Nejmenší těžař hnědého uhlí v Česku − Sokolovská uhelná − byl vždy spojován s Františkem Štěpánkem. Dlouholetý šéf a většinový majitel byl autoritativní lídr, který se do velké míry podílel i na rozvoji Sokolova a Karlovarského kraje. V březnu ale spáchal sebevraždu, prý trpěl depresemi. Řízení firmy přebral Jaroslav Rokos, dlouholetý společník, který má ve firmě bezmála 42 procent. A čeká ho nelehký úkol − musí firmu připravit na nevyhnutelný konec těžby. "Nezbývá nám než vytvořit nějakou Sokolovskou neuhelnou," říká HN ve svém prvním rozhovoru.

Tento článek patří do placené sekce.

Pro vás jej odemknul někdo, kdo má předplatné.


Pokud budete předplatitelem, budete moci stejným způsobem odemykat placené články i pro své přátele.
A získáte i řadu dalších výhod.

HN: Když jsme se na podzim bavili s panem Štěpánkem, hovořil o tom, že uhelný byznys brzy skončí. Nikdo nečekal, že to bude tak rychlé. Před týdnem jste oznámili, že zavíráte závod na zplyňování uhlí a propouštíte tisíc lidí.

O tom, že tlakové zplyňování uhlí ve Vřesové bude ukončeno, jsme rozhodli už loni na podzim. Na počátku roku byla na Sokolovsku asi dvouprocentní nezaměstnanost a říkali jsme si, že ta tisícovka lidí, kterou bychom v letošním a příštím roce propustili, by neměla mít problém najít práci. Od půlky března jsme si ale s koronavirovou krizí uvědomili, že tak jednoduché to nebude. Oslovili jsme kraj a vládu s návrhem, jak prodloužit činnost závodu. Hlavním důvodem jeho zavření je náklad na nákup emisních povolenek, které za poslední roky podražily z pěti na 30 eur za tunu CO2 vypuštěnou do ovzduší. My ročně kupujeme i s elektrárnou Tisová asi 4,5 milionu povolenek, to při těchto cenách znamená náklad přes tři miliardy korun. Přišli jsme s návrhem na prominutí povinnosti kupovat si povolenky na určité období. Objevil se tu premiér i ministr průmyslu, ale nakonec jsme se nikam nedostali. Prý by to byl precedent. Nicméně to, že přestaneme zplyňovat uhlí, neznamená konec elektrárny ani konec těžby uhlí.

HN: Připojíte teď plynovou elektrárnu ve Vřesové na zemní plyn?

Ona už je připojená, plynovod tu byl jako záložní zdroj.

6,3 milionu tun

hnědého uhlí vytěžila ročně Sokolovská uhelná v lomu Jiří ve Vintířově, severozápadně od Sokolova. Podle majitelů od letoška toto množství poklesne na čtyři miliony tun či méně.

3,5 tisíce GWh

elektrické energie vyrábí firma z vlastního uhlí a zásobuje teplem nedaleké Karlovy Vary a okolí. Část vyrobeného tepla, zhruba 1,7 tisíce terajoulů, Sokolovská uhelná prodává.

HN: Kolik zplyňování prodělávalo? Překvapilo mě, že jen na něm pracovalo tisíc lidí.

Měsíčně byla ztráta vlivem emisních povolenek kolem 100 milionů korun. Na zplyňování samotném pracuje pár stovek lidí. Ale jsou tu přidružené provozy, je tu údržba, správa a koneckonců se to promítne i do těžby uhlí, budeme ji muset snížit.

HN: Kdy začnete rozdávat výpovědi?

Už jsme začali. Naši zaměstnanci mají díky kolektivní smlouvě nárok na odstupné až do výše 12 platů, v závislosti na odpracovaných letech. Navíc jako výsledek jednání s ministrem průmyslu se snad podaří rozšířit vládní nařízení z roku 2016 ke zmírnění sociálních dopadů spojených s útlumem těžby. To se týkalo převážně OKD a firem těžících uran. A mělo by být rozšířeno také o Sokolovskou uhelnou. Lidé pak budou dostávat od státu po dobu až 60 měsíců finanční příspěvek.

HN: Máte další teplárnu a elektrárnu ve Vřesové a Tisové, i ty spalují uhlí. Také je zavřete?

I ty jsou samozřejmě producentem emisí CO2. Máme zde ale závazek − zásobujeme teplem asi třetinu obyvatel Karlovarského kraje. Elektrárna Tisová zásobuje Sokolov a obce na západ od něj, Vřesová zase Karlovy Vary a obce na východ od Sokolova. Ty nemůžeme jen tak zavřít. Na Vřesové je to relativně jednodušší. Tam tepelnou elektrárnu může nahradit výroba z paroplynového zdroje, o kterém jsme se bavili před chvílí. V Tisové je to složitější. Namísto té chceme vybudovat dvě plynové kotelny a také postupně přejít na plyn.

Jaroslav Rokos (57)

Současný předseda dozorčí rady Sokolovské uhelné a majitel necelých 42 procent akcií působí v těžební firmě přes 30 let. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou a Prague International Business School. V Sokolovské uhelné působil od poloviny 90. let jako její finanční ředitel. Následně se v roce 2004 podílel spolu s Františkem Štěpánkem a Janem Kroužeckým na její privatizaci. Poslední jmenovaný se se svými partnery rozhádal, v roce 2015 ho vyplatili.

HN: Takže to nestojí na nové elektrárně v Tisové?

Tam už jedna plynová kotelna je, funguje jako záložní zdroj a může zásobovat některá města na západě. Ale roura vedoucí do Sokolova se uřízne a město bude mít dva vlastní zdroje tepla, provozované také v naší režii.

HN: Jaké investice si přechod na plyn vyžádá?

Nebude to tak velké. Výstavbu infrastruktury v Sokolově odhadujeme na 150 milionů korun. Problém je samozřejmě v zaměstnanosti. V Tisové přímo a nepřímo pracuje asi 150 lidí, jenže plynové kotelny stačí obsloužit zhruba pět zaměstnanců. To samé na Vřesové.

HN: Takže tisícovka není konečné číslo. Kolik lidí celkem v dalších letech propustíte?

V extrémní variantě, kdybychom nepřemýšleli o novém byznysu, by z dnešních 3500 lidí pracovalo v Sokolovské uhelné možná nějakých 150. Pár desítek na plynových zdrojích, nějaká stovka na rekultivacích. Tou cestou samozřejmě nechceme jít, hodláme provozovat uhelnou část byznysu tak dlouho, jak nám to ekonomika dovolí. A připravujeme projekty na dobu pouhelnou. Nebudou to ta čísla jako nyní, ale odhaduji, že na nějakou tisícovku zaměstnanců bychom se dostat mohli.

HN: Kdy dojde k úplnému uzavření vašich uhelných elektráren?

To záleží na tom, jak se bude vyvíjet cena emisních povolenek a cena elektrické energie. Může a nemusí to být rychlý proces. My však musíme být připraveni, a proto začínáme budovat plynové zdroje. Kdyby šla cena nad 30 eur za povolenku a neodrazilo by se to v nárůstu ceny elektřiny, už by to byly neúnosné náklady, které firma nemůže dlouhodobě nést a ohrozit svoji budoucnost. Nyní se nám uleví uzavřením plynárny, která dělala asi polovinu emisí, ale další růst nákladů na povolenky by nás ohrozil.

HN: Už jste zmínil, že budete snižovat množství vytěženého uhlí. O kolik?

Ještě loni jsme vytěžili zhruba šest milionů tun hnědého uhlí. Letos to začne klesat a příští rok se budeme pohybovat v intervalu 3,5 až čtyři miliony tun uhlí. Jen samotné zplyňování si bralo asi dva miliony tun.

HN: Ty dva miliony tun byste už neprodali?

Ne. Není zájem.

HN: Je nějaká hranice, při které by pro vás těžba už nebyla udržitelná? Přece jen je spojená s vysokými fixními náklady.

I s těmi se dá samozřejmě hýbat. Záleží také na tom, kdy skončí těžba skrývky, pak může pár let ze setrvačnosti pokračovat těžba uhlí. Nicméně s tím jsou spojeny i náklady na pásovou dopravu uhlí i skrývky, na čerpání důlních vod a další. Pro srovnání − jezero Medard, které se napouští, má asi 500 hektarů. Jiří, kde se stále těží, bude mít po zaplavení přes 1200.

Zachování odkazu

Setkání v centrále Sokolovské uhelné na náměstí stejnojmenného města nebylo úplně obvyklé. Na rozhovor dorazili hned dva muži. Minoritní vlastník firmy a šéf dozorčí rady Jaroslav Rokos a spolu s ním i její místopředseda Pavel Tomek. Dlouholetý právník firmy má novou roli: zastupuje dědice po Františku Štěpánkovi, dřívějším největším akcionáři firmy, který na jaře spáchal sebevraždu.

Akcionářská struktura by se štěpit neměla. "Stále ještě běží dědické řízení. S dědici je ale domluveno, že jakmile skončí, bude celý balík akcií vložen do svěřenského fondu," říká Tomek.

Jeho a Rokose nyní nečeká lehké období. František Štěpánek, velký regionální patriot, prý trpěl depresemi kvůli tomu, jak na firmu dopadají klimatické snahy Evropské unie. Sokolovská uhelná je největším zaměstnavatelem v kraji. A jen týden před schůzkou s HN oznámila, že kvůli drahým emisním povolenkám musí zavřít jeden z provozů a propustí tisíc zaměstnanců.

Z obou manažerů je cítit, že situace není nejlehčí. Snaží se na jedné straně co nejdéle udržet uhelný byznys, jehož konec se blíží rychleji, než kdokoliv čekal. A na straně druhé plánují i připravují nové možnosti, jak investovat.

Oba se nicméně často myšlenkově vracejí k bývalému šéfovi firmy Štěpánkovi. "Dědicové mají zájem a cíl pokračovat v tom byznysu tak, jak ho pan Štěpánek nastavil. Chtějí, aby se naplnil odkaz otce, tedy aby se firma transformovala a zároveň aby útlum těžby a zpracování uhlí měly na region co nejmenší dopad," říká Tománek.

HN: Je možné efektivně těžit půl milionu tun ročně?

My jsme si to vyzkoušeli na dotěžování u jezera Medard, takže v extrému ano. Ale za použití velkorypadel to efektivně možné není.

HN: Vy sami za pár let plánujete přestat spalovat uhlí. Nehrozí, že skončí i vaši velcí odběratelé?

Našimi největšími odběrateli jsou dvě plzeňské teplárny a teplárna v Českých Budějovicích. Tam máme ještě dlouhodobé smlouvy. Ale jejich rozhodnutí bedlivě sledujeme.

HN: Například do Budějovic staví ČEZ horkovod z Jaderné elektrárny Temelín.

Ano, a navíc tam chtějí rozvíjet spalování odpadu. Někteří zákazníci nám snížili odběry, přechází na jiná paliva, plyn, biomasu… Ale zatím nikdo neodpadává.

HN: Kolik činila vaše vlastní spotřeba uhlí?

Z těch šesti milionů to byly asi čtyři miliony tun.

HN: Takže největší odběratel, který snižuje odběr, jste vy sami…

Ano. To máte pravdu.

HN: Pan Štěpánek říkal, že si umí představit konec těžby na Sokolovsku za pět let. Jak to vidíte vy?

Můj odhad je, že k tomu dojde nejpozději v roce 2030.

HN: Je možné, že to bude dřív?

Vyloučit to nemohu. Je to jen o ekonomice provozů.

HN: Jak bude vypadat vaše "doba pouhelná"?

Musíme se zaměřit na kraj, který je potřeba vnímat jako celek. Není to jen o uhlí nebo o lázeňství, je to také o malých firmách, strojírnách. My například nabízíme, že bychom oživili naše brownfieldy a plochy dlouhodobě vyčleněné pro výstavbu průmyslových zón. Už jsme oznamovali začátek jednání s firmou Accolade, která úspěšně rozjela několik průmyslových parků na Chebsku. Chceme s ní společně podnikat, výstavbou sem dostat nové firmy a tím vytvořit nové pracovní příležitosti.

HN: A co vy?

My to například bereme tak, že pokud tu bude nová práce, bude potřeba i nové bydlení. Už nyní vlastníme několik bytových domů v Sokolově. Koupili jsme je vybydlené a dáváme je dohromady. Jeden je úplně zrekonstruován a už ho pronajímáme, dalších šest přijde na řadu v nejbližší době. Zvažujeme výstavbu rodinných domků, máme k dispozici stovky parcel. A pak je tu okolí jezera Medard, které chceme oživit a zvažujeme tam také výstavbu. Dřív jsme se do toho nechtěli pouštět. Čekáme na dobu, až se nám sem podaří nalákat buď nové lidi, nebo ty, kteří odešli studovat do Plzně či Prahy a už se nevrátili. Jde hlavně o to, aby zde byl dostatek pracovních příležitostí.

Dva šéfové. Jaroslav Rokos převzal řízení Sokolovské uhelné po partnerovi Františku Štěpánkovi (na snímku), jenž letos v únoru zemřel.
Dva šéfové. Jaroslav Rokos převzal řízení Sokolovské uhelné po partnerovi Františku Štěpánkovi (na snímku), jenž letos v únoru zemřel.
Foto: archiv HN

HN: To zní, jako by z vás měla být realitní skupina.

Je to jedno z našich témat. Tím dalším je odpadové hospodářství. My už jsme dříve zplyňovali například kaly z Ostravy. Dnes máme do určité míry pod kontrolou svoz a skladování odpadu, máme tu vybudovanou třídírnu, ale ukončením zplyňování nám chybí to finále. Nechceme klasickou spalovnu, kde se pálí vše, jde nám o zpracování vytříděného odpadu. Je to mnohem ekologičtější.

HN: O jaké odpady by se jednalo?

Asi by šlo především o vytříděné plasty. Bioodpad by se samozřejmě zpracovával jinak. Už nyní provozujeme bioplynovou stanici. A tam je možné zpracovávat i jiné materiály než zemědělské produkty. Jsme mimochodem také velkými zemědělci, už nyní hospodaříme na stovkách hektarů, máme asi 300 kusů hovězího dobytka. Ještě bych doplnil, že máme jeden z největších autoparků a s tím spojených údržbářských kapacit v Karlovarském kraji, jsme vybaveni pomocnou mechanizací. To všechno jsou další možnosti do budoucna. Navíc máme několik menších strojírenských podniků, i tuto oblast chceme dále rozvíjet.

HN: Co klasické obnovitelné zdroje?

Na kvalitní půdě je stavět nechceme. Ale máme tu velké množství rekultivovaných výsypek, kde plánujeme postavit desítky megawattů výkonu. Jednáme s několika firmami, které se v této oblasti pohybují. Hodláme jít do společných projektů fotovoltaiky a možná i větrných elektráren, to ještě uvidíme.

HN: Na všechny tyto projekty plánuje Evropská unie poskytnout spoustu peněz, zejména uhelným regionům. Chcete se o tyto peníze ucházet?

Ano. První bude modernizační fond od příštího roku, od roku 2022 přijdou peníze z fondu pro spravedlivou transformaci. Je tu ale i možnost, že když budeme chtít peníze na přechod na plyn v teplárenství, který již rozjíždíme, nepotkáme se s tím dalším časově. Uvidíme.

HN: Máte toho spoustu. Reality, zemědělství, odpady a další. Bude toto všechno schopné nahradit uhlí?

V zisku ne. My se nyní pohybujeme v řádu 200 až 300 milionů korun. V černých číslech však zůstaneme. Předvídat, jestli to bude v budoucnu 100, 200 nebo 300 milionů, je asi předčasné. Hlavním zdrojem budoucích příjmů bude i nadále energetika, byť už ne stoprocentně na uhelné bázi.

HN: Bude se všemi těmito změnami spojená nějaká restrukturalizace firmy?

Určitě. Už jenom kvůli tomu, že když se dnes setkáváme s bankami, s uhelnými firmami se nechtějí často ani bavit. Podobné restrikce se dají nyní očekávat také u pojišťoven. Nové projekty musíme vyčleňovat. A nezbývá nám než vytvořit nějakou "Sokolovskou neuhelnou" a v ní to nové podnikání rozvíjet.

HN: Kdy to bude hotové? A akcionářské podíly budou stejné?

Ano, budou. V první etapě, tedy plynofikaci teplárenství, by to mohlo být už od Nového roku.

HN: Máte vymyšlené nové jméno?

Zatím ne.

Související

Líbil se vám článek? Chcete víc takových článků?

Kupte si předplatné a můžete si je číst všechny. Navíc bez reklam a s možností sdílet přátelům.

Vyzkoušejte předplatné HN+

Komentáře ke článku

Petr Vlček 13.08.2020 15:02
Napadá mě nový název Falcon Energy :-)
Newsletter

Byznys podle HN

Nechcete, aby vám uniklo to nejdůležitější?

Pro naše čtenáře připravujeme každý týden newsletter o byznysu a finančních trzích. Stačí zde zadat svůj email a každý pátek od nás dostanete souhrn událostí, které byste neměli minout. A přidáme osobní tipy čtyř osobností newsroomu Hospodářských novin. Píše Martin Jašminský, Luděk Vainert, Luboš Kreč a Petr Kain.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru