, že Miloš Zeman se jeho případnému návratu pokusí zabránit. "Pan prezident prokázal, že určité věci nezapomíná, třeba moje občanské angažmá v roce 2013, kdy jsem ve volbách podpořil jeho protikandidáta. Překvapilo by mě, kdyby se Pražský hrad nesnažil o to, abych se do Národní galerie nevrátil," říká.

Hospodářské noviny se proto zeptaly ministra kultury, zda se o výběrové řízení zajímá prezident a existuje-li možnost, že by se Zaorálek jeho názorem nechal ovlivnit. "Právě proto, aby nevznikaly podobné pochyby, byla vytvořena Garanční rada Národní galerie a výběrová komise pro výběr generálního ředitele složená z odborníků, která vybrala tři nejvhodnější kandidáty," odpovídá Zaorálek.

Připomíná, že bude disponovat také hlasy zahraničních odborníků a výsledky takzvaného assessmentu, to znamená testů, jimiž firmy zjišťují, jaký kandidát je pro pozici nejvhodnější. "Všechny tyto kroky by měly definitivně odstranit pochybnosti a domněnky, které se objevovaly kolem minulých výběrových řízení na generálního ředitele Národní galerie," doplňuje Zaorálek.

Stát se omluvil Fajtovi za odvolání z čela Národní galerie. Trestní oznámení ministerstva kultury bylo nedůvodné

6. 5. 2020 ▪ 3 min. čtení

Bez politické minulosti není ani bývalý ředitel Moravské galerie v Brně a současný šéf ostravské galerie Plato Marek Pokorný, v průběžném hodnocení první kandidát. Přestože nikdy nebyl jejím členem, několik let dělal mluvčího ODS pro kulturu. Stranu zastupoval v debatách, jejím jménem kritizoval kulturní politiku státu i ministry dalších partají. V roce 1999 pomohl zvolit do čela Národní galerie Milana Knížáka, který rok předtím kandidoval za ODS do Senátu. Na přelomu tisíciletí Pokorný pořádal výstavy ve foyer Poslanecké sněmovny, toho času vedené Václavem Klausem, "otcem zakladatelem" ODS. Pokud by teď Zaorálek vybral Pokorného, mohl by u sociálních demokratů vzbudit nepochopení, proč svěřuje kontrolu nad Národní galerií s více než čtvrtmiliardovým rozpočtem zrovna jedinému kandidátovi historicky spjatému se současnou opozicí.

Že by při výběru ředitele přihlížel k Pokorného někdejšímu politickému angažmá, však ministr kultury z ČSSD odmítá. "Každý v této zemi má právo mít politické přesvědčení a hlásit se k nějakému myšlenkovému proudu a nesmí být za to jakkoliv diskriminován," říká Zaorálek.

Co nabízí Fajt

Hospodářské noviny si od ministerstva vyžádaly koncepce všech tří kandidátů. Zejména Fajt a Pokorný mají o Národní galerii odlišné představy.

Fajt je zvyklý myslet ve velkém. Jako kurátor má renomé, jeho výstava o Karlu IV. se dostala až do Metropolitního muzea umění v New Yorku. Coby ředitel v letech 2014 až 2019 oživil do té doby stagnující Národní galerii a vytáhl její návštěvnost ze 380 tisíc lidí ročně na rekordních téměř 712 tisíc. Uspořádal sledované výstavy Františka Kupky, Jiřího Koláře či hvězd současné scény Gerharda Richtera a Aj Wej-weje. Instituci zapojil do mezinárodních projektů, předělal stálé expozice, vyměnil šéfy sbírek. Provedl také úpravy v několika budovách, zpřístupnil část Veletržního paláce, kam na hromadné vernisáže začaly chodit tisíce lidí, především mladých. Snížil věkový průměr zaměstnanců galerie. Přesoutěžil nájemce restaurací a kaváren, což podfinancované instituci přineslo desítky milionů korun do rozpočtu. Další peníze dodali Fajtem oslovení sponzoři a mecenáši.

Rozhodnou-li u ministra hlasy zahraničních odborníků, je možné, že půjdou právě za Fajtem, kterého se po jeho odvolání vloni v otevřeném dopise zastalo několik desítek šéfů největších výtvarných institucí včetně britských galerií Tate, pařížského Centre Pompidou či newyorské MoMA.

Zároveň se ani Fajtovi vše nepovedlo. Část kunsthistoriků jej kritizovala, že dává přednost velkolepým výstavám a vede galerii silnou rukou. U politiků nesehnal peníze na rekonstrukci Veletržního paláce, stabilně neobsadil místo finančního ředitele, spálil se při výběru šéfkurátora. Když byl odvolán, zastalo se jej naprosté minimum zaměstnanců. Po případném návratu by musel získat jejich důvěru.

Jiří Fajt má o programu i budovách Národní galerie jasnou představu, která však nebude zadarmo. V koncepci žádá zvýšit státní příspěvek na provoz galerie ze stávajících méně než 300 milionů korun ročně alespoň o 100 milionů. Dalších 30 milionů chce na akvizice. Argumentovat může mimo jiné tím, že ministerstvo v posledních letech Národní galerii přidávalo minimálně, zatímco příspěvek Národnímu divadlu vzrostl ze 625 milionů v roce 2015 na loňských 867 milionů.

Pro Zaorálka se tím otevírá příležitost napravit nerovnost v přístupu ministerstva ke svým největším příspěvkovým organizacím. A především: pokud by ministr s Fajtem po boku ještě do voleb na podzim 2021 zajistil odhadem pár miliard korun na rekonstrukci Veletržního paláce, může se navždy zapsat jako ten, kdo po letech otálení, slibů a kličkování svých předchůdců skutečně něco změnil. Peníze na rekonstrukci budovy naposledy v září 2017, měsíc před parlamentními volbami, slíbil tehdejší premiér z ČSSD Bohuslav Sobotka. Nikdy nedorazily.

Fajt: Stát mě odstřelil kulometem, bylo to na objednávku Zemana, omluvu vítám

Co nabízí Pokorný

Ale je tu druhá cesta a tu nabízí Marek Pokorný. Nepobuřuje prezidenta, neklade si podmínky, nežádá víc peněz. Možnost, že by příspěvek Národní galerii vzrostl o 20 až 30 procent, tedy zhruba o 80 milionů korun, ve své koncepci i vzhledem k pandemii koronaviru označuje za "zázrak" a dopředu naznačuje, že za cenu úspor by byl schopen vyjít se stávajícím rozpočtem.

Rekonstrukci Veletržního paláce odhaduje za šest až 10 let, to znamená za mandátem současného a nejspíš i příštího ministra kultury. Pokud by vláda prosadila dlouho diskutovanou transformaci příspěvkových organizací na takzvané veřejnoprávní instituce v kultuře, což by konkrétně Národní galerii umožnilo zbavit se tabulkových platů nebo intenzivněji shánět sponzory, Pokorný nebude první, kdo se do takové změny pohrne.

Zároveň právě u něj má ministerstvo jistotu stabilního vedení. V letech 2004 až 2012 postavil na nohy Moravskou galerii v Brně, v posledních sedmi letech na zelené louce vybudoval ostravskou galerii současného umění Plato, mimochodem jedinou příspěvkovou organizaci zřízenou po roce 1989, která se orientuje na současné umění. S řízením tohoto typu institucí má Pokorný nejvíc zkušeností ze všech kandidátů.

Za tři dekády, kdy byl kritikem, kurátorem, ředitelem galerií nebo členem rad a porot, si vybudoval kontakty i vliv. Stejně jako Fajt by byl schopen v Národní galerii připravit výstavu coby kurátor, Pokorný ale uvažuje jinak. I pojmy jako výstava či instituce v každém pracovišti znovu promýšlí v daných souvislostech. Výstavní profil buduje po dobu více let. Vyznává přesvědčení, že galerie nestojí a nepadá s ředitelem, nevyhledává pozornost médií. Varuje před rychlým růstem návštěvnosti či strháváním pozornosti, aby to instituci vnitřně nevyčerpalo. Úspěch nepoměřuje čísly ani hvězdnými jmény. Když byl na únorové debatě v Praze dotázán, kým by se měla Národní galerie inspirovat, neřekl New Yorkem, Londýnem ani Paříží, nýbrž Slovenskou národní galerií.

Zároveň se ani Pokorný nevyhnul konfliktním situacím − před několika lety odešel z grantové komise na pražském magistrátu poté, co hlasoval pro zvýšení příspěvku Ceně Jindřicha Chalupeckého, jejíž porotě ve stejné době předsedal. Letos byl jako kandidát Chalupeckého ceny úspěšně zvolen do Rady Českého rozhlasu.

Pokud by Pokorný Národní galerii stabilizoval, jeho jmenováním by za sebou Zaorálek nechal odkaz někoho, kdo napravil desítky let problematickou instituci.

Třetí cesta

Velkou neznámou je v pořadí zatím druhá kandidátka, Polka Alicja Knastová, dříve kurátorka varšavského Muzea Fryderyka Chopina nebo Muzea dějin polských Židů a v posledních letech ředitelka Slezského muzea v Katovicích.

V její neprospěch mluví, že v Česku nikdy nepracovala a česky nehovoří, což by pro některé zaměstnance galerie mohla být nepřekonatelná obtíž. Když se roku 2015 šéfkurátorem Národní galerie stal Polák Adam Budak, jako cizinec čelil značnému odporu. A nebyl výjimkou: sotva vloni do pražského Národního divadla coby šéf opery přišel Per Boye Hansen z Norska, odbory tradičně blízké ČSSD proti němu vystartovaly a žádaly hlavu ředitele divadla.

Knastová je v Česku nepopsaný list, nezná zdejší politiky, umělce ani mecenáše. Zdráhá se dopředu komentovat rozpočet, koncepci napsala obecně, s důrazem na roli Národní galerie ve vztahu k umění střední Evropy. Mluví o inkluzi, rozšiřování sbírek 20. století díly z Čech, Moravy a Slezska, o tom, že galerie by měla sdílet zkušenosti s menšími institucemi, digitalizovat publikace, rozšířit doprovodný program mimo své budovy. Nevyvolává velká očekávání, pročež může jedině překvapit. Ovšem neklade si malé cíle: Fajtem dosaženou návštěvnost 700 tisíc lidí ročně považuje Knastová za metu, kterou lze překonat.

Pokud by ve výběrovém řízení uspěla, i tady by se ministr Zaorálek zapsal: jako první, kdo měl odvahu do čela Národní galerie poslat cizince.

Kdo s koho. V průběžném bodování komise, která vybírá příštího ředitele pražské Národní galerie, se před započtením hlasů ze zahraničí umístili jako první Marek Pokorný.

Foto: HN – Jakub Plíhal

Alicja Knastová je zatím druhá.

Foto: PAP / Andrzek Grygiel

Jiří Fajt je momentálně třetí, ale nakonec rozhodne ministr.

Foto: HN - Tomáš Nosil