Ruská mafie byla nejbrutálnější, říká expolicista, který vedl obří zásah u Holubů. Příběh teď převzal i Netflix

HN: Přinesl pro vás dokument o Mogilevičovi něco nového? Jak ho hodnotíte?

Bylo to hezky udělané a pro běžného člověka, který o solncevské mafii a Mogilevičovi nic neví, je to určitě zajímavé. Zrůdnost toho člověka a celé organizace, co to bylo za lidi, je tam vykreslená opravdu dobře. Ale chybí mi tam větší popis té zločinecké skupiny na začátku 90. let v Česku. Proč akce u Holubů vlastně vznikla, jak dlouho jsme na tom dělali, že jsme to rozpracovávali i s izraelskou policií, americkou FBI, britskou královskou policií a dalšími.

HN: Podle dokumentu to vypadá, že zásah proti Mogilevičovi nejprve nevyšel v Maďarsku, tak přišel pokus chytit ho v Praze. Ukázalo se ale, že Mogilevič v Praze vůbec nebyl.

A přitom to bylo úplně jinak. Autoři dokumentu se ve skutečnosti vrací v čase zpátky, ale to tam není nikde jasně řečeno. Zásah v Maďarsku byl třeba až dva roky po naší akci u Holubů. Stejně tak v dokumentu mluví kolega z americké FBI o zátahu na továrnu YBM Magnex v USA, která spadala do Mogilevičovy organizace a která měla vyprovokovat zájem o jeho osobu v celém světě. Ale to přitom bylo také později, až v roce 1998 nebo 1999. Prostě ten, kdo jako první viditelně zakročil proti Mogilevičově skupině, jsme byli my. Teprve potom přišly vraždy a akce v Maďarsku a razie v USA.

HN: U Holubů se sešly dva mafiánské klany, solncevský a solomonský. Byly důvodem zásahu informace ze zahraničí? Z dokumentu plyne, že za tím stáli Američané.

Byly to naše vnitřní informace, že v té restauraci mají Mogileviče zabít. Proto jsme tam šli, abychom zabránili případnému trestnému činu.

HN: Zabít ho tedy měla druhá mafie, se kterou si uspořádali hostinu s legendárním nadívaným žralokem a dorty ve tvaru slunce jako znaku solncevské mafie?

Ano. Oficiálně byla akce u Holubů oslavou narozenin šéfa solomonské skupiny Sergeje Michajlova, který tam seděl v dlouhém zlatém plášti. A solncevská organizace tam byla pozvaná. Mogilevič byl výborný finančník, což v dokumentu správně zaznělo, a jiné mafie ho využívaly pro pomoc s praním špinavých peněz. V té době ale došlo v Maďarsku ke ztrátě vlaku s nějakým zbožím a tím i ztrátě velkého množství peněz, což Michajlov kladl za vinu právě Mogilevičovi a jeho lidem. Měli jsme informace, že jsou mezi oběma skupinami velké rozpory, že Mogilevičovi vyhrožují, takže ta informace o jeho chystané vraždě mohla být reálná.

HN: V minulosti se v médiích psalo o tom, že záminkou k zásahu byl anonym, že se tam má mafie sejít, který jste krátce předtím dostali. Tak to nebylo?

Ne. To se říká, ale je to blbost. Navíc obdobná sešlost byla u Holubů i půl roku předtím. Věděli jsme o ní, že tam dojednávali obchody a rozdělení sfér vlivu. Rozpracovávali jsme je intenzivně už od roku 1993. Tehdy si tady Italové, Asijci a Rusové rozdělovali sféry, docházelo k brutálním vraždám. Byla tady skupina bratří Korolů, kteří to pro ně dělali, byli napojení na Mogilevičovy lidi. Podle našich informací se ale pak přesunuli do Maďarska a dál. Tady chtěl mít Mogilevič klid. Slavit narozeniny, udělat dohody a pak si zajet do Karlových Varů si v klidu oráchnout.

HN: Zmínil jste zátah na firmu YBM Magnex v USA. Její akcie se podle dokumentu dokonce obchodovaly na burze na Wall Street. Měl Mogilevič nějaký větší byznys i u nás?

Samozřejmě, hlavně tu chtěli prát prachy. Měli tu mraky firem. Využívali místních kontaktů z dob komunismu, lidí z někdejší československé Státní bezpečnosti. Pro cizince tehdy nebylo snadné založit tady firmu, takže je pro ně zakládali Češi. Byly to obchody všeho druhu, prodej zboží, nákup, restaurace, všechno mělo sídlo na stejné adrese, v Praze na Smíchově, u Holubů. Byla tam normální restaurace, japonská restaurace, bordel pro zvané a pak centrála všech jejich dalších firem.

Karbaník, který se stal vůdcem postsovětského podsvětí. Kdo je Semjon Mogilevič?

10. 8. 2020 ▪ 3 min. čtení

HN: Zajímala se policie i o ekonomiku mafií?

Musím říct, že jako ÚOOZ jsme se tehdy o ekonomickou stránku nezajímali. Šli jsme po tom, co jejich podnikání provází. Dnes je to obráceně, na prvním místě jsou peníze a ekonomické záležitosti. Byli jsme mladí kluci, my jsme financím nerozuměli. Ani Američani na tom tehdy nebyli moc dobře. Rozuměli sice finančním machinacím, ale zase absolutně nerozuměli mentalitě Rusů. To jsme uměli my. Pro ně skončila studená válka, která je zajímala z politického pohledu, a měli pocit, že jsme všichni kámoši. Najednou přišla polovina 90. let a oni měli plný New York ruských skupin, které dělaly drogy, prostituci či raketýring, přebrali činnost tamních mafií a Američané s tím neuměli pracovat. Rusové byli brutální, neměli žádnou úctu k životu.

HN: Byl opravdu takový rozdíl mezi ruskou a "klasickou", třeba italskou mafií?

Obrovský. V ruském organizovaném zločinu se pohybovalo hodně bývalých vojáků z války v Afghánistánu. Tam se děla strašná zvěrstva z obou stran, mučili se a vraždili, jim byl lidský život úplně jedno. Byli daleko brutálnější než ostatní. Italové jsou takové rodové klany, jsou schopní se mezi sebou dohodnout.

HN: Vrátím se k akci u Holubů. Vy jste podle toho, co říkáte, vlastně šli Mogileviče chránit, aby ho nezabili?

Ano. Šli jsme zabránit trestnému činu. Ale samozřejmě jsme věděli, že si při té příležitosti zaregistrujeme světovou špičku organizovaného zločinu. Do té doby nikdo na světě neznal přesně, kdo je kdo. Byli tam lidi jako Michajlov, O. K., ale pak to byli různí jejich pobočníci, kdy jsme znali jejich obličej a přezdívku, ale nebyli si jistí, o koho jde. Tam bylo dvě stě lidí, všichni měli pasy a prsty. Doklady jsme si ofotili a vzali si otisky. To mělo neuvěřitelný přínos pro mezinárodní boj proti organizovanému zločinu. My jsme to samozřejmě poskytli službám, s kterými jsme spolupracovali. Proto jsme byli tak oceňovaní od FBI a CIA.

HN: Sám Mogilevič vám ale unikl, protože akci někdo údajně vyzradil. V dokumentu zaznělo, že jste ho viděli, jak ujíždí v autě a ohlíží se, co se u Holubů děje. Proč jste ho nezkusili zadržet?

Viděla ho sledka na Arbesově náměstí, že se otáčel a odjížděl. Sledka ho zadržet nemohla a my jsme neměli důvod ho zadržet. Na akci nebyl a k trestnému činu tam nedošlo. Ani na něj ještě nebyl vydaný mezinárodní zatykač. Jinak důkazem toho, že zásah byl prozrazený, bylo, že když jsme tam přišli, tak nikdo z účastníků neměl zbraň. To byl nesmysl. Když jsme monitorovali jejich předchozí sešlost, všichni byli ozbrojení.

HN: Vyšetřovalo se, kdo zátah u Holubů vyzradil?

Ne. Ale stejně by se to asi nikdy nezjistilo. Že zátah bude, se dozvědělo ten den odpoledne hodně lidí. Mohl to být kdokoliv.

HN: V dokumentu zaznělo, že jste se s Mogilevičem poté sešli v restauraci v Rakousku. O tom se, pokud vím, nevědělo.

No, to nevěděl nikdo.

HN: Jak a kdy vás Mogilevič kontaktoval?

Přes jednoho Čecha, který pro něj tady dělal. Bylo to tak dva nebo tři týdny po tom zásahu. Zvažovali jsme to, nakonec jsme se dohodli, že se sejdeme.

HN: Schůzka byla v rakouském Poysdorfu a váš kolega v dokumentu řekl, že u sebe neměl zbraň. Vy také ne?

S bezpečností nám pomáhal rakouský EDOK, což byl tamní protějšek ÚOOZ. Oni pro nás vytipovali to místo. Já osobně jsem na té schůzce nebyl, byl tam Milan a ještě jeden kolega. Byl jsem s policisty z EDOK kousek odtamtud s vysílačkami a řídili jsme celou operaci.

HN: Jak jste mohli zvenku zajistit jejich bezpečí?

Naši lidi byli vevnitř. Hosti a personál restaurace samozřejmě nebyli žádní civilisté.

HN: Co všechno vašim kolegům Mogilevič řekl?

Chtěl, abychom zrušili vyhoštění z Česka pro něj a jeho spolupracovníka Anatolije Katriče. To byl šéf restaurace U Holubů a člověk, který po zásahu vystupoval všude v médiích a říkal, jak jsme mu tam všechno zničili. Za to nabízel, že nám budou poskytovat nějaké informace.

HN: Mogileviče a ostatní policie z Česka vyhostila na 10 let. Na základě čeho, když jste proti němu vlastně nic neměli?

Vyhoštění dostali všichni, kdo byli u Holubů. U Mogileviče se nám podařilo doložit, že do té skupiny patřil. Nemohli jsme je stíhat, ale zakázat pobyt na našem území ano.

HN: Mogilevičevu nabídku jste odmítli?

Po té politicko-mediální masáži, kdy jsme se museli hájit, že jsme neudělali nic špatného a všechny jsme je alespoň vyhostili, tak zrušit zákaz pobytu Mogilevičovi a jeho pravé ruce by vypadalo, jako že jsme se totálně zbláznili. To prostě nešlo. A i kdybychom to nějak vymysleli, tak co bychom s těmi jeho informacemi vlastně dělali? Jak bychom je ověřovali? On by určitě nezačal spolupracovat s FBI nebo CIA. Vyhodnotili jsme to, že to nemá žádný přínos.

HN: Mogilevič vám řekl, že toho budete litovat. A vy jste pak s kolegou Mikešem podle svých slov opravdu litovali. Čtyři roky po zásahu jste byli obviněni z pokusu vydírat bývalého celníka kvůli obchodům s lihem. Co pro vás byla spojnice mezi stíháním a zásahem u Holubů?

Josef Doucha, zmocněnec toho údajně poškozeného celníka. Byl jedna ruka s Katričem, pravidelně chodil k Holubům, znal se se státní zástupkyní, která vyšetřování dozorovala. Ale já bych to nespojoval jen se zásahem u Holubů. Dělali jsme v ÚOOZ spoustu dalších věcí, které spoustu lidí štvaly.

HN: Jaké?

Dělali jsme i na českém organizovaném zločinu, to byli třeba lidi kolem Františka Mrázka. Zabývali jsme se lidmi kolem firmy Interconnex, ti měli vazby na Václava Klause z ODS. ČSSD si zase myslela, že na ně sbíráme informace ve prospěch ODS. Taky jsme měli hodně informací ze světa, osobně jsem třeba jednal i s izraelským Mosadem, což bylo do té doby neuvěřitelné, a to vše dohromady prostě vadilo. Politikům jsme lezli krkem.

HN: Vaše obvinění soud nakonec v roce 2003 smetl s tím, že kauza byla smyšlená. Co bylo dál?

Státní zástupkyně, která to dala k soudu, pak řekla, že se ten případ nestal. Já jsem koukal, soudce koukal, bylo to neuvěřitelné. Soudce jí dal za úkol, ať prošetří pozadí celého našeho obvinění. Ale ona se za dva týdny stala soudkyní a nikdo se tím už nezabýval.

HN: Vy jste se nesoudil?

Ne. Proč? Vysoudil bych odškodnění, ale stejně by to nikdo nevyšetřil. Navíc já už jsem v té době u policie nebyl, odešel jsem 1. ledna 2000 a pracoval jsem pak v Erste Bank. Ani ona neměla zájem, abych žaloval stát.

HN: V ÚOOZ jste byl v době, kdy ho vedl Jan Kubice. Pak přišel Robert Šlachta a ÚOOZ se také dostalo do problémů, nakonec proběhla před dvěma lety kontroverzní reorganizace a ÚOOZ se spojilo s protikorupční policií do nové národní centrály NCOZ. Překvapil vás ten vývoj?

Nepřekvapil. My jsme dělali klasický organizovaný zločin a jeho projevy, jako je násilí. Jak jsem už říkal, neřešili jsme tehdy moc ekonomiku. Ale to se změnilo, zločin se proměnil, teď jsou naopak na prvním místě peníze. Zčásti to bylo už tehdy, ale my jsme to neuměli, všechno jsme se učili. Myslím si, že ani hoši po nás to neuměli. Šlachta ale do toho začal ÚOOZ tlačit, podle mě to byla chyba. Samotný cíl spojit organizovaný a finanční zločin tu byl správný, ale musí to být funkční. Mezi útvary nesmí být nevraživost, ale pokud vím, tak v NCOZ stále je a moc to nefunguje.

HN: Pracujete jako bezpečnostní ředitel Kooperativy, pátráte po pojišťovacích podvodech. K policii byste se už nevrátil?

Dávalo by mi smysl pracovat pro stát v případě, že bych měl možnost napravit věci, které vidím jako problém. Třeba to, že dvacet let tu chybí zákon o bezpečnostních agenturách, za důležitou považuji i kyberbezpečnost a obranu před hybridní válkou. Ale k policii bych upřímně dneska už nešel.