Letošní prázdniny si člověk nejvíc užije v prázdných městech, příroda je nacpaná k prasknutí

Teď, na závěr prázdninové sezony, hlásí jedna letecká společnost za druhou, že od podzimu zase začnou významně omezovat lety, které už teď průběžně přizpůsobují semaforům všech zemí, které se nedokázaly sjednotit v názoru, co je vlastně bezpečné a co ne.

Přesto, nebo právě kvůli naprostému chaosu, letošní léto nabízí netušené možnosti. Liduprázdné památky, kde se za normálních okolností stojí fronty, hotely za cenu ubytovny a přírodní skvosty, kterým se davy vyhýbají. Nejde přitom o místa, kde setrvale dávají lišky dobrou noc, ale o tradičně žádané destinace, jež mají dnes tak trochu smůlu.

Za normálních okolností seznam levných turistických destinací v Evropě v podstatě kopíruje bývalé státy východního bloku. Na tom sice nic nezměnilo ani letošní léto, jen je v některých místech ještě levněji než obvykle, rozhodně to ale neplatí plošně. Nicméně "díky" koronavirové krizi se dá absolvovat i návštěva západních skvostů za cenu, po jejímž zaplacení člověk nemusí nasadit na dalšího půl roku nucenou dietu, případně si hledat druhé či ještě lépe třetí zaměstnání.

V průběhu plánování však nejprve musíme důkladně třídit. Co všechno je lepší vynechat?

Moře aneb kde hledat peklo na zemi

Doporučení politiků (nejen českých), aby lidé zůstali co nejvíc doma ve vlastních zemích, našlo odezvu, jejímž výsledkem je záplava turistů, jež nejen vyrovná, ale i překoná minulé sezony. Nejen co se týká množství lidí, ale také cen ubytování i jídla. Platí to pro celou Evropu.

Na prvním místě destinací, na které je lepší zapomenout (protože si na ně před námi vzpomnělo asi 100 milionů lidí naráz), jsou ty, jež mají poblíž jakoukoliv vodní plochu. A je vcelku jedno, jestli jde o studený Balt či Atlantik, vlažný Lamanšský průliv nebo horký pás kolem Středozemního moře.

Pokud člověk shání na poslední chvíli ubytování v jižní Francii, získá poměrně jasnou představu o relaci výdělků v Česku a síle koruny. V podvečerních hodinách minimální počáteční cena hotelů v této destinaci startuje na úrovni tuzemské minimální mzdy (měsíční) a cena pro místo pro stan odpovídá ceně hotelového pokoje v centru Prahy v nejlepší sezoně. A je vcelku jedno, jestli člověk vybírá v Marseille, či o 250 kilometrů dál v Beaulieu.

Monako je pak ještě o kapku dražší, navíc se tam hůř hledá místo pro stan. A k tomu místní striktně dodržují odpolední a večerní klid (prostě po sedmé se nepracuje), takže výběr v odpoledních hodinách rapidně klesá.

Zájemci o chladnější Atlantik ve Francii, pláže Belgie či větrného Nizozemska, případně o pobyt na Baltu na ostrově Rujána, jsou na tom kapku lépe. Čím dále na sever, tím větší šance, že jsou hotely ochotné ubytovávat (mají otevřenou recepci) i po sedmé hodině večer. S větší nabídkou přichází také lepší cenový výběr. V zásadě tady stačí česká průměrná mzda (ta, na kterou nedosáhnou dvě třetiny populace) na sedmidenní nocleh bez snídaně.

Nutno dodat, že ani návštěva jezera není levnější alternativou. Nemusí jít zrovna o ta švýcarská, rakouská či severoitalská, kde je nejlevnějším ubytováním místo pro stan na zahradě místního farmáře, který sídlí několik kilometrů od jezera. A jako bonus člověk dostane nefalšovanou vůni chlévské mrvy, což ocení zejména ve chvíli, kdy se počasí rozhodlo útočit na teplotní rekordy.

Přímořské a příjezdní destinace, jež se vyznačují vysokou intenzitou návštěvnosti − v zásadě se tady nedá udržet dvoumetrový doporučený odstup, respektive se nedá udržet žádný odstup −, vyžadují kvůli nedostatku místa velmi často i samostatné ubytování pro auta. V některých případech se pak může stát, že člověk bydlí levněji než jeho vůz na hlídaném parkovišti. Má ale útěchu, že o auto je řádně postaráno. A mimochodem i horentní suma za parkování vyjde levněji než pokuta policistů, již bývají v těchto oblastech velmi aktivní, nehledě na horké počasí.

Procházka, jediné potěšení zdarma

Dlouhé fronty na Sněžku naznačují, že ani horské oblasti nebudou mít s návštěvností problém. A platí to nejen pro Krkonoše, ale pro všechny hory. Jistou útěchou může být, že prostor hor a pohoří není tak omezený jako v případě ubytování u vodních ploch. Levné ubytování lze sehnat i na poslední chvíli, nicméně vyžaduje zoceleného turistu, který miluje palandy či sdílené hygienické zařízení. Případně je ochoten jet na hory a současně bydlet v centru průmyslového města, které je od zmíněných kopců, co by dělem dostřelil. Pokud ovšem člověk trvá na tom, aby viděl hory, došel pěšky k lanovkám dřív, než je zavřou, a ještě si mohl dojít pohodlně do slušné restaurace na jídlo, potom se ve všech koutech republiky jedná o luxusní záležitost.

Poněkud překvapivě se však dá najít přijatelné ubytování ve slavných horských střediscích Alp, Dolomit i Pyrenejí. Na poslední chvíli se člověk dostane s cenou ubytování pod 100 eur za noc i v destinacích typu Chamonix či Bad Gastein, které si obecně na slevy příliš nepotrpí. Dobrou zprávu relativizuje skutečnost, že při současném kurzu koruny má tato částka blíž k životnímu minimu na měsíc na druhého dospělého v rodině než k normálnímu dennímu příjmu.

Střediska typu Zermatt či Verbier zatím z pozic luxusních destinací neustupují, ceny ubytování jsou zde srovnatelné jako na azurovém pobřeží.

Na rozdíl od jezer a moří ale hory nabízejí evidentně dostatek prostoru pro auta, takže s jejich umístěním zde problém není. Praxe vysokohorské přirážky za běžný oběd a pití ovšem funguje všude bez ohledu na výšku pohoří.

Pro milovníky piva poznámka: Jak u moře, tak i v horách se cena standardního českého půllitru (na Západě jsou čím dál běžnější podstatně menší míry) blíží k 10 eurům.

Kdo si chce zbytek letošního léta opravdu užít za normální peníze a nehodlá se stát součástí homogenního kolektivu turistů, musí vyrazit do měst. Rozhodně však neplatí, že každé město zeje prázdnotou.

Soutěž Nejlevnější město vyhrává…

Benátky sice kvůli jarnímu úbytku turistů odsunuly vstupní poplatek na léto 2021, nicméně s ním stále počítají, stejně jako s instalací turniketů na všech příjezdových trasách, které prý pomohou vstupní poplatek lépe vybírat. O návratu turistů, jichž mimochodem už teď není nijak málo, nepochybují.

Oproti tomu francouzské Benátky, malebné městečko Annecy, zatím o vstupu neuvažují, i když by mohly. Plná parkoviště, hotely i ulice jsou tady ještě o kapku nacpanější než v ostatních městech na Ženevském jezeře, která si na nedostatek turistů letos skutečně stěžovat nemohou.

To samé, jak už bylo naznačeno, ostatně platí pro většinu měst u vody a je jedno, zda jde o německý Stralsund, belgické Ostende či francouzskou Nice. Nikde tady člověk klid a nízké ceny nenajde.

U měst, která se nemohou chlubit blízkostí moře, jednotící cenové směřování chybí. Například italská Florencie si vysoké ceny udržela stejně jako francouzské Lille či belgické Bruggy. Slevy budeme marně hledat i v rakouském Innsbrucku či nizozemském Utrechtu. Překvapivě vysoko udržují cenovou hladinu Drážďany. Na nedostatek turistů si stěžují také švýcarská městečka, do slev se nicméně nepouštějí.

Na druhé straně jsou města jako například Turín, který je výrazně levnější než v minulých letech. Cuneo, středověké město v Piemontu s pohnutou historií z druhé světové války, vysloveně zeje prázdnotou. Za malé peníze se dá vidět i další středověký skvost, tentokrát francouzský: město Avignon. Letos nám nic nebrání zabroukat si písničku o tamním slavném mostě přímo na místě.

Zlevnila také některá hlavní města. Jestliže si Paříž aspoň podle ceny hotelů horko těžko udržuje svoji fasádu města módy, Řím už musel rezignovat. Ne že by v běžnou denní hodinu člověk na ulici věčného města nepotkal ani živáčka, naopak, faktické zavádění roušek při chůzi venku je spíš reakcí na jejich přeplněnost. Ani nelze říct, že by Koloseum či Villa Borghese zely prázdnotou. Je ale fakt, že ubytování v centru je levnější a památky přístupnější než v jiné roky během prázdnin.

O trochu levněji je i v Amsterdamu, městě, které v posledních letech úpělo pod přemírou návštěvníků. Teď, jak se zdá z informací místních médií, spíš než turisty řeší zanedbanou infrastrukturu kanálů, mostů či pilotů, na kterých město stojí.

Samostatnou kapitolu představují španělská a portugalská města. Obě země se ocitly na semaforu v červené barvě, takže se jim turisté vyhýbají obloukem, aby nemuseli po návratu tvrdnout v karanténě. Madrid, Barcelona či Lisabon patří k nejlevnějším a nejkrásnějším místům, která může člověk letos vidět.

Stále však zbývá jedno dostupné město, jehož návštěvu by si nikdo neměl nechat ujít. Praha je aktuálně nejlevnější za posledních mnoho let. A to se týká jak hotelů, tak i gastronomie. Prázdniny v prázdné a levné Praze jsou přesně tím, co si člověk přál vždycky. Nedostižným snem, jehož naplnění přinesl až koronavirus. A do konce prázdnin to celé můžeme absolvovat bez povinného cvičení v rouškách.